Mitákova cesta ke sbírce a dědictví

[Mitak]

Přichází kapitola "Moje první hodinky po vstupu na Chronomag" - svým způsobem moje první hodinky vůbec.

 

Vždycky jsem měl pocit, že mám extrémně tenké zápěstí, kvůli tomu jsem se bál kupovat hodinky, které bych nevyzkoušel. Až po vstupu na Chronomag jsem zjistil, že se se svými 18,5 cm pohybuju lehce nad průměrem :-) Zároveň se mi od vstupu na fórum velmi líbily B-Uhr a bylo to moje předpokládaná koupě absolutní číslo jedna. Ale nevěděl jsem, jestli 44 mm průměr není málo nebo 47 mm není moc. Dokonce jsem se zkoušel dívat v Brně, jestli bych někde na nějaké nenatrefil, ale brzo jsem pochopil, že jediná možnost je vidět, je v Praze. No a do Prahy jezdím jen za trest. Po D1 3 hodinky nemám vůbec v lásce a vlastně jsem tam už pár roků nebyl a tenkrát to bylo jen vyzvednout ženu. Ale přesto bych to byl ochotný podstoupit. Měl jsem vyhlédnuté A-muster kvůli vteřinovce, takže v levnějších vodách nutně automat.

 

Zároveň jsem ale podle hesla "moc, Moc, MOC!!! a od každého něco" hledal svoje první mechaniky s ručním nátahem. V levnějších cenových hladinách začátečníka pochopitelně legendární UNITAS a nejlépe ne moc předražený a ne čínskou kopii Sea-Gull. Velmi se mi líbily Steinhart Marine Chronometer II Arabic - krásný bílý ciferník, zdobený pozlacený UNITAS, perfektní modřené ručičky. Mám rád tu spojitost s hodinkama námořních důstojníků, přičemž žádná opravdová spojitost samozřejmě neexistuje, když ty původní hodinky byly kapesní a různých značek. Ale styl ciferníku je totožný, přičemž žádný přesný mustr neexistuje a Marine chronometry se liší různými zdobnými detaily apod. Věděl jsem, že Steiny jedou hlavně kopie Rolexu, ale toto je jiné kafe a tady jim není co vytýkat.

 

Nejprodávanější Steiny typu Ocean 1 jsou známy tím, že jsou na ně dlouhé čekací lhůty. Jednoho zářijového dne roku 2014 jsem se lehce impulsivně rozhodl, že by to u jiných Steinů mohlo být podobné a dost už s nekonečným vybíráním, je třeba jednat! Marine Arabic měli zrovna skladem, takže jsem zavolal do Chronoshopu, ověřil skladovou dostupnost a objednal. Vyhovalo mi mimo jiné to, že Marine jsou jen ve verzi 44 mm a mohl jsem na nich zjistit, jestli mi přijdou jako maximální nositelná velikost nebo bych mohl B-Uhr objednat i ve verzi 47 mm.

 

Po objednávce jsem ale změknul jak prso a uvědomil jsem si, že je hezčí vybírat a těšit se, než užívat. Řekl jsem tudíž ženě, že hodinky jsou zaplacené, má je přebrat a schovat do Vánoc. Rozbalil jsem je tudíž až po třech měsících a nijak mi to nevadilo. Měl jsem čas začít vybírat další z mnoha :-) Nosil jsem stále Festiny, Primky, přiznám se že občas i ty fejky Omega, abych ověřil výsledky svých rozborek-sborek.

 

Od Vánoc to byly mé hlavní hodinky až do května, koupil jsem k nim několik řemenů a NATO strapů. Dnes je pro zpestření bílým cifrem občas rád vytáhnu a nosím je taky k obleku. Hodně lidí o nich říká, že jsou hezčí zespodu než zvrchu, ale já dokážu ocenit ten jednoduchý elegantní vzhled, který více vynikne, jakmile se začnou hromadit hodinky s černým cifrem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[Maxel]

Všechny dnešní updaty zhltnuty v pauzách mezi poradami. Díky! 

