Pěkný víkend všem.

Student

Dlouho jsem zde již nic nepředstavoval,neboť když jsem to udělal,tak jsem hodinky prodal,samozřejmě kvůli jiným

Ale přeci jenom udělám výjimku s tímto kouskem a to hodinkami 
Xemex Avenue automatic.

K těmto hodinkám jsem se navrátil po dlouhých letech,přesně 12-cti.

Vyzkoušel jsem kde co,ať již obyčejných kousků,tak i těch luxusních a po x letech jsem si našel cestu zpět.Třeba jako mé černé LHC,když se na svět pro mne vyklubala ideální velikost.Ale k věci.

O Xemex jsem uvažoval dlouhou dobu.Mé první před mnoha lety byly Xemex Avenue chtonograph a po té řada Offroad,Piccadilly,XE 5000.

Ale nejvíce ze všech jsou pro mne Avenue,to jejich pouzdro přímo žeru.Taková seknutá pyramida.Trošku zahlé sklo a perfektní uchycení nožek k pouzdru,jako tzv. kloub

A oslovil mne kolega na fakultě,že když si kupoval na ebay Mováda na mé doporučení,tak si všiml zajímavých hodinek značky Xemex.Mrkl jsem se na ebay na stránky prodejce,ze kterého se vyklubalo klenotnictví a ty hodinky mne zase úplně dostali do kolen.Celé léta jsem si říkal,proč jsem tehdá ty chrona prodal.Ale znáte to.Chtěl jsem prostě jiné a tak jsem si zdůvodnil prodej ve své mysli,že na ně nevidím.Takže jsem šel do desítek jiných a vypustil je z hlavy.Jen jednou za čas jsem se mrkl na jejich Švýcarské stránky.

Tož ještě rok jsem se na ně pořád chodil dívat a přesvědčoval jsem se,že je zbytečné je přeci kupovat.A hlavně z ebay jsem si nikdy nic nekoupil,tak jsem nevěděl jak,atd.Zase menší výmluva

Ale říkal jsem toto mému kamarádu Bohušovi z UH a on mi řekl,že jeho kamarád takovéto objednávky rád dokáže zprostředkovat.Tak jsem nakonec souhlasil a Radek mi je koupil a další dobrý kamarád mi je dovezl až do domů do Loštic a za to ještě jednou pánům

@bohus76

@T1000

@Vit

ještě jednou moc děkuji

Toho dne bylo přesně 17.dubna tohoto roku,když mi je Vít dovezl a moje těžká maličkost je mohla vytáhnout ze škatule a vzít si ten krásný kousek do rukou.

Prostě nádhera,kouzelné hodinky.Obrovská spokojenost a hned jak jsem přišel domů,tak jsem si je znovu vybalil a kochal se jejich technickou dokonalostí a suprovým desingem

Takže jsem si je pěkně nafotil,že se pochlubím

Tak zde jsou fotografie ze 17. dubna

Zatím je brzy na nějaké hodnocení, ale jsem z nové hračky klasicky nadšený. Líbí se mi ten nestandardní design. Jen jsem zvědavý, jak si zvyknu na "no date". Ta malá rezerva nátahu mi vlastně kvůli absenci datumu až tak nevadí. Na ruce jsou příjemný, spona díky velké extenzi super. Proti LHC GMT jsou ultrapohodlné. Už se těším, až je hodím v létě na gumu. 

Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s hodinkami, které mě naprosto okouzlily. Dárek, který jsem si dal k 30. narozeninám.

Po dlouhých měsících šetření a snění jsem konečně v rukou držel krabici, ve které byly ukryty mé vysněné hodinky - Formex REEF. Byl to moment, který jsem si chtěl uchovat v paměti navždy. Byl jsem nadšený, ale zároveň jsem cítil i mírný strach. Co když mé očekávání byla příliš vysoká? Co když jsem „investoval“ své kačky do něčeho, co mě nakonec zklame? Ale jakmile jsem otevřel krabici, všechny mé obavy byly rázem pryč.

Na první pohled mě zaujala vysoká úroveň zpracování. Každý detail, každá hrana a každý komponent vypadá, jako by byl pečlivě vybrán a umístěn s nejvyšší precizností.

Rozměry:

S průměrem pouzdra 42 mm a tloušťkou 11 mm jsou tyto hodinky dokonale proporcionální. Lug to lug rozměr 49 mm zajišťuje, že hodinky pohodlně sedí na mé 18 cm ruce, zatímco šířka tahu 22 mm přispívá k celkovému komfortu a stabilitě.

Magický Ciferník

Ciferník, ach ten ciferník! Jakoby ožíval přímo před mýma očima. Mění barvy od šedé, přes bronzovou až do lehce růžové. Je to jako mít na zápěstí malý kaleidoskop, který vás nikdy neomrzí. Každý pohled na hodinky odhaluje nový odstín.

Ultra příjemný tah

Tah hodinek byl dalším překvapením. Ultra příjemný, lehký a pohodlný. Mikroregulace tahu byla tak intuitivní a jednoduchá. Hodinky mi sedly jako prd*l na hrnec.

Strojek Sellita SW300-1

V mé recenzi hodinek by byla chyba nezmínit jeden z nejdůležitějších aspektů těchto hodinek - jejich srdce, strojek Swiss Made Sellita SW300-1. Tento automatický strojek chronometer grade je oficiálně certifikován COSC, což zaručuje jeho vysokou přesnost a spolehlivost. Rezervu chodu 56 hodin vnímám jako více než dostačující.

A co cena? 53 000 Kč. V poměru cena/výkon jsou tyto hodinky naprostým vítězem. Investice, kterou bych udělal znovu a znovu, aniž bych váhal.

Závěrem

Z hlediska designu, funkčnosti, pohodlí a ceny jsou Formex REEF Radiant Bronze hodinkami, které bych doporučil každému nadšenci. Jsou to hodinky, které nejen splní všechna vaše očekávání, ale ještě je překonají. Jsou to hodinky, které si zamilujete na první pohled a vaše láska k nim bude s každým dalším pohledem na ciferník jen růst.

Za mě 10/10

PS: V průběhu příštího týdne budu sdílet další fotky.

Ocelove puzdro v tvare stvorca 39x39 mm je po bokoch brusene, ma lestene skosenia a nozicky.
Cifernik s uzasnym modrym sunburst efektom doplnaju dva stvorcove subcifre s cervenymi rucickami.
Na 9. hodine je 30-minutovy scitac a sekundovka je na 3. hodine.
Ich vzhlad sa za tie desatrocia velmi nezmenil, stale posobia nadcasovo a sportovo.

