Přejít na obsah

Tag Heuer Aquaracer 300m


Doporučené příspěvky

Doplním pár dalších poznatků, které jsem v mezidobí ověřoval::snorkle: :snorkle: :snorkle:

 

 

1) Profi potápěčské hodinky dle NIHS 92-11 / ISO 6425 / DIN 8306:

 

Je to potvrzeno - hodnota voděodolnosti u této kategorie hodinek udaná v metrech skutečně odpovídá maximální certifikované hloubce ponoru, do které jde hodinky vzít sebou!

 

Tedy žádné složité výkladové tabulky jako u sportovních voděodolných hodinek, kde se neustále musí řešit, co každý metr od toho či jiného výrobce znamená. Proto na těchto hodinkách budou vždy jen jednotky výšky vodního sloupce mořské vody, tedy metry (m) nebo stopy (feet ?ft). A nikoliv jednotky tlaků (Bar, Atm , Pa,..).

 

A jak je poznáme? Hrozně špatně! Výrobci nemají nikde za povinnost normy označovat na hodinky nebo do návodů a specifikací pro zákazníky. Normy povolují, že takové hodinky začínají na voděodolnosti 100 m. To ale bylo spíše dříve. Nelze vyloučit výjimky, ale na dnešním trhu jsou to asi jen hodinky od 300 m a výše.

 

Z důvodů saturačního potápění (rozvedeno v Poznámce) bývají na těchto profi potápkách speciální héliové ventily, které chrání hodinky před poškozením při potápěčské technice zvané saturační potápění. Heliové ventily jsou nejlepší indikací, že tyto hodinky patří do kategorie profi potápek.

 

Mrkněte se na produkci hodinářských gigantů (jako je například Omega, Rolex, Seiko, atd.) a na jejich modelové řady začínající na slovíčko Marine nebo Sea (často v kombinaci se slovíčkem Professional). Ano všude jsou ty He ventily a tyto hodinky jsou opravdu profi potápkami. Pro čtenáře tohoto fóra, z níž mnozí tyto hodinky vlastní, není žádným překvapením, že většina zákazníků nikdy žádný ponor neabsolvovala, natož hlubinný. To jsou paradoxy.

 

Pozor! Absence ventilu na hodinkách neznamená, že takové hodinky nejsou profi-potápky. Jen se to hrozně špatně pozná, pokud to výrobce nikam nenapíše. Příkladem jsou utopené Vlastimilovi TAG Heuer se sportovní WR 300 m (nejsou to profi potápky) a například Marathon řada SAR s 300 m hlubinou certifikací (jsou to profi potápky).

 

Jisté překvapení (viz následující Poznámka) ale může u laiků vyvolat informace, že dnešním profesionálním i amatérským potápěčům by stačily ?v pohodě? i hodinky s certifikovanou hloubkou do 100 m.

 

Pouze elitní skupina hlubinných potápěčů by mohla potřebovat hodinky certifikované na hloubku 300 m. A to pouze za předpokladu, že by se rozhodly ke svým primárním elektronickým potápěcím komputerům vzít jako záložní ukazatel času i náramkové hodinky (u profi potápění jsou zpravidla stanovena pravidla, zda a kdy je nutné mít u sebe také záložní přístrojové vybavení jako je ukazatel času ponoru a hloubkoměr). Co se týče větších odolností, možná několik z nich by upotřebilo hodinky s nějakým menším přesahem přes 300 m cca do 350-400 m?), ale to jak tak asi vše.

 

Tak jako tak (hlubinní) potápěči sami o sobě nikdy nebudou cílovými zákazníky pro ohromnou produkci profi potápek, kterou dnes doslova chrlí hodinářští výrobci. Pak se není co divit, že ve snaze zaujmout většinového ?běžného? zákazníka, tak výrobci neustále zvyšují odolnost na přetlak vodního sloupce. Jít nad 300 metrů už nemá pro praktické použití žádnou přidanou hodnotu. Dnešní hodnoty odolnosti 500, 600, 1000, 3800 metrů jsou tak už jen čisté marketingové a prodejní lákadlo na asi nic netušící zákazníky. :weird:

 

Hodně dlouhá poznámka ? rychlý přehled hloubek ponorů v potápění.

 

V případě potápění, tak asi všechno od cca 40 metrů a hlouběji spadá do oblasti čistě profesionálního potápění. Čím hlouběji nebo čím déle v dané hloubce, tak se lze toto potápění realizovat jen se speciálním vybavením a se speciální dýchací směsí.

 

Jen pro představu, pokud teoreticky strávíte 20 minut v hloubce 100 m (300 ft) a budete dýchat jen vzduchovou směs, tak bezpečný výstup zpět na hladinu s dekompresními zastávkami bude trvat 409 minut! A ještě vás potom na hladině zavřou na hodně dlouho do rekompresní komory, aby jste se nadýchali čistého kyslíku. Pokud si budete při výstupu pomáhat čistým kyslíkem (musíte si vzít pod vodu další těžkou a neskladnou tlakovou láhev), tak to lze zkrátit na 124 minut a odpadne dýchání čistého kyslíku v komoře na hladině. Nevýhodou také je, že tento způsob potápění vyžaduje dlouhé bezpečnostní přestávky (v závislosti na hloubce ponoru) mezi jednotlivými ponory.

