Přejít na obsah






Letecké náramkové hodinky Vzdušných sil AČR - část sedmnáctá

Příspěvek od Petr_P, in Hodinky českého letectva 13 prosinec 2010 · 1 843 views

Letecké náramkové hodinky Vzdušných sil AČR - část sedmnáctá

6.3 Provozní zkušenosti s Taifun TAI 682

Vložený obrázek
Obrázek 6-12 – ASKANIA Taifun TAI 682 českého letectva naživo na zápěstí, pohled na ciferník. Autor fotografie: Polifka

Hodinky ASKANIA Taifun TAI 682 u 212. taktické letky s letouny L-159 ALCA nafasovalo zhruba 70% pilotů, zbytek dal přednost svým vlastním hodinkám. Zhruba polovina uživatelů dala při nošení přednost koženému řemenu a druhá polovina kaučukovému řemenu s bezpečnostní sponou.

A jaké jsou dosavadní zkušenosti? Teoreticky hodinky s kvalitními, odolnými, antimagnetickými pouzdry od DAMASKO a s desetiletím prověřeným strojkem řady ETA 2824-2, které sestavili pečlivý Němci, nemohli zklamat. Bohužel se zdá, že opak je pravdou a řečeno filmovou hláškou: „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“. Respektive němečtí soudruzi ani tak ne, jako ti naši, když si koupili čistě komerční produkt a mysleli si, že je všechno v pořádku.

Cena - nafasování erárních, velmi drahých, hodinek dalo vzniknout jednomu paradoxu. Jejich nositel si je vědom jejich vysoké účetní ceny (38 000 Kč), která často přesahuje i cenu jednotlivých částí výškové výstroje, které ho v bojovém letounu drží při vědomí a naživu. Obavy z případných finančních dopadů v případě jejich poškození, zničení, ztrátě pak vedou k podvědomé snaze hodinky chránit a bránit jejich poškození. To vede k tomu, že nositel je raději odkládá při činnostech, kde by hrozilo jejich poškození (ať už při mimopracovních aktivitách nebo takových specialitách jako jsou nácviky přežití na zemi a ve vodě).

Rozměry - s průměrem pouzdra 43 mm a výškou přes 15 mm to rozhodně nejsou hodinky nejmenší. Bohužel v kokpitu letounu jako je L-159 není zrovna moc místa, obzvláště pokud je levá ruka na páce ovládání motoru. Pilot pak poměrně často hodinkami o něco zavadí, a vlastně nezáleží na tom, že jsou schovány pod rukávem kombinézy nebo manžety rukavice. Pilotovi to je nepříjemné. Ostatně výška hodinek komplikuje navlíkaní a správné utažení vrstev ochranného leteckého oděvu.

Odolnost - bohužel neexistují přesné a tedy jednoznačné statistiky. Prosím, čtěte tedy následující informace a moje komentáře jako prvotní hlášení o stavu. Podle dostupných informací totiž u několika hodinek došlo k odpadnutí lunety (odeslány do opravy), jedny hodinky se z neznámých příčin zastavily (3 týdny v opravě). Nahodilé chyby? Kdo ví? Ovšem „vrcholem smůly“ byly hodinky, u kterých došlo celkem třikrát (!) k upadnutí rotoru samonátahu. Třikrát šly do opravy a pokaždé, když znovu absolvovaly poctivé přetížení s násobkem 6 g při nácviku vzdušného boje, rotor upadl. Poté už s nimi jejich nositel navždy ztratil trpělivost a definitivně nasadil své záložní digitální hodinky. V tomto případě se rozhodně nejedná o nějakou nahodilou chybu při výrobě, ale systematickou chybu celé konstrukce.

To co vypadá jako veselá historka z natáčení, je ale ve skutečnosti smrtelně závažný problém pro bezpečnost letu. Asi každý čtenář si v poslední době všimnul mediálního humbuku, který vyvolá jakékoliv odpadávání součástek z dopravních nebo vojenských letadel za letu. Úřady a provozovatelé následně letouny uzemňují, hledají příčinu a snaží se ji odstranit. Něco podobného by se mělo vztahovat i na hodinky na palubě stíhačky. Odpadlá luneta za letu může někam nevhodně zapadnout a malér je tu. Volně poletující odpadlá kovová luneta může být při katapultáži životu extrémně nebezpečná, atd. To, že hodinky nejdou, je sice z hlediska bezpečnosti letu méně závažné, ale vlastně neplní svoji funkci – tak k čemu tam jsou?

To všechno výše popsané ale není náhoda a na vině nejsou ani vlastní hodinky, ty by patrně v normálních pozemských podmínkách vydržely. Ale vojenské letectví na výkonných proudových stíhačkách není normální prostředí – vibrace, přetížení, změny tlaku v kokpitu během letu, atd. dají zejména mechanickým hodinkám zabrat. O nouzových situacích, jako je katapultáž nebo padákový seskok s přistáním do různého terénu ani nemluvě.