A tak jsem si jedny pořídil!  Proč? No já nevím, prostě jsem je najednou hrozně potřeboval 

Možná bude tenhle příběh poučný pro mladé, začínající pacienty. To staré a často zde opakované tvrzení, že člověk tady nakonec pokaždé "dozraje" k těm hodinkám, které na začátku určitě v žádném případě vůbec nechtěl a hnusily se mu (a budou to buď Rolexky, Omegy nebo Breitlingy), je prostě prokázaná pravda.

V mém případě to tedy proběhlo tak, že jsem občas při sledování vlákna Co máte právě na ruce zaznamenal, že některá Béčka svým majitelům k tričku a džínům -- jako takové "muscle watch" -- nakonec velmi seknou. Ale pořád to bylo tak, že to jsou přece Brajtle a ty mě nezajímají... Kolotoč, vole. No a pak se objevil v prodejním vlákně ten legendární Frantíkův inzerát, ve kterém se psaly věci jako "V logu maji kridelka a ne 'B' jako buzerant..." a "Krabice je z kuze zabiteho zvirete a ne recyklovana z pouziteho hajzlpapiru ekologa", a taky "Jinak vazi asi 8 kg a kdyz s nima mrdnete v baru vo pult, uslysi to devky i v baru naproti, takze vystarano."

Takže mi mimo jiné i díky tomuto fenomenálně poučnému textu začalo docházet, že troška machrindexu nemůže uškodit, ale ne pro veřejnost (ta to stejně nepozná, neocení, a když si jich náhodou někdo všimne, bude si stejně myslet, že jsou z Číny), ale pro mě. A že by mě vlastně mohly bavit víc než některé z těch, co mám doma. Když ovšem dobře vyberu nějaký model, který "snesu" -- některé designy Breitlingu jsou pro mě prostě pořád za hranou. Zároveň už několik let vím, že musím mít hodinky do cca 41 mm průměru. Ne že bych nemohl nosit větší a ani nevypadají na mé ruce až tak moc blbě, ale zkrátka to není pohodlné. Mám 44 mm letecké Orisky a fajn, jsou to hezké hodinky, ale na ruku se dostávají stále méně a méně, protože když je mám, tak si prostě musím dávat víc bacha a cítím je na té ruce víc, než by mi často bylo milé. Prostě jsou mi velké. Je to fakt, mládeži, někdy jsou ty hodinky prostě velké a je třeba mít menší.

Vyšlo mi z toho tedy, že bych se nejraději poohlédl po nějakých malých Béčkách, ideálně 39-41 mm, nikoliv nových, abych se o ně nemusel moc bát a mohl je nosit jako běžné denní na otloukání. Ony se totiž -- na to jaké jsou to leštěnky -- otloukají velmi dobře (anglicky se tomu říká "aging very well" ) a i otlučené vypadají docela frajersky. Řada Colt se nabízela zejména z důvodu, že jakožto de facto fieldky není tak zdobná, jako ostatní řady značky, a zachovalý youngtimer z této řady bylo lze sehnat za velmi rozumný peníz. Dále k rozhodnutí pochopitelně přispěl fakt, že se ve volném čase občas zabývám vzduchoplavbou, a Breitling se přece již dávno profiluje jako výrazně letecká značka. A pak ten modrofialový antireflex. No prostě se mi preference po 20ti letech Choroby otočily prakticky o 180°...

Co říci závěrem? Breitling Colt A17350, rok výroby 2003 (zhruba období, kdy u mě poprvé propukla Choroba), kalibr Breitling 17 (ETA 2824-2), ocel, 39 mm, nákup via Chrono24 z Japonska od prodejce Closer (hladce), stav mimořádně zachovalý.

tak jsem se konecne dostal k TEM hodinkam, ktere to vsechno nekdy v 2002-3 spustily. 

Oris potapky byly prvni hodinky, ktere me privedly k tomuto krasnemu konicku. Chvili jsem pak laboroval na Sinn Arktis, ale nakonec byl prvni kus TH Link Calibre 7 GMT. Ten mi sice ukradli, ale laska byla na tolik silna, ze jsem po letech nasel novy kus v IT a opet je do sbirky zaradil.

Ted jsem se rozhodl rozsirit sbirku a po poslednich 2 akvizicich (Orlik k vyroci vlajky a Nagano) pridat opet neco, co se vice blizi Tagum.

Foto z rozbalovani nemam, tak jsem se tesil, ze jsem je barbarsky rovnou dal na ruku a nosim.

Prvni dojmy? Super, splnily ocekavani. Velikost 43,5mm mi sedi, mensi bych mit nemohl. S presnosti jeste nevim, udavana odchylka je +-15s/den. Co do zpracovani, tak na prvni pohled a omak prijemne. Orlik ma napriklad ostre hrany, ktere mohou i "skrabnout". 

Prikladam par foto, ve velkem rozliseni bych take nejakou mohl udelat.

Fota se pretaci, ale to snad kazdy prezije.

Začnu tím že před týdnem mi při sjíždění inzerce naskočila prastará anekdota z dob socíku, kdy si rozmařilý sběratel automobilových kuriozit nechá od asistentů (dneska by se zeptal "AI") udělat rešerši na které nové auto bývá nejdelší čekačka - a s průměrnými 15 lety jim bezkonkurenčně nejvzácnější vyšel Trabant. Tož pánko nechal poslat objednávku do VEB Automobilwerk Zwickau, soudruzi z DDR s vidinou tvrdé měny zastříhali ušima a za týden už přistál kontejner s dárkově zabaleným fenolovo-bavlněným trsátkem u pracháčova sídla. No a nový majitel si při vybalování té vzácnosti tuze pochvaloval co za nóbl podnik to musí bejt, když budoucímu majiteli pro ukrácení dlouhého čekání pošlou překvapivě detailní modýlek na výstavku... 

Podobné morální dilema mi naskočilo při shlédnutí inzerátu na jednu z mnoha (někdy originálních, jindy obskurních - 100 lidí, 100 názorů) skládaček od @Lukáš3. Ne že bych originál na ruce neměl (čímž upřímně děkuji za ochotu Danovi, Vítkovi a dalším), nebo že bych se v případě akutního záchvatu chronobundusu nedokázal nechat vysmát u AD, při marném pokusu o zápis do neexistujícícho pořadníku na Nautily. Ale když odhlédnu od investiční stránky věci (uznávám že jsem divnej když si hodinky pořizuju k nošení), podobně jako u druhého ikonického Gentova designu z dob mého narození (AP RO) a jeho novodobých derivátů ve mě dlouhodobě hlodal červík, kterak ten fotogenický poklad funguje na ruce, až po pár minutách reálného nošení začne sbírat pot, špínu a škrábance, jak moc mizerná na tom bývá spona - a (vzhledem k chlupatosti pracky) jestli sofistikovaně broušené dílky tahu neslouží i jako nechtěný epilátor.
Na Lukášově provedení oceňuju že tenhle projekt ještě před veřejným nabídnutím pojal "ze studijních důvodů", kterak do specificky tenkého pouzdra zapluje generická Myiota a jaký ciferník+ručičky tam napasovat, aby všechno mechanicky i opticky fungovalo - a zároveň to nepůsobilo jako fake (tj. žádná loga, nápisy, textury a další detaily mimo samotný tvar pouzdra - viz autorovo vlákno)...