 

Výše zmíněné hloubky a časy ponoru mohou být mimo bezpečné provozní limity dýchacích systémů, a tak i těch 100 m je nutno brát spíše jako teoretický příklad. Pro jednoduchost řekněme, že bezpečný provozní limit pro ?běžný? dýchací přístroj typu SCUBA s otevřeným okruhem bude někdo okolo 60 m /190 ft.

 

Jistou výjimkou, kterou se dále nebudu moc zabývat, jsou ?freediveři? - potápěči bez dýchacích přístrojů, kteří se při nádechu na hladině a následném volném potápění mohou relativně bezpečně dostat do velkých hloubek. Jejich celkový pobyt ve vodě je ale omezen jen na jednotky minut. Navíc tento extrémní sport je omezen na velmi nepočetnou skupinu extrémně fyzicky disponovaných jedinců, žádná spotřební masovka.

 

Cestou, jak jít bezpečně hlouběji, je použití sofistikovaných uzavřených dýchacích přístrojů se speciální dýchací směsí, jako je směs kyslíku s héliem. Pokud strávíte 20 minut v hloubce 100 m (300 ft) a budete dýchat kyslíko-heliovou směs, tak bezpečný výstup zpět na hladinu s dekompresními zastávkami bude trvat ?jen? 154 minut. Ale nečeká vás dýchání čistého kyslíku v komoře a ponor lze opakovat častěji. Díky svému uzavřenému okruhu mají větší výdrž než otevřené systémy, což jim umožňuje prodloužit délku ponoru natolik, aby mělo význam provádět ponor do velkých hloubek. Zjednodušeně se dá asi říci, že tyto heliové uzavřené dýchací systémy mají stanoven bezpečný provozní limit na hloubku okolo 100 m / 300 ft.

 

Protože je to stále velmi nepraktické pro podmořské hlubinné práce, byla zavedena další metoda - tzv. saturační potápění. Potápěči se zdlouhavě nevynořují na hladinu po každém ponoru, ale přebývají ve speciální podmořském modulu (moderní potápěčský zvon). V modulu jsou jejich tkáně vystaveni vysokému tlaku atmosféry a dýchají směs helia a kyslíku s vysokým podílem helia (maximálně až 95%). V operačních podmínkách je tento systém certifikovaný do hloubek 300 m / 1000 ft. Délka pobytu potápěče mimo potápěčský zvon je omezena na cca 4 hodiny. Problémem je obrovská únava potápěče a také to, že v takových hloubkách voda je opravdu ledová (okolo +4°C).

 

V ojedinělých ?šílených? experimentech se pokusně šlo s dobrovolníky ještě hlouběji. To je dnes už historie. Technika opět pokročila a opravdu velké hloubky nad 300 m jsou dnes už záležitostí atmosférických potápěčských obleků. To je ?ponorka? pro jednoho muže, neboli robotický oblek s vlastním pohonem, kde potápěč uvnitř pracuje a dýchá v normálním prostředí. Stále více práce také přebírají dálkově pilotovaná robotická plavidla, které jsou dnes jediným způsobem jak provádět hlubinné práce v hloubkách pod 600 metrů.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • Odpovědi 247
  • Vytvořeno
  • Poslední odpověď

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

2) Profi divery a sauna

 

V manuálu na profi divery firmy Seiko ?Marine Master Professional? s kalibrem 8L35 (platí i pro model s certifikací 1000 m) jsem našel bezpečnostní upozornění ohledně sauny a koupelny:

 

?Do not wear the watch while taking a bath or a sauna. Steam, soap or some components of a hot spring may accelerate the deterioration of water resistant performance of the watch.?

 

Takže budiž to upozorněním pro všechny uživatele kategorie ?kancl-diver?. Do vany taky ne, výrobce Vás varoval! ;) :P :D :lol2:

 

3) Suchý test těsnosti v hodinářských servisech

 

Podařilo se mi také zjistit provázanost hodinářských standardů a testovacích přístrojů na suchou zkoušku těsnosti přetlakem/podtlakem.

 

Základem je požadavek norem NIHS 92-20 / ISO 2281(0) / DIN 8310. Pokud jsou hodinky vystaveny přetlaku vzduchu 2 bary, tak průnik vzduchu do pouzdra nesmí být větší 50 ?g/min (mikrogramů za minutu). Tato hodnota je nezávislá na hodnotě WR.

 

Konkrétní implementace pravidla je následující: Suchý tester snímá průhyb víka pouzdra. Při vystavení přetlaku se i do voděodolného pouzdra dostává určité množství vzduchu. Následně vzduch uvnitř pouzdra zvětšuje svůj objem, a tak deformuje pouzdro. Přístroj tento průhyb měří a hlídá, zda v intervalu, který jde na přístroji nastavit (běžně 30 sekund až do max. 5 minut) nedojde k většímu průhybu, než odpovídá normativní hodnotě 50 ?g/min.

 

Proměnou je ale velikost hodinek. Je asi jasné, že malé dámské hodinky s malým objemem by tento průnik zdeformoval více než velké pánské pilotky. Proto se musí nastavit na testeru i velikost hodinek a ten si pak maximální povolenou hodnotu deformace víka přepočítá.

