Tikal Odesláno 27. června 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 27. června 2019 To koupání v moři a opačný efekt na bronzovku mohu potvrdit, měl jsem to úplně stejné.Na loď jsem přijel s krásně olezlýma hodinkama a odjížděl o odstín světlejšíma... Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
AdaMoss Odesláno 29. června 2019 Autor Nahlásit Sdílet Odesláno 29. června 2019 (upraveno) Dovolená mi skončila a já se celou cestu domů těšil, až sem nahodím fotky :-). Jak už jsem zmínil v předchozím postu, působení mořské vody na Zelosy se ukázalo býti spíš očistné. Ale není to úplně jednoznačné. Následující sada fotek je přesně v pořadí, v jakém jsem se pořizoval. Někdy se udělali zajímavé vzory aby se při dalším namočení opět smyly. Samozřejmě jsem nezachytil všechny stavy, ale pro představu, jak se situace s patinou vyvíjela následující sada fotek to myslím dobře demonstruje. Tady je to prakticky hned po vyplutí - téměř shodný stav jak na poslední fotce o stránku zpět. Po jednom z prvních koupání se objevily takové zajímavé černé fleky...říkal jsem si - super, to jde rychle. Za moment budou k nepoznání No a po nějakém čase to prakticky všechno zmizlo :-). Tohle byl asi nejextrémnější stav, do jakého jsem je dostal. Ale když se na to podíváte, není to úplně typická bronzová patina...je to spíš nějaký zflekatění. Ale mě se to líbilo. Tady je vidět lehce zeleno kolem nožek, ale nic dramatického. Podobně to také vypadá v mezeře mezi pouzdrem a lunetou. Ve vodě a skoro jak nový :-D. Ještě taková perlička na závěr. Možná jste někdo zaregistroval, že se u chorvatských břehů byl letos několikrát spatřen žralok. Viz toto video na youtube: Shodou okolností to byl právě žralok Mako - tedy ten, podle kterého se jmenují mé hodinky. Sledoval jsem další zprávy o jeho výskytu a pokaždé, když se Mako někde objevil, bylo to kousek od místa, kde jsme přesně v ten den zrovna pluli - Makarska, Šibenik, Rogoznica, Korčula...No a aby toho nebylo málo, myslím si, že jsem ho i zahlídl. Při jednom z mnoha bloumání na přídi jsem pár metrů před lodí spatřil ploutev. Jsem si 100% jistý, že delfín to nebyl, ale bohužel jsem ji zahlídl jen jednou a na pár vteřin...čili je to spíš spekulace, ale já si prostě myslím, že to byl on. Podle mě je to samotář a nějak vycítil druha ve formě mých hodinek a normálně po mě šel :-D. Upraveno 29. června 2019 uživatelem AdaMoss Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Army11 Odesláno 2. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 2. července 2019 Pěkné fotečky. Chorvatsko , pohoda. Okořeněné setkáním s mořským dravcem, určitě to byl Mako, ty věci se nějak přitahují.Tuňák to asi nebyl, ten je v hloubce. Inu zase hezký příběh.Fotky z patinování jsou fajn.Taky bych zayachtil.... Díky. Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Locky Odesláno 3. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 3. července 2019 Parádní zátěžový test a hraní si s patinací! Hlavně ta "mastná kola" (zflekatění) vypadají hodně hustě! Jelikož jsem stále bronzový panic bez praktické zkušenosti: nechávají obecně bronzovky nějaké fleky na oblečení? Případně na zpocené ruce? Ať už v "raw" stavu nebo s pokročilou patinací... Díky za info! Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
AdaMoss Odesláno 3. července 2019 Autor Nahlásit Sdílet Odesláno 3. července 2019 Já většinou nosím tyhle plesnivky na volnočasový aktivity k tričku a tam je to v pohodě. Bílou košili s dlouhým rukávem by asi lehce poznamenaly. Ale nemůžu říct, že bych si dával extra pozor na to, o co se s nimi otřu abych se někde neumazal. Neřeším to a zatím jsem si ničeho nevšiml. Ani můj laundry servis (manželka) nic nereklamoval :-D. Párkrát jsem zaznamenal na spodní straně zápěstí zelený flíček od spony (taky bronzová) - stává se to právě jak říkáš, když je zpocená ruka. Několikrát na vrchní straně zápěstí to stejné od nožek. Alespoň u mě to bylo sotva postřehnutelné a po přejetí prstem to zmizí :-D. Mě ty hodinky docela dobře sedí na nerez dýnku, takže kontakt těch bronzových částí s tělem je minimální a ty úkazy výše nastávaly fakt jen během těch veder, když se člověk potí. Na suchý kůži to nedělá nic. Každopádně s bronzem je sranda a všem doporučuju. Toliko asi mé dojmy z toho. Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Locky Odesláno 3. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 3. července 2019 Díky moc za nasdílení poznatků! U sebe se bojím, že bych měl tendence je neustále čistit a zbavovat patiny. P.S. "Laundry servis" pobavil. Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
AdaMoss Odesláno 5. července 2019 Autor Nahlásit Sdílet Odesláno 5. července 2019 Když už jsi nakousl téma zbavování patiny, tak jsem to zkusil. Prostě jsem to otřel Cape Codem :-). Překvapilo mě, jak lehce to šlo dolů...jednou dvakrát jsem to otřel a zde je výsledek: Pro porovnání jsem si nechal sponu v původním stavu: No a můžu začít nanovo . S těmahle hodinkama je fakt o zábavu postaráno. Přemýšlím, že bych je v budoucnu na nějaký čas pustil jako putovní...co vy na to? Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Army11 Odesláno 14. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 14. července 2019 Určitě je pusť jako putovní. Zájem by byl.Protáhneme je v různých oceánech a zadokumentujeme. Zde Great White Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
AdaMoss Odesláno 20. července 2019 Autor Nahlásit Sdílet Odesláno 20. července 2019 Dneska to bude spíš o příběhu, než o fotkách. A berte to prosím spíš jako takové mé zamyšlení, pár postřehů, než jako výčet fakt a 100% přesných informací. Podrobností se na netu dočtete milion. Posledních pár dní jsem je jakoby vrátil v čase a to přesně o 50 let. Dnes je tomu přesně 50 let, kdy člověk přistál na Měsíci. V té době jsem ještě ani náhodou nebyl na světě a možná právě proto tuhle událost poměrně intenzivně zpětně prožívám. Čtu různé články, poslouchám záznamy komunikace, koukám se na dobové videozáznamy a čím víc se o té události dozvídám, tím více mě fascinuje. Z dnešního pohledu se zdá až neskutečné, že přistávací manévr lunárního modulu řídil počítač o výpočetním výkonu zhruba na úrovni vajíčka Tamagotchi. Celou vesmírnou loď včetně motorových stupňů, velitelského modulu, lunárního modulu a dalších komponent a systémů dohromady pak výkonově hravě strčí do kapsy dnešní mobil. S touhle s prominutím plechovkou se tři lidi vydali na 8 dní dlouhou cestu k Měsíci. Mise se povedla a to za pouhých 8 let příprav, kdy NASA začínala prakticky z ničeho. Jasně, byly i přípravné programy, první výstupy, dokování a podobně, ale pro cestu k Měsíci bylo potřeba vyřešit tolik otázek, že můžeme bez nadsázky říct, že se začínalo na zelené louce. První stupeň tý raketový bestie spolykal 20 tun paliva KAŽDOU SEKUNDU a to dobu skoro 3 minut. Za jedinou vteřinu tedy Saturn V spálil víc paliva než Charles Lindberg spotřeboval za svůj přelet Atlantiku. To je něco neskutečnýho. Pro snížení rámusu a následného zničení odpalovací rampy akustickými rázy se tam napumpovalo víc jak milion litrů vody a to rychlostí nějakých 27 000 litrů vody za vteřinu. Tomu říkám pumpa? Při poslouchání těch záznamů mě zaujaly dvě věci. Pořád jsem si říkal: ?Sakra jak tohle mohlo fungovat? Vždyť ta komunikace pořád vypadává a je totálně zarušená. Jak se proboha na tohle mohli spolehnout?? Zkuste si kousek poslechnout třeba tady: To je záznam z finální části přistání kdy modul sestupuje z oběžné dráhy Měsíce a zažehává brzdící motory až po moment, kdy dosedne na povrch. Z toho konce mě prostě běhá mráz po zádech. Druhá věc je ta jejich ?kódová řeč?. Až na výjimky to nejsou věty, co mluví. Je to směsice volacích znaků, různých hodnot, zkratek?Tohle se naučit a zautomatizovat pro každou činnost na lodi?Hluboký respekt. Další věc, kterou bych rád zmínil je jedna z mnoha českých stop v programu Apollo. Český astronom profesor Zdeněk Kopal (1914 ? 