Mitákova cesta ke sbírce a dědictví

[Mitak]

Zakládám nové téma a sobecky to dělám hlavně kvůli sobě. Nečekejte žádné fotografické zázraky, jen solidní mobilovky. Chci si tu sypat fotky svých hodinek a hlavně psát pohnutky, které mě vedly k jejich pořízení, dokud si to pamatuju. Budu doufat v budoucnost a životnost tohoto fóra a že si to někdy na důchod přečtu se svými dětmi a snad i vnoučaty :-) Samozřejmě to není žádné ultimátum, ale nechtěl bych žádné ze svých hodinek prodávat, spíš je hromadit, i když je neunosím. Výběr si snažím obvykle hodně rozmyslet, protože co si budeme namlouvat, to je na tom to nejhezčí ;-) a tudíž se nejedná o žádné impulzivní nákupy, které si do pár dnů rozmyslím.

 

První příspěvek se bude týkat hodinek, které si jen matně vybavuju a nemám žádné vlastní fotky.

 

Dlouho jsem měl zafixováno, že moje první hodinky byly nějaké menší Primky s bílým cifrem a arabskými číslicemi. Něco jako na obrázku níže.

 

 

Snažil jsem se najít nějaké fotky, ale ve věku kolem první třídy (cca 7 let), kdy jsem začal hodinky nosit jsem našel jen fotky s nějakými malýma černýma digitálkama na černém gumovém "racing" pásku, který, nejen že si vybavuju stoprocentně, ale ještě před rokem jsem ho sundával z otcových Primek, na kterých byl nasazený. Byly to tudíž moje první hodinky a příběh s Primkama jsi vyloženě vyfabuloval ve vlastní hlavě. Žádné rozumné fotky digitálek jsem bohužel nenašel a ani se neodvažuju tipovat, co byly zač.

 

Po nějaké době, v cca 13ti letech, kdy jsem předchozí digitálky snad už ani neměl, jsem si na základě mediální masáže v TV reklamách přál k Vánocům hodinky Casio Illuminator. Stejné jako na obrázku níže, vlastní fotky opět nemám jen nějaké z hodně velké dálky. Sloužily cca do mých 17ti, kdy jsem je prodal za mrzké pětikilo, protože jsem je nenosil a byl jsem blb. Ještě dnes by se mi pořád líbily. Tím začalo fakt dlouhé období bez hodinek a dva roky ještě i bez mobilu, tudíž bez přehledu o času celkově :-) které trvalo až do mých cca 25ti let.

 

[tano]

Pekny chlape, libi se mi jak pises. Je tam pokora i chlouba, vse zakomponovane do pribehu.

[Maxel]

Hezky napsáno a dobrý nápad btw - docela jsi mě inspiroval Za čas bude fajn se k celé chrono-cestě zpětně vrátit a vidět vše pohromadě.

[Mitak]

Chlapi díky, nečekal jsem, že to bude někdo číst :-)

 

K hodinkám jsem se vrátil v pětadvaceti letech. A opět je to spojeno s nějakou mou utkvělou vzpomínou, která se nakonec ukázala jako úplně mylná. Proto nakonec toto sepisuju, protože jen podle důkazů jsem zjistil, že se úplně pletu. V roce 2005 se mi líbily hodinky Nixon, které jsem viděl v jednom obchodu s hadrama. Ano chyba. Stály kolem pěti až osmi tisíc, což mi tenkrát přišlo jako slušné peníze, ale ne astronomické. Přesně tak děti, teď když to čtete, tak se dozvídáte, že pocházíme z chudých poměrů. I když kdo ví, třeba tatínek do vaší dospělosti už všechny prachy rozfofroval za hodinky, maminka zbytek odevzdala Tchibu a opět jsme se ponořili do chudoby :-) Pamatuju si přesně, že jsem to konzultoval s mým kamarádem, který mi vysvětlil, že existují hodinky, které mají dokonce sériové číslo a že dělám chybu. Dodnes, dokud jsem nedohledal fotky z té doby, jsem myslel, že jsem si je koupil a nosil. Teď už vím, že to bylo úplně jinak. Naštěstí.