 

Současné testery jdou ještě dále a zohledňují také bytelnost hodinek. Proto už nepřetlakují jen na 2 bary, ale odolné kovové hodinky s WR100 a více přetlakují až na 10 barů. A lze například nastavit, jestli je pouzdro kovové nebo plastové.

 

Suchý test je považován sice jen za minimální požadavek, ale podle všeho to řadě výrobců postačuje.

 

Z toho co jsme naspal je snad poznat, že tato metoda nebyla vyvinuta, aby nahradila mokrý test ve vodním prostředí na přetlaku odpovídající hodnotě WR hodinek, která může být větší než 10 barů (100m). Na druhou stranu výrobci tento náročný mokrý test po servisech asi moc nechtějí.

 

4) Bublinkový test

 

A ještě jedna zajímavost, které asi zaujme člena Remove soul. Například suchý tester Witschi Proofmaster S umožňuje udělat ?sofistikovaný? bublinkový test k lokalizaci netěsnosti.

 

Hodinky se doslova natlakují přebytečným vzduchem. Okamžitě po natlakování se hodinky ponoří do sklenice s vodou (nejlépe destilovanou a o pokojové teplotě). Uvnitř hodinek je vzduch pod přetlakem, a pokud je tam skulina, tak se dostane ven. Ve vodě to je vidět jako bublina. Po první bublině se to musí vyndat. Uvnitř je vzduch pod přetlakem, takže dokud se nevyrovná tlak uvnitř pouzdra s tlakem vody ve sklenici, tak se voda nestihne prodrat dovnitř. Podle výrobce se to dělá s kompletními hodinkami včetně kalibru.

Upraveno uživatelem Petr_P
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

4) Bublinkový test

 

A ještě jedna zajímavost, které asi zaujme člena Remove soul. Například suchý tester Witschi Proofmaster S umožňuje udělat ?sofistikovaný? bublinkový test k lokalizaci netěsnosti.

 

Hodinky se doslova natlakují přebytečným vzduchem. Okamžitě po natlakování se hodinky ponoří do sklenice s vodou (nejlépe destilovanou a o pokojové teplotě). Uvnitř hodinek je vzduch pod přetlakem, a pokud je tam skulina, tak se dostane ven. Ve vodě to je vidět jako bublina. Po první bublině se to musí vyndat. Uvnitř je vzduch pod přetlakem, takže dokud se nevyrovná tlak uvnitř pouzdra s tlakem vody ve sklenici, tak se voda nestihne prodrat dovnitř. Podle výrobce se to dělá s kompletními hodinkami včetně kalibru.

 

Jj, znám. S tím pístem co jsem psal já se to dělá taky, ale vypíchl jsem tu druhou možnost. Výrobce ať si tam ten stroj klidně nechá :D. Já osobně si to na triko nevezmu. Když se něco po..., tak ve finále je to práce navíc. Pro výrobce možná ne, páč ty vemou ze skladu novej stroj a tamten vyreklamujou u výrobce :)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Komu: remove soul

.... Fór je v tom, že když přetěsníš komplet pouzdro a ono ti netěsní, tak pak to dáš do válce s víc teplou vodou (ne studenou, páč s tou to nefunguje), natlakuješ válec a z místa netěsnosti ti buď dou bublinky nebo ti tím místem do pouzdra teče pomalinku voda a ty víš na co se zaměřit a nemusíš hledat chybu všude u každýho těsnění jak trubka. NIKDY se mi nestalo, že bych u 300m hodinek udělal test na 10atm a člověk se s tim vrátil, že mu do toho natekla voda. A to byli lidi, který to používali vyloženě na potápění!!!

 

 

4) Bublinkový test

A ještě jedna zajímavost, které asi zaujme člena Remove soul. Například suchý tester Witschi Proofmaster S umožňuje udělat ?sofistikovaný? bublinkový test k lokalizaci netěsnosti.

Hodinky se doslova natlakují přebytečným vzduchem. Okamžitě po natlakování se hodinky ponoří do sklenice s vodou (nejlépe destilovanou a o pokojové teplotě). Uvnitř hodinek je vzduch pod přetlakem, a pokud je tam skulina, tak se dostane ven. Ve vodě to je vidět jako bublina. Po první bublině se to musí vyndat. Uvnitř je vzduch pod přetlakem, takže dokud se nevyrovná tlak uvnitř pouzdra s tlakem vody ve sklenici, tak se voda nestihne prodrat dovnitř. Podle výrobce se to dělá s kompletními hodinkami včetně kalibru.

 

Jj, znám. S tím pístem co jsem psal já se to dělá taky, ale vypíchl jsem tu druhou možnost. Výrobce ať si tam ten stroj klidně nechá :D. Já osobně si to na triko nevezmu. Když se něco po..., tak ve finále je to práce navíc. Pro výrobce možná ne, páč ty vemou ze skladu novej stroj a tamten vyreklamujou u výrobce :)

 

Jak v tvé bublinkové metodě těsníš chybějící korunku, hřídleku, atd. ? Respektive toto místo kontroluješ pouze suchým testem?

 

Neznám přesné hodnoty, ale předpokládám správně, že ta teplá voda ve tvém bublnkovém testu je z kohoutku? Nebo ji ohříváš?

