Letecké palubní hodiny AČS-1, AČS-1M a AČS-1M - část čtvrtá

7.2 Balení

Obrázek 14 ? Hodiny AČS-1M, index ??" včetně krabičky

Hodinky (alespoň ty z 80. let) jsou baleny do krabičky z bílého pěnového polystyrénu.

Obrázek 15 ? Hodiny AČS-1, index ??" včetně otevřené krabičky. Autor: NIGHTinGALE

7.3 Český návod

Třeba se někomu bude hodit starší český návod od M. Kobra z časopisu Letectví+kosmonautika 13/1973, který pro Chronomag sehnal a znovu publikovat člen fóra VS.

Článek popisuje dva typy hodin. První je v článku z roku označován, jako straší. Jedná se o přímého předchůdce hodin AČS-1, palubní letecké hodiny ?AČCh" (v azbuce ????" - ??????????? ????-?????????, anglická transkripce AČKh).

Druhý typ, popisovaný jako nový, je zcela jistě model AČS-1, tak jak je popisován v předchozích kapitolách tohoto blogového článku.

7.4 Pohled dovnitř pouzdra a na mechanický strojek

Velmi vzácně jsou k sehnání fotografie rozebraných leteckých přístrojů, naštěstí hodiny řady AČS-1 jsou výjimkou.

Následující obrázky vnitřku konstrukce hodin AČS-1, index B jsou převzata z Watchuseek Forum včetně části komentářu, které jsem doplnil svými poznámkami.

Obrázek 16 ? Hodiny AČS-1. Vnitřek pouzdra obsahuje elektrický ohřívač na 27V DC, který je zapínaný bi-metalovým automatickým spínačem.

Moje poznámka: spínač se spíná, pokud je teplota vzduchu nižší než +5°C a vypíná se až při teplotě větší než 25°C.

Obrázek 17 ? Hodiny AČS-1. Hodinový mechanismus tvoří dvě plošiny. Spodní obsahuje mechanismus času letu (shodné pro AČS-1, AČS-1M a AČS-1MN) a horní pak mechanismus stopek (unikátní pro AČS-1) Mezi nimi jsou paralelně dva pérovníky (mainsprings) pro zajištění lepší isochronie a dlouhé doby chodu.

Obrázek 18 ? Hodiny AČS-1. Pohled seshora na mechanismus stopek. Regulátor seřízení chodu hodin je vlevo dole. Podle data vyraženého nad sériovým číslem byl mechanismus vyroben v prvním čtvrtletí (?) roku 1982.

Obrázek 19 ? Hodiny AČS-1. Detail setrvačky (balance wheel). Není zde žádná ochrana proti vibracím odpružením. Převod regulačního převodu regulátoru přesnosti umožňuje jemné nastavení. Viditelná je také pružina pro zastavení setrvačky (je v ?brzdící" poloze).

Moje poznámka: tlumení vibrací působící na hodiny jako celek je záležitostí tlumičů uchycení celé palubní desky. Frekvence rázů (půlkyvů) setrvačky (oscilátoru) je 2,5 Hz (18 000 rázů za minutu). Strojek má 25 kamenů (ložiskových pouzder ze syntetického rubínu).

A ještě jedna fotografie na vnitřnosti z jiného zdroje, tentokráte ale model AČS-1M:

Obrázek 20 ? Hodiny AČS-1M. Detail mechanismu stopek (horní plošina), který je odlišný od mechanismu stopek AČS-1, ale je shodný s AČS-1MN. Regulátor seřízení chodu hodin je vlevo dole a setrvačka na spodní plošině. Pružina zastavení setrvačky je v ?odbrzděné" poloze.

Poznámka: Strojek má 26 kamenů (ložiskových pouzder ze syntetického rubínu).

Detailní popis hodinového strojku v originálním ruském znění a schémat činnosti jsou popsány v originální příručce, více viz kapitola 2.1.2.

7.5 Rezerva doby chodu

Hodiny AČS-1, AČS-1N, AČS-1MN mají rezervu doby chodu při plném natažení 3 dny (72 hodin)!

Na ciferníku hodin je ale vyraženo ?2 ?????". To označuje frekvenci, s jakou mají být hodiny natahovány, aby byly neustále v chodu.

Poznámka: sovětský/ruský přístup k chování člověka je trochu odlišný od toho ?euro-atlantického".

Originální ruské znění je zde:

?. ????????????????? ???????? ????? ?? ?????? ??????? ?????? 3 ?????.

?. ????????????? ?????? ????? ???? ??? ? 2 ?????.

7.6 Životnost

Pokud dobře překládám a vykládám informace o celkové životnosti z atestátu, tak hodiny AČS-1 z roku 1988 mají stanovenu dobu do první generální opravy 10 000 letových hodin nebo 6 kalendářních let (z toho jeden rok skladování v originálním balení), podle toho co nastane dříve

Další generální oprava je předepsána po 7000 letových hodinách nebo 6 kalendářních letech, podle toho co nastane dříve.

