Přejít na obsah

Petr_P's Blog

  • příspěvků
    54
  • komentářů
    17
  • zobrazení
    246 138

Letecké náramkové hodinky Vzdušných sil AČR - část dvacátá druhá


Petr_P

3 858 zobrazení

Letecké náramkové hodinky Vzdušných sil AČR - část dvacátá druhá

 

9.6 Vzdušné síly AČR dnes

 

09_L-159%26JAS-39_Kouba_01.jpg

Obrázek 9-17 ? Letouny SAAB JAS-39 Gripen a Aero L-159 ALCA (v pozadí) tvoří jediné bojové proudové letouny současného českého letectva. Oba typy jsou provozovány 21. taktickým křídlem ze základny Čáslav. Autor fotografie: Jan Kouba

 

Po všech změnách od roku 1989 se letectvo (plnící i roli bývalé PVOS) neuvěřitelně proměnilo. Dnešní Vzdušné síly AČR odpovídají možnostem ČR, která na obranné účely vydává dlouhodobě pouze cca 1,3% svého hrubého domácího produktu (HDP).

 

Úkoly dnešního letectva jsou už zcela jiné, než tomu bylo před více než 20 lety, kdy se mělo podílet na útočné operaci Varšavské smlouvy a za použití jaderných zbraní se mělo pokusit vyhrát 3. světovou válku. Dnešní úkoly jsou mnohem jednoduší a složitější zároveň.

 

Hlavním úkolem je zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru České republiky. Děje se tak pomocí sil a prostředků vyčleňovaných pro hotovostní systém Severoatlantické aliance NATINADS (NATO Integrated Air Defence System). V rámci NATINADS už ale ČR, které je na všech stranách obklopena dalšími členy NATO, nemusí udržovat početné síly pro odražení náletu stovek nepřátelských letounů. Pro současné úkoly stačí mít připravenou hotovost dvou stíhacích letounů JAS-39 s reakční dobou do vzletu 15 minut plus zálohu dalších dvou Gripenů.

 

V případě potřeby se protivzdušná obrana doplňuje o národní posilový systém (tvořený dalšími letouny JAS-39, letouny L-159, vrtulníky Mi-24/35 a raketovými bateriemi KUB), který má ale plných 24 hodin na vyčlenění pohotovostních strojů. To je obrovský rozdíl ve srovnání se situací před rokem 1989, kdy prakticky celé ozbrojené síly byly udržovány po desetiletí ve stavu vysoké bojové pohotovosti s velmi krátkými dobami reakce.

 

Naše účast v systému NATINADS je ale mnohem širší, než jen vyčlenění hotovostních stíhacích letounů Gripen. Je to i napojení páteřní radiolokační sítě na alianční systém a vybraní čeští důstojnici sedí ve velitelských a naváděcích stanovištích NATINADS za hranicemi ČR. Zde nezodpovídají jen za český vzdušný prostor, ale i za vzdušný prostor dalších členských států NATO. V takovém případě jim pak podléhají i stíhači z jiných zemí NATO. To je z dob Varšavské smlouvy naprosto neznámý přístup k alianční spolupráci. ČR má také (placený) přístup k takovým pokročilým systémům aliance, jako jsou letouny včasné výstrahy a navádění typu E-3 AWACS.

 

Vzdušné síly rovněž poskytují leteckou podporu pozemních sil, a to jak vlastní bojovou činností (L-159 a Mi-24/25), tak i zabezpečením letecké přepravy vojsk (Mi-17/171, An-26, C-295M, A319CJ). Letecká přeprava vojsk a materiálu je dnes nezbytnou podmínkou pro naši účast na zahraničních misích, které se od poloviny 90. let staly denní realitou českých ozbrojených sil.

 

V mírových podmínkách na území ČR se letectvo podílí i na plnění úkolů vyplívajících z českých zákonů a mezinárodních dohod, jako je například letecká záchranná služba (LZS) nebo letecká pátrací a záchranná služba (SAR ? Search and Rescue) pro vyhledání a záchranu lidí v nouzi (ať už během letecké havárie nebo čím dále častějších povodní a jiných živelných katastrof).

 

České letectvo roku 2010 mělo cca 6 000 tabulkových míst (vojáků z povolání a civilních zaměstnanců), z toho odhadem cca 300 osob tvoří letové posádky.

 

Výzbroj se do roku 2010 redukovala na zhruba 120 letadel, z toho pouhých 38 bojových letounů a zhruba 60 vrtulníků. Oficiální statistiky uvádějí vyšší čísla, ale to je dáno skutečností, že ta zahrnuje i ty letouny, které jsou z různých příčin dlouhodobě odstaveny nebo dlouhodobě uloženy.