 

Ptám se, abych si udělal představu jak moc velký asi přetlak ta metoda vyprodukuje (nárůst teploty o 20°C zvětší objem vzduchu o cca 7 %). Jestli jsem dobře pochopil fyzikální podstatu tvého bublinkového testu, tak ponořením hodinek do teplé vody dojde k ohřátí vzduchu uvnitř, jeho objemové expanzi (zvětšení tlaku) a snaze uniknout případnou skulinou, což vidíš jako bublinu.

 

Takto od klávesnice mi připadá ten bublinkový test s pomocí vzduchového přístroje nepatrně bezpečnější. Přístroj je tam asi schopen řízeně (měří si průhyb) narvat více vzduchu (větší přetlak), a tak mohou více ?riskovat? s bublinkovým testem a zkoušet celého hodinky včetně kalibrů.

 

Ale v každém případě máš pravdu. Jde v první řadě o tvoje peníze, nejdříve za ten tester a pak za to, když to nevyjde a nateče dovnitř.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

2 Petr_P: Je to ten průhledný válec od Bergeonu. Natahovací hřídel nechávám normálně zašroubovanou v korunce a tu pak klasicky nasadím nebo našroubuju na krček. Jelikož se jedná o přetlak, nikoli podtlak, tak je pořád tlačená jakoby do pouzdra. Tudíš nemůže vypadnout. Teplá voda je normálně z kohoutku.

 

1. Do válce napustím teplou vodu, na jeho víko uchytím pouzdro (ale ještě do vody neponořuji), válec natlakuju (vždy mi stačilo max 3 - 4 atm), počkám cca 3 minuty a poté pouzdro ponořím do vody. V těch 3 minutách, kdy pouzdro ještě nebylo ve vodě, se netěsnym místem dostane dovnitř ten přetlak a když pak to pouzdro ponořím do vody, tak z toho netěsnýho místa mi unikaj bublinky.

 

2. Do válce napustím teplou vodu, na jeho víko uchytím pouzdro, ponořím ho do vody a pak válec natlakuju. V tomto případě dovnotř pouzdra netěsnym místem teče voda. Jelikož tam voda promiká pomalu, krásně vidím, kde je chyba.

 

Ale jinak je určo ta mašina lepší. Tu si ale nemůže dovoli každej, že :sad01_anim:

 

 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

2 Petr_P: Je to ten průhledný válec od Bergeonu. Natahovací hřídel nechávám normálně zašroubovanou v korunce a tu pak klasicky nasadím nebo našroubuju na krček. Jelikož se jedná o přetlak, nikoli podtlak, tak je pořád tlačená jakoby do pouzdra. Tudíš nemůže vypadnout. Teplá voda je normálně z kohoutku.

 

1. Do válce napustím teplou vodu, na jeho víko uchytím pouzdro (ale ještě do vody neponořuji), válec natlakuju (vždy mi stačilo max 3 - 4 atm), počkám cca 3 minuty a poté pouzdro ponořím do vody. V těch 3 minutách, kdy pouzdro ještě nebylo ve vodě, se netěsnym místem dostane dovnitř ten přetlak a když pak to pouzdro ponořím do vody, tak z toho netěsnýho místa mi unikaj bublinky.

 

2. Do válce napustím teplou vodu, na jeho víko uchytím pouzdro, ponořím ho do vody a pak válec natlakuju. V tomto případě dovnotř pouzdra netěsnym místem teče voda. Jelikož tam voda promiká pomalu, krásně vidím, kde je chyba.

Ale jinak je určo ta mašina lepší. Tu si ale nemůže dovoli každej, že :sad01_anim:

 

Děkuji!

Teď jsme konečně snad v obraze.

 

Máš Bergeon BG5555/98, maximální přetlak 6 ATM? Nebo jiný?

 

Posted Image

 

Ještě jedna praktická otázka. Někde jsem četl doporučení, které výrobce neuvádí v manuálu. U některých hodinek se bohužel při uvolnění tlaku zpátky na 1 atm (dekomprese) stane nepříjemná věc a vnitřní přetlak uvnitř pouzdra odstřelí sklo i s lunetou. Proto někteří praktici doporučují ještě před tím než se v natlakovaném válci ponoří hodinky do vody, vypustit přetlak a zjistit, jestli se nerozpadnou. A teprve pak to zkusit naostro a po natlakování nořit hodinky do vody. Když se to rozpadne ještě na suchu, tak škoda není tak velká. Samozřejmě toto je doporučení pro někoho, kdo tam máčí hodinky i se strojky.

 

Máš nějakou podobnou zkušenost, že sklo+luneta "vystřelují" při vypuštění přetlaku z válce (i hodinky bez vnitřností)?

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Přesně tendle válec.

 

Je to tak a zkušenosti s tímto mám. Když pouzdro netěsní, tak se někdy (není to ale pravidlo) může stát, že při vypuštění tlak. komory vylítne sklo. Luneta ani tak ne, protože ta je většinou otočná (tzn., že je držena "1000" hranou pružinou u pouzdra a ta jí nedovolí vypadnout). Pokud je nalisovaná do těsnění v pouzdře, tak pak může vypadnout. Většinou ale vyletí jen sklo. Tohle výrobci ale nikde neuvádějí a uvádět nebudou. To co píšeš (Proto někteří praktici doporučují ...........) já nedělám, páč používám jen metodu 2. a tam se to stát nemůže jelikož se do hodinek dostává POMALU voda a nikoli tlak.