[Dzos]

Sákryš, když vynechám data, značky hodinek a pár detailů, tak vidím vlastně sám sebe :).

A nemusím ani vše vynechávat, např. Skageny jsem měl (mám) dosud. Sice chrona v nerezu, ale jsou to skagen. A nechal jsem si je jen proto, že se mi podařilo rozbít sklo a roztrhnout gumový řemen. To by už nikdo nevzal ani zdarma, tak to někde doma leží.

Fandím a čekám na další pokračování.

[Mitak]

V rámci chutě na všechno a smysluplného rozpočtu došla na podzim 2014 řada i na výběr otloukánků z řady G-Shock. Věděl jsem, že dostanu k Vánocům hodinky, co jsem si koupil už dřív, ale chtěl jsem ještě něco :-) V chladných zimních dnech už jsem uvažoval o dovolených u moře na příští rok a viděl jsem se ve vodě s barevně výstředníma G-Shockama. Vybíral jsem mezi oranžovýma, modrýma a maskáčem. Nakonec jsem se rozhodl pro maskáč Gasio G-Shock GD 120CM-5.

 

G-Shocky jsou pro mě ztělesněním otloukánků a zároveň jedny z mála quartzek, u kterých mi mechanika nechybí, ale celek mi naopak dává smysl. Když quartz, tak digitálky. U mechanických otloukánků bych se určitě bál otřesů, s těmato se nebojím dělat nic. Zároveň nemám chuť vlastnit jich vícero, takže je beru spíš jako spotřebku a nedělám si iluze, že by mi přežily do důchodu. Člověk někdy potřebuje hodinky, ke kterým nemá vztah. Ale jakmile si uvědomí jejich toolovitost, tak se bohužel ten vztah vytvoří :-) Takže až jednou zemřou, tak je asi opláču :-) Předpokládám, že to nebude brzo, takže další G-Shocky, které koupím, budou Baby-G, které koupí dětem jako první hodinky.

 

Asi jediná věc, která mě na nich štve, je to, že si nedokážu zapamatovat kombinace tlačítek, takže před každou dovolenou v jiném časovém pásmu nebo každou změnou letního/zimního času budu muset hledat manuál. Asi si stáhnu elektronickou verzi. Jinak jsou naprosto boží, lehké, neuvěřitelné odolné vůči oděrům, dostatečně oblé, abych se nebál, že s níma škrábnu syna při kravinách v bazénu a vypadají prostě dokonale. Taky mě na nich fascinuje to, že i když stojí pár šupů, tak ve své kategorii jsou nejlepší a tudíž si je klidně beru i tam, kde se ostatní snaží honit parádu co nejdražším zbožím o dva řády výš. Vlastně se těším, že je někdy zničím a budu si moct koupit zase jinou barvu :-)

 

 

 

 

 

 

 

[Mitak]

Nyní popíšu cestu k mým současným hlavním hodinkám a zároveň mým prvním dreamwatchům, i když ne zrovna drahým.

 

Jak už jsem psal o registraci na fóru, v těch prvních dnech mě okamžitě okouzlil design B-Uhr. Asi to bylo i kvůli tomu, že mají za sebou nějaký skutečný zajímavý příběh - letců a navigátorů Luftwaffe. Ne, nejsem nácek ani zelený mozek ani fanatik přes historii. Nejdříve se mi jako nováčkovi líbil B-muster tím, že měl na vnějším okraji místo hodinových indexů minutové, což jsem dřív neznal. Následně jsem ale začal víc tíhnout k A-muster kvůli jeho designové čistotě. A pochopitelně pouze s centrální vteřinovkou. B-Uhr s mimostředkou považuju za paskvil, který vzniknul kvůli touze po ručním nátahu a levné ceně Unitasu.

 

Vytvořil jsem si srovnávací tabulku, kde kvůli ceně byly pouze Archimede, Laco a Steinhart. Steinhart bez historie, Archimede resp. Ickler s částečnou historií, kdy vyráběli pouzdra B-Uhr a Laco samozřejmě ideální spojitost. Poté jsem vyřadil cokoliv pod 44 mm jako podměrečné. Přednost měl taky čistý ciferník bez nápisů, tepelně modřené ručky a omylem bohužel i průhled na stojek.

