5etterova japonská rodinka

[5etter]

Drak leze z díry, vystrkuje kníry

 

 

 

[5etter]

Pátek 28. září, den české státnosti. Jenom kulturní barbar může mít na ruce něco jiného, než primky. Jsouce si vědom významu tohoto slavnostního dne, vytáhl jsem model 52 074 1. Tyto hodinky jsem měl na ruce podruhé v životě.

 

 

A kam vyrazit s českými hodinkami v den českého státního svátku? Přece do muzea české techniky. Navštívili jsme Muzeum motorismu pana Jana Drozda, které sídlí v budově bývalé elektrárny pod hrází přehrady ve Znojmě. Dorazili jsme tam v pravé poledne.

 

 

Před muzeem nás přivítala úzkorozchodná parní lokomotiva a stíhací letoun MiG-15. Jako skoro všechny ostatní exponáty vyrobený na našem území, byť se samozřejmě jedná o sovětskou konstrukci.

 

 

Tohle muzeum patří mezi to nejlepší, co jsem měl zatím možnost vidět. Primky mezi vystavené exponáty skvěle zapadly.

 

 

Automobily

 

 

 

 

 

Benzínové pumpy, zvedáky, cedule, nářadí, olejničky...

 

 

 

Motocykly a bicykly

 

 

 

 

 

Traktory, parní stroje, benzinové i naftové stabilní motory pro pohon zemědělské techniky, mlýnů...

 

 

 

 

 

A na závěr hračky a modely

 

 

 

 

 

 

Omlouvám se za tu kvantitu, ale mě se to všechno hrozně líbí.

Když jsem si odpoledne sundával hodinky, abych na vycházku do přírody přezul na monstra, praskla mi stěžejka z laciného čínského řemínku s motýlovou sponou. Takže ji vyměním za novou a pak půjdou primky zase na dlouhé měsíce odpočívat do vitríny.

[Harwey]

Nadherna stara technika, to vzdy potesi:)

[5etter]

A jak to tam krásně vonělo!

 

Odpoledne, už s monstrama na ruce, jsme ještě stihli vycházku z Čížova na Hardeggskou vyhlídku a pak už jsme se spěchali ubytovat do penzionu u Vranovské přehrady, abychom stihli večeři.  

 

 

 

[5etter]

Vranovská přehrada.

 

 

Hladina vody je asi 7m pod normálním stavem. Tady je teprve vidět to sucho. Může se o tom mluvit furt, ale dokud voda teče doma z kohoutku, tak si to člověk tolik neuvědomí.

 

 

Pařník

 

 

Tento způsob lodního pohonu zdá se mi poněkud archaický. Možná proto už vyřazená loď slouží jen jako letní bar.

 

 

Lávka přes Švýcarskou zátoku

 

 

 

 

Z večerní vycházky kolem zámku ve Vranově nad Dyjí.

 

 

Kvůli momentálně nepřístupné hrázi z důvodu generální rekonstrukce jsme do dva kilometry vzdáleného městečka museli jet 20km autem.

 

 

Zřícenina hradu Cornštejn

 

 

 

 

 

 

Ještě jsme byli na Bítově, ale z toho se žádná použitelná chronofotka nedochovala. Myslím, že i tak už jsem to tady zaplnil dost. Pro dnešek končím.

 

 

[5etter]

Tak nakonec jsem našel i nějakou fotku hradu Bítova.

 

 

 

Ahój

 

[5etter]

Zdá se, že jsem se dostal do stavu jakéhosi chronovyhoření. Všechny hodinky, které se mi líbily a měl jsem na ně, jsem si už koupil. Tak co teď? Přestat chodit na Chronomag a užívat si těch cca třiceti hodinek, které doma mám? 

Při procházce se psem jsem na zdi uviděl tenhle nápis a to mi ukázalo cestu. Abych udržel pravidelný přísun drogy, začnu si kupovat hnusné levné hodinky!

 

 

Ještě ten večer jsem počkal, až paní 5etterová usne a na mobilu pod peřinou jsem začal systematicky sjíždět oficiální stránky Casia. Schválně jsem zvolil mutaci pro jihovýchodní Asii, ať je to trochu divočejší. Chtěl jsem něco jiného, než takové ty nejlevnější digitálky z kategorie F-91W. Z těch mi radost vydržela jen pár dní. Prostě je to jako u každé závislosti - zatímco dávky se zvyšují, jejich efekt se snižuje. Hledal jsem něco odvážnějšího, se zajímavým designem, barvičkama, vyšší vodotěsností a taky pár funkcemi navíc. Na první pohled se mi zalíbil model AE-1000W s pouzdrem v kovové barvě a oranžovým gumovým řemínkem. To je přesně ono, ideální hodinky na zahnání nudy a stereotypu.