 

Jádrem bojového letectva je od roku 2005 pouhých 14 víceúčelových letounů Saab Jas-39 Gripen, které jsou ale používány pouze pro úkoly protivzdušné obrany. Gripeny doplňuje 24 provozovaných bitevních letounů Aero L-159 ALCA z domácí produkce, které byly dodávány v letech 2000-2003.

 

09_JAS-39_Spalek_01.jpg

Obrázek 9-18 ? Nadzvukový typ JAS-39C/D Gripen z výzbroje 211. taktické letky tvoří páteř našeho stíhacího letectva. Od švédského letectva je pronajato celkem 14 letounů (od roku 2005 do 2015). I ve srovnání s bývalými MiGy-29 našeho letectva je to dosud nejmodernější a nejvýkonnější stíhací letoun v naší historii. K letounu byly zakoupeny supermoderní americké PLŘS středního dosahu AIM-120C, nejvýkonnější PLŘS u nás kdy zavedené.

 

Přestože je JAS-39 letoun víceúčelový, je vzhledem k omezenému počtu dostupných letounů a finančních prostředků obecně nasazován pouze v čistě defenzivní roli protivzdušné obrany (hlavně v rámci aliančního systému NATINADS). V operačním plánování VzS AČR tak zůstává nevyužit největší potenciál moderních víceúčelových bojových letounů ? ofenzivní vzdušný boj (je cvičen dost omezeně) a stíhací bombardovací úkoly (nejsou cvičeny vůbec a příslušná výzbroj není zavedena).

 

Autor fotografie: Radim Špalek

 

09_L-159_Kouba_01.jpg

Obrázek 9-19 - Podzvukových letounů L-159A/T ALCA z výzbroje 212. taktické letky je provazováno celkem 24 kusů. Letouny byly dodávány v letech 2000 až 2004. Je to od 2. světové války první bojový letoun našeho letectva, který lze označit za západní i přes jeho domácí původ, protože velkou část ceny letounu tvoří západní systémy (motor, avionika, výzbroj). L-159 tak umožnila našemu letectvu, jako prvnímu v bývalé Varšavské smlouvě, s několikaletým náskokem zakusit ?šok? z přechodu na západní systémy. To, že tento ?šok? z přezbrojení byl dobře zvládnutý, lze přičíst na vrub ?relativní láci? těchto podzvukových letounů a také úzké spolupráci letectva a domácího výrobce. Zkušenosti získané s provozem L-159 se pak vyplatily při hladkém zavedení letounů JAS-39 Gripen o pět let později.

 

Letoun L-159 je primárně navržen pro plnění bitevních úkolů přímé letecké podpory. Bohužel jeho skutečné možnosti v této oblasti jsou limitovány skutečností, že moderní americká protizemní výzbroje pro tento letoun nebyla zakoupena v počtech potřebných pro výcvik (o operačním použití ani nemluvě). L-159 také plní roli podzvukového pomocného stíhacího letounu pro národní posilový systém. Munice pro tento účel ale tentokráte zakoupena byla (české kanónové systémy PLAMEN) nebo byla darována vládou USA (PLŘS AIM-9 Sidewinder). Po zavedení letounů Gripen, se jeho dalším klíčovým úkolem stala příprava pilotů právě pro tento nadzvukový stíhací stroj.

 

Autor fotografie: Jan Kouba

 

U vrtulníkového letectva tvoří hlavní bojovou sílu 16 nově dodaných vrtulníků Mil Mi-171Š Hip z let 2005-06 a také zhruba šestice starších Mi-17 a Mi-8 z 80. let. 10 bitevně-transportních vrtulníků Mil Mi-24V (ruské exportní označení Mi-35) Hind z nových dodávek z roku 2005 doplnilo zhruba 16 starších strojů z dodávek v 80. letech.

 

10 lehčích vrtulníků W-3A Sokol pak tvoří páteř armádní účasti na letecké záchranné službě (LZS) a na pátrací a záchranné služby SAR (Search and Rescue).