1993) se svým týmem vytvořil pomocí detailního snímkování první mapy povrchu měsíce. Pomocí těchto map NASA vybírala vhodná místa pro přistání a cvičila astronauty v navigaci dle významných geografických struktur na Měsíci. Za tento příspěvek se dostalo českému rodákovi z Litomyšle nebývalé uznání. Po skončení celého programu Apollo NASA vybrala 100 lidí, které nejvýznamnějším způsobem přispěli k úspěchu, profesor Kopal bych jedním z nich. Jako odměnu dostal každý z vybraných ampulku s pravým měsíčním prachem. Profesor Kopal se s ampulkou vydal na cestu do francouzského města Amiens, kde je na místním hřbitově pochován spisovatel Jules Verne. Obsah ampule pak vysypal na jeho hrob jako symbolické poděkování za to, že v něm svými romány probudil zájem o studium vesmíru. Na toho téma vzniká neustále řada knih a článků. Já jsem se tu omezil jen na pár velmi nahrubo sesmolených zajímavostí. Cesta člověka na Měsíc má dodnes mnoho NEJ. Pro mě je to vůbec nejúžasnější věc, kterou lidstvo za dobu své existence dokázalo a nepřekoná ji v mých očích nic menšího, než cesta na Mars. Z pohledu chronomagora už jen krátce. Samozřejmě, že tu všichni víme, které hodinky tam před padesáti lety byly. Taky poměrně dost do detailu víme, v čem se dnešní Moony liší. Na to, že těm hodinkám je vlastně přes 50 let vypadají téměř stejně (jasně, tohle je subjektivní). Respektive které jiné hodinky s padesátiletou nepřerušenou historií jsou si po těch letech stále tak podobné? Moc jich nebude. V návaznosti na to, co jsem tu napsal výše jsou pro mě hodinky Omega Speedmaster Professional hodinky s tím vůbec nejsilnějším příběhem. Kromě historií spojenou s dobýváním vesmíru je tu i několik mých osobních příběhů a zážitků. Byly to mé první hodinky s cenovkou přes 100k CZK. Když jsem ještě jako student gymnázia zjistil kolik stojí, zhroutil se mi svět. Tenkrát byly samozřejmě krapet levnější, ale i tak jsem si ani náhodou nemyslel, že si je jednou budu moci dovolit. Měl jsem je na ruce při porodu své dcery. A mnoho dalších drobností. Asi všichni znáte ten moment, kdy se chronobundus rozjede na plný pecky a vy nevíte, kde vám hlava stojí. I to mělo za důsledek, že jsem své Moony pustil do světa. Stejně tak druhé a třetí. Kdy jindy, když ne než dnes by měl být ten pravý den pro nákup tentokrát už definitivních Moonů? A tak se stalo. Díky pokud jste to dočetli až sem a užijte si významné měsíční výročí. "Houston, Tranquility Base here, the Eagle has landed." "That's one small step for [a] man, one giant leap for mankind." Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Jarett Odesláno 20. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 20. července 2019 Dneska to bude spíš o příběhu .... Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Axel Odesláno 20. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 20. července 2019 Moc pekny, diky za sepsani :punk:A gratuluji moc k vyrocnim Moonum! Super napad, at delaji jen radost! (taky uz se pomalu chystam na nakup klasickych Moonu..) Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
JoyStick Odesláno 20. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 20. července 2019 Kamarade, potesils me. Konecne chapu tu Tvou vetu ?tak nak bez nich neumim zit?.Hodne radosti a kdyby Te nahodou zas napadlo je prodat, tak mi zavolej, ja Ti to vysvetlim. Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Vjace Odesláno 20. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 20. července 2019 Skvěle napsané, díky moc za rozšíření obzorů. Klobouk dolů! Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