 

Když u hodinek měníš sklo i s těsněním, tak musíš na ALCčku nebo jiný mašině dát test pouze podtlakem. Tzn., že kolem hodinek se vzduch vysaje a tlak v hodinkách působí na sklo zevnitř. Pokud je sklo dobře a správně nalisovaný, tak ti nevystřelý ven. Jak jednoduché, že? :rolleyes:

 

 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Zprávy o vystřelujících sklech (a jiných součástek hodinek) při dekompresi vždy upoutají moji pozornost. Mám s tímto jevem také jistou zkušenost. Jen my jsme použili trochu větší zařízení, kam se dají dát hodinky i s jejich nositelem. :D

 

Posted Image

 

Na rozdíl od potápěčů a testerů na vododěsnost hodinek, které umí jak přetlak, tak i vakuum, toto zařízení je záměrně postaveno jen na snižování tlaku do vakua. Maximální tlak v zařízení je tedy 1 atm, ale minimální bude někde okolo 0,05 atm. Pro srovnání hodinářské testery v servisech dokážou udělat tlak do hodnoty cca 0,2 atm (= podtlak -0,8 atm vůči tlaku okolí).

 

Typický příklad jednoho zátěžového cyklu nositele i s jeho hodinkami je následující:

 

Nejdříve se pomalu vyjede z nulové nadmořské výšky do nadmořské výšky 20 000 stop (6 100 m), kde je tlak 0,46 atm. To je ještě v pohodě a hodinky (a nositel) budou držet. Pak ale přijde zrada.

 

Během 2-5 sekund se tlak skokově sníží (explozivní dekomprese) na hodnotu 0,15 atm odpovídající nadmořské výšce 44 000 stop (13 400 m). V některých cyklech se jde až na 0,05 atm odpovídající výšce 65 000 stop (cca 20 000 m).

A právě při explozivní dekompresi se s vodotěsnými hodinkami mohou dít nesmírně zajímavé věci. Náhle je tlak uvnitř pouzdra větší než v okolním prostředí. Rychlost změny je tak rychlá, že kromě vlastního rozdílu tlaku se přidávají ještě dynamické účinky expanze plynů. A některé hodinky to prostě nevydrží a vystřelují skla a armovací kroužky (případně i lunety). :sick01:

 

K čemu to je dobré, je popsáno v tomto příspěvku na mém blogu.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Předmět: Saturační potápění

 

Sérii příspěvků se ještě vrátím k různým formám potápění a pokusím se podívat na souvislosti s konstrukcí hodinek.

 

A začnu asi u té nejzáhadnější části divingu - profesionálního technického saturačního potápění.

 

Tato sofistikovaná metoda potápění je důvodem proč na celé řadě profesionálních potápěčských hodinek (NIHS 92-11 / ISO 6425 / DIN 8306) najdeme takzvané heliové ventily. Důvod jejich činnosti už zde byl na Chronomagu vysvětlen několikrát, ale pro komfort čtenáře to zopakuji i tady.

 

Héliové ventily:

 

Při saturačním potápění pobývají potápěči ve vysokotlaké atmosféře bohaté na helium. A protože v takovém prostředí žijí dlouhodobě, tak molekuly plynného helia pomalu prolezou těsněním vodotěsných hodinek. Zvládnou to nejen lépe než kapalná voda, ale také lépe než velké molekuly jiných plynných molekul (kyslík, dusík). Za nějaký čas se tak uvnitř hodinek vytvoří atmosféra o vysokém tlaku s vysokým obsahem hélia. Nakonec ale práce pobyt ?pod vodou? skončí a potápěči zahájí relativně rychlou dekompresi pro ?výstup? na hladinu s normálním atmosférickým tlakem a normálním chemickým složením.

 

Hélium, které mělo dostatek času se pomalu dostat dovnitř, se ale samo tak rychle ven nedostane. Protože uvnitř hodinek je nyní vysoký tlak a ?na povrchu? je tlak pouze jedna atmosféra, tak by se hodinky mohly skutečně nafouknout a explozí poškodit. To že je to možné, jsem popsal už v mém předchozím příspěvku.

 

V letectví a kosmonautice je ale maximální rozdíl v tlacích nejvýše 1 atm. V potápění jsou rozdíly talků větší, takže i bytelné potápky to nemusí vydržet. Proto se do hodinek pro saturační potápění montují tzv. héliové odpouštěcí ventily. Ty se automaticky nebo manuálně (podle typu, pozor na to!) otevřou a dovolí vyrovnat tlak uvnitř hodinek s okolní atmosférou (a srovnat také chemické složení). Například na hodinkách Omega (současné řady Seamaster Professional) se ventily automaticky otevřou při vnitřním přetlaku 5 barů (5 atmosfér, 50 metrů)

 

Další zajímavosti ze světa saturačního potápění budou asi mít tímto příspěvkem premiéru na Chronomagu, tedy diskusním fóru věnovaném hodinkám. Je to tak trochu paradoxní. Vzhledem k tomu, kolik značek a typů hodinek navržených pro saturační potápění je na trhu a kolik jich osobně vlastní členové jak tohoto fóra.