 

 

Ani jsem moc nepřemýšlel a hned jsem je objednal. Už dopředu vím, že to nebudou žádné definitivky. Prostě si je vyzkouším, pomazlím se s nima a až mě přestanou bavit, odkopnu je do prodejní sekce.

 

 

Samotného mě překvapilo, že se mi zalíbily. Vždyť já jsem přece nikdy neměl rád tyhle hroudy plastu s různými vyčnívajícími výstupky. Co mi vždycky připadalo úplně stupidní, tak dělítka na displeji. Takový ty příčky, který displej rozparcelujou na několik subdisplejů. Srandovní je, když se člověk podívá trochu z boku a vidí, že displej je samozřejmě jenom jeden a ta plastová příčka se vznáší milimetr nad ním. To mi přijde trapný jak mračítka na felicii. 

 

 

Ale zase to vroubkování tam, kde dělítka přecházejí ve vetší plochy, je docela pěkný. Něco jako sunburst na cifernících ručičkových hodinek.

 

 

Taky bych k těm hodinkám mohl něco říct, že jo. Takže, funkce a ovládání modulu 3198 jsou skoro stejný jako u mých hranatých géček s modulem 3159. Čas, světové časy, pět budíků, timer, stopky. Tyhle hodinky jsou zaměřeny na světové časy, takže jedním ze subdisplejů je zjednodušená mapa světa, kde je zvýrazněné aktuální časové pásmo. Kromě domovského města, jehož čas je v každém režimu trvale zobrazen v subdispleji s analogovým ciferníčkem, lze navolit ještě další tři města, mezi nimiž se dá v režimu zobrazení času zrychleně přepínat tlačítkem Search. Oproti modulu 3159 se tady dá timer nastavovat po sekundách, což je pro mě super. Bohužel taktéž nedisponuje automatickým opakováním. Budíky a stopky fungují stejně.

 

 

Na tom analogovém ciferníčku je celkem prd vidět. Je to spíš takovej designovej výstřelek, než aby se to dalo použít k přesnému odečítání času. Poslední subdisplej obsahuje tři kontrolky - aktivaci budíku, hodinového pípnutí a ztišení zvuků tlačítek.

 

 

Pouzdro hodinek je utěsněno na 10bar a je komplet plastové, sklíčko taktéž. Je pěkně klenuté. Vroubkovaná tlačítka se na rozdíl od géček velmi příjemně mačkají. Tlačítko podsvícení je vroubkované odlišně než ostatní. O osvětlení se stará dioda, která je umístěna vlevo dole. Stačí to, přečíst jde všechno, ale podsvícení je dost nerovnoměrné. Chtělo by to aspoň ještě jednu diodu na druhé straně, jak mají třeba B-640W, kde mi to přijde optimální. Dá se navolit doba svícení diody po stisknutí tlačítka a to 1,5 nebo 3s. Oranžové světlo se podle mě k těmto hodinkám hodí víc než ten divný tyrkysový odstín pravého iluminátoru. Mně se ty oranžový světýlka prostě líbí. Pohleďte, jak jim to pěkně ladí s přístrojovou deskou mého youngtimera.

 

 

Oranžový řemínek je hodně cool a dost ovlivnil to, že jsem si vybral právě tyhle hodinky. Překvapilo mě, jak je tenký a přitom pevný. Dokázal by obepnout i větší ruku než třeba géčka 5610, přitom přečnívající konec nijak zvlášť netrčí. Vroubkování vypadá docela dobře, ale zespod to příliš vyčnívá a tlačí mě to do ruky. Černá spona pěkně ladí s bezelem a tlačítky.

 

 

No a protože su magor, i přes to, že jsem si objednal tyhle hodinky, pátral jsem dál a zjistil jsem, že existuje ještě několik podobných. Zaujaly mě hlavně AE-2100W a AE-2000W. Oboje ve stejném pouzdře s kovovým bezelem, minerálním sklem a vyšší vodotěsností 200M. Jedny s úplně identickým displejem, druhé se stejnými funkcemi, ale displejem imitujícím palubní přístroje letadla. Chvíli jsem se mezi nimi rozhodoval a jak to dopadlo se můžete podívat sem. Časem udělám nějaké srovnání.