Asi nemá cenu moralizovat nad 300-násobným poměrem cen, nicméně pouzdro i tah z NC mašiny (včetně kombinací leštěných, broušených a pískovaných ploch) jsou vyrobené na úrovni 21. století - teda včetně trhací motýlovky s ubohou plechovou krytkou, nad kterou vždycky s opovržením soptil Sibiř (už vím proč - u novějších referencí totiž nebyla). Přiznat někomu že jsem při zakracování rovnou ojel i dolní hranu tahu "pateků" leštícím kotoučem "aby mi ta designovka netrhala chlupy", asi by na mě volal Chocholouškovu zásahovku Arnošt+Arnošt - štěstí že tady se to nepočítá... 

Generická Miyota 9015 přiznaná pod průhledem ušatého pouzdra jde dle očekávání +/- pár sekund denně - ale na COSC, extra rezervu chodu, zdobení, doživotní záruku a "velké preventivní servisy" se v téhle cenové kategorii nehraje.

Pod safírem bez vnějšího antireflexu osazený "fumé" luminiscenční ciferník bez daumového okýnka je plochý a bez aplikovaných indexů - s nimi by byl nejspíš k sehnání u dodavatelů fejků, tady se ale muselo řešit aby klasické kruhové provedení nekolidovalo s oválným tvarem lunety. Provedení s čísly mi subjektivně vyhovuje víc než hůlky na originálu a avizovaná rozdílná luminiscence ruček a indexů už po půlminutě od nasvícení nepůsobí rušivě, takže si nemám důvod stěžovat.

Co dodat závěrem? Tak jako sběrateli aut usednutí do Trábiho nebo Malucha může pomoct znovu ocenit skutečné poklady ve sbírce, tak i vyhořelý chronomagor se stotisícovými poklady v trezoru jednou za čas potřebuje reset měřítek, BEZ ČEKÁNÍ než přijde další záchvat. Tyhle "Gentofky" si asi odložím, abych s nimi čas od času pobavil jednoho zdejšího mlčenlivého štamgasta u piva - no a panu Kernovi (s jeho strategií "exkluzivity na základě ad absurdum dotaženého image nedostupnosti") tímto přeju dlouhé roky nikdy nekončícího přívalu zájemců, mezi kterými nejspíš nebudu. Ne protože by uvedený kousek (který se mi "za ty prachy" v podstatě i líbí) jeho byznys poškodil, ale protože zcela soukromě z pocitu "Gentova designu na ruce" (notabene když není podpořený sedmimístnou cenovkou) ke své úlevě zas tak úplně neomdlívám  - no a Lukášovi přeju spoustu inspirace při skládání dalších zajímavých tikajících kousků 

Opět u mě přistály TH Monaco, ale ve variantě Calibre11....

Kochám se a užívám si je Líbí se mi více než mé původní Calibre 12. Vzal jsem je i s náramkem, když už byla ta možnost.

Časem ho určitě vyzkouším, zatím ale zůstávají na racing kůži.

A pár foteček z rozbalovačky

Vážení přátelé, rád bych se s Vámi podělil pár slovy a několika obrázky o svůj příběh, na jehož konci jsem se stal překvapeným, nicméně šťastným majitelem legendárních potápěčských vintage hodinek Omega Seamaster 600 Professional, ozačovaných jako PloProf, kdy tento název představuje složeninu dvou francouzských slov, a to Plongeur Professionnel, neboli profesionální potápěč. O existenci těchto hodinek obecně jsem věděl pouze to, že existují, jejich cenu ani parametry jsem v minulosti nijak zvlášť neregistroval, nad jejich koupí nikdy neuvažoval a to proto, že můj nejhlubší ponor v životě byl v bazénu pro puk do hloubky cca tří metrů v rámci kurzu plavání na základní škole, za což jsem obdržel razítko delfína, v moři jsem následně v průběhu mého života vždy jen šnorchloval a potápěl jsem se ze stoje, abych vytáhl nějakou tu ulitu, kamínek nebo pod vodou koukal holkám na zadek, s jistou pravidelností jsem si do šnorchlu vždy natáhl vodu a málem se v metru a půl utopil. Nicméně, s hodinkami značky Omega bylo v minulosti mé zápěstí spjato téměř 30 let a mám k nim vztah více než kladný, což mohu zdokumentovat těmito fotografiemi mojí Omega evoluce.

Celý tento příběh začal zcela nevinně v polovině srpna 2013, kdy mne v kanceláři navštívil můj známý, kterým je pán ve věku 83 let, potomek celkem slavného národního umělce, narozeného koncem 19. století ve Vídni, působícího a tvořícího převážně v Praze, jehož podobizna se nakonec ocitla i na poštovní známce. Osobně se známe zhruba 45 let a po celou dobu jsme se příležitostně stýkali, tedy měli jsme o sobě jakéž takéž povědomí, kdo co dělá a jak žije. Nutno podotknout, že jsem o více jak generaci mladší a proto si troufnu používat v tomto článku oslovení starý pán.

Tedy starý pán bydlel celý život v jedné nejmenované, pražské, nejlukrativnější, čtvrti ve vile se svým otcem a bydlí v ní dodnes s celou svojí rodinou. Celý život se díky svému otci a jeho věhlasu i za hranicemi naší země pohyboval mezi, dá se říci, renesančními lidmi z celého světa, osobně jsem se již v dětství u něho několikrát setkal s řadou známých osobností napříč různými obory a odvětvími. Získal tak mnoho kontaktů a co si pamatuji, tak jeho pracovní kariéra byla spojená výhradně s hlavním městem, potažmo s jeho rozvojem a investicemi.