 

V roce 2005 jsem začal hrát geocaching. V té době šlo o parádní exotickou zábavu, teď už jde o celonárodní masovou nudnou záležitost. Tehdejší reálií bylo, že geocacheři psali skutečné logy i do logbooků, což kromě okolností nálezu zahrnovalo samozřejmě i datum a čas. A tenkrát jsem po dlouhé době pocítil, že mě kvůli času nebaví vytahovat mobil z kapsy. Z pohledu nechronomagora jsem si v roce 2006 koupil racionální naprosto skvělé hodinky. Až ze zoomování fotek jsem si vzpomněl, že značky Telstar. Plastové, lehké, velmi nízké, výborně přiléhající k ruce, podsvícení, přesný quartz, velké zobrazení času, vtipné zobrazení sekund pod kyklopem :-) Sloužily mi tvrdě asi dva roky, kdy jsem je už festovně poškrábané ztratil opět při geocachingu, kdy se mi někde v přírodě uvolnila stěžejka a spadly. Lehké hodinky jsem na ruce při pádu necítil a pak už nevěděl, kde zpětně hledat. Bylo jich škoda, ale byly to otloukánky a kvůli jejich nízké cenně mi jich nebylo nijak zvlášť líto. Své si odedřely dostatečně.

 

 

[Mitak]

A teď jedna odbočka do slepé uličky.

 

V roce 2007 jsem si na dovolené v Thajsku koupil svoje první a poslední fejky. Hodinky jsem tenkrát vůbec neřešil a neznal, moje Telstary mi vyhovaly ;-) Ale obrovské stojany na promenádě u pláže fakt nešlo přehlédnout a cena dva litry (asi ještě o litr přeplacená) mi přišla jako dobrá nabídka :-) Překvapilo mě, že když jsem hledal něco pěkného s nápisem Rolex, tak mě většina modelů nudila. A nudí dodnes :-) Breitling mi přišel přeplácaný. A přijde dodnes. Jedinou další hodinářskou značkou, co jsem znal byla Omega, takže jsem si vybral Omegy. S černým řemenem. Ano, tenkrát jsem vybíral taky podle pásku hodinek :-) Je to jakože nějaký Planet Ocean chronograf a vlastně se spíš podobají Moonwatchům, které se mi líbí dodnes, takže vkus se mi za tu dlouhou dobu moc nezměnil. Byl jsem z nich nadšený. Asi tak hodinu jsem si usilovně hrál se subciferníky dne, 24h a druhé časové zóny, dokud jedna z ruček neupadla :-))) Úplně přesně si pamatuju na tu deziluzi, která ve mě zůstala dodnes a která mě nadobro vyléčila z fejků. Vlastně můžu být rád, že to bylo tak rychlé, snadné a v podstatě levné.

 

Přesto jsem hodinky nehodil hned do moře, ani nereklamoval a nechal si je s tím, že je občas můžu použít pro lepší příležitosti a že si upadlé ručičky nikdo nevšimne a časem si to nechám opravit. Pochopitelně se nestalo ani jedno ani druhé. Hodinky jsem vůbec nenosil a po čase jsem zjistil, že nejdou, takže jsem si pomyslel ještě něco o nekvalitní baterii a definitivně zůstaly ležet mezi hromádkou exotických drobných z různých zemí, které jsem procestoval.

 

Hodinky jsem vytáhnul až v roce 2014 po registraci na Chronomagu. Z nedostatku jiných hodinek na hraní jsem je chtěl rozchodit. Otevřel jsem je a k mému překvapení jsem zjistil, že to byly moje první automaty :-) Jsem jim docela vděčný za to, že jsem se na nich naučil, jak vytáhnout korunku, vytáhnout strojek, nasadit zpět ručky atd. což bych se u normálních hodinek zpočátku jako nováček bál. Fungují, dělají několik minut fóra za den a sem tam se zastaví, i když jsou natažené. No prostě bída. Ale mám je schované furt. Už jsme párkrát s kámošema přemýšleli, že bysme zkusili nachytat někoho, kdo je víc na prachy. Nechat ho ty hodinky jakože najít a já bych je jako fanoušek označil za tutově pravé :-) Ty prostě prostě nemůžu jen tak vyhodit :-)

 

 

 

 

[Mitak]

A posuneme se ještě o něco hlouběji do žumpy.

 

V roce 2008 jsem ztratil Telstary a protože jsem byl na hodinky zvyklý, rozhodl jsem se okamžitě pořídit nové. Zašel jsem do brněnské Olympie a v prodejně levných hodinek Top Time se rozhodl něco si vybrat. Říkal jsem si, že kašlu na prestiž a že chci opět nějaké levné hodinky s velkým digitálním ukazatelem času. Nevím, jak jsem tenkrát uvažoval a kde jsem nechal oči, ale následně jsem si koupil hodinky pseudoznačky Scream. Jsou skoro tak hnusné jako Hublot :-) Paradoxně mi je tenkrát pár lidí pochválilo, vkus běžné populace je hrozný. Mně se zprotivily záhy. Naštěstí šly natolik blbě, že jsem musel korigovat čas asi o hodinu týdně, takže jsem je po pár měsících odložil k už odloženým fejkům Omega a na hodinky na tři roky kompletně zanevřel. Začal jsem opět odezírat čas jen z mobilu (tenkrát nějaké HTC s Windows mobile, šílený systém, ale na tu dobu uměl hodně).

