Bremont MB a U-2 ? britské letecké hodinky, část druhá

3 Testy odolnosti u firmy Martin-Baker

Obrázek 11 ? Pro reálné zkoušky katapultáží ve výšce (nízký tlak a teplota) za středních rychlostí se používá speciálně upravený dvoumístný proudový letoun Gloster Meteor. Tento typ letounu bojoval už za druhé světové války!

3.1 Martin-Baker

Britská letecká firma Martin-Baker je v aero-kosmickém průmyslu pověstná svou precizností, bezprecedentní spolehlivostí a bohužel tomu odpovídající cenou svých produktů. Tento přístup je dán obecnými požadavky na její produkty ? záchranné systémy a vystřelovací sedadla do bojových letounů. Ty musí být to nejspolehlivější, co je na palubě letounu. I když všechno ostatní selže, záchranné systémy musí stále fungovat.

Součástí tohoto přístupu je, že všechno se musí velmi důkladně vyzkoušet, než se namontuje do letadel. Proto je firma MB velmi dobře vybavena (a to i na světové poměry) rozsáhlými zkušebními laboratořemi a zkušebními polygony.

Když tato profesionální zařízení, zkušební postupy a k nim náležející štáby leteckých specialistů použijete na ověření odolnosti hodinek Bremont, tak na základě své praxe v leteckém oboru musím konstatovat: ?Lépe to na světě už nikdo neudělá?. Přestože z dostupných informací není známo, zda se při testech vyskytly či nevyskytly nějaké neodstranitelné problémy, tak hodinky Bremont MB dnes představují asi jedny z nejlépe ozkoušených leteckých hodinek.

Poznámka: Možná se pletu, ale opravdu mně není známa žádná informace, že by nějaké jiné současné hodinky byly odzkoušeny, byť jen částečně, jako hodinky Bremont MB. Vím pouze o těchto výjimkách: quartzové mechaniky Marathon Navigator nebo hodinky ověřené NASA (Omega Speedmaster Professional, Omega X-33, ?). Leccos se dá předpokládat o skutečně odolných digitálních hodinkách G-shock, nicméně data z jejich laboratorních odolnostních testů jsem dosud nespatřil s výjimkou zajímavých, leč stále jen reklamních videí.

A jaké testy to vlastně byly? Z uvolněných informací jsem poskládal dohromady následující přehled, doplněný obrázky nebo video ukázkami.

3.2 Katapultáž za vysoké rychlosti

Nejnáročnějšími a nejdražšími testy jsou vždy reálné katapultáže. Během první sek..dy katapultáže za vysoké rychlosti (až 1 200 km/h) jsou pilot a jeho hodinky opakovaně vystaveny zrychlení s přetížením 12 až 30 g (násobků přetížení).

Obrázek 12 ? Vystřelovací sedadlo Martin Baker Mk16 a maketa letounu F-35 JSF - časová sekvence první sek..dy katapultáže za vysoké rychlosti v nulové výšce.

čas 0,0 sek..dy = začátku pohybu sedadla;

čas 0,1 s ? překryt je pyrotechnicky roztříštěn, pyrotechnická nálož katapultu urychluje sedadlo vzhůru s přetížením 12-15g;

čas 0,2 s ? sedadlo opouští vodící kolejnice katapultu a je zažehnut raketový motor = zrychlení s přetížením 12-15 g, vyklápějí se sondy měření rychlosti a aerodynamické stabilizační plochy;

čas 0,3 s ? pyrotechnická nálož vymetla stabilizační/brzdící bílý padák směrem vzad, směrem nahoru je ze záhlavníku odpálena schránka s velkým pilotním padákem;

čas 0,4 s ? brzdící padák je plně rozvinut = maximální zpomalení s přetížením až 30 g, raketový motor stále vynáší sedadlo vzhůru;

čas 0,5 s ? stabilizační padák odhozen, raketový motor ukončil činnost, pilotní padák se začíná rozbalovat;

čas 0,6 s ? pilotní padák se rozbaluje a brzdí sestavu pilot-sedadlo;

čas 0,8 s ? automatické oddělení pilota od sedadla, pilotní padák se nafukuje = zpomalení s přetížením 15 g.

