5etterova japonská rodinka

[5etter]

V sobotu jsem jel na oslavu šedesátin jednoho potápěče. Tudíž 600m potápky byly jasnou volbou, ale s laciným otrhaným canvasem, který po měsíci vypadá, jako kdybych ho nosil pět let, jsem si tam netroufl. Proto jsem nazul originální řemen od Warda a myslím, že těm hodinkám sluší ze všeho nejvíc. Kdyby se s ním dalo i koupat, tak bych nic neřešil.

 

 

 

 

O víkendu byl fakt pařák a dost jsem se zapotil. Když má člověk celý den na zpocené ruce bronzové hodinky, dopadne to takhle:

 

 

Dokonce i na exponovaných místech pouzdra se začala objevovat zelená měděnka.

 

 

Guma od Bartona se někde cestou zasekla a už jsem se smířil s tím, že ji nikdy neuvidím, stejně jako dolary, které jsem za ni zaplatil. Jelikož se blíží dovolená u moře a já stále nemám pořádný voděodolný řemen, zapátral jsem v eshopu pana Frýdla, na který jsem poslední dobou slyšel dost chvály. Našel jsem tam řemínek Morellato Netball a ve čtvrtek odpoledne ho objednal. V pátek před obědem na místě určení, takže krásná práce.

 

 

Řemen je krásně měkoučký, pohodlný, správně dlouhý a tlustý a barva plátna dobře ladí s ciferníkem, aspoň co se dá v dnešním pošmourném dni vidět. Je to kombinace lesklého plátna na silikonovém podkladu, takže dost podobné jako originální hybrid strap od Warda.

 

 

Myslím, že jsem konečně našel to, co jsem pro tyhle hodinky hledal. Hned jsem přehodil originální sponu protože myslím, že tahle kombinace nějakou dobu vydrží pohromadě.

 

 

[Svatoslav]

Dobrá volba.

[5etter]

Tenhle bodlák jsem si letos hodně oblíbil, sorry, že ho sem furt dávám, ale hodinky se u něj prostě dobře fotí.

Poprvé mám safírové sklíčko s antireflexní úpravou, tak se nedivte, že mě hrozně baví natáčet hodinkami a radovat se z toho, jak se lesknou ručky a mění celkové vyznění ciferníku podle toho, jestli se od skla něco odrazí nebo ne.

Řemen by mohl být v místě napojení na pouzdro o něco tlustší, ale to je jediná výtka, jinak je super.

 

 

[5etter]

Z úterního krátkého výletu na rozhlednu Babí lom

 

 

 

 

[5etter]

Zpátky k tridentům. Takhle vypadaly po týdnu u moře.

 

 

 

 

Nepatrně ztmavly, na lesklejších plochách se objevil červený odstín a hůře dostupná místa, kde se drží voda se pokryla vrstvou zelené měděnky. Tu jsem lehce odstranil kartáčkem na zuby.

 

 

V prvním měsíci provozu jsem trochu smutnil nad přesností přes 4s/den. Ovšem druhý měsíc na ruce přinesl zlepšení na konstantních 1,8s/den, což už je paráda.

 

 

[Dokusan]

Pěkné. Jinak smutnit nad 4 s/den u obyčejné Sellity? To by mě nenapadlo.

[5etter]

Myšleno v kontextu toho, že se stejnou přesností mi šlapou i řádově levnější strojky Vostok, Seiko a Orient. I když ne tak stabilně, to je pravda.

A taky s přihlédnutím k tomu, že všichni píšou, jak umí Ward strojky naladit, že se nemusí seřizovat.

[5etter]

Když už jsem nakousl to moře, tak teď sem nasypu ta kvanta fotek, která jsem tam pořídil. Něco už jsem průběžně publikoval ve značkových vláknech Amphibia a Christopher Ward.

Tak tedy poprvé jsem vyvezl rodinu k móři a sice na Jadran, do městečka Punat na ostrově Krk v Chorvatsku. Už podle množství fotek je zřejmé, že se mi tam líbilo. Ono je to dáno taky tím, že jsem zvyklej na tu naši kotlinu a když už vystrčím čumák někam, kde má krajina úplně jiný charakter, jsem z toho paf.