 

Potápění a saturace lidských tkání:

 

Jedním z fyziologických problémů potápění je uvolňovaní plynů (jako např. dusík, helium, vodík,?) z lidských tkání (krevního řečiště), pokud potápěč stoupá z prostředí s vysokým tlakem (pod hladinou) zpátky do prostředí s nižším tlakem (hladina). Právě uvolněné bubliny plynu jsou tím skutečným zabijákem potápěčů. Základem k teorii saturačního potápění je ale zvláštní reakce lidského organismu na velké přetlaky v kombinaci s různými dýchacími směsmi.

 

Pionýrem v této oblasti bylo v 50. letech americké vojenské námořnictvo (US NAVY). Pokusy bylo zjištěno, že lidské tkáně jsou po jisté době (záleží na tlaku a dýchací hloubce) saturovány inertními plyny a poté už jich tělo více nepřijme. Pokud tedy bude člověk pobývat v tomto prostředí déle než je saturační čas, tak už to nemá vliv na délku dekompresního výstupu zpět na hladinu. Od jistého časového okamžiku stráveného v hloubce je jedno, jak dlouho tam je - délka dekomprese bude stejná.

 

Druhým klíčovým poznatek bylo, že za vysokých tlaků je lepší dýchat něco jiného než tlakový vzduch ? proto se dnes v potápění používají směsi kyslíku, dusíku, hélia ale experimentálně i vodíku. Záleží na hloubce ponoru. Pro saturační potápění se osvědčila směs kyslíku a hélia. Samozřejmě používání těchto plynů není tak úplně neškodné. Každý z těchto plynů může podle hloubky ponoru být toxický nebo způsobit jiné zdravotní komplikace. Lidský organismus se vyvinul v prostředí s normálním vzduchem a atmosférickým tlakem, a tak je pro něj každá odchylka velkou fyzickou zátěží.

 

Tyto klíčové fyziologické poznatky jsou základem saturačního potápění. Potápěči se nevynořují zdlouhavě po každém ponoru zpátky na hladinu, ale dlouhodobě žijí v prostředí s vysokým tlakem (odpovídající hloubce ponoru) a dýchají upravenou atmosféru vhodnou pro danou hloubku. Výhodou je, že za celou dobu absolvují pouze jeden sestup do talkové hladiny a na konci jeden dekompresní výstup.

 

Hlavním přínosem a důvodem této metody je tedy extrémní prodloužení délky pobytu pod vodou, nikoliv snad přímá honba za dosažením co největších hloubek.

 

Historie saturačního potápění:

 

Asi nepřekvapí, že hlavní roli ve vývoji této metody hrálo a hraje US NAVY. Nástup jaderných ponorek v 50. letech znamenal obrovský technický (a politický a vojenský) průlom. Jaderné ponorky s prakticky neomezenou dobou ponoru začaly pronikat do hloubek a do těch částí světových oceánů, kam dosud lidstvo neproniklo. A protože tehdejší protivník ve studené válce nezaostával, nastala do té doby nevídaná honba v dobývání moří, oceánů a jejich hloubek.

 

Přicházely ale i nehody. Zatímco dříve by ztracenou ponorku už nikdo nehledal, tak v atomovém věku (reaktory, hlavice, šifrovací a komunikační zařízení pro přijímání rozkazů, atd.) studené války to už bylo nemyslitelné. Šlo o zařízení prvořadé strategické důležitosti. Potápěči byly potřeba ve stále větších hloubkách. A nešlo jen o extrémní návštěvy rekordních hloubek, musela se najít metoda jak pod vodou pracovat dlouhodobě. Například při vyzvednutí ?něčeho? ze ztroskotané ponorky nebo při budování na mořském dně ?něčeho, co naslouchá, co dělá druhá strana?. A tak se zahájil rozsáhlý výzkum a vývoj v této oblasti.

 

Postupem doby se vyvinuté technologie dostaly i do soukromého sektoru. Zejména do těžařského průmyslu, který v reakci na ropnou krizi počátkem 70. let nastartoval masivní expanzi těžby na volném moři s použitím ropných plošin.

 

Saturační potápění je dnes jednoznačně preferovanou metodou, pokud jsou ponory hlubší než 100 metrů (300 stop). Pokud jsou časy pobytu pod vodou hodně dlouhé, tak i v menší hloubce.

Proč je saturační potápění tak záhadné?

Proč ale tuto metodu moc neznáme z Česka? Proč ji neznáme z televizních obrazovek? Proč s ní má praktickou zkušenost jen velmi málo potápěčů?

 

Důvod je jednoduchý a je to vlastně hlavní nevýhoda této metody potápění. Saturační potápění vyžaduje ohromné počáteční investice, ohromné logistické zázemí a taktéž velké peníze na provoz. Je nezbytné mít obrovská a super drahá zařízení pro saturační potápění, výkonné navijáky a jeřáby, ohromné přepravní pontony, které stabilně zakotvíte na místě prací, či lodě specializované na podmořské práce se schopností držet stabilně a přesně svoji polohu na jednom místě na volném moři.

