AdaMossovo foto-pokusné vlákno

[AdaMoss]

Další část - tentokrát se zaměřením více na pouzdro. Pro úplnost ještě dodám, že tohle jsou zmenšené výřezy. Syrová fotka v JPEGu má cca 13MB, po nějakém výřezu se dostanu typicky třeba na 5-6MB, což je pořád strašně moc na nahrání sem. Následuje tedy další komprese a zmenšování. Na těch detailech je to znát. 

 

 

[AdaMoss]

A zbytek...

 

Za ten bordel tady se omlouvám, ale v té škvíře se to čistí strašně blbě a znáte to - čištění vlastně jen přidává škrábance :-). Ty hodinky mám něco přes měsíc a pořád vypadají jak nové...alespoň do té doby, než na ně kouknete pod lupu :-). I když...vlastně by mě docela zajímalo, jak moc "dokonale" vyleštěné to pouzdro bylo, když jsem je přebíral v obchodě.

 

Ta ručka je prostě super!

 

Ještě komplet dýnka:

 

Z ánfasu a je to komplet:

 

 

To by bylo pro dnešek vše. 

 

 

[Vozman]

Parádní makra!

[AdaMoss]

Díky ;-). Já jsem jen foto - hobík. Profesionálové by to určitě zvládli lépe co do kompozice a tak. Ale je super, že s dnešní běžně dostupnou technikou může vlastně naprostý amatér udělat celkem pěkné detaily, které je okem těžko postřehnout. 

[AdaMoss]

Dlouho jsem neměl čas sem něco přidat, ale rodinu jsem poslal na hory, tak jsem si otevřel lahvinku a v rámci roční revize své hodinkovnice jsem udělal pár mobilovek. Budu je sem dávat postupně a jak už je mým zvykem, bude u toho i nějaké to povídání. Tentokrát nečekejte žádné encyklopedické informace, bude to hlavně o zkušenostech z nošení.

 

Osud tomu chcal, že na začátku roku se mi v krabici sešly patery hodinky a všechny jsem nabyl během roku 2019. To zároveň také znamená, že vše, co jsem měl z dřívějších let, už nemám. Co šlo pryč? Namátkou modré SMPc bez vlnek (těch lituju nejvíc), polárky 16570, pepsi 16710, Datejust 16013, -T- Moony, SUB NoDate, Trilogy 57 Speedy, alpinisti SARB017 a pár dalších. Když se tak dívám na ten seznam, není toho úplně málo, ale co už. Co bylo, bylo a teď je teď. Tak pojďme na to?

[AdaMoss]

Jako první tu máme Rolex Explorer 114270. Dostaly se ke mně hned z kraje roku ? někdy koncem ledna 2019 a byly to moje vůbec první Rolexky. Musím říct, že jsem s nákupem dost váhal a byla to vlastně taková nepromyšlená, impulzivní hurá-akce. Dnes vím, že to byl pravděpodobně můj nejlepší nákup vůbec a hodinky můžu s klidným svědomím prohlásit za definitivní. Je to taková Popelka Rolexu. Hodně lidí si jich na první pohled ani nevšimne, nebo je rovnou vyřadí z hledáčku pro svoji přílišnou obyčejnost. Já po roce mohu říct, že právě ta obyčejnost je asi jejich nejsilnější stránka.

 

 

 

Ideální hodinky pro každodenní nošení jak k tričku, tak ke košili. V obleku bych se za ně také nestyděl. Pro mé zápěstí, jehož obvod osciluje v průběhu roku mezi 16,5 ? 17 cm, je 36mm pouzdro těchto hodinek naprosto perfektní. S černým ciferníkem není třeba řešit barevné kombinace a s vodotěsností 100m netřeba se body bát. Přidáme-li k tomu kvalitu zpracování, spolehlivost a přesnost, na jakou jsme u Rolexu zvyklí, okořeníme známým příběhem o dobývání horských výšin, koktejl dokonalosti je hotov.

 

Pokud bych z nějakého důvodu měl mít pouze jedny jediné hodinky, byly by to právě tyto. Skutečně nemám, co bych jim vytknul.

 

 

[AdaMoss]

Další na řadě jsou Zelos V2 Mako 500m Bronze Meteorite. Tyhle hodinky měly už na mále. Není tomu tak dávno, co jsem je nabídl do místní inzerce. Nakonec ale zůstaly doma.

 

Přišel jsem k nim taky jak slepej k houslím. Hlavní motivací bylo asi to, že jsem chtěl zkusit bronzový hodinky. Nějakou dobu jsem prozkoumával terén, abych zjistil, že procházka lipovou alejí to zrovna nebude. Na mojí ruku - tintítko se bronzovky sháněj dost těžko. Měl jsem velikostní limit 40mm, což vyloučilo valnou většinu možností. Už už jsem měl v košíku Tridenty od Ch. Ward, když tu jsem, na základě doporučení místních, objevil Zelos. In-house nebylo ani jedno, tak jsem nakonec vybral tento mikrobrand. Samotný nákup pak byla ještě docela anabáze, ale nakonec jsem našel distributora, který měl pár kusů skladem a navíc v rámci EU. Někteří z vás měli možnost je vidět naživo na několika pražských srazech a fotky z rozbalování i patinovacích pokusů jsou o pár postů výše. Zvolil jsem variantu full bronz a meteoritický ciferník.

