Ivan Lelák

Instaloval jsem si do mobilu aplikace eDoklady a Portál občana. Kupodivu se mi podařilo všechno poměrně snadno zprovoznit, ale potěšení spočívá především v tom, že jsem skrz portál nahlédl do dávné minulosti a v databázi mých bývalých vozidel si mohl prohlédnout všechno, počínaje Jawou 20 Pionýr, kterého jsem dostal k Vánocům v roce 1977. Byla to ojetina z roku 1964 ale já na něm procestoval celou republiku a tahle motorka mi položila základy mého nadšení pro cestování a mototuristiku. A pak je tam celá plejáda dalších aut i motorek, které už dávno nemám a na některé jsem už zapomněl. Už jenom datum, kdy jsem to kupoval, mi vyvolal vzpomínky na tu dobu a všechny souvislosti. Takže díky portále.. A taky mne trochu těší, že i když jsem apky ještě úplně neprozkoumal, chodí to zatím dobře, poměrně rychle, je to propojené s datovkou a jako milovník sci-fi si představuju, že nějaké z dalších aut budu třeba kupovat či prodávat, aniž bychom museli na úřad, a že si někdy v budoucnu komplet všechno vyřídíme online. I když toho se už nejspíš nedočkám..

X-Windy mám rád. Mohu se zeptat, kdo Ti dělal venkovní AR a jaký je to rozdíl oproti původnímu stavu? PS: fortisímu AR se snad ani nedá konkurovat, oboustranný AR mají třeba i Breitling, ale Fortis mi přijde ještě lepší.

Koncernová konfekce přezuta. Auto bylo kupováno v lednu, takže šlo hned na zimní kola a těšil jsem se, jaké bude s originálními letními. Tyhle ráfky se mi na prodejně moc nelíbily, ale nakonec se mi docela líbí. Ale ono je to stejně fuk, za jízdy na kola nekoukám..

Nedávno jsem se tu ptal, jestli nevíte jak je to s autorstvím ciferníků, které lze stáhnout či koupit z oficiálních zdrojů (Google Play, Facer) a napodobujících ciferníky známých značek. Za mne to byl zatím Bremont, Rolex a Tag Heuer. Jak jsem už dříve uvedl, nechci si na nic hrát, mechanické Tag Heuer mám také, ale některé ty ciferníky se mi opravdu líbí. Teď je to ještě aktuálnější, protože miluji značku Fortis. Mám od nich 5 mechanických hodinek a objevil jsem i dva "Fortis" ciferníky pro smartwatch na Faceru. Jeden je Bicompax, což jsou jedny z prvních Fortisů, které se dostaly na trh po převzetí značky Juppem Philippem a druhý je Novonaut, což je myslím jeden z posledních modelů značky. Ciferníky jsou povedené, dokonce u nich fungují stopky, ale stále mi vrtá hlavou to autorství..

Kolo s teak velkou baterkou za ty peníze ujde, ale na kvalitu kol z MTF jsem četl spíš negativní názory. Píšu záměrně "názory" a ne "recenze", protože drtivá většina byla od lidí, co ta kola nemají. Nicméně bych to nebral úplně na lehkou váhu, cena a kvalita jdou ruku v ruce. Co se týká dojezdu, byl bych opatrný, je to jako s udávanou výdrží mobilů, tedy "až xxx km". Na druhou stranu mám Haibike s 630 baterkou, počítač mi ukazuje předpokládaný dojezd na jednotlivé režimy přípomoci (ECO 1 / ECO 2 / Standard / High / Turbo) a s nabitou baterkou to na ECO 1 ukazuje dojezd kolem 180 km. A ukazuje se, že kdybych opravdu jel výhradně na tento nejslabší režim a jak je mým zvykem, rovinaté úseky bych jel občas víc než 25 km/h, tedy bez přípomoci motoru, reálný dojezd by nebyl daleko od udávaného.