Ale zpět k té návštěvě onoho srpnového dne v mojí kanceláři. Důvodem jeho návštěvy bylo životní jubileum jeho manželky a starý pán mě přišel pozvat na oslavu. Potom jsme začali tlachat o všem možném, rodině, přátelích, dovolených a autech. Svěřil se mi, že už delší dobu sní o určitém autě s určitými parametry, které by mělo být takovým završením celé jeho motoristické kariéry, ale že je to stejně asi pitomost, protože má auta dvě a najeto na obou celkem málo. A protože shodou okolností právě takové auto prodával náš partner, řekl jem mu, že se zeptám na cenu, zvedl jsem telefon a během chvilky jsem mu sdělil, že auto může mít v podstatě hned, 3 roky staré za téměř polovinu původní ceny. Trochu znejistěl tou reálnou nabídkou a jelikož jsem končil, nabídl jsem mu, že ho odvezu domů. Cestou nemluvil o ničem jiném než o tom autě a nadšení střídaly racionální protiargumenty o zbytečnosti pořizovat si další auto. A tehdy jsem řekl tu zásadní větu, že někdy nad tu racionalitu je taky třeba předsunout tu iracionální radost, že žijeme jen jednou a nevíme co bude zítra, rodina je zabezpečená a blablabla a JÁ ŽE SI TAKY SEM TAM UDĚLÁM RADOST A KOUPÍM SI NĚJAKÉ HODINKY, i když je to vlastně blbost, protože jich mám tolik, že je nikdy nemůžu unosit. A on mi v tom autě povídá: " já mám doma taky jedny Omegy, Seamastery, dostal jsem je asi před 40 lety a válí se mi v šuplíku, zrovna před týdnem jsem je měl zase v ruce a říkal si, že je prodám". Hlavou se mi prohnaly obrázky nepřeberné řady Seamasterů vintage oblekovek a říkám mu, tak mi je někdy ukážete, mrknu se co je to zač, řeknete co asi za ně chcete a když tak Vám zkusím pomoct s jejich prodejem. On na to: "já s nima byl u Dušáka, tam si je i fotili a řekli mi, že sto tisíc za ně určitě dostanu". Trochu jsem se narovnal v sedačce a hlavou se mi prohnala celá řada obrázků Seamasterů chronograph a potápek 300, pro jistotu jsem se zeptal, jestli to nemohou být náhodou Speedmastery, protože k té ceně mi nějak víc pasovaly třeba Moony, a že by u Dušáka zbytečně hrotili cenu jsem si nemyslel, to že by si to vymyslel už vůbec ne. Bez váhání mi řekl: "ne, ne, jsou to Seamastery, jsou dost velký a na straně mají takovej oranžovej čudlík". Chvilku mi to nedocvaklo, ale pak mi najednou vyskočil v hlavě ten jediný možný obrázek, PLOPROF! Pár upřesňujících otázek a bylo to víc než jasné. Řekl jsem mu, že to mi tedy vážně zajímá a rád bych se na ně někdy podíval. Vysadil jsem ho před barákem a celou cestu jsem přemýšlel nad tím, kdo a z jakého důvodu by mu dal někdy počátkem osmdesátých let zrovna tyhle hodinky, které jsou svým určením tak speciální a ve své době byly zhruba jednou tak drahé než konkurenční diverky od Rolex.

Uběhlo pár týdnů a první zářijový den jsme se se ženou vydali na oslavu narozenin manželky starého pána. Počasí téměř letní, zahradní párty jak má být, kosmopolitní společnost od New Yorku až po Sydney (nekecám), starý pán se všem věnoval stejným dílem a když se dostal ke mně, tak mi při rozhovoru sdělil, že několik dní nespal a zvažoval všechna pro a proti a rozhodl se, že si auto nekoupí. O hodinkách ani slovo, sám jsem proto na toto téma řeč nezavedl.

Uběhly tři dny a starý pán se náhle objevil v mé kanceláři, prý zase dva dny nespal a rozhodl se, že si to atuo přece jen koupí, protože prý mu co nevidět cit.: "z p....e poroste rákos" a chce si udělat radost. Řekl jsem tedy, že vše dohodnu a auto bude mít připravené, měl radost, povídal jak se těší a najednou říká: "jo, a přinesl jsem Ti ukázat TY HODINKY". Sáhl do tašky a v igelitovém pytlíku zabalené položil přede mne na stůl Omegy PloProf, které vypadaly jako by je právě přinesl nové z obchodu! Málem to se mnou seklo, zeptal jsem se, jestli si je mohu dát na ruku, on souhlasil a odtud je také moje první fotka, kterou jsem hned zčerstva postnul do vlákna "Co máte právě na ruce? ".

Nikdy před tím jsem ty hodinky naživo neviděl, velmi na mne zapůsobila jejich nevšednost, velikost a stav, ten potom zejména. Moc jsme toho nenamluvili, protože já se tak kochal, že jsem se ani na nic neptal, sám mi řekl, že je nechal nedávno u Dušáka odservisovat a stálo ho to 24000 Kč, což mě trochu zaskočilo a řekl jsem mu, že za servis mi to přijde docela rána. On mi ale začal vysvětlovat, že měnili dost dílů, včetně ciferníku, díly prý má doma, dá to na hromadu a všechno mi pak ukáže a řekne, prý na něho kdosi čeká, nemá už čas, na prodej nespěchá, tak si zavoláme, sbalil hodinky a ahoj. Odešel a já tam zůstal sedět jak malej kluk s otevřenou pusou.

11. září si převzal nové auto, zastavil se u mne, byl nadšený a při odjezdu mi říká: "jestli chceš, tak se večer zastav, dal jsem na hromadu všechno, co k těm hodinkám mám, tak se na to můžeš mrknout", samozřejmě jsem to hned potvrdil. Večer jsem dorazil, sedli jsme si do obýváku a starý pán přinesl větší pytlík z bublinkové folie, který obsahoval hodinky,

servisní pouzdro,

tři pytlíky s vrácenými díly

a doklady o provedeném servisu,

nic víc prý nemá. Vše jsem si důkladně prohlédl a začal se vyptávat, jaká tedy vlastně byla historie hodinek, respektive od koho je dostal a proč. Řekl mi, že to bylo někdy v roce 1972-1974 a věnovala mu je společnost 3M v podstatě jako jakýsi úplatek za zkontaktování s čelními představiteli tehdejších významných institucí, které hledaly výrobce například pro SPZ na auta, různé značky atd., v čem mu je předali už si nepamatoval, každopádně žádné originální balení ani doklady nemá. Ze začátku je prý intenzivně nosil, když jsem se ptal na všechny ty šrámy u vyměněných dílů, zejména na lunetě a skle, tak mi řekl : "vždyť mě znáš, já s nima na chalupě štípal dříví, jezdil na kole, na surfu, prostě jsem je nesundal z ruky při žádné činnosti", podíval jsem se na jeho zápěstí, kde měl hodinky otočené cifrem dolů k zápěstí a už jsem se víc neptal. Protože se letos rozhodl hodinky prodat, zašel k Dušákovi a nechal udělat kompletní servis. Když jsme pokecali naházel vše zpět do pytlíku a řekl mi, ať si to vezmu domů, pořádně prohlédnu a promyslím, času prý je dost, jestli to bude za týden, za čtrnást dní, nic se neděje. Situace se obrátila, teď já jsem měl před sebou noci plné přemýšlení.