 

Zbyly mi Archimede Pilot 45 A, u kterých se mi nelíbi nápis na ciferníku. Laco Saarbrucken a Westerland, u kterých se mi nelíbilo plné dýnko a cena. A šest modelů Steinhart - prakticky všechny A-mustery s centrální vteřinovkou. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že bych koupil Steinhart Premium, které sice měly nápis na ciferníku a žluté ručky, ale ty bych nechal vyměnit. Pořád jsem uvažoval pouze o variantě s průhledným dýnkem. No začátečník, no...

 

Naštěstí bylo do Prahy daleko, nebyl jsem si jistý velikostí, takže jsem to nechal dál ležet bez rozhodnutí. Místo toho jsem si objednal Steinhart Marine, kde jsem si byl jistý vším a které hlavně měly stejné pouzdro jako Steinhart B-Uhr 44 mm a tudíž bych mohl podle Marine rozhodnout, jakou velikost vlastně chci. V momentě, kdy jsem Marine na Vánoce rozbalil a ponosil, tak jsem si byl jistý, že 44 mm je maximální velikost a větší už bych mít nemohl. Opět omyl.

 

Mezitím jsem si trochu utříbil názory a obecně se mi u novodobých replik historických hodinek začala líbit maximální věrnost předloze. Tudíž jsem úplně otočil v podmínce plného dýnka a místo nerezu se mi začaly líbit B-Uhr v barvě šedého kovu, aby vypadaly jako dochované kousky. Najednou z toho výběru vypadly pouze Laco Westerland/Saarbrucken a Steinhart Nav B-Uhr 44 Vintage Titan A-Muster. Laco sice mají věrnější podobu pouzdra a jsou jedna z původních značek, ale nakonec vyhrály Steinhart kvůli naprosto sexy žluté barvě indexů jako radioaktivní barva na hodinkách z Druhé Světové. Navíc za poloviční cenu.

 

Ale pořád jsem si hodinky neobjednával, měl jsem dvoje nové od Vánoc a nechtěl jsem ženu naštvat, místo toho jsem se nima kochal na webu Chronoshopu a párkrát je ženě ukázal. No a pak přišel první máj 2015 a moje drahá na mě vybalila známou bílou krabičku Steinhart a v ní Vitange B-Uhr ve velikosti 47 mm. Byl jsem překvapený a měl jsem obrovskou radost, takovou, jako má dítě, které dostane přesně tu hračku, kterou si tajně přálo :-) Co nejrychleji jsem je dal na ruku a spadl mi obrovský kámen ze srdce. Seděly mi výborně, velikosti jsem se bál zbytečně. Menší bych už teď nechtěl. Asi je vše taky otázka vhodného řemenu. Aktuálně nosím jeden ručně dělaný letecký kousek od R4B4 a mám ho na hodinkách už víc než měsíc beze změny, tak moc jim sluší a já jsem našel klid v duši :-)

 

Od té doby doteď jsou to moje hlavní hodinky a myslím, že i když je v budoucnu nebudu nosit tak často jako teď, tak se mi tento nadčasový design nikdy neomrzí. Už jen proto, že se o těch hodinkách dá vykládat jejich zajímavá historie. Pár minut jsem si teď dal od psaní pauzu a přemýšlel jsem, co mi na těch hodinkách vadí. Nepřišel jsem na nic. Samozřejmě ještě lepší by bylo, pokud by hodinky pocházely od jedné z původních pěti firem, které B-Uhr produkovaly, ale pokud nejlíbivější a historicky nejvěrnější B-Uhr dělá Steinhart, tak budiž a Günterovi všechna čest.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[Mitak]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[lloffass]

Celou tu cestu poznávám skoro pesně. Asi jako spousta jiných, jen ještě nejsem tak daleko. Článek "Jak jsem kupoval hodinky" byl taky na počátku toho, jak jsem se dostal sem a jak jsem se při hledání hodinek ocitnul někde úplně jinde než sem si uměl na začátku představit...

