Finito

Harwey; moc děkuju za info, dávám ohledně pouzdra na aukru echo tomu známému!

Zdravím vespolek, měl bych dotaz; Kamarád mě poprosil o identifikaci a informace o jedněch dámský švýcarských hodinkách a o jednom švýcarském strojku, ke kterému, bohužel, nemá pouzdro. Prodávat je, myslím, nechce, spíš by mu stálo za to ty dámské opravit, případně dát do kupy ten stroje, ale to by asi mělo smysl, až když by sehnal pouzdro... což bude asi problém. Děkuji předem za jakoukoli informaci k těmto kouskům.

Take se připojuji s poděkováním uživateli xcelsion - vše proběhlo rychle, korektně a k mé plné spokojenosti. Jak jsem mu už psal, takhle pečlivě zabalené zboží mi ještě od nikoho nepřišlo! :-D Ještě jednou děkuji a těším se na případnou další komunikaci. Vřele doporučuji!

Obchod proběhl rychle a korektně - skvělá komunikace a příjemná debata na různá témata. Jen najít příjemnou kavárnu pro uskutečnění obchodu v centru Prahy byl chvíli oříšek :-D Velmi děkuji, Miloshu, a těším se, že se opět budeme mít příležitost potkat! :-)

Hele, zakrvácel jsem, ale když jsem je pak viděl, ani mne už nenapadne nechat na nich cokoliv měnit - takhle jsou dokonalé. A má hudební kariéra je už asi pryč... Teď dýchám pro rodinu a hypotéku. Děkuji za gratulaci :-) Budu ten kousek opatrovat!

Takže, kluci a holky, moc Vám děkuji za rady a pomoc (ještě o maličko víc děkuji HARWEYmu) - už mám ty fešáky doma, číslo 000485 jsou v rodině!

Tak to je velkej fofr!!! Děkuji!!!!!

Takových intaktních s prokazatelně původní soupravou je, samozřejmě, poměrně málo. Problémem je to, že pokud byl meč používaný často (a to v některých obdobích opravdu byl), zákonitě musely odcházet takové součástky meče jako oplet tsuky (oplet rukojeti) nebo saya (pochva). Opravovat takové věci nešlo donekonečna. Kovové součásti koshirae (soupravy meče) jako byly menuki (ozdoby na rukojeti), fuchi (objímka rukojeti), kashira (hlavice rukojeti) tsuba (záštita) atp se prostě znovu použily na nový dřevěný základ pochvy. Samozřejmě byly také už ve své době vyráběny meče různé kvality, jiný kousek si asi nechal vykovat nějaký chudý samurai a úplně jinou kvalitu si mohl dovolit daimjó. Cenu čepele většinou určují: období ve kterém byl vytvořen, styl a škola, kterou byl vytvořen, případně mistr, který jej vykoval, zachovalost a kvalita výkovku a brusu, to, jestli je ten meč historicky dohledatelný, případně kdo ho vlastnil. A ano, existují meče, které tak, jak byly vyrobené jako celek, se zachovaly dodnes. A jsou to spíš takové bílé vrány. A jejich cenu určují především ty atributy, které jsem zmínil výše. Za to nejdůležitější na meči je vždycky považována čepel. Hele, ale nechci se rozkecávat na jiné téma než jsou hodinky. Mohli by mě tady za to vykostit! :-D Jen bych ještě dodal, že chápu, že čím víc jsou hodinky v původním stavu, tím líp. Obzvlášť u číslovaných a limitovaných záležitostí, jako jsou právě série hodinek pro armádu.

Vrtulník nepotřebuju :-DDDDD V těch hodinkách byly standartní kalibry 96?

Na číslo 000215 už jsem narazil. Na tom samém webu u jiných leteckých hodinek :-D A u těch byl skutečně divný ciferník. Mimochodem, ohledně toho raženého čísla na dýnku - přebytky, které nešly armádě nýbrž k prodeji do Klenotů, přece číslování nebylo?!? Ale rozumím tomu, že s číslem jsou lepší... :-)