 

 

Za ten půlrok co je mám, jsem s nimi zažil už ledasco. Pořád mě štve, že nemají in-house strojek. Dokonce ani ETU, ale ?jen? Sellitu (SW200 ? klon ETA2824). Ale štve mě to o něco méně poté, co jsem se dozvěděl, že do třetí generace Mako už půjde Miyota. Ono je to asi prašť jako uhoď, ale mě osobně je Sellita milejší. Průměrně jdou někde okolo -4s/d což mě taky trošku štve. Radši bych, aby šly do plusu. Asi by se daly vyregulovat, ale jsem línej to řešit. Mám je jako takový letní hodinky. Ideální k tričku, u vody, do vody, na víkend. Škrábance a ťukance jim sluší. Takové moje otloukávací hodinky.

 

 

Stále mě fascinuje ten meteorit. Je to něco tak výstředního a neobvyklého, že to zkrátka ve sbírce chci mít. Také jsou to rozhodně mé nejsvítivější hodinky. Luminovou se nešetřilo a na svítivosti je to setsakra znát. Hodně se mi líbí dýnko - Gravírování je pěkně plastické. Nosím je výhradně na dodané geckota gumě a zatím nemám potřebu měnit. Možná časem zkusím nějakou kožku. Ta guma mi na ně ale sedí víc ? beru je poměrně často do vody.

 

 

Na rozdíl od předchozích EXPů si u Mako nejsem jistý, zdali vydrží napořád, ale přál bych si, aby se tak stalo.

 

[AdaMoss]

Dnes se trošičku nudím v práci a tak mám čas napsat další pokračování do mého samomluvného vlákna. Na řadě jsou mé oblíbené Moony. Jedná se o současnou referenci 311.30.42.30.01.005, tedy varianta s Hesalitovým sklíčkem.

 

 

Příběh netřeba přepisovat. Stručný výtah a popis mé trnité cesty k nim jsem udělal o pár postů výše ZDE.

Dnes bych se rád zaměřil na to, jaký je můj každodenní život s těmito ikonickými hodinkami. Od července 2019 jsou to mé naprosto nejčastěji nošené hodinky (do té doby to byly výše zmíněné Rolex Explorer 114270). Nosím je do práce i během víkendu a nijak zvlášť je nešetřím. Sklíčko jsem za tu dobu nijak neleštil, jeho stav je myslím na fotkách dobře vidět. Drobné vlásenky na něm jsou, ale jsou viditelné jen pod určitým uhlem a za určitých světelných podmínek. Zatím mě to nikterak nerozčiluje. Několikrát se mi podařilo s hodinkami ťuknout o zeď, dveře, regál poličky?různě. A myslím si, že být tam safír ? speciálně takový ten vystouplý, jaký používá Rolex, tak už je uštípnutý. Tím jak je Hesalit měkčí, tak je míň náchylný na odlomení nebo prasknutí v porovnání se safírem. Naproti tomu je logicky náchylnější na poškrábání. Škrábance se dají snadno řešit Polywatchem a kouskem bavlněného hadříku, ale jak říkám, po více jak půl roku intenzivního nošení u mě nebylo třeba leštit. Za sebe mohu říct, že Hesalit ty hodinky nikterak nediskvalifikuje od každodenních univerzálek.

 

 

Vodotěsnost, asi nejslabší vlastnost Moonwatchů. Co k tomu dodat, 50m je prostě 50m. Stačí pro běžné plavání, ale je třeba mít na paměti, že je třeba čas od času (ideálně jednou za rok) nechat zkontrolovat, případně přetěsnit. Vše závisí na kondici těsnění pod korunkou a ovladači chrona. Vzhledem k tomu, že nejsou šroubovací, stačí relativně male narušení integrity těsnění a vlhkost může projít dovnitř. Já to řeším tak, že je do vody prostě neberu. Při sprchování mi hodinky vadí, takže sundávám, ať už mám na ruce cokoliv. Mytí rukou a nějaký běžný kontakt s vodou vůbec neřeším, ale plavání prostě ne. Při mém životním stylu a práci mě ani tahle vlastnost Moonů nebrání v jejich každodenním používání.

 

 

Luminiscence?Při denním nošení se člověk pohybuje v různě světlých / tmavých prostorách a líbí se mi, že lumi je hezky vidět už při mírném poklesu okolního světla. Čitelnosti to výrazně pomáhá a navíc to vypadá pěkně. Jinak je ale výdrž luminiscence spíš slabší průměr. Na spolehlivé odečtení času ráno nebo během noci to moc není. To neřeším?v noci se nebudím a ráno mě vzbudí budík, takže vím kolik je.  