Podle mého názoru je to logický trest za to, jak nezodpovědně a naivně je přistupováno objednavatelem k leteckým hodinkám pro vojenské létání. To bude detailněji rozebráno v kapitole o výběrovém řízení. Je to trest za to, jak se fiktivními certifikáty nahrazují pořádné zkoušky a certifikační testy. Popírat fyzikální zákony jde jenom chvíli, pak se rotor samonátahu utrhne. I když specializovaných hodinek je na světovém trhu jako šafránu, tak takové obyčejné a levné bezpečnostní opatření jako vyzkoušení několika konkurenčních vzorků v reálném provozu by mohlo včas odhalit to nejhorší (samozřejmě kdyby se chtělo).

Vložený obrázek
Obrázek 6-13 – ASKANIA Taifun TAI 682 českého letectva naživo na zápěstí, pohled na sponu koženého řemene. Autor fotografie: Polifka

6.4 Výběrové řízení aneb trochu spekulací nikomu neuškodí

Vložený obrázek
Obrázek 6-14 – ASKANIA model Taifun TAI 682 českého letectva s kaučukovým řemenem. Autor fotografie: Polifka

Do výběrového řízení na 35 kusů leteckých hodinek se tentokrát přihlásila už jen jediná společnost - KING JOE s.r.o. (výhradní zastoupení ASKANIA pro ČR a SR) s mechanickými automaty ASKANIA Taifun, který už byly v hledáčku při minulém výběrovém řízení o rok dříve. Celková hodnota nabídky zněla na 1,330 miliónu Kč (s DPH).

Detaily výběrového řízení v armádním systému SEPO (Systém elektronické podpory obchodování) jsou stále dostupné na následujícím odkazu.

Protože webové stránky SEPO jsou plné nesrozumitelného úředního jazyka, tak se stejně jako v kapitole 5.5 o modelu Tempelhof pokusím v následujícím textu o vlastní „stručný“ výklad toho, co se tam píše. A také znovu zkusím nadhodit pár hypotéz o tom, co je mezi řádky. Proto berte prosím celou následující pasáž jako čistě moji osobní fantazii, která se rozhodně nezakládá na ověřených faktech a důkazech.

Opět se jednalo o jednorázové výběrové řízení, které nevypisoval žádný centrální armádní orgán (Praha, Olomouc nebo Stará Boleslav), ale pouze vojenský útvar 7214, neboli 21. základna taktického letectva v Čáslavi. Čáslav to opět financovala ze svého ročního rozpočtu.

Vložený obrázek
Obrázek 6-15 – Celkový pohled na levou stranu včetně kaučukového řemene s rozepnutou rozklápěcí sponou. Bíle skvrny na vnitřní straně řemenu je krystalizovaná sůl potu. Autor fotografie: Polifka

Pro čtenáře Chronomagu je na stránce SEPO ale opět nejzajímavější část zvaná „Předmět a vymezení plnění zakázky“, kde se požadovalo „35 ks leteckých chronometrů pro létající personál“ podle následující specifikace:

- safírové sklo odzrcadlené - rovné

- luneta oboustraně otočná

- mechanický strojek s automatickým nátahem (chod min. 40 hod.)

- antimagnetická ochrana

- vysoce odolné pouzdro

- potisk ciferníku dle přání zadavatele

- sériové limitující číslo na pouzdře hodinek

- luminiscenční ručičky a figury

- 10 bar

- záruka 5 let

- kaučukový pásek (kožený)

- přehledný ciferník - snadný odečet času

- snadné ovládání v rukavicích

- průměr ciferníku min. 30mm

- korunka se zajištěním

- datumovka

- letecký chronometr určený pro létající personál

- elektronické doložení certifikátu na letecké chronometry

Je vidět, že zadání z roku 2008 se oproti zadání z roku 2007 významně změnilo. Je už požadován pouze mechanický strojek s automatickým nátahem. Už tam není požadavek na funkci stopek (chronograf). Taktéž ostatní parametry jsou takové dospělejší a lépe formulované, jako by rok navíc pomohl zadavateli trochu dospět a zúžit výběr. Asi díky marketingovému působení dodavatele. Z hlediska letecké odolnosti je zajímavé, že se tam objevuje poprvé požadavek na odolnost na magnetická pole (můj odhad ale je, že to vzniklo opsáním toho, co hodinky mají napsané v marketingových materiálech, nikoliv nějakou hlubší technickou úvahou).

Ale jinak se opakují stejné katastrofální chyby jako před rokem. Stále se používá termín chronometr. Opravdu trvali na hodinkách s certifikací C.O.S:C nebo ekvivalentní? A byly ochotni nejen za to zaplatit, ale vyloučit nabídky, které toto technické zadání nesplnily? Nebo jen prostě opsali předmět zadání z minulé soutěže? Asi to poslední byla pravda.