[tano]

K poslednimu kousku: urcite neni spatny, vim ze 47 mm je to puvodni, ale ta velikost je az az moc archaicka, nehlede na to, ze Steinhart ma k puvodnim B- uhr hodne daleko. Chapu, ze dodrzel vsechno, ale neni to ten echt vyrobce, osobne bych dal prednost Laco, Stowa. Jelikoz i na Tve muzske pazi pusobi hrozne, nezlob se Rado. Divim se, ze Tobe to nevadi, ze to neni pintlich.

 

Omlouvam se za kritiku, casto to nedelam a docela mne to pak trapi, kdyz nekomu kazim radost, ale 47 je fakt hrozny. Vim, ze to je to prave...

Upraveno 20. června 2015 uživatelem tano

[Mitak]

Odpovídám trochu později, ale cítil jsem že to bude delší odpověď :-)

 

Není to pinktlich, vím to. Hodinky by měly být ještě větší :-))) Originál nebyl 47 mm, ale 55 mm. Tak jak je dělá už jedině Laco se modelem "Replica". Je to limitka, zdá se, že už vyprodaná. Takže velikost 47 mm je pořád nositelný kompromis.

https://shop.laco.de/en/Special-Offer/Aviator-Observation-Watch-Replica.html

 

Ty moje fotky focené zblízka trochu zkreslujou, pokud se to vyfotí z dálky, vypadá to jinak. Navíc to musíš brát jako celek. Mám sice běžnou 18,5 cm ruku, ale 193 cm, 120 kg, hodně dlouhé paže a docela velké ruce. Samozřejmě, pokud bych měl nějakou malou 16 cm ruku, tak bych je nenosil. Každopádně je to hlavně o vkusu, někdo chce, aby byly hodinky k ruce co nejblíž, někomu stačí, aby nožky nepřesahovaly zápěstí a někdo nosí klidně Diesel :-)

 

 

 

S původem hodinek, co se značky týká, je to samozřejmě složitější. Někdo Steinhart přímo nesnáší, já nemám rád jejich modely kopírující aktuální Rolex, zbytek mi nevadí. Jak jsem psal výše: Chtěl jsem aby se hodinky co nejvíc podobaly původním B-Uhr. Vyšly mi z toho Laco a Steinhart. Stowa dělá taky pěkné fliegery, ale ve velikosti 41 mm bych o nich ani na vteřinu neuvažoval, takže jsem je vůbec nebral v potaz. Laco má asi nejpřesnější repliku Saarbrucken/Westerland, hlavně pokud jde o tvary pouzdra. Mají rovné nožky, rovnoběžné s pouzdrem. Steinhart má nožky, řekněme, obyčejné. Ve výběru přesná replika + historická vazba versus líbivější design ciferníku jsem se přiklonil povrchně k té líbivosti. Možná mě to jednou bude štvát, ale zatím jsem spokojený a nikdo, ani ty, mi radost nezkazí, neboj se :-) Třeba se někdy stavím do Chronoshopu a po vyzkoušení se mi budou Laco naživo líbit natolik, že je prostě vezmu do foroty :-) Laco se mi fakt líbí, ta historie je neoddiskutovatelná, ale když to vezmu kolem a kolem, tak i oni se úplně stejně jako Steinhart vezou na vlně popularity B-Uhr, kterou má na svědomí IWC kvůli Big Pilot. Kdyby to vyráběli nepřetržitě od druhé světové války, tak je to jiná. Ostatně si za tu historickou vazbu nechají zaplatit víc než dvojnásobek oproti Steinhartu, přičemž strojek u modelu Saarbrucken je furt stejná ETA 2824. V případě modelu Westerland, kde je ETA 2801.2, je myslím potíž zase v tom, co už tady kdysi popisoval Kubson. Při vytváření nějaké limitky větších hodinek, myslím zrovna B-Uhr, se zjistilo, že je krajně nevhodné řešení do hodinek s velkým pouzdrem (v tomto případě 45 mm) dávat prťavý strojek (v tomto případě 25,6 mm) s velkou korunkou a ručním nátahem. U automatu to až tak nevadí, když se o nátah stará rotor, ale u ručního nátahu jde o to, že oska korunky dostává hodně zabrat, když musí sílu nátahu z velké korunky přenášet na velkou vzdálenost do malého strojku.