 

[Vit]

Pěkné fotky a počtení.

Rád sem chodím.

[morbo]

Souhlasím s Vítem. A taky sem rád chodím. Připadám si pak víc normální. Dík, bro a pokračuj

[5etter]

Ještě než jsem stačil vyfotit dvoutisícovky, nasadil jsem malé a lehké veterány Casio W-35 Marlin. Už dlouho jim slibuju, že je vezmu na ruku a teď konečně přišla ta pravá chvíle, kdy jsem si řekl: Tak jo.

 

 

Jsou to poctivé digitálky z oceli a skla, polovina osmdesátých let, modul 248 se všemi potřebnými funkcemi a zajímavostí ve zvukovém signálu nejen v celou, ale i o půl.

 

 

Ačkoliv mají jen naklapávací dýnko a jsou zhruba stejně staré jako já (takže za zenitem), neupírám jim veškeré vodní radovánky. Když mají plachetníka na cifru, musí přece sprchu přežít.

 

 

Jsou sice malé a lehké, ale pohodlné moc nejsou. Jako jediné z mých hodinek totiž mají tah, který tahá za chlupy.

 

[5etter]

Závěr minulého týdne patřil modrým amfibiím "morbovkám".

 

 

Na včerejší svátek jsem po dlouhé době vytáhl primky po dědovi.

 

 

Sundal jsem dědův původní tah ze skládaného plechu, který je sice tlustý a kvalitní, ale o dva milimetry užší a nasadil jsem "kůži" z eBay. Moje první zkušenost s tzv. quick release spring bars. Jako pro frikulíny se smártwočema asi dobrý, ale já tam kromě rizika nechtěného uvolnění žádnou přidanou hodnotu nevidím. My chronomagoři přece vždycky máme po ruce vystěžejkovač.

 

 

 

 

Už je tu zase ten pitomej podzim...

 

[5etter]

Dnes uběhlo 5 let od mojí registrace na tomto fóru. Za tu dobu nebylo dne, kdy bych tady nestrávil alespoň několik minut, spíš však hodin. Rád se sem chodím bavit, povídat si a hádat se s vámi, rejpat do vás a čerpat od vás inspiraci a zkušenosti. Přátelé, děkuji vám a těším se na další společnou pětiletku.

 

[AndyAaron]

Hepy brzdej, divochu

[filo-boxer]

Alles Gute.

 

Tvl. Z pětek udělat S a 5 pri pětiletém výročí, dobrý. 

[travex]

[siwi]

Tak gratuluju. V těchto souvislostech si vždycky říkám, jak dlouho nám to tu všem ještě vydrží? Budeme sem chodit po zbytek života a nebo nás to někdy omrzí?

[Harwey]

Tak nech Ti to vydrzi minimalne dalsich 5 rokov!

[5etter]

Tak si říkám, že už bych měl konečně představit ta Casia AE-2000W, která mám už víc než dva týdny.

 

 

Funkčně jsou to v podstatě stejné hodinky jako nedávno představené AE-1000W. Mají stejné ovládání a funkce, liší se jen vzhledem displeje a hlavně pouzdrem.

Zatímco AE-1000W ukazují mapu světa s časovými pásmy a ciferník s ručičkami, který se dá jakž takž použít, AE-2000W se snaží horní polovinou displeje simulovat přístrojovou desku v kokpitu letadla. Celá horní část displeje je tmavší než ta důležitější spodní, což snižuje její čitelnost ale zase to člověku pomáhá lépe se soustředit na daleko důležitější spodní část. Centrálně umístěný analogový ciferníček vypadá spíš jako umělý horizont a  pro své drobné rozměry a zatmavení je absolutně nečitelný. Vpravo je signalizace aktivace budíku, hodinového pípnutí a ozvučení tlačítek. Nápisy na displeji jsou viditelné trvale, v případě aktivace se příslušný segment vybarví. Opět vizuálně méně účinné než u levnějšího modelu, ovšem pro nedůležitost je mi to jedno. Největší změna je v levé části, místo mapy světa je tady displej, který má funkci pouze estetickou. Je to sloupeček, který se skládá z pěti segmentů. Při přepínání módů pěkně probliknou jako červené světlo na masce Knight Ridera. Při spuštěných stopkách problikávají. V základním režimu zobrazení času se každých 10 sekund aktivuje jeden segment, tzn. v prvních vteřinách nové minuty se nezobrazuje nic, na konci minuty je celý displej černý. Takže takové okýnko spíš na efekt. Horní polovina displeje je tedy sice pěkná, ale nemá valného využití. Spodní polovina je zdánlivě stejná, ale na druhý pohled asi lepší než u AE-1000W. Číslice jsou totiž větší a font je napřímenější, není to taková kurzíva. Mně se to líbí víc, čas lze jednodušeji odečítat. Hlavně shora je kolem číslic víc prostoru, takže nejsou tolik zastíněné tím horizontálním dělítkem.

