Přejít na obsah

Českoslovenští piloti v RAF


Flipik

Doporučené příspěvky

Pár slov úvodem zde

 

Úvod

    Českoslovenští letci, kteří bojovali za svobodu naší vlasti během druhé světové války, si zaslouží naše uznání a hluboký obdiv. A to nejméně ze dvou důvodů. Prvním je jejich statečný boj v řadách (nejen) britského Královského letectva (RAF). Tím druhým je skutečnost, že se k nim naše země, po skončení války a jejich návratu domů, zachovala nejhorším možným způsobem. Křivda, která se stala, nikdy nebyla, a vlastně ani nemůže být odčiněna. Komunistický režim po únoru roku 1948, nakládal s těmito válečnými hrdiny a jejich rodinami nelidsky a potupně. Ani snaha o nápravu těchto křivd po roce 1989 nemůže změnit jeden z nejtemnějších okamžiků našich dějin. Proto je důležité si takové hrdiny, jakými byli českoslovenští stíhací piloti, připomínat. Nebyli jimi proto, že by se jimi stát chtěli. To jediné, co nechtěli, bylo vzdát se bez boje. Zatímco většina národa se přizpůsobila nové situaci a podrobila se okupantům, oni nemohli. Pro své odhodlání, svědomí, čest a víru ve svobodnou budoucnost nemohli jinak, než vstoupit nesmazatelně do dějin našich i světových. Muži odhodlaní bojovat do posledního dechu za svou zemi, odhodlaní bojovat za ty, které tu zanechali. A mnozí z nich se svými blízkými už nesetkali, protože zemřeli v boji za mír a svobodu země, která byla stejně mladá jako oni sami.

Důsledky Mnichovské dohody

    Zásadním způsobem do života nejen československých letců zasáhla v roce 1938 Mnichovská dohoda, kterou podepsalo Německo s Velkou Británií, Francií a Itálií. Rozhodnutím cizích politiků bylo umožněno hitlerovskému Německu zabrat značnou část pohraničního území. Československo přišlo téměř o třetinu svého území včetně vojenských opevnění. Armáda nesměla klást odpor a ustupovala do vnitrozemí. S vyhlášením Protektorátu v březnu 1939 skončily jakékoli úvahy o obraně země vojenskou silou. Bojové prostředky včetně letadel přešly pod správu okupantů. Mnozí piloti velmi rychle pochopili, že bojovat proti nepříteli v kokpitu letadla doma prostě nemohou. Utíkali proto do zahraničí. Někdy byla cesta pilotů do Anglie celkem přímočará (podle posunu nepřítele), jindy z našeho pohledu celkem složitá. Mnozí se zapojili do bojů ve Francii a ostudu tam rozhodně neudělali. V červnu 1940, po kapitulaci Francie, se naši vojáci a letci přesouvali do Británie, aby pokračovali v boji proti nepříteli, který rychlým postupem a vítězstvími, získával sebevědomí.

Anglie

    Zapojení československých pilotů nejen do bitvy o Anglii bylo výsledkem tvrdého vyjednávání a následných politických dohod. Zejména exilový prezident Dr. Eduard Beneš intervenoval u britského velení vzdušných sil, aby Británie vyvinula patřičné úsilí, které by pomohlo dostat se pilotům na území Británie (z Francie) a mohli tak pokračovat ve svém boji v rámci RAF. V počátku byli Čechoslováci zařazeni do RAFVR (Volunteer Reserve). Později, přesně 25. října, byla podepsána potřebná dohoda mezi britskou vládou a exilovou československou vládou. Teprve tato dohoda otevřela cestu k úspěšnému začlenění pilotů do vzdušných sil Velké Británie, včetně možnosti hodnostního postupu. Dohodu podepsali ministři zahraničních věcí Lord Halifax a Jan Masaryk. Dlužno dodat, že součástí této dohody byl i způsob financování československých letců a jejich výzbroje. Říká se, že nic není zadarmo a účast ve válce teprve ne. Krátce po uzavření Mnichovské dohody obdrželo Československo od Británie dar/úvěr jako kompenzaci ztrát, které Československo dohodou utrpělo (4 milióny liber darem, 6 miliónů jako úvěr). Na základě smlouvy z 10. prosince 1940 poskytla Velká Británie exilové Československé vládě další úvěr ve výši 7,5 milionu liber. Z těchto prostředků bylo financováno nejen vyzbrojování exilových vojenských sil, ale také exilová vláda. Tento úvěr byl kvůli komunistickému převratu v roce 1948 splacen až na počátku 80. let.