 

09_W-3A_Kouba_01.jpg

Obrázek 9-20 ? Polské záchranné vrtulníky PZL Mielec W-3A Sokol z výzbroje 243. vrtulníkové letky slouží jako anděl spásy u LZS a SAR. Dodání 11 kusů v roce 1996 výměnou za vyřazené MiGy-29 dodnes vyvolává kontroverze. Vývoj událostí ale ukázal, že to bylo jedno z nejšťastnějších rozhodnutí v historii současných vzdušných sil. To naštěstí mohou potvrdit stovky lidí zachráněných během různých povodní, které naši zemi pravidelně postihují od roku 1997. Žádný jiný vrtulník letectva není k uvedené službě lépe uzpůsoben (přístrojové vybavení pro lety v noci a za špatného počasí, meteorologický radiolokátor, výkonný vyhledávací světlomet, malé rozměry a malá citlivost na boční vítr). Spolu s policejními Belly 412SP dokážou plnit vyhledávací a záchranné úkoly, na které se běžné letecké ambulance civilní Letecké záchranné služby nehodí.

 

Autor fotografie: Jan Kouba.

 

W-3A Video 1; W-3A Video 2; W-3A Video 3

 

Transportní a dopravní letectvo má celkovou sílu zhruba 16 letounů. Kromě vyřazovaných letounů An-26, ho tvoří 4 kusy nových taktických transportních letounů Airbus Military (dříve EADS CASA) C-295M. Ty doplňuje několik malých L-410. ?Vládní letku? pak tvoří dvojice nových ?velkých? dopravních Airbusů A319CJ dodaných v roce 2007, jeden menší VIP biz-jet Bombardier CL-601 Challenger a dvojice letitých Jaků-40.

 

09_An-26_Kouba_01.jpg

Obrázek 9-21 ? Taktický transportní letoun Antonov An-26 Curl ze stavu 242. transportní speciální letky ?sype? výsadkáře ze 4. brigády rychlého nasazení nad dopadovou plochou. Letoun An-26 tvořil téměř 30 let páteř taktického transportního letectva. Dvoumotorové An-26 byly do československého vojenského letectva zaváděny v létech 1982 až 1983 jako náhrada dosluhujících univerzálních strojů Iljušin-Avia Av-14T a jako doplnění přepravní kapacity dvou čtyřmotorových letounů Antonov An-12. Celkem v Československu, ČR a SR sloužilo 7 letounů tohoto typu. V roce 2011, s dokončením dodávek letounů Airbus Military C-295M, se jeho dlouholetá kariéra u nás završí.

 

An-26 je vojenský taktický transportní letoun, který s pomocí rozměrné sklápěcí nákladové rampy v zádi trupu zvládne dopravu relativně rozměrných kusů materiálu. Letoun může vzlétat a přistávat na provizorních přistávacích plochách. Nejvyšší formou taktické přepravy, která je v dnešní době lokálních konfliktů stále více ceněná, je pak schopnost An-26 vysazovat materiál a výsadkové/speciální síly na padácích za letu.

 

Autor fotografie: Jan Kouba

 

An-26 vide0 1;

;

 

Cvičné letectvo se omezilo na pouhých 9 letounů pro operační a taktický výcvik Aero L-39ZA Albatros.

 

09_L-39ZA_Kouba_01.jpg

Obrázek 9-22 ? Cvičný letoun Aero L-39ZA Albatros slouží k operačnímu výcviku stíhacích pilotů u 222. cvičné letky. Celkem je na základně v Náměšti nad Oslavou umístěno 9 těchto letounů, které byly dodány už v 80. letech. Autor fotografie: Jan Kouba

 

L-39 video 1; L-39 video 2; L-39 Video 3

 

Základní a pokračovací výcvik nových vojenských pilotů na letounech Z-143CAF, L-39C Albatros, Mi-2 a L-410 je od roku 2004 vyčleněn ze struktury letectva a je prováděn polovojenskou státní organizací Centrum leteckého výcviku (viz tento odkaz), která je divizí státního podniku LOM Praha. CLV je provozováno z vojenského letiště Pardubice.

 

Bojové síly letectva doplňují raketové oddíly vyzbrojené mobilními raketovými systémy sovětského původu 2K12 Kub (v US/NATO kódu NATO SA-6 Gainful) a 5K35 S-10M Strela-10 (SA-13 Gopher), převzaté od bývalé vojskové PVO, které doplňuje několik novějších švédských systému velmi krátkého dosahu Saab Bofors RBS-70.

 

Počet provozovaných letišť se omezil jen na 5. Ostatní byla již převedena do civilních rukou nebo zůstávají nevyužita.