 

Tyto hodinky stále mám, ale i když je na ně v hodinkovnici místo, válejí se někde v bedně s hromadou rozbitých hraček mého syna. Pro účely focení jsem je našel, ale následně letěly velkým obloukem zpět. Nemají pro mě žádnou hodnotu sentimentální ani historickou, spíš naopak.

 

 

 

 

 

Upraveno 17. června 2015 uživatelem Mitak

[Mitak]

Příběh následuje postupným vynořováním z bahna.

 

V roce 2011 jsem se procházel stejnou Olympií, už s vaší maminkou, děti, a říkali jsme si, proč vlastně nenosím hodinky, že bych si mohl jedny pořídit. Chtěl jsem něco většího, asi na tahu a volba nakonec padla na Festina Men's Chronograph Chrono Bike 16525-1. Hodinky jsem pořád ještě neřešil, značku Festina jsem měl nějak v povědomí, nehledal jsem nic speciálního, cena se zdála normální nepřehnaná, vizuálně se mi líbí vlastně pořád. Přes svou velikost 46 mm mají relativně malou délku lug-to-lug a nosí se pohodlně. Jsou těžší, ale to k nim patří, tah je plný. Bral jsem je jako běžné spotřební zboží, nic okázalého a nosil jsem je fakt dlouho, až do roku 2014, kdy jsem pořídil první Steinharty po registraci na Chronomagu.

 

Poté jsem je už s hodně podřeným sklem nadobro odložil, samozřejmě k nevoli mé ženy, která to nechápe. Ale po mém hodinkovém procitnutí už pro mě nemají žádné kouzlo. Je to prostě jen další obchoďáková značka vyrábějící jen quartzky, které se daří dobrý marketing díky Tour de France. Navíc to nebyla žádná srdcovka ani v době koupi. Nicméně šly přesně celou tu dobu, co jsem je nosil, po čtyřech letech jsem vyměnil baterku a vysypal pár šroubků, které se uvolnily poté, co s nima můj roční syn hodil o zem :-) Malá vteřinová ručička je zablokovaná, jinak jsou celkem v pořádku. Nechám si je, je mi líto je vyhodit, pořád se mi líbí.

 

Navíc moje žena stále nosí Festiny, které si koupila jen krátký čas mo mě. Ty hodinky patří k sobě :-) Ale už i u ní se blýská na lepší časy a po švýcarských Candino, které si vybrala k našemu výročí v roce 2014, jsou na cestě ze Singapuru její první mechaniky Seiko SKX009K2.

 

 

 

[cosmos]

Moc pěkně napsaný začátek chronocesty,myslím ze spousta z nás to mela podobně vtipný jako ty,mimochodem ty scream maji odpovídající název a jsou fakt dost nechutny :-)

[Maxel]

Paráda, fakt!

O víkendu snad stihnu začít psát mou tour-de-watch a myslím, že v některých ohledech a skutečnostech se potkáme - asi ne časově, ale potkáme.

 

Btw, ty Festiny se mi taky líbí a kdybych se neregnul tady na fóru, nejspíš bych teď nosil model TDF 2013

[Mitak]

Je fakt, že já bych je nebýt Chronomagu taky dál spokojeně nosil. Obecně mě to táhne k větším hodinkám, takže se bojím, jestli bych neskončil u ještě větších Festin nebo dokonce Dieselů. Ale zase třeba bych víc hledal a porovnával a nakonec bych tady asi skončil. Někdy si říkám, že jako technicky založený člověk mám vlastně štěstí, že jsem Chronomag objevil až teď - před rokem :-)

[Maxel]

Á propos, Diesel... ani se neptej, co jsem poslal členovi tomass4 v rámci fake-amnestie na řízenou destrukci Můžu jen říct, že hodinky v daném průměru na mém 16cm zápěstí vypadaly - hodně mírně řečeno - velmi komicky. Nu což, taky je tam "ke mně" po zásluze uvedu. Holt žádný učený chronomag z nebe nespadl. 