Tah, řemen, NATO, textil?už se to tu psalo snad statisíckrát, přesto znovu opakuji ? tyhle hodinky snesou fakt hodně. Snad jen guma mi k nim nějak nesedí a vzhledem k omezené vodotěsností mi to ani nedává valný smysl. Na jaře a v létě se mi víc potí ruka, takže je mám povětšinu času na tahu, který pot bez problémově snáší. Na podzim a přes zimu mi zase víc pracuje obvod zápěstí, takže přezouvám na kůži. Přestože mám ty spešl kleště na stěžejky, zatím přezouvám právě jen při přechodu na jaro/podzim, nebo když už je řemen na vyhození. Je to možná škoda ? ty hodinky by snesly rozhodně častější střídání, ale mám je pořád v krásným stavu a nechci je zbytečně ve své nešikovnosti škrábat kvůli výměně řemenu.

 

 

Mé první Moony byly zároveň můj první chronograf. Jelikož často a rád vařím, zvykl jsem si velmi snadno chrono využívat. Pár minut na steak nebo dlouhé hodiny na vývary ? jedním pohledem vím přesně jak dlouho je ještě třeba.

 

 

I přes některé zdánlivé nevýhody nedám na Moony dopustit. Kombinace příběhu, nadčasového designu, kvality zpracování, nemá podle mě v hodinářském světe obdobu. Cenově stále relativně dostupné, bez čekání a waitlistů. Samozřejmě kromě příběhu o dobývání Měsíce jsou Moony součástí i příběhu samotné značky Omega. Po Rolexu pravděpodobně široké veřejnosti nejznámější hodinářský dům s mnohaletou historii a na ni navázaných dalších spousta příběhů. Skvělé hodinky, definitivní!

 

[AdaMoss]

Další díl tohoto miniseriálu bude o Grand Seiko SBGA211 neboli Snowflake. Mám za to, že Snowflake a obecně Grand Seiko tu až tolik profláknuté nejsou (v porovnání s jinými značkami). Proto tentokrát na začátek uvedu některá základní fakta. SBGA211 je následník první verze Snowflaků (SBGA011) představených v roce 2010. Rozdíl mezi referencemi je zejména v ciferníku. Starší reference používala nápis "SEIKO" v horní části a "GS" v dolní části. Naproti tomu novější reference přišla o nápis "SEIKO" a "GS" se posunulo do horní části. Odpovídajícím  způsobem se tako přesunul tištěný nápis "Grand Seiko". Tato konfigurace mému oku lahodí více, ale názory se různí a obě verze mají sve zaryté zastánce a odpůrce. Místní znalci mě zajisté opraví, ale kromě ciferníků k zásadnější změně myslím nedošlo. 

 

Srovnávací foto z internetu:

 

 

Pár základních parametrů:

Průměr pouzdra: 41mm

Tloušťka pouzdra: 12,5mm

Safír nahoře i dole

Vodotěsnost: 100 (šroubovací korunka)

Materiál pouzdra a tahu: Titan

Pohon: Spring Drive

Rezerva chodu: 72 hodin

 

 

Jak jsem k nim došel? Upřímně řečeno za to může z velké části Spring Drive. Z mého pohledu je to natolik revoluční technologie, že by ji zkrátka každý správný chronomagor měl mít ve své sbírce zastoupenou. O tom, co je Spring Drive se dnes rozepisovat nebudu. Pěkné ilustrační video je například

. K tomu přibyl fakt, že jsem chtěl mít něco japonského a jelikož Alpinisti šly z domu, kategorie "Made in Japan" byla volná. Zároveň šly pryč bílé EXPy II a tak jsem cílil na bílý / světlý ciferník. Volba byla jasná. Před samotným nákupem jsem dlouho vnitřně bojoval s faktem, že značka Grand Seiko (nebo jen Seiko) pro mě nemá ten sexappeal jako například Omega nebo Rolex. Něco ve smyslu: "Nejsem magor abych dal 100k+ za blbý Seiko." Nakonec jsem si to obhájil a dodnes nelituji. K obhajobě přispěl mimo jiné i fakt, že ačkoliv zmíněný Rolex nebo Omega ten sexappeal mají, při jejich nošení na sobě žádný efekt této skutečnosti nepozoruju . Nákup proběhl v Koscomu za asistence místního člena - tímto děkuji všem zainteresovaným za příkladnou péči a stoprocentní zákaznický servis.