310. stíhací peruť

    Z dnešního pohledu vypadají mnohé historické události velmi čitelně a bezproblémově, ale zdání klame. Británie zahraniční vojáky a piloty nevítala červeným kobercem ani s otevřenou náručí. Měla dost svých vlastních problémů a tisíce příchozích se stávaly výzvou. Dříve než naši piloti poprvé usedli do svých strojů, musela se odehrát celá řada věcí, na které dnes snadno zapomíná. A nešlo jen o politické vyjednávání a dohody, ale také o vlastní přípravu letců. Ti museli projít taktickým a komunikačním výcvikem, aby byli schopni plnit pokyny vedení při ostré akci. První československá letka byla narychlo ustanovena 10. července 1940 v Duxfordu. Letky utvořené z československých pilotů dostaly pořadovou sekvenci 310. ? 315., ale v praxi byly využity pouze čtyři. A netrvalo to ani tři týdny a světlo světa spatřila i druhá, tentokrát bombardovací letka. Stroje, se kterými v počátku 310. stíhací peruť létala, byly letadla Hawker Hurricane. Později došlo k přezbrojení a od podzimu 1941 až do konce války létali piloti s různými verzemi letadel Supermarine Spitfire. První zapojení do bitvy o Británii nastalo 26. srpna 1940. Do jejího skončení (31. řijna 1940) si tato peruť připsala 39 sestřelů nepřátelských letadel různých typů.
    To, co bylo pro naše piloty velmi důležité, byla přítomnost československých znaků na letadlech a uniformách. Ať už šlo o československou vlajku na křídlech a trupu, nebo vyobrazení našeho lva. Na uniformách byl na každém rukávu (se znakem RAF) i nápis Czechoslovakia. Každá z perutí měla své motto, které vyjadřovalo její duši a podstatu. Mottem 310. stíhací perutě bylo ?We Fight to Rebuild? ? bojujeme za obnovu. U 311. perutě to bylo zase husitské ?Na množství nehleďte? (Ignore their numbers).
    Po skončení Bitvy o Británii se 310. stíhací peruť na čas přemístila do Skotska a svoji lokaci pak podle bojových úkolů změnila ještě mnohokrát. Za zmínku stojí její zapojení do Bitvy o Normandii (6. 7. - 25. 8. 1944). Této bitvy se zúčastnily všechny tři československé stíhací perutě (310., 312. a 313.). V té době již tvořili útvar označený jako 134. Czechoslovak Airfield. Ani čtvrtá československá bombardovací peruť č. 311. nezůstala stranou. Jejím úkolem při této operaci bylo ze vzduchu chránit konvoje spojenců na moři, kteří se vyloďovali na severu Francie.