 

To všechno jsou natolik nákladné záležitosti, že takové vybavení provozují jen ta největší ponorková námořnictva nebo společnosti specializované na podmořské práce (zejména ve prospěch těžařských společností). I pro ně je to natolik nákladné, že aby to bylo rentabilní, tak se jejich lodě specializované na podmořské práce přesouvají z jednoho místa kontraktu na druhý. Pokud to počasí dovolí, pak provádějí podmořské práce 24 denně/7 dní v týdnu. A v tom je právě ta ohromná síla saturačního potápění - pokud teče ropný vrt do moře nebo je potřeba z hlubin vytáhnout přeživší z havarované ponorky, tak není čas na nějaké dekompresní přestávky nebo limity pro opakované potápění.

 

Posted Image

 

Obrázek 1 ? Celý systém pro saturační potápění instalovaný na plovoucím pontonu. Z obrázku je více než zřejmé o jak rozsáhlý technický a drahý systém se jedná. Na navijáku je zavěšený moderní potápěčský zvon, oficiálně zvaný ?Personnel Transfer Capsule?. Spodní patro pak tvoří přetlakovaný ubytovací systém. Ve skutečnosti jsou totiž potápěči ve zvonu vytaženi až nad hladinu. Ve zvonu je ale stále udržován tlak odpovídající hloubce ponoru a kyslíko-héliová atmosféra. Stejné prostředí je také udržováno v přetlakovém ubytovacím válci. Potápěči do něj prolézají skrz hermetické přestupní komory a nepřichází tak do styku s normálním prostředím na palubě.

 

Dříve existovaly i experimentální stacionární podmořské saturační základny. Byly umístěny na mořském dně, zpravidla v hloubce několika desítek metrů pod hladinou a sloužily pro fyziologické experimenty nebo výzkumu mořské fauny a flóry. Jejich provoz a údržba se ukázala ale nesmírně nákladná. Na hladině umístěné přetlakové moduly a potápěčské zvony se ukázaly jako perspektivnější a flexibilnější řešení.

Posted Image

Obrázek 2 ? Na hladině žijí potápěči v podobných přetlakových komorách. V konkrétním případě související se vznikem tohoto snímku dýchali směs tvořenou z 85% héliem a 15% kyslíkem. To jim umožnilo být v akci po dobu 14 dní a střídat se v osmihodinových směnách v pracovní hloubce metrů 70 metrů (240 stop). Právě v těchto komorách dochází k průniku hélia do hodinek.

Posted Image

Obrázek 3 - ?Personnel Transfer Capsule? - Moderní potápěčský zvon slouží ?jako výtah? k dopravě až 3 potápěčů z povrchových tlakových ubytovacích komor na pracoviště do hlubiny. Systém je tlakován a zásobován energií a dýchací směsí pomocí kabelů a hadic z mateřského plavidla na hladině. Tlakové láhve s kyslíkem a héliem na jeho boku slouží jako záložní zdroj pro případ přerušení spojení s mateřským plavidlem.

 

Posted Image

 

Obrázek 3 ? V pracovní hloubce potápěč (nebo potápěči) opouštějí zvon. Dýchací směs, elektrická energie, komunikace, teplá voda zásobující vyhřívaný oblek, atd. je zajištěna hadicemi a kabely ze zvonu. Ten sám je zásobován z mateřského plavidla na hladině. Pro případ přerušení hadic jsou potápěči vybaveni nouzovou zásobou dýchací směsi pro návrat do zvonu. Je to hodně podobné tomu, jak když profesní potápěči v menších hloubkách pracují s dodávkou dýchací směsi z povrchu a hodice vedou přímo na hladinu. Jen ty hloubky jsou opravdu jiné. Externí zdroj jim významně ulehčuje práci ve srovnání s dýchacími přístroji s tlakovými láhvemi. To jim usnadňuje práci pod vodou a snižuje fyzickou zátěž. Při sestupu do 70 metrů je délka pobytu ve vodě zhruba do 5 hodin, zbytek z osmi hodinové směny zabere přesun z/na hladinu a přestup.

 

Z pohledu konstrukce a kvalifikace hodinek je toto velká zátěž. Proto se hodinky dle normy NIHS 92-11 / ISO 6425 / DIN 8306 na rozdíl od normálních sportovních hodinek testují na maximálním zkušebním tlaku plné 2 hodiny a zkoušejí se i při teplotě +5°C (teplota vody ve velké hloubce), atd.

 

Zůstane asi jednou z nevyřešených záhad hodinářského byznysu, proč se právě profesionální potápěčské hodinky s heliovými ventily pro saturační potápění staly tolik populární. Poptávka a nabídka na trhu o hodně moc řádů přesahuje počet lidí, kteří vůbec zažili saturační potápění. I ve světě profesionálního technického (nebo vojenského) potápění se totiž jedná o top metu vyhrazenou jenom malému počtu lidí.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Doplním předchozí příspěvek ještě nějakým tím videm:

 

Na prvním videu je vidět, jak vypadá profesionální saturační technické potápění v neuvěřitelné hloubce 278 metrů. A to není žádný experiment, ale pracovní záběry!

 

Na druhém

je zachycen život na palubě plavidla pro podmořské práce. Je tam například krásně vidět, jak potápěči ?bydlí? v přetlakových komorách a jak nesmírně komplikované je řešení přestupu do potápěčského zvonu. Názorně je tam ukázáno, kolik je potřeba lidí k obsluze a kontrole saturačního systému. Celá operace ponoru svoji složitostí připomíná takový malý let na Měsíc.