 

Jak se mi s nimi žije? Jedním slovem fantazie. Ty hodinky jsou zejména o třech věcech:

1) Ciferník

2) Spring Drive

3) Zpracování

 

Vezmu to popořadě. Čerstvě padlý sníh na pláních Shiojiri nebo rýžový papír...tak se nejčastěji popisuje struktura a vzhled ciferníku. Pravdou je, že skutečný vzhled ciferníku je záměrně velice obtížně k čemukoliv přirovnatelný. To je jedná z typických vlastností japonského umění - dát publiku jen velmi jemné náznaky něčeho známého, zbytek nechat nepopsatelný a podnítit tak vlastní fantazii. Výsledkem komplikovaného procesu nalisování základního vzoru a následné nanášení tenkých polopropustných vrstev laků je efekt, který na každého působí velice individuálně. Na mě působí například velice uklidňujícím až skoro meditativním dojmem a tím se dostávám k druhému bodu.

 

 

Díky technologii Spring Drive je pohyb vteřinovky doslova plynulý. Jedná se skutečně o kontinuální odvíjení hlavní pružiny, nikoliv pomocí krokového ústrojí, jak jej známe v klasickém mechanickém strojku. Díky absenci krokového ústrojí je chod hodinek naprosto tichý. Absenci uklidňujícího tikotu hodinek může leckdo vnímat jako mínus nicméně v kombinaci s absolutní plynulostí chodu vteřinovky a výše popsaným ciferníkem je výsledný efekt až magicky dokonalý. Lépe to popsat neumím, to se musí vidět. K tomu rezerva chodu 72 hodin, reálná přesnost cca +1s za týden, dekorace a finiš strojku na úrovní HH...to myslím nepotřebuje další komentář.

 

 

To mě přivádí ke třetímu pilíři na kterém stojí podstata těchto hodinek a tím je zpracování. Leštěné indexy, ručky ostré jak žiletky, zrcadlově lesklé či broušené plochy pouzdra...dechberoucí. Řemeslná úroveň zpracování Snowflake (platí asi obecně pro GS) je bez nadsázky srovnatelná s těmi nejvěhlasnějšími švýcarskými hodinářskými domy. Ano, mám, namysli například PP, AP, VC. Ačkoliv s těmito nemám intenzivní osobní zkušenost, na internetu koluje spousty srovnávacích videí, ze kterých je možné si udělat myslím dobrý obrázek. Koneckonců proběhlo detailní srovnání pomocí mikroskopu i zde na fóru od kolegy mAra_ například ZDE nebo ZDE výsledky myslím potvrzují má slova. Určitě nechci nijak pohanět Rolex nebo Omegu, sám jejich hodinky mám velice rád a v mnoha ohledech mají své nesporné kvality...jen porovnávám-li úrovně zpracování s GS...je to...jak bych to jen napsal...no zkrátka GS si je maže na chleba. Naštěstí hodinky nejsou jen o kvalitě zpracování, ale o celém komplexu vjemů, které se vzájemně vyvažují a doplňují. Takže neee, Moony ani EXPy do koše rozhodně nepoletí a anooo, stále je považuji za skvělé hodinky .

 

 

Ostatní už jen stručně. Ukazatel rezervy chodu je moc příjemná věc. Kvituji absenci luminiscence. Mám za to, že na hodinky tohoto střihu se prostě lumi nehodí. Nevadila mi mi ocel místo titanu, pevné dýnko místo průhledu a šroubovací dílky tahu. A ještě jedna věc - nevím, čím to je, ale absolutně se mi nedaří je vyfotit. Ze všech mých fotek vypadají tak nějak tuctově, bez šťávy, nic moc. Příště zkusím vzít zrcadlovku a pořádně si pohrát se světlem a snad se mi to povede lépe. Celkově nádherné hodinky, určitě definitivní.

 

 

 

 

[MíraMíra]

Tvoje vlákno mám rád. Příjemný čtení a supr fotky.

[kuncák7]

Tohle jsem neměl objevit. Poslední dobou stále častěji pokukuju po GS a přesně jak píšeš, vnitřně si obhajuju tu cenu za "seika".

Hezké počtení a inspirace.

[JoyStick]

Marťas někde si je puč tak na tejden. Prodáš všecky lolexy a koupíš drahý seika. Mluvim ze zkušenosti

[AdaMoss]

Tvoje vlákno mám rád. Příjemný čtení a supr fotky.

 

Díky Míro, jsem rád, že to vůbec někdo čte .

 

 

Tohle jsem neměl objevit. Poslední dobou stále častěji pokukuju po GS a přesně jak píšeš, vnitřně si obhajuju tu cenu za "seika".

Hezké počtení a inspirace.

 

Martine kdybys měl zájem, nabízím Snowflake k vyzkoušení...ale musím tě varovat. Je to jak říká Joy .

[AdaMoss]

Dnešní nedělní večer zdá se být ideální příležitostí pro napsání několika slov o poslední hodinkové akvizici uplynulého roku 2019. Ano, hádáte správně, rok 2020 už jsem hodinkově rovněž načal a brzy se to tu objeví. Teď ale zpět do 2019 a podívejme se na Rolex 126234. Pokud si stejně jako já nepamatujete význam číselného značení, pak vezte, že se jedná o model Datejust36, s vroubkovanou lunetou, jubileé tahem a modrým ciferníkem.