 

Obecně se ale dá říct, že jsou to teprve mé druhé opravdové hodinky a moc bych to s těma značkama neřešil. Navíc jsem je dostal darem od ženy, která se fakt snažila a to je na tom to nejkrásnější. Nerad bych se dostal do situace, kdy bych hodinky posuzoval jen podle jejich loga. To se stalo u původních historických B-Uhr, kdy se Laco prodává za čtvrtinovou částku oproti Lange a to i přesto, že oboje hodinky jsou vesměs stejné (Lange tenkrát žádný zázračný strojek neměli) a oba výrobci vyrobili stejných cca 6000 kusů. Přitom Lange po celou éru komunismu a Východního Německa vůbec neexistovali a ta současná cena vůbec nezohledňuje hodinky samotné, ale jen ostatní produkci Lange a hlavně jejich ceny. To je ještě trapnější než Steinhart Ocean One.

[tano]

Mas asi pravdu, kdyz koukam na dalsi fota, tak ti sedi a jako darek od Tve pani je to super. Jinak nemam proti Steinhartu vubec nic. Ale stejne bych dal prednost Stowa, nebo Laco ale to je muj osobni pocit, ze je to vice echte.

 

Edit: jo je nemel jsem pisal tu kritiku na velikost, vlastne se Ti omlouvam, bylo to zbytecne.

Upraveno 21. června 2015 uživatelem tano

[Mitak]

Ale prosím tě :-) Jakoukoliv kritiku beru. V rámci hodinek se pořád učím.

[Mitak]

Když nad tím furt přemýšlím, tak se musím ještě přiznat, že pokud někomu komentuju velikost hodinek, tak výhradně drze pindám, že je má malé a měl si koupit větší :-)))) Každý to máme prostě jinak. Někdo si třeba kupuje kabát jedině tak, aby mu rukáv překrýval půl dlaně, aby mu nebyla zima. Já si zásadně kupuju kabát tak, že rukávy musí nechávat aspoň cenťák volné zápěstí, aby šla vidět manžeta košile. A teď, kdo má pravdu, že ? :-)

[tano]

Když nad tím furt přemýšlím, tak se musím ještě přiznat, že pokud někomu komentuju velikost hodinek, tak výhradně drze pindám, že je má malé a měl si koupit větší :-)))) Každý to máme prostě jinak. Někdo si třeba kupuje kabát jedině tak, aby mu rukáv překrýval půl dlaně, aby mu nebyla zima. Já si zásadně kupuju kabát tak, že rukávy musí nechávat aspoň cenťák volné zápěstí, aby šla vidět manžeta košile. A teď, kdo má pravdu, že ? :-)

Pravdu maji oba, kazdemu vyhovuje neco jineho a uz nebudu pindat:).

[Mitak]

Dostáváme se k mému současnému vrcholu a předpokládám, že tyto hodinky na mém vrcholu delší dobu zůstanou. Tyto hodinky zatím nenosím a stanou se mými hlavními až za nějaké tři měsíce. Viz dále. Byly první, které jsem tady na fóru rozebíral před i po koupi více, takže už se tady kolem nich točí dvě vlákna, tudíž se budu nutně opakovat. Přesto do tohoto vlákna chci sespsat všechno, abych to měl pohromadě právě tady.