Z hlediska požadavků na odolnosti je to stejná bída jako před rokem. Jako obyčejně žádná čísla – jen hesla jako odolné pouzdro nebo antimagnetická ochrana. To splní 100% hodinek na světě, když nikdo nedefinuje, jak moc mají být odolné. O věcech jako přetížení, vibrace nebo nízký tlak opět žádná zmínka a to se tentokrát vymstí.

Novinkou byl také požadavek na pětiletou záruční dobu. Jako by zadavatel tušil, jak moc se mu bude zrovna tento požadavek hodit.

Opět se objevuje požadavek na předložení „certifikátu na letecké chronometry“. Jak jsem již psal v kapitole o Tempelhofech, nic takového na světě neexistuje. Ale v případě českých veřejných soutěží nebyl pro dodavatele problém příslušný papír opět předložit.

Tentokrát byl už cenový strop stanoven na hodnotu 40 000 Kč s DPH. Jinými slovy zadavatel měl připraveno k útratě 1,4 miliónu Kč.

Stejně jako v roce 2007 tak i v roce 2008 to všechno spěchalo. Poptávkové řízení proběhlo v polovině listopadu, oznámení vítěze díky jedinému účastníkovi v soutěži pak proběhlo poslední týden v listopadu a přitom se požadovalo dodat zboží na základnu do Čáslavi nejpozději do 12. prosince 2008. Nelze si nevšimnout jedné zajímavosti. Rok před tím údajně nešlo Taifuny do soutěže přihlásit kvůli dodacím termínům. Ale v roce 2008 už to problém nebyl, ačkoliv termíny byly stejně šibeniční. A dokonce hned plných 35 hodinek včetně zakázkového ciferníku. Řekl bych, že v tomto případě si budoucí dodavatel velmi dobře udělal v předstihu své domácí úkoly a byl připraven ještě lépe než v roce 2007. Nechávám na zdravé úvaze každého čtenáře, zda si myslí, že to bylo jeho podnikatelské riziko nebo si rizika vyřešil nějak jinak.

Důvod spěchu s výběrovým řízením byl stejný jako v roce 2007 – teprve koncem roku základna v Čáslavi věděla, zda jim v rozpočtu zůstaly peníze, které se ale „musely“ vyčerpat do konce kalendářního/fiskálního roku.

Vlastní rychlost poptávkového řízení se oproti roku 2007 lehce zvolnila. Ze tří dnů se to protáhlo na plný týden. Přesto se přihlásil pouze jediný uchazeč, který jsa nepřekvapen předal nabídku prakticky 24 hodin poté, co byla veřejná soutěž v systému SEPO oznámena. Nenapadá mě jiné přirovnání, než že společnost KING JOE byla jako sprinter čekající ve startovních blocích na startovní výstřel. Pochopitelně „natrénováno“ mít musela.

A kde byly ostatní účastníci? To lze opravdu jen spekulovat. Společnost GOLDTIME už raději nic nezkoušela (ostatně mechanické modely hodinek nejsou jejím hlavním sortimentem) a ostatní společnosti to buď zase nevěděly, nebo to raději celé ignorovaly, Přeci jen loňská soutěž neproběhla jen tak bez povšimnutí. Ale popravdě řečeno 21. křídlu a 212. letce to bylo jedno. Piloti dostali to, na co se celý rok těšili. Jinými slovy dodavatel svou práci udělal opět na jedničku s hvězdičkou a zúročily se jeho aktivity vůči letectvu sahající minimálně do roku 2007.

Pokud bychom opět chtěli něco kritizovat, tak si kritiku zaslouží jen zadavatel, či dokonce celý zadávací systém. Je to sice všechno v mezích zákona, ale na palubu stíhačky se opět dostaly předměty, které tam skutečně nemají co dělat.

Vložený obrázek
Obrázek 6-16 – Celkový pohled na pravou stranu. Autor fotografie: Polifka

6.5 Odkazy

Hodinky ASKANIA Taifun byly diskutovány v těchto diskusních vláknech:

topic/14761-unikatni-drazba-hodinek-ceske-letecke-elity/

- Konec sedmnácté části -





Obsah mého blogu

(1) Marathon Navigator, MIL-PRF-46374G

celkem 4 části
(2) Osvity vojenských a pilotních hodinek
celkem 7 částí
(3) Letecké palubní hodiny řady AČS-1
celkem 6 částí
(4) Porovnání hodin AVRM a 127ČS
celkem 2 části
(5) Bremont MB a U-2
celkem 5 částí
(6) PRIM Sport 2 a jezero Bajkal
celý článek
(7) Hodinky a katapultáž z L-39
celkem 2 části
(8) Hodinky českého letectva

(9) Dotace EU pro Elton hodinářská

celý článek

My Picture

user(s) viewing

uživatelů, hostů, anonymních uživatelů

Search My Blog