 

 

První Datejusty byly představeny v roce 1945 k příležitosti 40 let od založení značky. V mnoha zdrojích je možné se dočíst, že Datejust byly první náramkové hodinky s funkcí automatického posunu data. Podle mého krátkého bádání toto není zcela přesné. Představení prvních náramkových hodinek s datovou komplikací jsem dohledal už v roce 1930. Girard Perregaux se svojí tehdejší sesterskou společností Mimo (Manufacture Internationale de Montres Or) představili model Mimo-Meter celých 15 let před Rolexem. Díky problémům s náběhem sériové výroby a nástupu automatických strojků tyhle hodinky díru do světa neudělaly.

 

 

 

Zobrazení data jako takové samozřejmě existovalo už na kapesních hodinkách. Vezmeme-li v úvahu všelijaké varianty této komplikace: Pointer date, Aperture date, rychlé překlápění, rychlé nastavení, big date, atd?určit v čem přesně byly Datejusty první není až tak jednoduché. Zdá se, že jim patří prvenství v kategorii náramkové hodinky s automatickým nátahem a zobrazením data v okénku s funkcí rychlého překlápění. Ať už to bylo jakékoli prvenství, Datejusty se rychle staly symbolem doby, úspěchu a společenského postavení. Mezi ty slavnější nositele se řadí například Winston Churchill, Martin Luther King, Pablo Escobar a mnoho dalších. Dnešní tváří je tuším Roger Federer. V roce 1956 se úspěch Datejustů malinko rozmělnil představením DayDate, ale ani tento fakt neubírá na skutečnosti, že Datejusty jsou dnes citovány jako nejrozpoznatelnější hodinky a to jak chrono-lidma tak mudlama.

 

 

Dost řečí o minulosti a jdeme na přítomnost. Dnešní Deejaye jsou vybavený inovovaným kalibrem cal.3235, který se od svého předchůdce cal.3135 liší zejména 70 hodinami rezervy chodu oproti předchozím 48. Jelikož mám Datejusty primárně jako hodinky do práce, 70 hodin rezervy je pro mě příjemná záležitost. Windery nepěstuju, a když v pátek odpoledne vyměním DJ za víkendovky, v pondělí ráno je vyndám z krabice a sále šlapou.

 

Naprosto zbožňuju vroubkovanou lunetu. V kombinaci s Jubijeé tahem to vytváří hotovou plejádu odlesků. Zejména v lehkém přítmí s mírným osvětlením to je super podívaná. Hodinky tak získávají lehce formálnější vzhled, ale zároveň si je umím představit jako každodenní univerzály ? to byl ostatně jejich prvotní účel. Kombinace vroubků a jubileé je zároveň vděčná co do rozpoznatelnosti známek nošení. Spona s leštěným středem klasicky chytá kde co, ale na lunetě a tahu díky množství odlesků není prakticky nic vidět. Navíc jako celek to tvoří onen nezaměnitelný vzhled, který jak já věřím je tváří Rolexu. I když SUBům jako ikonickým hodinkám také fandím, DJ prostě přišly dřív. Nemusíme v tom hledat nutně sport o to, který model je echtovnější Rolex, berme to tak, že oba reprezentují jinou kategorii, čili své pozice navzájem neohrožují.

 

Celkově vzato jsem z hodinek nadšený, a jestli je někdy něco nahradí, bude to varianta bicolor s šampus ciferníkem. Ta se mi moc líbí a navíc je to právě tahle kombinace, která katapultovala popularitu Datejust to výšin a já vždycky preferuju hodinky co nejvíc podobné těm, které tvoří příběh. Odrazuje mě jednat trošku cenovka a pak také jistá zdrženlivost ke kombinaci zlato-ocel. Mám dojem, že jsem k tomu ještě nedozrál. Do té doby budu spokojený se svými modráky.

 

[Daemonultimate]

Parádní čtení, fotky a hlavně hodinky.

[Army11]

Opět parádní počtení, fotky excelentní.

Myslím že tvé povídání potěší nejednoho chrono pacienta.

Taky jsem rozšířil povědomí o Japonsku a co víc o GrandSeiko.

Dělení světa na chrono-lidi a mudly - to jsem se lochčil. 

[AdaMoss]

Díky za komentáře. I když si to tu vedu víceméně pro sebe jako takovou osobní zpověď, vždycky potěší vědět, že se to někomu líbí. Tímto jsem vlastně dokončil přehled za rok 2019. Mám v plánu ještě jeden příspěvek k mé poslední chrono-akvizici, ale to bude spíš set fotek a trocha historie. Na zhodnocení dojmů a zkušeností je ještě brzy. No a potom už tak nějak nevím, jak dál. Nechci sem jen tak nekoncepčně mrskat hromady fotek těch samých hodinek pořád dokola...tak jsem přemýšlel, co s tím a možná mě něco napadlo.