 

Takže den první

 

 

Na ruce tridenty, které jsem na dovolené nosil nejvíc. I když jsem někdy nazul amfibie, nenechal jsem je zastavit.

 

 

Fascinace z prvního západu slunce na pobřeží

 

 

 

To samé ještě jednou

 

 

 

 

Den druhý

 

Na dopolední korzo po promenádě jsem vytáhl amfibie.

 

 

Odpoledne jsem šel poprvé šnorchlovat a kromě ježků a lastur jsem vytáhl i dvě kuny.

 

 

 

Den tři

 

Poslední chladnější den, kdy jsem na ranní venčení oblékl tričko s dlouhým rukávem.

 

[lub]

Nepatrně ztmavly, na lesklejších plochách se objevil červený odstín a hůře dostupná místa, kde se drží voda se pokryla vrstvou zelené měděnky.

já ti nevim, tydlety materiály. vypadá to jak plesnivej chleba. nějak v tom to kouzlo nevidím a snad by se mi i eklovalo dát to na ruku.

jinak moře ti v dobrém závidím. my letos na dovo ani nebyli. práce mrtě jak v práci, tak na baráku..

[5etter]

Čtvrtý den patřil amfibiím na meshi.

 

 

 

 

 

 

 

 

Pátý den jsem si přivstal a tradiční ranní vycházku se psem jsem zahájil dřív, než se slunce přehouplo přes kopec a osvítilo západní břeh.

 

 

 

Cílem bylo zachytit tridenty v příboji.

 

 

 

 

 

Odpoledne jsme vyrazili na výlet do Bašky.

 

 

 

Bohužel jsme tam nejeli tímhle mercedesem. Bylo by to pěkně barevně sladěno.

 

 

No a večer zase na útesy. Když člověk nechtěl chodit po městě, tak se ani moc jinam nedalo.

 

 

 

 

[5etter]

já ti nevim, tydlety materiály. vypadá to jak plesnivej chleba. nějak v tom to kouzlo nevidím a snad by se mi i eklovalo dát to na ruku.

jinak moře ti v dobrém závidím. my letos na dovo ani nebyli. práce mrtě jak v práci, tak na baráku..

 

Jasně, tomuhle pohledu rozumím. Některý zelený kousky, co člověk vidí vyfocený na těch internetech bych taky na ruku nedal. Na druhou stranu mě ten obnošený vintage look s nádechem historie, námořnictví a steam punku přitahoval a popsaný nevýhody nejsou ve skutečnosti až tak hrozný. Jen několikrát jsem se zapotil tolik, že mi to nechalo na ruce zelenej flek. Ale na to už jsem zvyklej z dětství, kdy takhle pouštěl hliníkovej (?) tah na montanách.

Jinak já si sice jezdím k moři, ale práci na baráku odkládám a vláčím si před sebou. Takže buď rád, že to máš hotový

[5etter]

Den šest

 

Nasadil jsem amfibie a vyrazil na skalnaté pobřeží.

 

 

Cílem bylo zopakovat s amfibiemi podobné fotky, jako se mi povedly včera s bronzovkama.

 

 

Místo toho jsem při tomto záběru utopil mobil a půl dne se modlil, aby zase začal fungovat. Úplně utopenej teda nebyl, jenom mi šplouchlo do konektoru na sluchátka a mobil si myslel, že jsou připojena. Tudíž oba reproduktory ohluchly a já jsem sice mohl fotit a brouzdat na Chronomagu, ale volat ne, což je u telefonu docela podstatná závada. Nakonec se to s pomocí fénu a uchošťouru umoudřilo.

 

 

Nastupujeme do žluté ponorky. Bylo z ní vidět prd. Kdyby chlápek nesypal do vody drobky z pečiva, aby připlavaly aspoň nějaké ryby, tak bychom čuměli jenom na holé dno. Když jsem šnorchloval tři metry od břehu, viděl jsem toho daleko víc. Navíc v tom smrděla nafta, drnčelo to, hučelo jak tatra v kopci a jak se to houpalo na vlnách, motala se mi hlava a nechybělo moc, abych vrhnul. 