Jidáš mezi hrdiny

    Ne všichni českoslovenští piloti byli skutečnými hrdiny. Vždy se najde někdo, kdo svým jednáním připomíná biblického Jidáše. Tuto roli sehrál Augustin Přeučil, který se jako agent gestapa dostal přes Polsko a Franci až do Anglie, kde sloužil u 43. a 605. stíhací perutě a dalších pozemních útvarů (55. UTO - operačně výcviková jednotka). Častými změnami svého působení se dostával k informacím, které předával gestapu. Dokonce se stihl oženit s mladou Angličankou, aby se vyhnul aktivnímu nasazení. Po roce svých špiónských aktivit předstíral při výcviku mladého polského pilota leteckou nehodu a uletěl do Belgie. Místní obyvatelé se ho po nouzovém přistání snažili ochránit a on je za jejich pomoc následující den udal gestapu. Několik lidí bylo uvězněno a dva z nich později zastřeleni. Po jeho návratu do Prahy pomáhal gestapu v identifikaci zajatých pilotů a také při jejich výsleších. Po válce byl za svoji spolupráci s gestapem 14. dubna 1947 souzen v Praze Mimořádným lidovým soudem a ještě téhož dne pověšen. Podle Britů je tento případ jediným prokázaným, kdy se německé straně podařilo infiltrovat do RAF svého člověka.
    Na jeho zradu v řadách RAF se ovšem přišlo až mnohem později, vlastně souhrou náhod. Osudovou chybu udělal Přeučil už v Belgii, kde se po přistání nesnažil zničit letoun a tím i svoji identitu, jak bylo v případě nouzových přistání obvyklé. Díky této chybě se jeho letoun dostal do berlínského Musea dopravy a technologií, kde byl také vystaven. Letadlo samotné bylo zničeno Brity při náletu na Berlín v roce 1943. Z doby jeho expozice se ale zachovaly fotografie. Amatérský historik Richard Chapman si při prohlížení starých fotografií letounu Hurricane všiml a chtěl vědět, jak se takto zachovalý kus do muzea dostal. I ze staré fotografie bylo patrné sériové číslo letounu W9147. Pustil se proto s dalšími do pátrání a objevil zásadní problém. Podle britských záznamů mělo být letadlo zničeno při výcviku, když pilot nezvládl manévr a zřítil se do moře. Místo předstíraného zřícení zamířil k Belgii. Při pobřeží Belgie se letem v nízké výšce dokázal vyhnout protiletadlovému dělostřelectvu, a když mu docházelo palivo, nouzově přistál. Přeučilovi se tak podařilo oklamat nejen mladého polského pilota ve druhém stroji, ale i mnohé další. I tento jeho ?kousek? ukazuje na to, že špatným pilotem rozhodně nebyl. Škoda, že své umění zaprodal nepříteli a zradil.

Úspěchy československých pilotů

    Českoslovenští letci byli úspěšní nejen v rámci svých letek 310-313, ale i v rámci jiných perutí ? např. britských či polských. Letecké eso Karel Kuttelwascher (letka č. 1) nebo Josef František ? pilot 303. polské letky. Oba byli nejúspěšnějšími českými piloty vůbec. Zatímco první patřil k nejlepším nočním pilotům s 18 sestřely, druhý zase k denním s počtem 17 sestřelů. Mezi mimořádně úspěšné piloty patří také František Fajtl, který se jako první Čech stal velitelem nad britskou stíhací perutí č. 122. Navzdory tomu, že byl v květnu 1942 nad Lille sestřelen, podařilo se mu zachránit a vrátit se zpět do Británie. Následně se stal velitelem 313. stíhací perutě. Navzdory faktu, že v roce 1944 začal působit jako pilot na východní frontě a zapojil se do Slovenského národního povstání, nic to nezměnilo na agresi komunistického režimu vůči jeho osobě. Během svého života napsal řadu autobiografických knih, přičemž některé se staly předlohou pro film Tmavomodrý svět.
    Českoslovenští piloti tvořili jednu z početně nejvýznamnějších skupin zahraničních letců v rámci RAF. Významní však nebyli jen počtem, ale také svými výsledky v boji s nepřítelem. První ryze česká 310. stíhací peruť si získala velkou prestiž a uznání. Třistadesítka sloužila v RAF nejdéle a s počtem více než 50 sestřelů patří také k nejúspěšnějším. Britové dodnes oceňují odhodlání a odvahu československých pilotů v boji za svobodu. Bojovali totiž i za jejich svobodu. Naše národy jsou na tom o poznání hůře, máme minimálně čtyřicet let zpoždění, které se těžko dohání. Snad nám v tom pomůže i limitovaná edice hodinek Davosa RAF, která na boj, bolest, odvahu a hrdinství československých pilotů odkazuje.
 

Upraveno uživatelem Flipik
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Hezké čtení. Jsem rád, že jsem se mohl několikrát osobně setkat s Gen. Por. Františkem Peřinou a Gen. Por. Františkem Fajtlem. Číst knížku je jedna věc, ale slyšet vyprávění historek na živo, to je zážitek do konce života.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

I když jsem si myslel, že o perutích RAF vím hodně, většina informací z tohoto článku je pro mě nová. Díky. Krásná práce!

Diky. Tak to jsme na tom úplně stejně :-) Těch souvislostí a poznatků je tolik, že jejich selekce byla stejně náročná jako to ostatní ...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se
×
×
  • Vytvořit...