Firma MB pro ověřování katapultáží za maximálních rychlostí používá speciální raketovou dráhu (rocket sled). Tato dráha se nachází na bývalé základně RAF Langford Lodge u jezera Lough Neagh v Severním Irsku. Kolejnicová dráha je zhruba 1 900 metrů dlouhá a její speciální bezešvě svařené kolejnice jsou velmi přesně usazeny na betonovou dráhu s použitím laserové nivelace. Vlastní raketové sáně (sled) jsou poháněny až 15 raketovými motory. Ty disponují celkovým tahem 500 000 N (!) a za cca 2,2 sek..dy svého chodu urychlí sáně na maximální testovací rychlost 650 uzlů (1 200 km/h). Ano, správně z nuly na 1 200 za cca 2 vteřiny a něco! Přetížení při zrychlení je obrovské, ale ještě větší pecka je brzdění takto rozjetého monstra. To už tam ale zkoušené sedalo i s hodinkami není. Ale ani padák, ani brzdy by to při tak vysoké rychlosti neubrzdily (padák by se protrhl a brzdy by se doslova odpařily). Řešení je ale poměrně jednoduché. Závěrečný úsek dráhy je ponořen do vody. Je to jako vrazit do kombinace betonové zdi a pružné sítě. Navíc to má to tu výhodu, že to současně odvádí teplo vzniklé intenzivním třením mezi kolejnicí a vodícími lyžinami saní. Přesto množství vzniklého třecího tepla je takové, že se saně po zastavení ke kolejnicím přitaví.

Ukázkové

Obrázek 13 ? Dva záběry na různé zkušební figuríny použité při katapultážích. Obě mají na zápěstí zřetelně viditelné hodinky Bremont ALT1-P. Je možné, že před dokončením prototypů řady Bremont MB se nejdříve ?povozil? tento předchozí model.

Obrázek 14 ? Detail na hodinky Bremont ALT1-P na zápěstí zkušební figuríny po zkušební katapultáži

3.3 Vibrace

Nedílnou součásti certifikace leteckých přístrojů jsou vibrační zkoušky. Na YouTube se objevilo velice zajímavé

http://www.youtube.com/watch?v=s55xTqiDtBo

Na první pohled připomíná poměrně známé video z vibračních zkoušek hodinek Casio G-Shock. Zdání ale klame!

V případě videa s digitálními G-Shock jde o reklamu, kde se hodinky srovnávají s postupně se uvolňujícími šrouby. V případě videa s hodinkami Bremont je to úplně jiná kategorie zkoušek. Video totiž zachycuje část dlouhodobé (4 hodinové) vibrační zkoušky. Během tohoto testu se metodou zrychlených životnostních zkoušek simulují vibrace, kterým je sedadlo vystaveno během několika let provozu! Konkrétně - na videu i na následující fotografii je figurína s hodinkami na zápěstí (opět Bremont ALT1-P) posazena na havarijní sedadlo pro vrtulníky (další z produktů firmy MB).

Dovolím si zaspekulovat, že pokud je sedadlo vystaveno vrtulníkovým vibracím, tak se jedná asi o ten nejhorší možný případ z hlediska leteckých vibračních spekter! Navíc hodinky jsou při testu umístěny přesně tam, kde by za letu měly být ? na zápěstí pilota. Jsou tedy vystaveny přesně těm vibracím (frekvenci, amplitudě, směru) jako ve skutečném provozu.