426kahemi Odesláno 21. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 21. července 2019 Výborné! A gratulace! Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
TomasX Odesláno 21. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 21. července 2019 Tak tyhle Moony už asi budou definitivní.. . Gratulace, originálně pojato. Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
StanoBare Odesláno 21. července 2019 Nahlásit Sdílet Odesláno 21. července 2019 Pekne napísané. Díky. Doplním, že pan Kopal nebol jedinou československou stopou v prípravách Apolla. V rámci programov mesačných sond Ranger a Surveyor, ktoré mali nadväznosť aj na program Apollo, vyhodnocoval snímky pre najvhodnejšie miesta na pristánie aj košický emigrant Ladislav Roth. Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
AdaMoss Odesláno 21. července 2019 Autor Nahlásit Sdílet Odesláno 21. července 2019 Panove dekuji za to, ze to nekdo cte. Je to takova moje terapie. Uz mi v hlave kvasi dalsi tema, ale mam dojem, ze Mesic uz neprekonam. Hodne radosti a kdyby Te nahodou zas napadlo je prodat, tak mi zavolej, ja Ti to vysvetlim. Beru te za slovo - kdybys me tu nekdy zahlidl inzerovat Moony, dej mi prosimtebe par facek :-). Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
AdaMoss Odesláno 28. srpna 2019 Autor Nahlásit Sdílet Odesláno 28. srpna 2019 Dneska jsem měl trošku volněji, tak jsem si vybalil nádobíčko a udělal pár cvaků svých definitivních Moonů z předešlého příspěvku. Večer jdu na pivo, takže jsem jen rychle stáhl fotky z karty a udělal tři výřezy jako malou ochutnávku toho, co přijde později. Tak snad se bude líbit. Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
AdaMoss Odesláno 29. srpna 2019 Autor Nahlásit Sdílet Odesláno 29. srpna 2019 A zde je zbytek. Opravdu jsem se snažil hodinky očistit, ale prostě při tomhle zvětšení a výřezech všechen ten bordel je tak nějak víc vidět :-). Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
AdaMoss Odesláno 29. srpna 2019 Autor Nahlásit Sdílet Odesláno 29. srpna 2019 A další...Zde pro ilustraci, co udělá rozdílné clonové číslo s výslednou hloubkou ostrosti. Zde je krásně vidět, jak se dá s hloubkou ostrosti pracovat. Speciálně u makra je to hodně znát. Většinou nejde fotit přesně kolmo na plochu a rovina ostrosti se projevuje v prostoru. Čím blíž je focený předmět objektivu a čím delší je ohnisko, tím menši rovina ostrosti. V praxi to pak znamená, že se musí používat vysoké clonové číslo, aby bylo na snímku ostré něco víc, než jen úzký proužek. To samozřejmě vede k tomu, že roste ISO a expoziční čas - použití stativu je naprosto nezbytné. Už jen proto, že prostě neudržíte objekt v hledáčku :-D. Tyhle fotky jsou výřezy k případů, kdy scéna v hledáčku se zobrazí na senzor 1:1 nebo až třeba 4:1 - na senzor se objekt promítne 4x větší, než je jeho skutečná velikost...Když si pak představíte ty megapixely, na které se to rozloží, detaily jsou úchvatné. Pouhé stisknutí spouště způsobí, že se foťák malinko pohne (i na stativu) a vy už fotíte něco jiného. Ta citlivost je tak extrémní, že se musí použít režim blokování zrcadla - protože i jeho sklopení uvnitř těla fotoaparátu během expozice už způsobí drobné roztřesení, které je znát. f 2.8 zde je hloubka ostrosti fakt minimální - naštěstí se mi podařilo nápis Tachymetre nastavit +- do jedné roviny. Vše ostatní je mimo. f 7.1 To už je použitelné - hloubka ostrosti je větší a je snazší mít ostré, to co chci. f 16 - maximální clona pro můj objektiv. Pěkně ostré i okolí, ale expoziční čas už leze na 0,5s, takže náchylnost na rozmazání pohybem velká. Taky mnohem víc vynikne všechen ten bordel. Další podobné případy: Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Doporučené příspěvky
Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat
Vytvořit účet
Vytvořte si nový účet. Je to snadné!
Vytvořit nový účetPřihlásit se
Máte již účet? Zde se přihlaste.
Přihlásit se