Obrátil jsem se následně s prosbou o radu na zdejšího člena, se kterým jsem se snažil najít odpovědi na řadu otázek. Tímto si dovoluji Pavlovi, alias SEAMASTERovi ještě jednou poděkovat za jeho konzultace, rady a podporu. Jako pravděpodobné se jevilo, že Dušák hodinky poslal do Bienne na kompletní renovaci, čemuž odpovídal jak stav, tak i cena. Na otázku, zda to hodinky zhodnotilo, či ne, jsme nakonec nenašli jednoznačnou odpověď, hodinky jsou momentálně ve stavu nových, normálně nositelné, staré díly se teoreticky dají vrátit, zejména ciferník je defacto bez vady, vadou je pouze lehké zašpinění, které by šlo pravděpodobně odstranit.

Hodinky jsem po celou dobu (dva dny), kdy jsem je měl u sebe nedal z ruky a musím říct, že návyk na ně je jen o něco pomalejší než na kokain. Nepřetržitě jsem také přemýšlel, jak zahájit jednání o ceně, jak ji vlastně stanovit a jak budu čumět, pokud se nedohodneme, já je budu muset sundat z ruky, dát do bublinkatýho pytlíku a vrátit, Docela mě to duševně vyčerpávalo.

V pátek 13 jsem byl jako každý den v kanceláři, nevím proč, ale najednou jsem ty hodinky sundal, dal do pouzdra a zamkl do trezoru. Na ruce nic, divnej pocit. Asi za hodinu volá starý pán a říká: "jedu okolo, jsi u sebe? Stavil bych se". Řekl jsem ať přijde a dělal dál svoji práci. Přišel, sedl si a povídal o autě, mluvil, mluvil, o hodinkách ani slovo. Když už jsem měl pocit, že je tak nějak na odchodu, nesměle jsem se zeptal co tedy jako budeme dělat s těma hodinkama, že je mám celou dobu schované v trezoru a že pro ně dojdu a vrátím mu je, ale jinak, že bych je vlastně i chtěl, ale že vůbec jako nevím s tou cenou, a kolik že tedy je jeho představa, atd., prostě jsem blekotal jako vůl a moje vyjednávací schopnosti na bodě mrazu vzhledem k našemu vztahu. A on mi najednou povídá: "tak co navrhuješ?". Ha, jsem v koutě, už není kam, pomyslel jsem si. Povídám, že jsem to různě konzultoval, pátral, díval se a vzhledem k tomu, že jsou bez krabice a papírů a v nepůvodním stavu a blablabla..., tak jsem si představoval tak asi xxxxx Kč. Sklopil jsem oči a slyším: "no tak jo, tak ahoj, já jedu pro burčák". To že jsem říkal, že mu peníze hned teď převedu na účet a bude je tam mít za chvilku, slyšel už na chodbě a jeho "jistě, to má čas a pozdravuj mámu" mi znělo ještě minutu v uších.

No a to je celý příběh o tom, jak jsem zcela nepřipravený a úplnou náhodou ke štěstí jménem Omega Seamaster 600 Professional PloProf přišel.

Děkuji Všem, kteří dočetli až sem za jejich trpělivost a omlouvám se za rozsáhlost textu, zdánlivé nesouvislosti s hodinkami ale jaksi zapadaly do kostry příběhu a děkuji hlavně Tobě Pavle za pomoc.

Pro pohlazení oka si dovoluji přiložit ještě několik fotografií s krátkými komentáři.

Tak se kochejte čistou krásou tvarů...

jednoduchostí číselníku...

a luminiscencí, která je výrazná již přechodem ze světla do lehkého stínu...

večer se její síla začíná projevovat naplno...

a v noci až do rozednění takhle nádherně září na nočním stolku...

Vintážní hodinky si zaslouží vintážní fotky...

...tu motorku jsem dostal k vánocům, když mi bylo asi 8 let, ani se neptejte, jak je to dlouho...

potápky podle toho, jak hluboko chcete klesnout...

A nakonec, legendy přece patří k legendám...

Děkuji za pozornost J.R.

musím se pochlubit...

Vedla k nim trnitá cesta. Nejdříve jsem měl starší verzi v 41. Ty mi přišly malé. Pak jsem přesedlal na Superoceany 46. Ty mi přišly velké :-D.

Tohle mi přijde (zatím) dokonalá velikost. Hlavně jsou na ruce příjemně nositelné...

A sehnat černou verzi...nic jednoduchého ...

Co říkáte?

Předně vzhled a stav. Malé 36mm, bílý jednoduchý cifr, datum. Spousty vlásečnic. Takové obyčejné .. vlastně nic moc.

Jenže  mi tenhle rozměr dost sedí, a kvalita zpracování tu jednoduchost ciferníku krásně podtrhuje. Jen aplikované logo výrobce s nápisem Automatic. Pouzdro je jen důkladně vyleštěné a kupodivu to stačí. Sice chybí obvyklé kontrasty s broušenými plochami, ale pouzdro, ciferník i safír hází srovnatelné odlesky a hodinky tak působí jako jeden lesklý oblázek. Možná bych je snesl bez datumu, ale už jsem si na jeho vizuální podobu zvykl natolik, že si nejsem jistý. Datum je orámované leštěným kovovým rámečkem a hezky do ciferníčku zapadne. Ručičky, jak jinak, leštěné do vysokého lesku, s jedinou výjimkou a tou je vteřinovka, která je černá a nese na sobě ozdobu v podobě půlměsíce známu z některých pozdějších Credorů. Hodinové indexy jsou leštěné, aplikované, na 12-tce zdvojené. Záhada jsou minutové indexy, které nedovedu úplně popsat, vypadají jako vypouklé leštěné ťupky, pochybuju že je možné něco takového aplikovat, ale tištěné mi taky nepřijdou.

Ze kdy jsou. Jedná se o model SCVK001, který se vyráběl 199(1)2-1998. Podle 6-ti místného serialu a podle internetových návodů mohou být ze srpna 1996, takže brzy oslavíme třicátiny. Každopádně jsem je našel v Seiko katalogu z r.1993. Původní retail byl údajně kolem 115.000 JPY. Já je koupil loni, dráž, ale údajně v NOS stavu. Nevím, z čeho je ciferník, ale leskne se jak čerstvě nalakovaný a podle foto na internetech tyhle ciferníčky zdá se nedegradují (asi je 30 let zatím málo). Také jsem našel nějaké úvahy na téma, zda není náhodou datový věnec kovový. Je pravda, že lupou na něm nějaká struktura vidět je, ale stejně nevím, jak bych se to dalo poznat.