[Mitak]

Doufám, že máš dost fotek :-D

[Maxel]

Myslim, že tyhle jsem ani nezvěčnil - stačilo to jednou nasadit a od té doby se válely v šuplíku Poprosím Tomáše, ať mi je před dekapitací ještě blejskne. Budeš čumět...

[Mitak]

Máme tady kousek, který jsem se už dokonce nestyděl napsat do svého aktuálního podpisu.

 

V roce 2012 jsem se na základě vzniku LePremier.cz, Muzivcesku.cz a podobných webů začal víc zajímat o můj společenský šatník. Samozřejmě jak na potvoru až rok po svatbě, kde jsem jak hastroš měl oblek o pár čísel větší, i když byl bespoke :-) Toho krejčího bych nakopal. Hodinky jsem pořád bral jako jeden z doplňků, který má být vhodně zvolený, ale nemusí být ultra drahý. Moje sportovní Festiny samozřejmě k obleku nebyly vhodné vůbec. Ať už stylem nebo velikostí, která pod úzké manžety narvat nejde. Někde na fóru tuším Módní Peklo jsem viděl zmínku o značce Skagen s tím, že jsou to velmi málo vysoké hodinky vhodné pod manžetu košile.

 

Začal jsem vybírat a padl mi do oka model 803XLTRB - 41 mm v průměru, pouhých 7 mm výška, titanové, na meshi, pozlacené růžovým zlatem. Až na ten mesh docela společenské hodinky. Objednal jsem je z anglického Amazonu včetně poštovného za směšnou cenu pod 2000 Kč. Dnes by stály tak dvakrát tolik. Pod manžetou se schovají jako žádné jiné z mých hodinek. Jak jde vidět na fotkách níže, jejich profil na ruce je prakticky nulový. Štve mě jen to, že mesh je na nich narvaný silou na zahnutých stěžejkách a v místě uchycení mi lehce odstavá od zápěstí. Mám ruku 18,5 a musel bych ji mít mnohem širší (čistě větší obvod tlustšího zápěstí by nestačil), aby mesh úplně přiléhal. Zároveň je kolem stěžejek tak málo místa, že jsem se ani nepokoušel mesh vyměnit za kůži. Taky jsem je někde trochu škrábnul na pozlacené části, kde to jde vidět.

 

Už jsem je dlouho na ruce neměl, jako společenské hodinky k obleku mi aktuálně slouží Steinhart Marine s krásným bílým ciferníkem. I když jsou vysoké a velké, nosím je radši, protože mají určitého ducha. Nechal jsem si i konečně ušít košile s větší manžetou. Skagen nejsou špatné, u některých košil mám tak úzkou manžetu, že stejně asi nebude jiná volba, ale nějak to není ono. Je to sice hodinářská značka, ale spíš se zaměřením na tzv. skandinávský střídmý design, než na strojek uvnitř, kde prostě koupí jakoukoliv Miyotu a hotovo. Tomu, kdo hledá levné společenské quartzky je přesto všechno můžu doporučit, i když cena už asi nikdy nebude tak nízká, jak se podařilo koupit mně.

 

 

 

 

 

 

[malda]

Pěkné vlákno Radku, věřím, že bude dál pokračovat.

[Mitak]

Díky. Většinu z tady těch hodinek jsem vytáhnul jen na jendorázové focení, ale jakmile se vyčerpám historií a nebudu zrovna nic nového kupovat, tak se budu snažit sem tam vkládat i čerstvé fotky nošených hodinek.

[Atta]

Díky za toto vlákno, skvělé počtení. Těším se na další příspěvky.

[Mitak]

Přichází dramatický zlom.

 

Jak jsem psal výše, sledoval jsem blog Muzivcesku.cz. V červnu 2014 byl na tomto blogu publikován článek "Jak jsem kupoval hodinky".

 

http://www.muzivcesku.cz/kupoval-hodinky

 

Článek jsem přečetl, podivil se jak někdo může utratit 40 tisíc za hodinky, zavřel a nechal to plavat. Po pár týdnech jsem ho musel otevřít znovu, přečíst včetně diskuze a pak ještě párkrát. Říkal jsem si, že hodinky jsou fakt zajímavé téma. Všude se skloňovalo slovo Chronomag. Věděl jsem, že je to diskuzní fórum a chápal jsem, co obnáší ponoření se do obsáhlého problému a čtení celého diskuzního fóra zpětně za několik roků. Radši jsem odolával :-) Sem tam jsem přečetl nějaký článek na Chronomag webu (nikoliv fórum), prohlídl si blog Chronoshopu a zběžně prolítnul jejich eshop. Pamatuju si, že mě na první pohledl oslovily Laco B-Uhr B-muster s nějakou Miyotou - takže asi Aachen. Pak už to kvůli získání více informací nešlo odkládat a 23. července 2014 jsem se registroval. Po dvou dnech už jsem psal nějaké příspěvky týkající se bronzových hodinek, páč bronzi na rozdíl od hodinek rozumím. Mimochodem jsem psal to, že bych si bronzové hodinky kvůli tomu nestálému materiálu nikdy nekoupil a teď už mám seznam výrobců a přemýšlím, které vybrat - pochopitelně kvůli tomu nestálému patinujícímu materiálu :-)