 

Co takhle se sejít v nějakém přiměřeně velkém počtu - řekněme do pěti lidí, přinést hodinky, foťáky a zkusit nějaký společný kreativní foto-chrono-workshop? Mohli bychom si popůjčovat hodinky, vybavení, nápady, rekvizity...říct si, jak kdo co fotí, navzájem se inspirovat a třeba by z toho vzniklo něco zajímavého? Míře zkušeností a vybavení se meze nekladou, preferovaná lokalita je Praha. Pokud by byl zájem, zkuste mi napsat SZ ať to tu moc neplevelíme a já bych pak případně vytvořil spešl vlákno nebo hromadnou konverzaci se zájemci a zkusili bychom to nějak spáchat.

[junior300]

?Líbí? je velmi podhodnotena definicia. Narazil som na tvoje vlakno a nemohol som sa od neho odtrhnut, aj ked bolo uz hodne po pol noci. Vela tu spominanych informacii clovek povedzme aj ma. Ale v zivote by som ich nedokazal utriast do tak prudko citatelnej formy ako toto tu. Ako pridana hodnota tvoje osobne ?peripetie? s konkretnymi hodinkami, nemam slov. Je fajn sa dozvediet, ked niekto zdiela podobne pocity, vnemy alebo zazitky pri spolocnej hodinkovej ?uchylke?. A evidentne nie len tej, to fotograficke okienko som postrehol. Takze velka vdaka a cakam na dalsie zaujimave citanie.

 

P. S.: Tie bicolor DJ urcite pories. Odkedy som mal moznost ich vidiet nazivo, nedaju mi spavat a to som sa zaprisahaval, nikdy nie zlato..

[AdaMoss]

Opět děkuji za slova chvály. "Prudce čitelná forma" to se fakt neochodí, pořád si to čtu dokola, díky . Zjistil jsem, že tahle forma příspěvků - rozuměj dlouhé a podrobné, mi vyhovuje, tím pádem tomu bude dnes také tak.

Podíváme se blíže na moji poslední hodinkovou akvizici. Byla to náhlá, impulzivní, nepromyšlená, skoro až pudová záležitost. Provedl jsem pouze základní prověření, zdali hodinky odpovídají paradigmatu mé hodinkové sbírky (viz mé rozsáhlé úvahy ZDE). Neodpovídají. Tedy alespoň ne zcela, ale během karantény jsem si to v hlavě utřídil a dnes to beru tak, že někdy je zkrátka potřeba udělat krok stranou. Bez dlouhého otálení, jdeme na to.

Hamilton Khaki Field Mechanical (no date)
Průměr pouzdra: 38mm
Tloušťka pouzdra: 10mm
Materiál pouzdra: Ocel (v nabídce i 2 různé PVD úpravy)
Materiál sklíčka: Safír
Vodotěsnost: 50m
Luminiscence: Super-LumiNova
Strojek: H-50 (Modifikovaná ETA2801-2), manuální nátah, 80h rezerva chodu, 3Hz (21 600 bph)
 

Ilustrační foto z hodinkee.com:

 

U hodinek, které si pořizuju, vyžaduji více či méně striktně 3 vlastnosti: silný příběh, in-house strojek a jak to jen nazvat – vhodnost, doplněk mé stávající sbírky. U hodinek, které nějakým způsobem odkazují na významné historické předchůdce, preferuji co možná nejvěrnější moderní reinkarnaci. Řadu Khaki Field od Hamiltonu jsem samozřejmě už delší dobu registroval. Oživená válečná legenda přeci nemůže nechat nikoho v klidu. Kterýho produkt-market experta ale proboha napadlo prsknout tam to datum? Copak vojáky ve Vietnamské džungli zajímalo kolikátého je? Nesměli snad zmeškat návštěvu kadeřníka nebo zavolat manželce k výročí svatby? Ne ne a ne. Jejich jedinou starostí bylo vědět kolik je hodin a aby jim kluci z Vietkongu (Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu) neustřelili kus zadnice. Datum jsem prostě u těhle hodinek nemohl kousnout. Naštěstí Hamilton vyslyšel mé nevyřčené přání a následně byla představena i NoDate verze a to hned v několika provedeních. Já jsem to zaregistroval s jistým zpožděním, proto ta prodleva :-). O in-house strojku zde nemůže být řeč. Hamilton sice tvrdí, že H-50 je exkluzivně vyvinut pro jejich hodinky s manuálním nátahem, nicméně podle toho, co se mi podařilo dohledat je to zjednodušeně řečeno stále ETA2801-2 s upravenou regulací setrvačky a sníženou frekvencí. Vhodnost do sbírky jsem posuzoval ze dvou hledisek – neměl jsem hodinky v military stylu a také mi chyběl bílý ciferník.