Řemen a balení. Původní řemen se podle mě nezachoval. Dostal jsem je na lahvově zeleném, který se mi nelibí a vysvětloval by, proč se hodinky dlouho neprodali Hodinky jsem opatrně zkoušel na semišovém pásku, aby se ta lesklost trochu vyvážila, ale asi se mi víc líbí na lesklém krokodýlovi, který ji přirozeně doplnil (díky @jankoxxx). Seiko spona taky asi nikoho moc neosloví. Naopak moc hezká je krábka i s papírovým přebalem, k tomu dokumentace v japonštině, visačka s ustřihnutou cenou, co víc si přát. Nepodařilo se mi dohledat, jak vypadá to správné balení, tak se utěšuju, že je vše, jak má být. 

Shrnuto, na pohled hezké, ale co strojek.

Strojek. Tady se pro mě láme chleba. Po chvilce hledání jsem narazil na zajímavé články o jednorožci mezi Seiko strojky. Z některých kalibrů je možné chronometr udělat, některé se prý chronometry rodí. 4s35. Tohle jsem prostě potřeboval vyzkoušet. Údajně první z povedené 4s řady, s tovární specifikací +15/-10s. Následující 4s15 už měl smutnějších +25s/-15s. A přitom i tak zrovna ten stál u znovuzavedení mechanických King Seiko. Následník 4s71 (používal se myslím pouze u Credorů) je podle některých zdrojů jen 4s35 bez data se zdobením. 4s35 přitom rozhodně není ošklivý a díky safírovému průhledu je na něj hezky vidět. Ruční nátah, hacking, 25 kamenů, termokompenzovaná balančka i vlásek, na Seiko Hi-beat 28'800 A/h.

Předpár dny se mi vrátily z @ONYX servis hodinek. Moc času jsem na ně zatím neměl. Skvelá práce, jako obvykle. Jdou jako hodinky, bezpečně v rámci specifikace. Co jsem stačil vypozorovat, tak jdou v zásadě +6s/den a to odložené, na ruce, venku i doma. Možná je zkusím nechat ještě nechat poregulovat, protože by bylo škoda, aby tenhle potenciál zůstal nevyužitý.

Každopádně mě moc baví na ruce. Jednoduché, lesklé, a přitom za mě jdou i k tričku. Nevím, jestli to byl záměr, použít místo kalením modřené vteřinovky, vteřinovku natřenou matnou černou barvou, ale díky tomu mají nečekaně příjemné monochromatické kouzlo. A navíc si nemusím dělat hlavu s první vlásečnicí

Coby dlouholetého fandu PANERAI mě už delší dobu štvaly průsaky ohledně praktik korporace Richemont u jejich "inhouse" strojků, vyvíjených v Manufacture Horlogère ValFleurier - rozhodně ne proto že by byly špatné, ale pokud je mezi hodinkami s obdobným základem (a "nově" taky průhledným cifrem ) téměř řádový rozdíl v pultové ceně, něco na tom smrdí a naivní "loyalita ke značce" by měla jít stranou. Notabene když "Entry level" brand Baume & Mercier dělá už přes 50 let hodinky se svébytným designem (z dob kdy své návrhy "Royal Oak" kreslil i Genta  - první model Riviera byl představený jen pár měsíců po RO, tj. návrh musel vznikat ještě před tím než jej AP pustilo ven) a už pár let i s automatickým 120-hodinovým strojkem Baumatic (který pak "prémiovější" brandy v rámci skupiny recyklují a s tučným příplatkem vydávají za "svůj inhouse"). 

První 42mm Rivieru jsem měl na ruce předloni v Dubaji, na "PAM-Compatible tlapu" sedla jak prdel na hrnec - no a od té doby jsem tak nějak tušil že u mě jednou v nějaké verzi skončí. Akorát jsem si říkal jestli chvíli nepočkat na chystaný model s otočnou lunetou. Ten sice vloni(?) přišel, ale změny které v rámci snah o originální potápkový design napáchali (namixované malinké indexy na ciferníku, divný tvar ruček a datum posunuté z trojky na půl pátou) mě spíš odradily. Koncem toho roku jsem slavil padesátiny - a poprvé jsem zaregistroval i "výroční limitku" 10749, k 50 letům řady Riviera. Na rozdíl od standardní verze má na první pohled jinou vteřinovku s logem B&M "Φ" na kratším konci, modrou vložku pod lunetou - a v modrém safírovém ciferníku vytetovaný (i můj rodný letopočet) 1973. Tehdy byla naštěstí beznadějně vykoupená a pokoronáčovými "wannabe překupníky" nabízená za nesmysl, takže z možné koupě sešlo. Ale co čert nechtěl, při promazávání starých hledání na Chrono24 na mě jeden NOS kousek "za cenu která se neodmítá" vyskočil v Japonsku - no a bylo vymalováno... 

Zatím jsou jen první dojmy, ale pár kousků z mnohem vyšších kategorií mi už rukama prošlo a řekněme že provedení pouzdra, ciferníku, strojku i tahu (naštěstí délka sedla na první dobrou, takže nebude následovat "zakracovací punc na lunetě" tak jako svého času u GS) je opravdu prémiové. Hodinky jsou nízké (10,5 mm), na ruce i díky decentně zahnutým nožkám integrovaného tahu sedí dokonale a všudypřítomné modré detaily jsou pod modrou oblohou doslova magické, takže tu teď s nimi budu pár dní trochu prudit a srovnávat s ostatními poklady... 

Tloušťka 17 mm, ale díky zakřivení nožek působí skoro jako oblekovky. 

není to žádný ?high-end?, jede v nich quartz ETA, ale nejzajímavější na nich je udávaná WR 12000m :-) ideální pro šnorchlování...díky použití kapaliny uvnitř pozdra. Bohužel tyto již kapalinu v sobě nemají, tak jedou na sucho. Dostal jsem je od kolegy co je už nějaký pátek měl jen v šuplíku...

Nejlepší feature mi přijde červená vteřinovka a barva ciferníku, která je fakt naprosto odlišná podle typu osvětlení. Od antracitu, černé až po tóny krásně námořní modré.

K hodinkám je nativní nato (asi na potápění , který plánuju vyměnit - ještě nevím jakou barvu koženého řemenu (budu rád za inspiraci a radu od vás). Perfektní je i kontrast zlatých ručiček s lumi a cifrem.

Trošku mě zarazilo a přiznám se, že jsem to zjistil až při rozbalení, Nomos hodinky neumí quick-set-date. Nicméně posunout o 3 hodiny nazpět a chvilku otáčet mi alespoň zpočátku nedělalo problém, budu je stejně dávat do winderu. Tak uvidíme časem.

Hodinky jsou takové hravé až dětské, což mě baví další postřehy časem.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli něco takového vůbec psát. Jsem členem fóra už nějakou dobu, ale zatím jsem zůstával spíš tichým pozorovatelem. Přestože se o hodinky zajímám řadu let, prošly mi rukama už vyšší desítky kusů a i finančně jsem do nich něco investoval, nikdy jsem neměl potřebu o tom psát veřejně.