Celková životnost je pak stanovena při povedení dvou generálních oprav na 20 000 letových hodin nebo 15 kalendářních let, podle toho co nastane dříve.

Je samozřejmě možné, že životnosti a doby do generální opravy se mohou lišit u hodin vyrobených v dřívějších letech (v letectví věc nikoliv neobvyklá). Je dobré mít vždy příslušný atestát platný pro dané sériové číslo hodin.

Poznámka: Hodiny dlouhodobě skladované v nepoužitém stavu po desítky let za neznámých skladovacích podmínek a poté odprodané sběratelům, pochopitelně nejsou v originálních sovětských předpisech podchyceny. Takové hodiny by se měly vyhnout letuschopnému letounu velkým obloukem z důvodů čistě předpisových a právních.

7.7 Přesnost chodu

Hodiny AČS-1, AČS-1N, AČS-1MN splňují specifikaci, pokud jdou s denní přesností ? 20 sek..d za normálních klimatických podmínek (detaily podmínek jsou uvedeny v atestátu). Pokud je chod stabilní a lze regulací přesností chodu docílit této hodnoty jdou hodiny podle specifikace.

7.8 Osvit ručiček a indexů na ciferníku s indexem "B"

Podle dostupných podkladů je osvit ručiček a indexů na ciferníků s indexem ?B" řešen neradioaktivní luminiscenční barvou.

Proč?

(1) Ruská terminologie tuto barvu označuje jako ?svítící barva s dočasnou dobou dosvitu" (rusky ?????????? ?????????? ????????").

(2) V ruské terminologii se radioaktivní luminofor nazývá eufemisticky jako ?svítící barva s trvalým svitem" (rusky ?????????? ??????????? ???????? - ??? "). A slovo radioaktivní se ne vždy použije.

(3) V Sovětském svazu (SSSR) byly radioaktivní svítící barvy na bázi solí radia (Ra 226) zakázány už v roce 1962 (i když už zhotovených produktů se vlastně nikdy nezbavili). Dá se tedy vyloučit, že by byly použity na hodinách vyráběných po tomto roce nebo alespoň několik let poté. Je samozřejmě možné, že v SSSR mohli experimentovat s barvami na bázi tritia nebo promethia. Zda se tak v SSSR stalo, je otázkou pro znalce sovětské (a nikoliv moderní ruské) hodinářské produkce. Nicméně hodiny řady AČS to nebyly, viz body o ruské terminologii.

Můj odhad je, že to bude asi barva na bázi sulfidu zinku (ZnS) s krátkou dobou dosvitu. Tu Sověti museli už používat ve svých radioaktivních pigmentech na bázi Ra 226. Pro dlouhodobou činnost to ale vyžaduje stálý osvit UV zářením. Na palubě letounu nebo jiného zařízení bylo tedy potřeba vnějšího osvitu UV lampami.

Největší neznámou je ale celková životnost tohoto pigmentu z hlediska degradace jeho světelných vlastností oxidací nebo pohlcováním vlhkosti.

Poznámka: opravdu se nejedná se o současné západní luminiscenční pigmenty (fosfory), ale sovětský produkt, který byl zaveden do výroby nejpozději někdy v 60-70. letech a možná i dříve, takže bych nečekal zázraky.

7.9 Topení

Hodiny AČS-1, AČS-1N, AČS-1MN jsou navrženy na provoz v rozsahu teplot -60°C až +60°C. Velmi nízké teploty ale ovlivňují přesnost chodu (vlivem na kovové materiály pružin, oleje, možnost zamrznutí skla) a proto jsou vybaveny integrovaným topným tělesem na zadní straně pouzdra (viz Obrázek 16). Topné těleso s impedancí 50 Ohm je napájeno ze stejnoměrné palubní sítě letounu o jmenovitém napětí 27 V DC. 2 šroubovací konektory pro připojení napájení jsou na zadní straně pouzdra. Topení se automaticky připíná pomocí bi-metalového spínače při teplotě vzduchu menší než +5°C a odepíná se při teplotě vyšší než +25°C.

Originální ruské znění je zde:

?????????? ?????? ????? ??? ??????????? ???? 5°? ?????????????? ????????????????????, ??????? ?????????? ????????????? ??? ??????????? ??????????? ??????? ???? 5°? ? ??????????? ??? ??????????? ???? 25°?.

Co přesně vedlo konstruktéry k tomuto řešení, mi není známo. V letectví jsou ve velkých výškách (cca nad 10 km) tyto velmi nízké teploty běžné, ale protože hodiny jsou umístěny ve vytápěném kokpitu (tedy pokud vše funguje, tak jak má), jeho funkci a užitečnost je tedy nutno hodnotit v kontextu konstrukce letadla jako celku.

Například letoun Aero L-39 Albatros (navržen podle sovětských požadavků a vyráběn zejména pro sovětské letectvo) nebyl žádnými dráty pro napájení ohřevu vůbec vybaven!

- Konec čtvrté části -