Jenže pak nastalo dilema. Když už jsem předtím zavrhl verzi s datem kvůli neshodě s historickou předlohou, nebylo by trošku pokrytecké si následně pořídit variantu s bílým ciferníkem? To nadšení z objevení NoDate verze bylo ale tak velké, že jsem podobnými úvahami nechtěl ztrácet čas. Pár dní na to jsem měl doma dvoje hodinky. Plán byl prostě takový, že si vyzkouším oboje a uvidím, které si nakonec nechám.

 

Pojďme se teď podívat trošku blíže na příběh a historii těchto hodinek. Původně americká značka Hamilton je s vojenskými hodinkami spojována už od dob první světové války. Již tehdy se vědělo, že spolehlivá informace o čase hraje klíčovou roli v mnoha bojových a taktických činnostech jako jsou koordinace, dělostřelba, navigace a tak dále. Není tedy divu, že prakticky všechny světové mocnosti velmi brzy zařadily nějakou formu časomíry do standardní výbavy ozbrojených složek. Pro každý vojenský materiál existuje vždy zadání, kterým armáda specifikuje, co chce, jaké to má mít vlastnosti a parametry. To platilo i pro hodinky. Německé B-Uhr, japonské „Kamikaze“ Seikosha, hodinky pro potápěče a mnoho dalších, to jsou všechno produkty na objednávku podle armádní specifikace. Dokonce i SUBy od Rolexu nebo Seamaster 300 od Omegy se dočkaly MIL-SPEC provedení. V tom prvním případě jde o extrémně ceněný artefakt, mokrý sen každého sběratele Rolex. A mnohé další hodinky, původně určené pro vojenské účely, jsou populární dodnes i v civilním sektoru.

 

S léty se vyvíjely jak požadavky, tak technické možnosti. Bylo tedy třeba normy čas od času aktualizovat a zajistit tak odpovídající vybavení pro své vojsko. V roce 1967 vydala armáda Spojených státu normu s označením GG-W-113A specifikující nové požadavky na hodinky a nahrazující do té doby platnou MIL-W-3818B. U nové verze MIL-SPEC hodinek došlo k mírnému zvětšení průměru pouzdra na 34mm a několika dalším vylepšením (pro zvídavé kompletní norma ke stažení GG-W-113A.PDF:

- Hacking vteřinovky
- Odolnost vůči nárazu - pád ze 4 stop (cca 123cm) na dřevěnou podlahu
- Voděodolnost
- Luminiscence (Tritium)
- Odolnost vůči magnetickému poli
- Minimálně 36 hodin rezervy chodu
- A další :-)

 

Dočetl jsem se, že po nějaký čas zůstala v platnosti současně i MIL-W-3818B a to z úsporných důvodů a zpracování skladových zásob. Výrobci si totiž za hodinky dle nové specifikace účtovali více. Spotřební pěšáci se tedy museli nějaký čas spokojit s předchozí verzí a elitní piloti a jim podobní dostali verzi novou.

Hodinky na základě této specifikace dodávali armádě Spojených státu Hamilton, Benrus a Marathon a byly vyráběny od konce 60. let až do pozdních 80. let, kdy nastoupila quartz technologie. Jak jsem nastínil v úvodu, hodinky bojovaly 8 let ve válce ve Vietnamu a staly se tak nedílnou součástí americké historie. Navíc současná moderní verze je dle mého jedním z nejzdařilejších reinkarnačních pokusů, které jsme mohli v hodinkovém světě pozorovat. Za mě tedy příběh i s pokračováním na jedničku.

 

 

V poslední části se tradičně zaměřím na své osobní postřehy a zkušenosti. Ještě před COVID krizí jsem odjel s Khaki Fieldy na dovolenou a po návratu i s hodinkami rovnou do karantény. Dal jsem si předsevzetí, že je nesundám z ruky, dokud tahle šílená situace nepomine, abych si k nim vyvinul nějaké vzpomínkové pouto. To jsem ještě nevěděl, že to bude trvat víc jak dva měsíce (a stále není konec :-)). Alespoň mám dobrou příležitost se s nimi pořádně sžít.