Taktéž zkušební zařízení na obou videích je neporovnatelné. To u firmy MB je velmi profesionální zařízení (výrobce LDC Test and Measurements), které je dimenzováno na tělesa o hmotnosti přes 220 kg (vystřelovací sedadlo i s plně vystrojeným těžkým pilotem). Toto vibrační zařízení je schopno několikahodinového provozu s programovatelným spektrem (frekvencí, amplitudou) a to ve více osách. To opravdu není zařízení, kterým běžně disponují hodinářské firmy. Ty ale s největší pravděpodobností používají mnohem menší vibrační stolice, než to u firmy MB. Pravděpodobně takové, které používají výrobci spotřební elektroniky (např. mobilních telefonů). Bohužel, ty už nejsou tak vizuálně zajímavé pro reklamní videa.

Poznámka: Toto je moje interpretace toho, co si myslím, že je vidět na videích. Nechci rozhodně vyvolat mylný dojem, že hodinky G-Schock by byly méně odolné než Bremont MB. Nelze srovnávat mechanické hodinky s automatickým nátahem a digitální quartzové hodinky. To jsou zcela dvě odlišné technické kategorie, kde by z principu měly mít digitálky vždy navrch. Ale ve srovnání s jinými čistě mechanickými hodinkami je prokázaná odolnost řady Bremont MB více než pozoruhodná.

Obrázek 15 ? ?Poněkud? roztřesené fotografie z vibračních zkoušek. Figurína má na zápěstí hodinky Bremont ALT1-P.

3.4 Extrémně nízké teploty a tlak

Firma Bremont také zveřejnila video z odolnostních zkoušek v klimatické komoře.

http://www.youtube.com/watch?v=NzIZw2U7dGw

Opět se použilo zkušební zařízení firmy Martin-Baker, které je schopno simulovat současně nízký tlak a nízké teploty. Tedy podmínky, které se vyskytují ve vysokých výškách atmosféry.

Na videu jsou skutečně hodinky Bremont MB II a je dosaženo tlaku odpovídajícího nadmořské výšce 100 000 stop (30 500m) a teploty -40°C.

Obrázek 16 ? Hodinky Bremont MB II po vytažení z klimatické komory (-40°C).

3.5 Odolnost na solnou mlhu

Poslední zkouškou, která byla zveřejněna, je test odolnosti na slané prostředí (solná mlha). Tento test simuluje pobyt leteckého přístroje na palubě letadlové lodi po dobu 12 měsíců. Následující dvojice obrázků ukazuje jak vlastní zkušební zařízení, tak i vrstvu soli na hodinkách po ukončení testu.

Obrázek 17 ? Zkušební zařízení na vytváření solné mlhy firmy Martin-Baker a hodinky Bremont MB II

Obrázek 18 ? Sůl usazená na pouzdru hodinek po ukončení testu

3.6 Proč?

Všechny výše popsané testy rozhodně nejsou levné a podle různých informací zabraly více než 1 rok. Přestože ty nejdražší se zkoušky uskutečnily jako součást vývoje a certifikace vlastních produktů firmy MB, tak i pro tuto firmu to znamenalo nějaké náklady navíc. Takže je asi logické se zeptat, proč to všechno firma Martin-Baker podnikla?

Kvůli pilotům, kteří úspěšně použili její vystřelovací sedadla, to asi nebylo. To by to musel být automatický dar, což není. Jen kvůli nadšení chronomagorů to také nebylo, stejně jako to neudělali kvůli vzájemné reklamě na firemních webových stránkách MB a Bremontu. Také se nedá přepokládat, že by nějaká vláda koupila tyto drahé hodinky svým bojovým pilotům.

Osobně se domnívám, že pokud mají u MB všech pět pohromadě (a tím jsem si jistý), tak jejich marketingové/prodejní oddělení dostalo do arzenálu mocnou zbraň. Luxusní a skutečně exkluzivní hodinky, které mají logo vaší společnosti, jsou neocenitelným dárkovým předmětem. Navíc se velmi snadno převáží. A aby mě někdo nenařknul, že naznačuji něco neetického, tak to jsem neměl v úmyslu. Já skutečné mluvím o oficiálním daru se všemi pravidly, které k velkým firmám vždy patří.

- Konec druhé části -