Abych tak nějak shrnul svou dosavadní smartwatch kariéru, Suunto Spartan Sport byly mé první chytré hodinky. Dostal jsem je kdysi na testování od Helveti, po 3 měsících jsem napsal test a protože mne zaujaly, odkoupil jsem je. Byly skvělé, i když tehdy ještě neměly mapy, barvy byly všelijaké atd. Pak k nim přibyl Samsung Galaxy Watch, pak jsem vyměnil Suunto za Garmin D2 Charile (= letecká mutace Fenix 5X), ty už byly proti Suunto o parník dál, i když ještě nemely dotykový displej, pak šly z domu Samsungy, protože se mi stýskalo po mechanikách, ale nedávno jsem koupil - hlavně kvůli práci - nejnovější Samsung Galaxy Watch 6 Classic o průměru 47 mm, s tou jejich legendární otočnou lunetou. Samsung vyhrál ve výběru nejen proto, že jsem už jedny měl ale i proto, že mám teď telefon stejné značky a mohu tak využít jejich plný potenciál. Takže mám Garmin na létání, motorku, lyže, kolo, kolobrndu, do lesa a na další aktivity a Samsung na denní nošení, monitorování kondičních, zdravotních funkcí a spánku (byť mne tyhle věci zajímají jen okrajově), telefonování, placení, notifikace, je to i rychlá kalkulačka ale hlavně mám v hodinkách vše, co v Outlooku na pracovním počítači, synchronizuje se to i s mobilem, což je pro mne velká pomoc. Pravda, takový smartwatch komfort se těžko kombinuje s mechanickými hodinkami, které miluju, ale snažím se je nosit také. Tohle téma se jmenuje "Jaké chytré hodinky koupit" a upřímně, stále to není snadná volba. A možná ještě horší než dřív, protože dvě základní kategorie (smartwatch vs sporttestery) se čím dál víc prolínají, resp. sportovní hodinky mají čím dál víc opravdu chytrých funkcí. Já nakonec skončil u dvou - jedny jsou špičkové smartwatch s malou výdrží, druhé jsou sportovní chytré hodinky. Je fakt, že jsem při nedávném výběru váhal mezi Samsungy a některém z lepších modelů Garmin (Epix, Fenix), ale to už bych měl dvoje Garminy a svých letitých D2 Charlie se nechci vzdát, mám k nim citovou vazbu. Také jsem nevěděl, jak by si poradily s kancelářskými funkcemi, nemají tak rozsáhlé zdravotní funkce ani tak širokou nabídku stažitelných aplikací atd. A protože mne u kancl hodinek dvoudenní výdrž neomezuje - prostě hodím ráno na bezdrátovou nabíječku kromě mobilu i hodinky - vyhrál Samsung. Nevím, jak je na tom ve srovnání s etalonem "chytrosti" Applewatch, ale obojí patří ke špičce a vzhledem ke značce mého mobilu jiná volba nebyla. Navíc se mi ten profláklý Apple design už trochu zajídá. Mimochodem, cvičně si občas změřím i tlak a ono to fakt funguje překvapivě přesně, byť hodinky vyžadují každou chvíli kalibraci podle druhého tlakoměru. A protože mám doma chytrou váhu, která umí změřit i všechny možné tuky, vody atd. a hodinky to umí také (mají dotykové senzory v tlačítkách) občas to porovnám a váha i hodinky mají překvapivě blízké (pro mne nelichotivé) výsledky. A kromě mnoha jiných funkcí mne překvapivě zaujala ještě jedna a opravdu ji občas, spíš ze zvědavosti použiju - teploměr tekutin a různých povrchů - je sice nutné hodinky sundat, protože senzor je na spodní straně, ale spolehlivě změří na dálku teplotu třeba vody v rychlovarné konvici, polévky, omáčky či povrchu čehokoliv. Zajímavá blbůstka..:-).

Pomalu to přibývá. Každý den přijdu z práce a navezu 3-4 kolečka šutrů. Do toho ještě příprava, nějaké to vypletí, vytahání nežádoucích kořenů, něco se zasadí a tak. A samozřejmě i další práce na zahradě, která se teď zpomalila, ale i tak mi to nedá a než se na to koukat, přistřihnu nějaký ten keřík a tak. Se skalkou se blížím k hranici, kdy budu muset pocákat Randupem větší plochu, pár dnů počkat a pak se bude pokračovat, během čekání se víc zaměřím na stříhání živých plotů, vyčištění a zprovoznění bazénu a tak. Jakože celoživotně nenávidím práce na zahradě, tak mne to teď celkem baví, až mne to děsí... Ale jak je to víc a víc vidět, tak mi to přijde až trochu jako zábava.. A taky je to asi bezva na kondičku, podle toho jak u toho funím..

Je to nádherné, ale jak se to vyčistí po ušpinění?

Staré Virago jsem měl kdysi ve verzi 750 ccm. V té době jsem toho o motorkách moc nevěděl, chtěl jsem motorku na turistku a Virago mi přišlo ideální. Po půl roce jsem ho vyměnil za BMW R1100GS, ale Virago je i nadále moje srdcovka.