 

Na hodinkách asi nejvíc oceňuju tu věrnost k předloze. Dle mého názoru je to skutečně velmi citlivě provedené znovuzrození legendy. 34mm pouzdro by dnes asi velký úspěch neslavilo, oproti tomu chytře zvolených 38mm v kombinaci s delšíma nožkama má potenciál k tomu pokrýt široké spektrum různých typů zápěstí. Rozložení ciferníku, tvar ruček na první pohled bez postřehnutelných rozdílů. Vrtané nožky zůstaly taktéž zachovány. S lehce zvětšenou singovanou korunkou je prostě radost zacházet. Rovněž plné šroubovací dýnko beru jako plus. V kombinaci s manuálním strojem bez rotoru působí hodinky neuvěřitelně tence. Další dobré rozhodnutí designérů Hamiltonu bylo dle mého vyvarovat se veškerých lesklých ploch na pouzdře. Vše je kompletně v matném provedení, navíc s takovou zajímavou povrchovou strukturou, která působí až sametovým dojmem – nikdo přeci nechce, aby ho při akci prozradil odlesk hodinek :-). Připomíná mi to mé dávné Sinn 856 UTC z ponorkové oceli. Zakončení nožek je krásné ostré, jedním slovem paráda. Hodně příjemně mě překvapil řemínek. Nevím jak to nazvat, připomíná to NATO strap, ale je to sešité tak, že pro sundání je třeba vyndat stěžejky. Nicméně je to pohodlné a kombinace textilu a kůže se k hodinkám skvěle hodí. Spona je robustní, singovaná. Úroveň zpracování z mého pohledu naprosto nadstandartní i v rámci vyšších cenových kategorií. Ještě pár slov ke strojku. Jsem vážně rád, že byl zvolený manuální nátah. K těm hodinkám to prostě patří a navíc jak už jsem řekl, dovoluje to výrazně ubrat na tloušťce. Rezerva chodu 80h (naměřil jsem 83h a kousek) mě popravdě až tolik netankuje. Možná je to tím, že je teď nosím denně a tak vždycky ráno dotáhnu a neřeším, ale je fajn vědět, že i když dva dny zapomenu, pořád poběží. Pro někoho, kdo točí dvoje, troje hodinky to může být výrazné plus. Co ale ve spojitosti s tím beru jako velké plus je snížená frekvence kmitů. Těm hodinkám to podle mě výrazně přidává na autentičnosti…zkrátka takový vintage nádech. Nejspíše je to jen následek honby za co největší rezervou chodu, ale pokud i tento aspekt byl záměr, tak za mě klobouk dolů. Co do přesnosti se lehce předchází. Naměřil jsem nějakých +10s denně, takže s rezervou v rámci GG-W-113A :-).

Je tu i pár drobností, které bych hodinkám vytkl. Samozřejmě mě trošku mrzí, že jsem musel opět porušit své in-house pravidlo. Na druhou stranu určitá invence tu je – ta setrvačka je vskutku výrazně přepracovaná. Podle obrázků se mi zdá, že i proti-nárazové uložení vypadá jinak než u standardní ETA. Stejně už mám doma Sellitu, takže tohle si bez problému obhájím :-D. Další malé mínus je z mého pohledu použití vintage luminiscence. Já tu rádoby patinu lumi obecně neuznávám. Hodinky jsou nové, tak mají vypadat nově ne? Nové GG-W-113A hodinky taky neměly zažloutlou lumi, to nastalo až časem přirozenou patinací. Vypadá to prostě trošku divně, když vybalíte fungl hodinky a luminiscence je s patinou. Ještě bych to pochopil například u Laco Erbstück, kde tu patinaci dovedli k dokonalosti a netýká se pouze luminiscence nýbrž komplet hodinek. Na mě to působí spíš opačným dojmem, než bylo pravděpodobně zamýšleno. Myslím si, že až hodinky trošku obouchám, bude to působit lépe. Na hranici mého osobního komfortu je také WR50. Je to asi dáno nešroubovací korunkou, která by vzhledem k manuálnímu nátahu nebyla vhodná. Asi se s nimi nebudu bát plavat. Pokud je ta WR50 udělaná poctivě, neměl by to být problém. Zatím mě to neomezuje, je to spíš o pocitu, ale uvést to musím no. WR100 by jim samozřejmě slušela víc.

Co říci závěrem…na hodinky za +- deset tisíc Korun je s nimi srandy až na půdu. Překvapivá kvalita zpracování, která dle mého snese klidně srovnání s kategorií do 40k CZK. To se fakt musí vidět na vlastní oči. Swiss made, safír, solidní autenticita, příběh k pohledání...já zkrátka nevidím v dané kategorii konkurenci. Co vy na to?

 

Pár mobilovek:

 

Zdroje:
https://wannabuyawatch.com
https://www.hodinkee.com
https://www.60clicks.com
https://gearpatrol.com
 

Upraveno 24. dubna 2020 uživatelem AdaMoss

[Zmrzlinar]

Moc pěkná recenze. Díky. Sám jsem o nich docela seriózně uvažoval. Měly to být mé další hodinky na cesty/do lesa/na dovolené a tak se jim stalo 5M WR nakonec osudným. Přijde mi, že udělat 100M WR dnes není žádný problém, může to fungovat i bez šroubovací korunky a pokud Hamilton zvětšil průměr cifru, aby více odpovídal dnešním požadavkům, zvýšit adekvátně WR se úplně nabízelo. Nakonec po pár týdnech chuť na fieldy přešla a místo toho byla akvizice z jiné oblasti :-)