Tentokrát to ale byla taková shoda náhod, že jsem se rozhodl udělat výjimku.

Už nějakou dobu jsem se ohlížel po hezkých hodinkách na kůži a poslední měsíce jsem se dost výrazně „vzhledl“ v Blancpainu. Nejstarší značka, žádný quartz, silná historie – prostě věci, které mě dlouhodobě baví. V jednom obchodě jsem našel pěkný kus Blancpain Léman Réveil GMT s alarmem. Značka, kterou jsem chtěl, zajímavá komplikace a cena mi přišla rozumná. Bral jsem to víceméně jako hotovou věc.

Když jsem dorazil do obchodu, majitel – sympatický chlapík – vytáhl hodinky, dali jsme si kafe a jen tak jsme si povídali. Postupně začal nosit i další zajímavé kusy: pár Zenithů, a nakonec dokonce Breguet Tradition 7057 v bílém zlatě. Tady jsem poprvé lehce znejistěl.

Dříve jsem měl Daytony v bílém zlatě a upřímně – vždy mi přišly pocitově dost podobné ocelovým. Jenže když jsem teď měl vedle sebe Blancpain v oceli a Breguet v bílém zlatě, ten rozdíl byl najednou jasně znatelný. Bílé zlato působí výrazně luxusněji, je znát váha a celkově mají hodinky na ruce úplně jiný „pocit“. Přesto jsem je nakonec vyřadil – neměly box ani papíry a já už si delší dobu dávám podmínku, že chci pouze kompletní sety.

Ještě jsme chvíli řešili cenu a v tom do obchodu přišel další zákazník. Podle majitele jejich VIP klient. Přišel vyměnit hodinky, které si tam koupil asi dva týdny zpátky. Důvod byl… řekněme netradiční – jeho kartářka mu prý doporučila nosit žluté zlato místo bílého. Hodinky tedy položil na stůl a mně okamžitě padly do oka.

Musím říct, že vedle mých Rolexů působily jako úplně jiná liga. A to mám svoje Rolexy opravdu rád.

Chvíli jsme se tam všichni tři bavili a pak jsem se ho zeptal, co má vlastně za hodinky. Odpověď byla stručná: Jaquet Droz. Bílé zlato, kompletní kalendář, limitovaná edice osmi kusů na celý svět. Zeptal jsem se, jestli by mu nevadilo, kdybych si je vyzkoušel. Nevadilo.

O značce Jaquet Droz jsem samozřejmě věděl, ale nikdy jsem se o ni detailně nezajímal ani si ji nijak blíže neprohlížel. V tu chvíli se to ale změnilo.

Byla to opravdu láska na první pohled. V hlavě jsem si okamžitě řekl, že pokud budou mít alespoň papíry, tak je beru. Měly papíry i box.

Poprvé v životě jsem udělal impulzivní nákup. Většinu hodinek, které jsem kdy koupil, jsem si vždy důkladně prověřil – zjišťoval jsem vše o značce, její historii, cenách na trhu, likviditě i chování na sekundárním trhu. Tady jsem se zeptal jen na jednu jedinou věc: kolik by za ně chtěl.

Pán mi řekl cenu a já ji poprvé v životě ani nezkusil smlouvat. Prostě jsme si podali ruce. Jediná moje podmínka byla, aby koupě proběhla přes obchod – chtěl jsem mít k hodinkám nějaký oficiální doklad o koupi. Vzhledem k tomu, že šlo o jeho VIP klienta, nebyl s tím žádný problém.

Hodinky jsem si odnesl a teprve doma jsem začal zjišťovat, co jsem vlastně koupil. Poprvé v životě až po nákupu. Celou cestu domů jsem si v hlavě přehrával různé scénáře – jestli jsem nekoupil draze, jestli jsem neměl alespoň zkusit smlouvat, kam vlastně značku Jaquet Droz řadit. Věděl jsem, že patří vysoko, ale jak vysoko, to jsem si v tu chvíli úplně jistý nebyl.

Každopádně jsem nelitoval. Ani po cestě domů, ani potom doma. Spíš naopak.

Nejprve něco o značčce Jaquet Droz. Když už jsem si dal tu práci se samostudiem. Je to takový výtažek z internetu a jejich oficiálních webových stránek sepsaný přes chatGPT


O značce Jaquet Droz

Historie značky Jaquet Droz sahá do roku 1738 a je neoddělitelně spjata se jménem Pierra Jaquet-Droze. Ten se neproslavil pouze jako hodinář, ale především jako konstruktér mechanických automatů a složitých hodin, které se už v 18. století dostaly daleko za hranice Evropy. Jeho díla byla prezentována mimo jiné i v Číně, kde se stala symbolem technické vyspělosti tehdejší Evropy. Některé z těchto automatů a hodin jsou dodnes dochovány v asijských sbírkách a muzeích.

Asijský trh má pro značku Jaquet Droz historicky mimořádný význam – a v jistém smyslu ho má dodnes. Už v 18. století putovaly hodiny a automaty Jaquet Droz ke dvorům v Číně, kde byly vnímány nejen jako měřiče času, ale především jako technické a umělecké objekty. Tento vztah k Asii se promítl i do moderní éry, kdy byl právě asijský trh jedním z nejsilnějších prodejných regionů značky. Z toho taky symbolika čísla 8. Nejznámější model grande seconde je 8 a zárověn limitované edice byli často 8 ks, 28 ks, 88 ks.

Zajímavým, ale méně známým faktem je, že Pierre Jaquet-Droz se za část své práce nikdy právě pro klientelu v číně nedočkal plného zaplacení. V kombinaci s politickými a společenskými otřesy, zejména s následky Francouzské revoluce, došlo k výraznému útlumu činnosti značky. V 19. století pak Jaquet Droz postupně mizí z hlavního proudu hodinářského dění.

K opětovnému oživení značky dochází až ve 20. století, přičemž zásadní roli sehrálo znovuzrození filozofie malých sérií a důraz na vlastní konstrukci. Moderní Jaquet Droz se vymezil proti masové produkci a začal vyrábět hodinky v omezených počtech, často s in-house strojky a s komplikacemi, které nejsou běžné ani u renomovaných manufaktur.

Mezi komplikace, které značka dlouhodobě ovládá, patří například:

• velké datum a dvojité indikace,

• kompletní a věčné kalendáře,

• tourbilion

• měsíční fáze,

• automatony a mechanické animace ciferníku,

• vysoká úroveň dekorace strojků i ciferníků.