 

Začnu jako vždy hodně ze široka. Už někdy na podzim 2014, kdy jsem pochopil, že hodinkama za 15000 Kč to nekončí, ale naopak začíná, jsem se začal dívat i na hodinky dražší a nutně tak začal profilovat svoje první dream watche. A stejně tak, jako u mé počáteční touhy po každém typu nátahu, typu ciferníku nebo každé hodinkové značce, jsem věděl, že jedněma dream watchema to nekončí, ale teprve začíná :-) Ale jedny museli být první. Už dřív jsem na fóru zaznamenal slovo moonwatch, ale nic mně to neříkalo, na první pohled se jednalo o obyčejné hodinky, které mě nezaujaly. Posléze jsem ale při procházení různých webů o hodinkách narazil na články o kultovnosti Omega Moonwatch a začal se zajímat víc. Pročetl jsem si několik článků o historii těchto hodinek a zničehonic se mi na základě té legendy začal líbit i design. Ne, že by byl něčím vyjímečný, ale jeho nadčasovost mi seděla k příběhu o prvním přistání na měsíci před více než půl stoletím. V té době se taky Moonwatch začaly prodávat v naprosto exkluzivním balení, které těm defakto průměrným hodinkám dodává ještě větší punc exkluzivity. Nechápu, proč ostatní značky nedělají podobné balení, když oversized package je jedno ze základních pravidel marketingového náboženství při prodeji např. elektroniky :-) Moje první dream watche byly na světě. Mám doma ty fejky Omega, které mají stejné velké pouzdro, takže jsem věděl, jak velké mi budou. Nebyla to žádná hitparáda, ale ani vyloženě malé. Pořád to ale byly dream watche, o kterých jsem pouze snil.

 

Na začátku roku 2015 jsme zjistili, že je manželka těhotná a že se dítě (později zjištěno, že dcera) narodí cca na moje 35. narozeniny. Moonwatche mi svou podstatou stačí samy o sobě ke koupi, ale spojit to ještě s narozením dcery a půlkulatýma narozeninama je jistojistý impuls, že přes to nejede vlak a musí to proběhnout. Bez debat. Jenže začal hlodat červík. Brouzdali jsme často Vídní a já jsem dvakrát ženě Moonwatche ukazoval ve výloze. Nečekal jsem, že bude ječet nadšením, nejsou to uřvané hodinky, ale její reakce, že jsou hrozně malé a že se jí moje předchozí Festiny líbily víc, protože jsou mužnější a na mě vypadají líp, mě nepotěšila :-) Naopak i já jsem si uvědomil, že mnohem víc času trávím nad slintáním u výlohy s Panerai.

 

Nejdřív mě Panerai přišly jako nedosažitelné hodinky, což vybudilo tu pravou vášeň a navíc to byly největší hodinky ve výlohách (viz moje pohnutky o pár příspěvků zpět :-)) Začal jsem o tom přemýšlet, jestli jsem se nezbláznil, protože to bylo finančně minimálně na desetinásobku rozpočtu, který jsem si stanovil ještě před půl rokem, dvakrát dražší než Moonwatche, které jsem si aktuálně přál. Ale vzhledově to byla láska na první pohled. Zamiloval jsem se kvůli tomu, že jsou velmi výrazné. Polštářkové pouzdro je málo k vidění, patentová ochrana korunky je jen jedna. Prostě vyjímečné hodinky. A ta příležitost přímo vybízí k tomu, abych se pořádně odvázal a šel nad svůj původní rozpočet a koupil si něco, nad čím jsem se v minulosti bál uvažovat. Začalo velké dilema, ke kterému jsem založil následující vlákno:

http://forum.chronomag.cz/index.php?/topic/81880-2d%C3%ADt%C4%9B-omega-nebo-panerai/

 

Najednou jsem měl ve výběru dvoje úplně rozdílné hodinky: Moonwatche a Luminor. Mimochodem, když jsem poprvé viděl značku Panerai, tak mě mnohem víc zaujaly Radiomiry svými drátěnými nožkami. Ale časem jsem na to získal názor, že to bylo prvotní nováčkovské nadšení z absolutně odlišného řešení než u veškeré konkurence a začal víc obdivovat Luminor kvůli masivnosti pouzdra. Posléze jsem svoje názory zase změnil a Radiomir kvůli své jemné rafinovanosti beru na stejné úrovni jako Luminor. Navíc jsou historicky starší. Do této volby jsem ale nominoval Luminory kvůli své masivnosti jako protipól Moonwatchům.