To je hrozný, kolika slovy lze popsat to, co je zřejmé při pohledu na jeden obrázek...

 

 

Hlavním rozdílem oproti vzpomínaným AE-1000W je pouzdro. Je sice taky plastové, ale je opatřeno bezelem z leštěného a broušeného plechu a tváří se jako kovové. Je osazeno plochým minerálním sklem, které je chráněno plastovým nárazníkem vyčnívajícím z bezelu. To je sice dobrá věc, ale drží se kolem toho prach. Při bočním osvětlení taky docela vrhá stín.

 

 

Díky tomto pouzdru a minerálnímu sklu řadím hodinky AE-2000W o půl kategorie výš než AE-1000W. Jsou prostě dospělejší. Mají dvojnásobnou vodotěsnost 200M, ale taky jsou o něco větší a vyšší. Na mou ruku možná už moc.  

 

 

Na fotce z boku dobře vynikne celková výška pouzdra, jeho konstrukce z plastu zakrytá plechovým bezelem a vysoko vyčnívající nárazníky jako ochrana sklíčka. Tlačítka nejsou tak výrazná jako u AE-1000W a jsou blíž k vodorovné ose. Hodinky drží na ruce pomocí lehkého kovového náramku ze skládaného plechu, což jim dává trvalejší hodnotu než plastový řemínek

 

 

Spona je vybavena pojistkou na dvě tlačítka a nápisem Casio. Kovový náramek je praktičtější pro rychlé nasazování/sundávání a nosí se pohodlněji než plastový řemínek, jakkoliv se mi jeho zdobení zas až tak moc nelíbí.

 

 

Napojení náramku na pouzdro hodinek je natvarováno na ruku, bohužel na o trošku větší, než je ta moje. Nerezové dýnko je připevněno šroubky zašroubovanými do plastového pouzdra, což sice vidím nerad, ale při použití desetileté baterie mě to nemusí trápit. Nepředpokládám, že bych ho někdy demontoval a riskoval tak použití tohoto křehkého šroubového spoje.

 

 

Displej je z úhlu čitelný stejně blbě jako u všech moderních casií, což je velká škoda.

 

 

Zatímco AE-1000W jsou veselé barevné hodinky ke kraťasům a rozepnuté květované košili, AE-2000W na mě působí hodnotněji, robustněji a vážněji. Jsou už na mě asi moc velké, nejsou na pohled tak cool, ale vedou použitím hodnotnějších materiálů, větší vodotěsností, jasným oddělením důležité části displeje od serepetiček a kovovým náramkem, který mám prostě radši. Přes svou mohutnost jsou stále ještě lehké, takže se nosí docela pohodlně, přestože mi jsou o chlup větší.

 

Ještě k té vodotěsnosti. Ve skutečnosti je mi jedno jestli mají 100 nebo 200M. Sprchu a bazén hravě zvládnou oboje. Ale prostě auto, které jede 300 je vždycky lepší než auto jezdící jen 200km/h, byť v něm stejně budu jezdit maximálně stotřicítkou.  

 

 

To by mě zajímalo, jestli aspoň jedny z těchto digitálek budu mít, až se tady sejdeme za těch pět let.

[siwi]

Myslím, že je mít budeš. Prodávat se to nevyplatí, samy od sebe se nerozbijou a chleba nežerou Jinak moc pěkný popis a srovnání.

[5etter]

Po těch šílených hroudách laciného plastu, což byl tak trochu úkrok stranou, to chtělo vrátit se zase k něčemu klasickému, decentnímu v normálním rozměru. Když jsem fotil pětku ke svému jubileu na fóru, modré SNXS77 už jsem do vitríny nevracel.

 

 

Dneska už jsou na ruce týden a nechce se jim dolů. Zdá se, že listopad bude patřit pětkám, stejně jako loni.

 

 

Listopad, listopad, žlutý lístek na zem spad.

 

 

 

V neděli jsem potkal Kamila. Tradičně za plotem štěkal, prskal, vztekle vyskakoval, ale když jsem mu ukázal svoje seika, tak jenom lítostivě koukal. Asi nemá co na ruku.