Už je tady téma na stavbu domu, grily, pergoly, bazény, ale co takové skalky a vůbec i jiné kamenné dekorace na zahradě? Když jsem v roce 2008 dostavěl domek, zůstala na zahradě kupa hlíny (zčásti jílu). Řekl jsem si, že ji tam nechám, přítelkyně ji osázela a navíc na její odvrácené straně, kam není normálně vidět, skladuji větve ze stromků, živého plotu, keřů, vánoční stromky atd. a jednou za rok to na čarodějnice spálím. 3 roky zpátky přišla invaze bodláků a stala se z toho džungle. Postupně se mi podařilo bodláky vymýtit a přemýšlel jsem, co s částečně osázenou kupou dál. A do toho přišla nabídka na opukové šutry, takže věc byla jasná - skalka. Po několika útocích Randupem zmizela většina toho, co tam být nemá, něco se musí ještě vyrýt, něco zasadit, ale využil jsem teplých dnů a už jsem si spíš tak pro zábavu začal skládat šutry. Ale vím o skalkách celkem kulový, tak přivítám fotky vašich skalek, rady a inspirace - rostliny, péče, asi bych neodmítl ani další kamennou dekoraci, přemýšlím o vhodných solárních lampičkách a tak. Podotýkám, že nejsem fanda zahradničení, je to pro mne spíš nutnost, ale dobře se u toho čistí hlavy, tak mi ta práce občas ani nevadí. Rozhodně ale nejsem fanatik, co by si zahrádku každodenně piplal, to spíš naopak..

Také jsem zahájil sezónu..

Tohle téma mi úplně uniklo. Sýry miluji odjakživa a před nějakou dobou se mi poštěstilo začít pracovat ve firmě vyrábějící linky na výrobu sýrů všech druhů - tvrdé, polotvrdé, měkké, pařené, čerstvé, s plísní... Dá se říci, že většina českých a slovenských mlékáren, vyrábějících sýry, od nás něco má a v mnoha případech je to hlavní výrobní linka. Sýry umíme dělat dobré, každému samozřejmě chutná něco jiného, ale upřímně, když ochutnám sýr v Holandsku či ve Francii, je to úplně jiná liga. Na to nemá vliv ani tak výrobní zařízení, ale především receptura a parametry při výrobě, přičemž u zrajících sýrů hrají obrovskou roli podmínky a zejména doba zrání. Což je trochu problém, protože sýr po celou dobu zrání jen tak leží v energeticky poměrně náročném prostředí a zabírá místo. Mlékárny často vyrábí 7 dnů v týdnu, zpracují tuny sýrů denně a teď si představte velikost sklepů, pokud by měl sýr zrát třeba 3 měsíce, nedej bože déle. Je ale pár českých sýrů, které se předním zahraničním sýrům hodně podobají a já bych na přední místo dal jihlavský Herold, který vyvinula přední česká technoložka paní Doláková, která má na obalu i svůj podpis. Tuto skvělou dámu mám tu čest znát osobně, občas s ní spolupracujeme a její vyprávění o výrobě sýrů, nejrůznějších bakteriích, plísních a procesech, které v sýrové hmotě probíhají, je fascinující.

Přiznám, že neznám EU legislativu, ale pracuji ve firmě, vyvíjející a vyrábějící technologie pro výrobu sýrů, včetně velkých výrobních linek. My dřevo nepoužíváme, ale jezdím po mnoha mlékárnách v ČR, SR i jinde v zahraničí, shodou okolností jsem byl minulý týden na potravinářské výstavě Anuga v Kolíně n.R., kde je sýrařina hodně zastoupena a mohu říci, že sýry se na dřevě občas vyrábějí a často se na něm skladují a zrají, přičemž výroba je samozřejmě pravidelně kontrolována z hlediska hygieny a dodržování všech předpisů.

OK, díky.

Asi jsem mohl ušetřit, kdybych koupil 934, na druhou stranu jsem si říkal, že je lepší mít rozestup mezi koly 25 cm místo 22 cm. Taky se mi líbila chybějící hrazda s rámovými úchyty kol, které bych jinak musel prostrkávat skrz kola a kvůli které bych musel asi sklápět prázdný nosič, když bych chtěl otevřít kufr. Ale asi to není takový problém. A napadlo mne také, že se někdy může stát, že budu chtít sundat jen kolo nejblíž u auta nebo to prostřední, což by u 934 asi nešlo, nebo jo?