 

Taky jsem si tenkrát říkal, že moje horní hranice, kterou bych byl ochotný za hodinky někdy dát je kolem 15000 Kč (Festiny mě stály 7000 Kč, Skagen 2000 Kč). Pochopitelně jsem tehdy ještě nerozvíjel svoji teorii, že po propadnutí Chronomagu člověk navýší rozpočet z 15000 Kč na 150000 Kč a výš a tím to teprve všechno začíná. Dnes mě moje tehdejší myšlenky přijdou bláhové stejně jako představy nově příchozích, že si po poradě na fóru koupí nějaké pěkné hodinky za 5000 Kč na pořád a budou jim stačit :-)

 

Začal jsem hodně číst a vůbec jsem neměl tendence něco okamžitě koupit. Věděl jsem, že nemám nějakou jasnou představu, ale zato jsem věděl, že bych časem chtěl hodinky od všech typů mechanismu, od všech stylů, všech použití, všech barev a všech značek. Moc, moc, moc!!! :-) A samozřejmě mít je všechny, ne je postupně prodávat. Mamon jak sviňa, prostě nemoc :-)

[Bradkoun]

Rychle to sem syp. K PAM ještě cesta dlouhá. Super počteníčko.

[Mitak]

Jak už jsem psal někde jinde, jednou z prvních věcí, kterou jsem po registraci na fóru udělal, bylo to, že jsem zajel k rodičům a tam jsem "zachránil" otcovy staré Primky tím, že jsem mu je prostě zabavil :-) Jsou to naprosto obyčejné Primky, jakých se po bazarech válí tuny. Kalibr mají 66.4, jsou mosazné s pochromovaným pouzdrem, na mnoha místech je chrom ošoupaný a mosaz pod ním už taky. Nemají absolutně žádnou finanční hodnotu, přesto si jich vážím.

 

Už jako malý kluk si pamatuju, že to byly otcovy jediné hodinky, nosil je furt, ukazoval mi, jak se natahují, jak tikají, vlastně to byla moje absolutně první vzpomínka na jakékoliv hodinky vůbec. Dostal je někdy na vojně (cca 1978) jako záklaďák za to, že snad na nějaké přehlídce stál jako první vpravo vepředu, který při pochodování určuje krok. Samotného mě základní vojenská služba naštěstí už minula, když byla zrušena v průběhu mého studia, takže tomu houby rozumím. Otec hodinky už dávno někdy na začátku devadesátých let přestal nosit, protože jako pragmatik má rád bezúdržbové quartz hodinky, kterých už pár vystřídal, když jim postupně přestal fungovat strojek. Od té doby ležely netknutě v šuplíku.

 

Hodinky jsem našel na výše zmíněném gumovém racing pásku z mých prvních digitálek, který byl nožem seříznutý pro dětskou ruku (to si taky pamatuju stoprocentně) a otec tento pásek používal poté, co se mu rozpadnul kožený, i když bych tipoval, že mu musel být trochu malý. Primky bez problému jdou i bez údržby či renovace. Dělají cca 20 vteřin denně, nechtělo se mi to nějak víc sledovat.

 

Mou druhou nejstarší hodnkovou vzpomínkou byly hodinky mého dědy, který umřel, už když jsem byl malý kluk. Měl nějaké pozlacené hodinky, které měly kovový tah, který se nerozepínal, ale jednotlivé dílky se roztahovaly od sebe. I moje žena tvrdí, že její děda nosil takový tah. Asi to v té době bylo docela běžné, takže jsem se rozhodnul, že ho k hodinkám dokoupím. Googlil jsem, dokud jsem nezjistil, že jde o "extension bracelet" a z německého Watch-Band-Center objednal. Finanční hodnota hodinek se rázem zvedla několikanásobně a myslím, že hodinky vypadají rázem o třídu líp.

 

Koupil jsem Polywatch pastu, takže ještě na nich někdy udělám pokus s leštěním plastového sklíčka, abych potrénoval na údržbu PAM 372.