 

 

Takže jsem radši vylezl na kapitánský můstek na čerstvý vzduch. Ale abych to jen nehaněl, pro děcka to byl super zážitek.

 

 

Zátiší z přístavu

 

 

Pak jsem si uvědomil, že mám s sebou ještě jedny amfibie a sice potapěčské speciály na zulu hadru.

 

 

Celá moje podvodní výbava v čele s ploutvemi, které nosil ještě otec.

 

 

Pod vodou jsem byl ve svém živlu.

 

 

Strašně mě bavilo koukat na ty tisíce ježků, asi sedm druhů ryb, mořská hovna, raky poustevníčky, sasanky a podobnou havěť. U břehu jsem potkal jednoho pěkně velkého kraba a spousty malých krevet. Z vynořených kamenů to sledovali kormoráni. Prostě ráj.

 

 

Když jsem zahlédl nějakou škebli nebo neporušený skelet ježka, hned jsem to tahal ven. Dcera to s kamarádem ze sousedního apartmánu do druhého dne vždycky rozbila

 

 

A večer zase na romantickou procházku se psem

 

 

 

Analýza konstrukční metodologie

 

 

 

Den sedmý 

 

Druhý výlet na vlny do Bašky, tentokrát s amfibiemi

 

 

 

Den osmý

 

Poslední potápení před dlouhou cestou domů a největší úlovek - kosterní pozůstatky kraba

 

 

[mikymik]

5ettere, super! Já nakonec už zabalené amfibie u moře ani nevyndal a to jsem měl kvůli datu přetáčet jen pár dnů DW-5600E mě fotit nenapadlo...

[5etter]

Tak to je škoda, i když na druhou stranu lepší, než kdyby jsi měl na ruce smártwoče nebo takovej ten silikonovej náramek.

[5etter]

Z nedělního krátkého výletu na rozhlednu Akátová věž.

 

 

 

 

 

 

[morbo]

Skoro bych řek, že ste se tam těsně minuli s travexem ...

[5etter]

Nejen těsně minuli, my jsme se tam dokonce i potkali. A to vše zcela neplánovaně, z čehož je krásně vidět, že svět je malý a o náhody tu není nouze.

[nooski]

Výhon! Toť častý cíl mých cyklistických dobrodružsví. Mám ho najetý za všech ročních období i denních dob.

[5etter]

Nooski, věz, že když jsem koukal z rozhledny na balón na kopci a městečko pod ním, vzpomněl jsem si na tebe.

 

Tridenty mám ani ne čtvrt roku, ale narajzovaly se toho se mnou dost.

 

 

V září se mnou odpočívaly na jihu Evropy, v říjnu se mnou letěly pracovat na její sever.

 

 

Cílem cesty bylo švédské město Södertälje.

 

 

Při práci v tamní nejmenované automobilce jsem raději používal levné plastové digitálky, zatímco tridenty odpočívaly na hotelovém pokoji. Casio B640 jsem měl na ruce po dlouhé době a užil jsem si to. Mají výborný modul, který mi maximálně vyhovuje. Proto jsem jim dal přednost před géčky, která jsem si chtěl vzít původně a vyzkoušet příjem signálu v daleké Skandinávii. Dokonce jsem využil timer s automatickým opakováním, když bylo potřeba na testovaném motoru v pravidelných intervalech de/aktivovat motorovou brzdu.

 

 

Na krátkou procházku po Södertälje jsem využil odpoledne po příletu, pak už nebyl čas.

 

 

 

 

Ještě před přístavem v centru města jsem si ale vyběhl k větrnému mlýnu Nora kvarn, který stojí na kopečku těsně nad hotelem, kde jsem spal.

 

 

 

Pohled na sever ze zvedacího mostu Mälarbron

 

 

A na závěr hodiny u vchodu na letiště Stockholm-Arlanda

 

[Frostie]

Příjem vysílačů DCF77 a MSF při mých pracovních pobytech v Södertälje, Gävle a Sandvikenu byl na hodinkách Casio GWM 5610 vyzkoušen a v letním období roku 2015 a fungoval zcela bezchybně. V Albánii se mi totéž podařilo pouze jednou během desetidenního pobytu.