Při sběru hodinek si musí člověk uvědomit co chce. Mohl by se roztříštit o množství značek, stylů, estetik - a to jak v čase, tak v prostoru. Sběr hodinek tedy vyžaduje nekompromisní přísnost vůči sobě. Milovník hodinek by totiž chtěl všechno. Nebo když ne všechno, tak aspoň většinu. A i většina by čítala tisíce položek. A to nejde. Nejde se o to starat, museli bychom si najmout osobního hodináře. A to nechceme. Chceme se vlastními hodinkami kochat. A pokud chceme vlastní hodinky i nosit, nelze jich mít tisíce. Dokonce jich nelze mít ani stovky. A dokonce jich nelze mít ani desítky. A to je moc smutné. Velmi smutné. Proto v této chvíli nastupuje přísnost, tvrdost srdce, neústupnost - hodná Ignáce z Loyoly. 
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ignác_z_Loyoly
Je třeba vyvinout duchovní cvičení mystického typu, aby se člověk uskrovnil takovým způsobem, aby mohl svou sbírku precizovat v té míře, v jaké je schopen vnímat své miláčky. A já došel k závěru, že mé srdce není až tak velké. Mé srdce je malé a zvládne jen málo hodinek. Proto se musím zbavovat řady hodinek. A proto jsem došel do stavu, v němž se nyní nacházím - a to jsou tyto mechanické hodinky:

do této sbírky nepočítám čínské mechanicé hodinky - jichž mám 3 ks. Nepočítám je tam nejen proto, že jsou to kopie jiných hodinek, ale také proto, že jim nedopřeji žádný servis, tudíž odpadají náklady na serivs. 

Do sbírky hodinek totiž patří zahrnout náklady na servis mechanických hodinek. Proto neusiluji o rolex ani omega ani iwc, natož o manufakturní stroje. Na jejich servisování bych neměl prostředky. A i kdybych je měl, nechci mít tak drahé hodinky - a to ani vintážního typu - uzavřeny jsou mi i mechanické hodinky značky seiko, které mají strojky vyšší třídy, než jsou ty moje.

Moje sbírka tedy zahrnuje pouze seiko (orient je seiko). Přibudou k nim ještě alpinisté, protože kolem nich kroužím dlouho, protože mají skvělý poměr ceny a výkonu a protože dozrál čas. 
Díky seznamování s hodinkami jsem došel k závěru, že ani např. chronometry nejsou pro mě. Vadí mě zaparkovaná vteřinovka, vadí mě složitost stroje, vadí mě tíha stroje, vadí mě velikost stroje. 

Jednoho krásného dne jsem si tedy řekl - nebudu mít víc jak 5ks mechanických hodinek. Budou to hodinky určité ceny - nepřekračující hodnotu cca 35tis nových - tedy 15tis. bazarových peněz.
Dále jsem si řekl: budu mít jen seiko - seiko má svůj vlastní dobře opravitelný strojek, hodinky jsou v porovnání se švýcarskými levné a estetika se mi líbí a mám rád japonské věci.
Dále jsem si řekl: moje první mechanické hodinky byly fieldy seiko - tak proč chodit jinam. Dyk já jsem vlastně konzervativní. Kdybych nebyl konzervativní, tak bych nosil chytré hodinky. 
 

Zatím to tedy vypadá, že mi nejsou souzeny ani fortis, ani longines, ani oris, ani ... možná v quartzu - tam mám třeba tissotky... a chtěl bych jednou třeba quartzové longines hydry.