Zcela samostatnou kapitolou jsou pak automatony, na které Jaquet Droz historicky navazuje. Mezi nejznámější moderní kusy patří hodinky se zpívajícím ptákem (Bird Repeater), kde se značka vrátila ke své původní DNA z 18. století. Tyto hodinky kombinují minutovou repetici s mechanickým automatonem – pták se pohybuje, otevírá zobák, mává křídly a vydává zvuk. Jde o extrémně složitou mechanickou konstrukci, vyráběnou v naprosto minimálních počtech a určenou spíše pro muzejní nebo vysoce sběratelské prostředí než pro běžné nošení. Tady odkaz na youtube: 

Právě tyto kusy – tourbillony, automatony a Bird Repeater – dobře ilustrují filozofii značky. Nejde o honbu za technickými rekordy nebo o konkurenci sportovním ikonám jiných manufaktur, ale o pokračování historického odkazu mechanického umění, převedeného do moderní hodinářské formy.

Zásadní změna přichází v posledních letech. Do čela značky se dostává management úzce spojený s Blancpain, což se promítá do nové strategie. Jaquet Droz postupně opouští klasickou maloobchodní síť, uzavírá butiky a ukončuje spolupráci s běžnými prodejci. Současný směr značky je jasně definovaný: bespoke zakázky a extrémně limitované edice, často vznikající v jednotkách kusů, někdy dokonce jako unikátní exempláře.

Z pohledu dostupnosti je zajímavé i to, že značka byla historicky přítomná i na českém trhu – mimo jiné prostřednictvím autorizovaného prodejce Dušák, což dnes už mnozí ani netuší.

Dnes už se ke klasické produkci Jaquet Droz v podstatě nedostanete. Ta byla ukončena a značka se vydala zcela jiným směrem. Současná strategie Jaquet Droz je zaměřena výhradně na unique pieces a bespoke zakázky, určené pro velmi úzkou skupinu ultra-bohatých klientů. Hodinky tak často vznikají jako jednotlivé kusy nebo v extrémně malých sériích, bez veřejné prezentace a bez běžné distribuce.

Osobně si myslím, že právě tento směr může v delším horizontu vést k tomu, že se Jaquet Droz stane pro sběratele i investičně zajímavější značkou. Samozřejmě je to spíš úvaha než jistota – trh ukáže. Každopádně už dnes je patrné, že se z hodinek Jaquet Droz postupně stává velmi těžko dostupné zboží.

Já sám jsem se shodou okolností dostal k jednomu kusu z celkových 8 vyrobených exemplářů na světě. Jedná se o model Jaquet Droz Les Lunes, reference J012624205, s rutilovým ciferníkem. Právě použití přírodního kamene je jedním z hlavních důvodů, proč byla tato série vyrobena v takto omezeném počtu.

Popis modelu

Model Jaquet Droz Les Lunes představuje jednu z technicky i esteticky nejzajímavějších kalendářních řad moderní produkce značky. Nejde o běžnou interpretaci měsíční fáze ani kalendáře, ale o komplikaci zpracovanou způsobem, který je pro Jaquet Droz typický – technicky sofistikovaně, ale vizuálně klidně a vyváženě.

Zásadním rozlišovacím prvkem řady Les Lunes je retrográdní ukazatel měsíční fáze. Na rozdíl od klasického diskového řešení se zde měsíční fáze pohybuje po stupnici a po dosažení konce se skokově vrací zpět na výchozí pozici. Jde o technicky náročnější řešení, které se vyskytuje jen u omezeného počtu výrobců.

Hodinky jsou zároveň vybaveny kompletním kalendářem, tedy indikací:

• data,

• dne v týdnu,

• měsíce,

• a měsíční fáze.

Uvnitř pracuje in-house automatický strojek Jaquet Droz s rezervou chodu přibližně 68 hodin, což je nadstandardní hodnota vzhledem ke komplexnosti kalendářních funkcí. Strojek byl vyvinut přímo pro tuto komplikaci.

Pouzdro je vyrobeno z bílého zlata, o průměru přibližně 40 mm, což z hodinek činí univerzální velikost – dostatečně elegantní pro formální nošení, ale zároveň s výraznou přítomností na ruce. Bílé zlato dodává hodinkám nejen vyšší hmotnost, ale i charakteristický vizuální dojem, který je oproti oceli znatelně odlišný.

Nejdůležitějším a nejvzácnějším prvkem reference J012624205 je bezesporu rutilový ciferník. Rutilový křemen je přírodní kámen s typickými jehlicovitými inkluzemi, jejichž struktura je u každého kusu zcela unikátní. Právě tato nepředvídatelnost kresby je jedním z hlavních důvodů, proč je rutil v hodinářství používán jen výjimečně.

Výroba ciferníku z rutilu je technicky extrémně náročná:

• materiál je křehký,

• obtížně se řeže do tenkých plátků,

• má vysoký odpad při zpracování,

• a výsledný vzhled nelze nijak standardizovat.

Z mých dohledatelných informací vyplývá, že rutilový ciferník dlouhodobě používal pouze Jaquet Droz a v omezené míře také Audemars Piguet (https://catalog.antiquorum.swiss/en/lots/audemars-piguet-ref-25924-pt-lot-283-117). To samo o sobě vysvětluje, proč byly hodinky vyrobeny v pouhých osmi kusech celosvětově – nebylo možné zajistit konzistentní materiál pro větší sérii.

V rámci této mikrosérie vznikly i další varianty ciferníků z přírodních kamenů (např. ruby, spectrolite, onyx, meteorite), přičemž jednotlivé verze byly vyráběny v malých sériách (8 ks, 28 ks, 88 ks). To dnes výrazně komplikuje jejich dohledatelnost i přesnou dokumentaci.

Tady jsou pak odkazy, kdyby Vás zajímalo, na články pojednávající o tom jak Jaquet Droz přistupoval k těmto speciálním ciferníkům.
https://www.timeandwatches.com/p/jaquet-droz-and-art-of-minerals.html
https://www.europastar.com/news/1004087375-minerals-by-jaquet-droz.html

V době uvedení jsem dohledal, že se cena těchto hodinek pohybovala přibližně kolem 800 000 Kč (cca rok 2000). Na sekundárním trhu se model objevuje extrémně zřídka. Během mého hledání jsem narazil pouze na pár veřejně dohledatelných aukčních výskytů, nejnovější je z roku 2021, konkrétně u aukčního domu Christie’s, což jen podtrhuje vzácnost tohoto modelu.

Odkaz: https://onlineonly.christies.com/s/watches-online-dubai-edit/jaquet-droz-les-lunes-heart-ruby-ref-j012624206-limted-edition-gold-136/132459

Další starší aukce rok 2014 a 2016:
https://www.classicdriver.com/en/watch/unknown/212868
https://catalog.antiquorum.swiss/en/lots/jaquet-droz-ref-j012624-lot-304-248

Jedná se pokaždé o jiný model s jiným minerálním ciferníkem, ale ze stejné řady v limitované edici 8ks.

No nyní už pár fotek ať se taky pokocháte.