 

Volba, které Moonwatche byla jednoduchá: Co nejklasičtější. Tzn. na tahu, s plným dýnkem, s hesalitem a hlavně s tou boží krabicí ;-) - tzn. 311.30.42.30.01.005. U Panerai to byla prekérka. Nikdy jsem je neměl na ruce a do Vídně jsem zrovna neměl žádnou cestu. Ale očekával jsem, že bych chtěl stejnou - největší - velikost, jakou jsem nosil a považoval za akceptovatelnou: 44 mm. Začalo vyptávání ve výše zmíněném vlákně, kde mi mimo jiných hodně pomohl LovecK svým srovnáním, protože je v podstatě všechny už dávno měl několikrát :-) Ve výběru byly PAM 111 - vyřazeny velmi záhy kvůli obyčejnému Unitasu, který jsem už měl. Následovaly PAM 510, které se zdály nejpohodlněji nositelné a měly zajímavý inhouse kalibr s 8-denním ručním nátahem. Nejvíc se mi ale líbily PAM 312, které neměly obyčejné Luminor pouzdro, ale pouzdro Luminor 1950 s oblými retro tvary. Byl jsem varován, že toto pouzdro opravdu nesedne na ruku každému. Přesto jsem ale časem propadal tomuto 1950 pouzdru hlouběji a hlouběji až bylo skoro rozhodnuto, i kdyby se hodinky nosily hůř než PAM 510. Naštěstí ale bylo pořád dost času, dcera se měla narodit až za půl roku. A mozek začal znovu nabírat pochybnosti... :-)

 

Nebyl jsem si jistý, jestli má Panerai láska není jen takové prvotní poblouznění a celkově tato značka není jen módní vlna. Jestli se mi neokoukají a jestli Moonwatche nejsou svou kultovností přecejen jistější volba. Rozhodl jsem se, že mi pár řádků historie na webu Panerai nestačí a že si před sebe naženu nějaké fascinující historické podrobnosti, abych povzbudil svou chuť k této koupi, jak se mi to už nevědomky stalo několikrát v minulosti s B-Uhr nebo Moonwatchema. Kdybych tušil, kolik práce mi to přinese, tak bych se na to vykašlal a koupil si ty 312ky. Ne, to je rouhání :-) Naštěstí jsem nebyl líný hledat. Narazil jsem na naprosto vyčerpávající článek od Jakea Ehrlicha o kompletní historii Panerai. Zhltnul jsem ho jedním dechem a nejen, že úvahy o Moonwatchích šly okamžitě do kopru, ale byl jsem nadšený nově objevenými vědomostmi natolik, že jsem se rozhodnul článek po Jakeově souhlasu přeložit a umístit ho na toto fórum. Viz toto vlákno:

http://forum.chronomag.cz/index.php?/topic/84067-historie-panerai-a-rolex/

 

Pro Panerai bylo rozhodnuto, ale současně s objevem Jakova blogu o Panerai jsem zjistil, že existují ještě zajímavější kousky než PAM 312, obzvlášť co se týká historické vazby na původní Panerai, které jsem doposud neznal (ref. 6152-1). V tento moment (1.5.2015) mi žena koupila B-Uhr ve velikosti 47 mm. Úplně mě ozářilo, protože se mi v jeden moment spojila má touha po co největších nositelných hodinkách s jistotou, že bych mohl mít PAMy ve velikosti 47 mm a hlavně to nejdůležitější: Když jsem v zimě ve Vídni obhlížel výlohy s Panerai, tak se mi sice líbily všechny, ale opravdu fascinovaný jsem byl jen těmi nějvětšími, o kterých jsem neuvažoval fakt až do 1.května a dárku od ženy. Během snad jednoho dne jsem zahodil úvahy o PAM 312 a instatně jsem chtěl PAM 372 ve velikosti 47 mm a nevadilo mě ani to, že nemají sekundovku, kterou jsem předtím vyžadoval. Návdavkem jsem ale dostal jedno z nejkrásnějších pouzder, které Panerai dělají a nádherné do žluta zbarvené vintage indexy. Můj syn slavil druhé narozeniny a aniž bych to tušil, do koupě zbývalo asi deset dní.