Protože už máme doma dva Haibiky a vloni se dokoupilo ještě normální ne-E kolo pro juniorku, řešíme jejich přepravu autem. Sápat se s tím na střechu mi přišlo jako blbost, takže nosič na kouli. Bohužel, časy nosičů za pár kaček jsou asi pryč, resp. když chci opravdu bytelný nosič s relativně velkou nosností pro 3 kola, tak už je to celkem pálka. Navíc jsem chtěl nosič skládací, protože garáž je fakt narvaná. Nakonec vyhrál EPOS 3 od Thule - je pro 3 kola, skládací, pochopitelně vyklápěcí, nosnost 60 kg, max. hmotnost jednoho kola 30 kg, pozice na kola jsou od sebe kvůli elektrokolům dál (25 cm) v přední části není hrazda s výklopnými rámovými držáky kol, ale každá pozice pro kolo má svůj, hned u sebe, sklopný do strany. Pro sejmutí se sklopí oba boky, nosič se snadno sundá a protože má kolečka, jako kufr se odveze do garáže, kde zabere minimum místa. V nosiči je i úložný prostor, do kterého se dá přikoupit nájezdová lyžina, dlouhý provlékací zámek a jako příslušenství se dělá i servisní držák kola, kam se kolo zavěsí. Zatím jsem nadšen, i když jsem ještě kola nepřevážel. Takže můžeme převážet 2 ekola i s baterkami nebo baterky vyndáme a můžeme vézt 2 ekola + jedno normální. Jen se s dovolením zeptám: - v prodejně říkali, že koule musí být před nasazením nosiče suchá, nejlépe ji pokaždé odmastit - děláte to a čím? - poprosím o další zkušenosti s přepravou elektrokol - vozíte je s baterkami nebo bez nich, přikrýváte kola, zamykáte a když tak čím, máte třetí RZ nebo přehazujete zadní atd.? Díky.

Zkouším experimentovat s krytem Spigen. Otevřeně říkám, že jsem byl vždy proti těmhle "šprc.ám" na hodinkách, ale pro formálnější příležitosti mám mechanické hodinky, tyhle jsem chtěl zkusit nastylizovat trochu volnočasověji, ale zase ne tak jako mé letecké Garmin D2 Charlie nebo nějaké G-Shocky. A nejen nastylizovat, ale i hodinky trochu ochránit. I přes můj výše zmíněný odpor jsem si říkal, že za 4 stovky ten pokus stojí, navíc mám se značkou Spigen dobré zkušenosti z mobilů. Kryt není z gumy či silikonu, jde o poměrně tvrdý plast, nicméně trochu elastický. Na pouzdro se tím pádem nenavléká úplně snadno, z hodinek se nejdřív sundá řemínek, pak se navlékne kryt (což zpočátku připomíná strkání ježka do klece) a řemínek se vrátí zpět. S trochou cviku je to ale otázka minuty, takže není problém nosit hodinky střídavě s krytem i bez. Kryt sedí velmi precizně, čehož je důkazem i to, že otočná luneta, ke které velmi těsně přiléhá, se i nadále volně otáčí, byť k tomu slouží jen výsek mezi pozicemi 8 a 10. Na to jsem si musel chvilku zvykat. I přes tvrdost je kryt tenký a skoro nezvětšuje velikost hodinek. Hodinky jsou mnohem méně zranitelné, nesundávám je ani při práci na zahradě a nebojím se svých typických ťukanců o futra. Jsou ale 3 věci, které mne přesvědčily o tom, že kryt mám na hodinkách nonstop už několik týdnů - po počátečních rozpacích jsem si uvědomil, že hodinky s krytem vůbec nevypadají zle. Jasně, nejsou tolik společenské (ale na to mám jiné), ale nevypadají ani příliš drsně. S vhodně zvoleným ciferníkem a řemínkem nepostrádají jistou eleganci, byť s výrazně sportovnějším nádechem. Druhá věc je pohodlnost nošení. Kryt zasahuje i do spodní části hodinek a ty jsou teď na ruce mnohem příjemnější, dokonce tak, že jsem s nimi začal spát a sundávám je jen na nabíjení, když jdu do sprchy nebo měním řemínek. A za třetí - víc utopená tlačítka na pravé straně, takže nehrozí stisknutí omylem, třeba o rukáv, vylomení o cokoliv a když chci tlačítko stisknout, nemusím se bát, že bych ho větší silou nějak narval do pouzdra. Utopení tlačítek je teď naprosto optimální a příjemné. Takže výsledek "testu" - za mne je kryt vhodný pro toho, kdo chce k telefonu Samsung hodinky stejné značky, výborně vybavené "smart" funkcemi", ale kromě kanclu budou sloužit i k fyzické práci, volnočasovým aktivitám a sportu (byť k tomu existují sofistikovanější sporttestery - Garmin, Polar, Suunto..).