 

Počtům a úkolům českého letectva také odpovídá nová struktura, která je úplně odlišná od struktury před rokem 1989. V následujícím přehledu jsou pro názornost znázorněny pouze hlavní jednotky:

 

Vzdušné síly AČR (Velitelství společných sil AČR ? Olomouc):

? 21. základna taktického letectva (Čáslav)

 

o 21. taktické křídlo

? 211. taktická letka (JAS-39)

? 212. taktická letka (L-159)

 

? 22. základna letectva (Náměšt nad Oslavou)

 

o 22. křídlo

? 221. vrtulníková letka (Mi-24V/Mi-35)

? 222. výcviková letka (L-39ZA)

 

? 23. základna vrtulníkového letectva (Přerov)

 

o 231. letka (Mi-17/Mi-171)

 

? 24. základna dopravního letectva (Prah ? Kbely)

 

o 24. křídlo

? 241. dopravní letka (A319CJ, CL-601, Jak-40)

? 242. transportní speciální letka (C-295M, An-26, L-410)

? 243. vrtulníková letka (Mi-8, Mi-17, W-3A)

 

? 25. Protiletadlová raketová brigáda (Strakonice)

 

o 251. Protiletadlový raketový oddíl (Kub/SA-6)

o 252. Protiletadlový raketový oddíl (Strela-10/SA-13 Gopher, Saab RBS-70)

 

? 26. Brigáda velení, řízení a průzkumu (Stará Boleslav)

? Správa letiště Pardubice

 

Je jistě zajímavé, že v NATO se pod slovem letka u taktického letectva rozumí letecký útvar, který disponuje cca 18 (výjimečně) až 24 bojovými taktickými bojovými letouny. Z českých letek této hodnoty dosahuje pouze 212. letka s letouny L-159. Ostatní naše letky jsou z tohoto pohledu hodně "nenaplněné".

 

Poznámka: podle mého názoru je obrovskou chybou, že se v číselném označení jednotlivých letek nenavazuje na historické tradice, jak je železným zvykem ve vyspělých letectvech. I naše země má možnost v této oblasti na co navazovat ? naše zahraniční letecké jednotky za 2. světové války nebo období meziválečného Československa. Stávající systém odvozující číselné označení letek automaticky z číselného označení základny je sice krásně logický, ale naprosto anonymní. Navíc stačí, aby byla jednotka přesunuta na jinou základnu a již tak krátké tradice se opět nenahraditelně ztratí. To je případ 221. bitevní vrtulníkové letky, kde pouze jejich hodinky PRIM HIND s gravírováním ?231. TIGER SQN? jsou připomínkou jejího bývalého označení.

 

09_CzAF_locations.jpg

Obrázek 9-23 - Současná dislokace hlavních základen Vzdušných sil České republiky. Zdroj: Armáda České republiky

 

9.7 Vzdušné síly AČR zítra

 

V době psaní tohoto článku už je také oznámený krátkodobý výhled do budoucnosti našich letectva.

 

Mise vrtulníkové jednotky v Afghánistánu se třemi stroji Mi-171ŠM bude pokračovat i v roce 2011, poté bude nutno vrtulníky stáhnout zpět do ČR k provedení velkých plánovaných prohlídek. Ty nelze uskutečnit v provizorních podmínkách afghánské základny Šarana. A bohužel AČR nedisponuje další kompletní trojicí modernizovaných strojů, které by je mohly nahradit a současně zachovat další stroje pro výcvik posádek!

 

V roce 2011 bude mise ISAF také posílena jedním letounem C-295M, který bude mezi jednotlivými afgánskými letišti rozvážet osoby a materiál zejména pro potřeby českých vojáků.

 

09_C-295M_Nunez_01.jpg

Obrázek 9-24 ? Taktický transportní letoun Airbus Military (EADS CASA) C-295M je nejnovějším přírůstek našeho letectva. Po vyřazení starých An-26 budou tvořit jádro transportního letectva, konkrétně 242. transportní speciální letky operující ze základny Praha-Kbely. Celkem byly objednány 4 kusy. Jejich dodávky jsou rozloženy na roky 2010-2011. V roce 2011 také jeden stroj posílí náš kontingent v misi ISAF, kde bude plnit transportní úkoly přímo na afghánském bojišti. Autor fotografie: Chose Muňoz

 

V roce 2012 se letouny JAS-39 opět přesunou na 3 měsíce do Pobaltí, kde budou střežit vzdušný prostor Litvy, Lotyška a Estonska, které nedisponují vlastní protivzdušnou obranou

 

Budou ale i špatné zprávy. Ekonomické a finanční potíže České republiky budou mít za následek, že rozpočet na obranu klesne na historické minimum 1,1% HDP. Letectvo bude muset v roce 2010 opustit cca 600-700 lidí, převážně civilních zaměstnanců. Dále se přestanou používat 4 vrtulníky W-3A Sokol (nejsou peníze na generální opravu u polského výrobce), 12 vrtulníků Mi-24 a jediný CL-601. Mnohem horší zprávou, je že celkově by mohl o třetinu klesnout celkový nálet, což bude mít určitě dopad na úroveň bojeschopnosti.

