Měl jsem tu čest být ve Švédsku na stážích v letech, kdy ještě sociální politika byla vzorem pro celou Evropu, a my se tam jezdili školit a inspirovat, několik let poté, když vypukla migrační krize, a přijímali se uprchlíci prakticky odkudkoli, od Afriky, přes střední Východ, až po postsovětské nábožensky rozdělené země, jsem pracoval právě v Německu. Měl jsem možnost projet recepční centra, zařízení různého typu detence, i zařízení volnějšího režimu, pro čekatele na zelenou kartu. A zcela otevřeně, si troufám říci, že většina z nich, byla čistě ekonomický motivována, byť samozřejmě, jako všude, výjimky by se našly, včetně poznamenaných válečnými traumaty, byť otázka, z jaké strany... Nevěřím, že ani druhá, třetí generace, bude přínosem pro společnost či ekonomiku dané země, už jen dle nechuti učit se jazyk, poznat kulturu, či se aktivně zapojit do chodu zařízení, a svého začlenění.