 

----------------------------------------------------------------

 

A speciálně pro toto vlákno je dobře, že existují minimálně dvě ?marketingová? videa zachycující hodinky při saturačním potápění:

 

Na následujícím

jsou zachyceny britské hodinky Bremont Supermarine 500, Limited Edition ?Supermarine Descent? s oficiální certifikací do 500 m (1 660 ft) při saturačním ponoru do 137 metrů (450 stop). Zaposlouchejte se do toho, co povídá potápěč. Nebudete mu rozumět ani slovo, protože hélium legračně mění hlas, který vychází z jeho hlasivek:

 

http://www.youtube.com/watch?v=MB-w3kOzRI8

 

A nelze zde nezmínit velkého průkopníka v oblasti hodinek pro saturační potápění ? švýcarský Rolex a jeho současný vlajkový model Rolex Oyster Perpetual Date Sea-Dweller DEEPSEA s oficiálním certifikací do 3 900 metrů (12 800 ft), který je na následujícím

zachycen při saturačním ponoru do 89 metrů (290 stop):

http://www.youtube.com/watch?v=TsE-SFNrFP0

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

.... Díky za super zajímavé čtení a tvůj čas tomu všemu věnovaný :notworthy:

 

A to ještě není všechno!

 

Nedá mi to a zeptám se na tvoje opravené (jsou prý na cestě ze servisu) TH. Půjdeš s nimi ještě někdy do vody/pod vodu/do páry?

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

A to ještě není všechno!

 

Nedá mi to a zeptám se na tvoje opravené (jsou prý na cestě ze servisu) TH. Půjdeš s nimi ještě někdy do vody/pod vodu/do páry?

 

To víš, že jó :rolleyes: Nejsem jeden s těch, který má hodinky na to, aby s nimi seděl na gauči a čučel na Šehezerádu" V Prosinci letím na měsíční expedici do JAR, takže tam nějákou tu vodu zažijí" Navíc je na ně jednoroční záruka od výrobce, a jsou to přeci potápěčské hodinky :snorkle: :whistle:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

V Prosinci letím na měsíční expedici do JAR, takže tam nějákou tu vodu zažijí" Navíc je na ně jednoroční záruka od výrobce, a jsou to přeci potápěčské hodinky :snorkle: :whistle:

 

Jen pozor na to, že na některé "nehody" při potápění v JAR se záruka nevztahuje a náhradní díly na potápěče se nevyrábí. :rolleyes:

 

http://www.youtube.com/watch?v=7P7zlg-7cJk

 

:D

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Asi umřu... Dopoledne jsem smolil blábol sem a pak mi umřel počítač a celá práce :censored:

 

Takže znovu a hooodně zkráceně:

 

Přístrojové potápění se vzduchem pro běžného člověka znamená:

 

OWD (open water diver) se smí potápět do 18m bezdekompresní ponory.

AOWD (advanced open water diver) do 40m bezdekompresní ponory.

 

Ony bezdekompresní ponory totiž pod 40m nejsou, tam je hranice 2 nebo 3 minuty, z hlavy už nevím přesně. To že se na to často kašle (u českých dive center obzvlášť) je otázka jiná... Takže z toho plyne, že by se běžný potápěč neměl potápět hlouběji. Ostatně málokdy je k tomu důvod.

 

Jenže protože jsme češi a pravidla jsou od toho aby se porušovala, tak se běžně potápí i hlouběji, nějakých 70-80m na vzduch se občas taky udělá. Ne běžně, ale stává se (a nedoporučuju - hloubkové opojení je psina jen když se o něm mluví v hospodě u piva)... A na všechny tyhle legrácky rozhodně není potřeba héliový "největšíhovadinacokdykdodohodinekvymyslel" ventil, aneb další díra do hodinek kudy tam může téct voda... Lidí na videích výše, kteří je využijí, je na celém světě tak okolo stovky, spíš míň :)

 

Každopádně by všechny hodinky s označením WR200 měly v pohodě vydržet ponory až do těch běžných 50m, či saunu.

 

PS: V JAR jsem se s bílými potápěl (klec) a byla to prča :snorkle:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

PS: V JAR jsem se s bílými potápěl (klec) a byla to prča :snorkle:

 

Harry, ty jsi nastavil laťku hodně vysoko. :speak_cool: Žádný kancl-diver, ale pravý diver a ještě se postaví tváří tvář dravé parybě. :box:

P.S.: A ta nejlepší prča nastane, když

. :tomato: To je jako s hodinkami, taky to nevydrží všechno.

 

http://www.youtube.com/watch?v=D_EIGI9qFp4
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Přístrojové potápění se vzduchem pro běžného člověka znamená:

 

OWD (open water diver) se smí potápět do 18m bezdekompresní ponory.

AOWD (advanced open water diver) do 40m bezdekompresní ponory.

Jen doplním Harryho, že jím popisovaná certifikace je od asociace PADI. Jinak jsou samozřejmě i jiné, třeba CMAS má hvězdičky atd.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Ano. Těch systémů je více, ale v zásadě si je to dost podobné. Tohle má PADI i SSI, se kterými ve světě problém není, se CMASem i UDT a jiné občas bývají problémy...

 

Jsem se s tím smolil jak dlouho, tohle všechno tam bylo a pak mi chcípnul počítač a bylo to fuč... bych se z toho... :suicide_anim:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se

×
×
  • Vytvořit...