 

S ukončením účasti vrtulníkové jednotky v misi ISAF koncem roku 2011, dojde patrně znovu ke zvážení existence základny Přerov a přesunu jejích jednotek do Náměště nad Oslavou. Letouny L-39ZA budou v roce 2012 postupně dolétány na povolenou technickou životnost a patrně budou bez náhrady vyřazeny (prodloužení technického života je sice možné, ale je to poměrně nákladné).

 

Dojde také k rozhodnutí o budoucnosti nadzvukového stíhacího letectva, protože datum ukončení pronájmu Gripenů v roce 2015 se kvapem blíží. Pokud dojde k rozhodnutí nadzvukové letectvo zachovat a příslušné letouny nakoupit, je téměř jisté, že to bude historicky nejdražší zbrojní nákup v historii naší země.

 

Druhým rozhodnutím v oblasti akvizic protivzdušné obrany je rozhodnuté o budoucnosti protiletadlového vojska. Raketám systému krátkého dosahu KUB (SA-6), nakoupeným ještě v 80. letech, dochází definitivně životnost. Na rozdíl od odpalovacích zařízení, radarů a jiné elektroniky, které byly nedávno modernizovány. Neexistuje levné řešení, jak původní sovětské střely nahradit západními. A protože nakoupit úplně nové moderní západní raketové systémy, je ještě dražší, je klidně možné, že se dočkáme konce protiletadlových raket jako součásti protivzdušné obrany našeho území. Systémy velmi krátkého dosahu typu RBS-70 jsou určeny k jiným úkolům.

 

09_KUB_Kouba_01.jpg

Obrázek 9-25 ? Dvojice protiletadlových střel, odpálených příslušníky 251. protiletadlového raketového oddílu českého letectva na polské střelnici na pobřeží Baltu, míří na svůj cíl.

 

Sovětský samohybný protiletadlový raketový komplex 2K12 KUB (v US/NATO kódu SA-6 Gainful) byl do výzbroje zaveden jako součást vojskové protivzdušné obrany ČSLA. Na vrcholu tvořil výzbroj 7 protiletadlových pluků pozemních vojsk. Dodávky KUBů probíhaly v letech 1975 až 1983. Po vyřazení stacionárních raketových komplexů bývalé PVOS v 90. letech a převelení vojskové PVO pod letectvo se komplex KUB stal jediným raketovým protiletadlovým systémem schopným zabezpečit bodovou obranu důležitých objektů.

 

Bojové komponenty komplexu jsou instalovány na vysoce mobilních pásových podvozcích s pancéřovou ochranou a s vlastními zdroji elektrické energie. Jednu baterii tvoří jedno vozidlo s přehledovým a naváděcím radiolokátorem, čtveřice odpalovacích vozidel (každé nese 3 střely) a řada podpůrných vozidel. Protiletadlový raketový komplex středního dosahu 2K12 KUB je určen k ničení vzdušných cílů létající v malých a středních výškách v rozmezí 25 až 10 000 m, ve vzdálenostech 4 až 23 km, při rychlostech cílů až do 600 m/s. Navádění raket je uskutečňováno pomocí pozemního ozařovacího radaru s poloaktivním způsobem samonavedení.

 

Systém, vyvinutý v 60. letech má ale také své slabiny. Není schopen vést palbu na cíle ve velmi nízkých výškách a není schopen vést palbu na více než jeden cíl současně. V případě vyřazení radarového/naváděcího vozidla se stává celá baterie nefunkční. Proto se už před rokem 1989 plánovala náhrada modernějším sovětským systémem 9K37 Buk (SA-11 Gadfly). Ty prý už byly objednány, ale vzhledem k událostem roku 1989 už nikdy nedorazily, a tak KUBy musely sloužit dále.

 

Teprve v roce 2008 byla výrazně modernizována elektronika (radar, komunikace, identifikace) naváděcího vozidla novými digitálními technologiemi. Achillovou patou českých KUBů jsou ale vlastní řízené střely. Byly nakoupeny ještě v 80. letech a neúprosně se blíží definitivní konec jejich bezpečné technické životnosti (hlavně tuhé raketové palivo). Proto je zvažováno, zda systém KUB udržet dále ve službě náhradou starých ruských střel novými střelami západní výroby (americké RIM-7 Sea Sparrow nebo evropské Aspide 2000).

 

Autor fotografie: Jan Kouba

 

 

- Konec dvacáté druhé části -

0 komentářů


Doporučené komentáře

Neexistují žádné komentáře

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se
×
×
  • Vytvořit...