To já netuším, co to je. Našel jsem to na antik-hodinky.cz

Děkuji... .-) Můj příběh obdivu k hodinkám jsem schpný popsat docela do detailů... Mé první - někdy v roce, tuším tak '77, rodiče usoudili, že musím začít chodit do školy a do houslí s nějakým časoměřidlem na tlapce. Byly to Primky, pamatuji si 15 kamenů, mimostředná vteřinovka. Na základce jsem byl trošku za nešťastníka s těma starejma primkama na ruce. Tedy jsem dostal (asi k narozeninám) sedmnáctikamenové modré se soudkovým pouzdrem a vteřinovkou bez datumu. Bomba. Mám je dodnes. Ještě za komančů jsem jednou musel nechat vyměnit sklíčko a jednou prasklo natahovací pérko. Obé tehdy opraveno. Nosil jsem je do patnácti, pak jsem konečně dostal digitálky. K těm samým vánocům je dostala celá rodina a skoro všichni mí spolužáci. Asi nějaká podpora ze západu :-D. Hrály sedm melodií. Peklo. Frčeli jsme v tom všichni... Někdy potom se mi vyskytla možnost draho koupit a ještě o trochu dráž prodat patery digitálky s kalkulačkou. Málem mě vyrazili ze školy. Poučen. Spolužák M.F. (Olgoj Chorchoj) mi tehdy ukázal své digitální Alby a vysvětlil mi, že digi s kalkulačkou jsou brak a stojej tak 10-15DM kus a ty jeho analogové quartzky 150... Pak jsem to léta neřešil. V '98mém jsem jel do Německa odehrát šňůru devatesáti koncertů. Poznal jsem kolegu, houslistu z Jihočeské filharmonie, který měl totální zásek na Omega Speedmasterech. Totálně mě zblbnul. Každé město, kde jsme hráli, jsme šacovali ohledně kšeftů s hodinkami. Omegy byly minimum. Ve finále jsme měli v autobuse zakázaná témata: Švýcarsko, Omega, Schaffhausen, Rolex... O půl roku později jsem narazil na obchod (dnes již neexistující) No1 na Malém rynku vedle Rotha... Očumoval jsem, byl tam příjemnej týpek prodavač, nechal mě po obchodě pobíhat s IWC FliegerDoppleChronograph na ruce. Na rozloučenou jsem dostal katalog. Zaseto. O nějakých osm let později mě přítelkyně přinutila k nedělní procházce s kočárkem v Průhonicích. Tak strašně se mi nechtělo. Po asi půlhodině pokusů o nalezení místa k parkování konečně míříme ke vstupní bráně a podle hlasu identifikuji po hlase jednoho známého (BP). Na ruce měl Fliegerchronography IWC. Které mi o měsíc pozděli prodal. Takže od té doby v tom jediném pro chlápky legálním šperku lehce jedu... :-) A jestli mě na tom všem něco mrzí? Že nemám i ty své úplně původní Primky.

Lidi, Lidi... To jste mi to v hlavě rozmrcasili. Co teď? Říkal jsem si - ideální by byl skvěle zachovalý originál, nebo jsem si říkal, že by vlastně bylo fajn mít originální aspoň střívka - strojek, ciferník, ručky a nechat si třeba postavit nerezové pouzdro u Eltonu. Vím, že se mydlí mezi sebou pohledy na to, jak rekonstruovat starý předmět. Zažil jsem si to vrchovatě. V duchu purismu? Vše stylově a dobově čisté? Nebo na detaily nehledět a podřídit vše funkci? Hodně jsem se dřív věnoval japonským mečům. A zvláštní je, že jsou to z velké části všechno skládačky!!! Čepel polovina čtrnáctého století, o stodvacet let později tu čepel někdo zkrátil, protože už bylo ubroušené hamachi (tedy ten začátek ostré části čepele u místa, kde to držíte). Několikrát se za ta století měnilo celé koshirae (tedy ta souprava, ve které je meč vlastně celý zabalený a ve které se používá, česky bychom to mohli nazvat jílec, pochva...). Jako doplněk základní čepele z období nambokucho se v klidu použije kozuka a kogatana z první poloviny devatenáctého století... A mezi odborníky to nikdo neřeší, protože kogatana (to je takovej malej, k meči doplňkovej nožík) se vyráběla pětset let v podstatě stejně velká!!! :-D Velmi děkuji Vám všem, co jste se mi sem ozvali. Děkuji i Vám s puritickým pohledem na věc, vidíte věci, které já přehlédnu a o kterých nemám šajn... Budu hledat tedy dál. Kdybyste něco objevili Vy, dejte mi, prosím, vědět! :-) Jo - a pište, prosím, dál. Nejvíc mě komunita ChronoMag potěšila v tom, jak reaguje pohotově! Jinak bych už si třeba domů nesl něco, z čeho bych mohl být zklamaný...

Trefa, chlape! A to jsem tam ještě předtím narazil na ten kus za pět a půl. S takzv. novým ciferníkem a novým pouzdrem... Jsem rád, že jsem se mohl zeptat tady, jsem tu nový