 

Tyto PAM 372 byly samozřejmě opět o něco dražší než ty nejdražší ve výběru. Navíc na fóru kolujou legendy, jak se blbě shánějí i ty nejobyčejnější PAMy, když továrna své prodejce zásobuje hodně nedostatečně a čekací lhůty jsou několikaměsíční. Posledním hřebíčkem do rakve mé trpělivosti bylo zvýšení cen v ceníku Panerai od 1.5. Někteří šedí prodejci na Chrono24 zvedli okamžitě ceny o nárůst ceníkových a já se rozhodnul, že není důvod víc čekat a pak na poslední chvíli horkotěžko shánět. Jedny mírně jeté PAM 372 ve výborném stavu byly ve Vídni. Počkal jsem si necelý týden na dobré počasí, hodinky byly stále k dispozici, vybral jsem prachy, nastartoval motorku a vyrazil. V Timelounge, kterým ještě dlužím kladnou referenci na fóru, byly skutečně vstřícní a v pohodě, vše dohodnuté platilo a sedělo a já po chvíli odjížděl s dream watchema, o kterých se mi před dvěma týdny ještě ani nesnilo :-) Tady je krátké oznámení o jejich koupi:

http://forum.chronomag.cz/index.php?/topic/84360-panerai-pam00372/

 

Následovalo krátké dvoudenní ponošení, ze kterého připojím už jednou viděné fotky a hodinky aktuálně čekají v krabici, aby mohly vykouknout na světlo světa hned poté, co toto světlo spatří i moje dcera. Je mi jedno, že jsem nakonec nevydržel a hodinky koupil už dřív na synovi druhé narozeniny. Aspoň si je spojuju s oběma dětma, když k synovu narození vlastně nic nemám, protože jsem tenkrát nebyl hodinkově-závislý.

 

Na dlouhou dobu to bude můj poslední takto velký nákup, ať si je dostatečně užiju, přecejen taková příležitost už nikdy nebude, na víc dětí se nechystám :-) S hodinkama jako takovýma zatím pochopitelně moc zkušeností za tu krátkou dobu nemám. Plastové sklo už má malý škrábanec, učím se to vnímat jako pozitivum, přesnost může člověk měřit jen na vibrografu nebo fakt dlouhodobým nošením, když hodinky nemají ani vteřinovku ani minutové indexy :-) Jedno je ale jasné hned od začátku: Na ruce sedí na svoji velikost naprosto fantasticky a nedivím se lidem s menší rukou (např. právě Jake Ehrlich s rukou 16,5 cm), že je v pohodě nosí. Jejich profil je umožňuje pohodlně nosit i pod manžetou košile, pod kterou zaklouznou, ani nevíte. Teď se ve chvílích nudy prohrabuju webovkama s Panerai řemeny - čím ošuntělější a monstróznější, tím lepší. Průměr řemenu mezi nožkami 26 mm je na to ideální :-) Možná časem připojím ještě nějaké shrnutí po delším nošení, ale aspoň fotky přidávat budu určitě. Jsem spokojený i s nízkou rozšířeností těchto hodinek, i když v chlubícím vlákně mi hodně lidí vyhrožovalo, že si je koupí taky :-) Aktuálně je to druhý kus ze tří na tomto fóru.

 

Pro dnešek The End. Zítra pro pořádek připojím i fotky z chlubírny, teď jen jednu symbolickou úplně první fotku, kterou jsem pořídil.

 

[Mitak]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[Mitak]

 

 

 

 

 

[Mitak]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[farkyostrava]

Bravo a gratulace !!!! Rozpocet se tady strasne lehce prekracuje co ? :-)

[Akam]

krásná cesta, snad je uvidím na srazu

 

L.

[Mitak]

Vezmu oboje Steiny a PAM.