Tohle namaloval Copilot.

Sprinter namalovala AI po zadání "Obytný Mercedes Sprinter Taklamakan v přírodě". Taklamakan je existující obytné auto, na Sprinterech 4x4 ho dělá tuším holandská firma, zabývající se převážně loděmi (takže dřevo atd. uvnitř spíš připomíná jachtu), montáž probíhá v Německu, kousek od CZ hranic. Vloni ho kupovala bývalá přítelkyně, je to relativně malé auto pro dva lidi, ale jí vyhovuje.

Tak se nám blíží sezóna. Do Důry mne čeká nová baterka, menší servis a STK, prostě prkotiny, takže se mohu bavit povídáním s AI, která mi na vyžádání vytváří různé obrázky. Že by inspirace..?

Tohle je téma, ke kterému sice nepřispěji konkrétní radou, ale fascinuje mne ta touha, snad absťák něco dalšího si koupit, i když vlastně nic nepotřebuju. Naprosto to chápu a jsem šťastný, že tohle období mám už za sebou, poslední mechanické hodinky jsem si koupil před 2 roky, teď před Vánocemi jen jedny smartwatch. Dal jsem si za úkol vždy při nákupu hodinek prodat jiné, což je obtížné, protože se dostávám do stavu, kdy mne s každými hodinkami pojí společné zážitky či nějaký silný příběh, to máme s autorem podobné. V hlavě mám ještě aspoň jedny PRIM, ale ze současného portfolia značky se mi nic nelíbí, takže čekám a uvažuji i o zakázkové výrobě. V poslední době mne hodně láká značka Bremont, dřív jsem chtěl aspoň jedny Panerai a pár dalších, ale tyhle preference se časem mění. Rolex mne dřív nelákal, teď si ho umím představit, ale zatím ta touha výrazně nesílí. Co mám na rozdíl od autora vlákna jinak je, že nemám potřebu získávat od druhých tipy a doporučení. Pro mne je to zcela nepřenosná věc. Hodinky pro mne znamenají až něco trochu intimního, mám s nimi svým způsobem vztah, musí mezi námi přeskočit jiskra a ta se musí během záměrného oddalování nákupu - trvá to v řádu měsíců - rozhořet v silnou touhu. Jasně, kdysi jsem na to také zkoušel jít analyticky - "Tak co nemám - hranaté hodinky, Big date, GMT, modrá chrona, černé hodinky, zlaté...". Takhle si v podstatě mohu nadefinovat až skoro konkrétní hodinky nebo výběr dramaticky zúžit, ale když jsem je pak měl (nebo v lepším případě aspoň zkusil na ruce), najednou bylo všechno jinak. Můžu si nadefinovat ženu snů, někdo mi ji nadělí a - nic, nula, nuda, žádná jiskra. A takhle to mám i s hodinkami. Proto se už nebojím, o nic se nesnažím a nechávám tomu volný průběh - s těmi pravými mne osud zase svede dohromady způsobem, o kterém nic netuším, ty nejlepší hodinky si mne prostě najdou...

Ještě k NC - moje NBFL z roku 2003 má 6 rychlostí a samosvor. Máš pravdu, je to bezva. V NC je určitě víc místa, já měřím 178 cm, v NBFL je to pohoda, ale 190 cm kamarád už měl problém, který v NC není. A k Tvé připomínce k vlivu vyšší hmotnosti NC "jen" o 50 kg. Tady nejde o výkon či krouťák, ten je u jakékoliv MX-5 ve srovnání s opravdu sportovními auty směšný a kdyby mi šlo o výkon, nikdy bych MX-5 nechválil. MX-5 je ale hlavně o zatáčkách a tam je 50 kilo znát. Já si zatáčky nejvíc užívám sám. Když jedu ve dvou (to je těch cca 50 kilo navíc), je auto nejen línější v přímém směru, ale znatelně horší v zatáčkách, prostě si musím ty limity posunout. Když se jedu vyblbnout do zatáček, mám rád i co nejméně benzínu v nádrži. MX-5 je na tyhle věci citlivá, dokonce je znát i malý kousek, o který se sníží (nebo posune, nevím, nejsem expert) těžiště při stažené střeše, s nataženou střechou si to v některých momentech tak neužiju. Nikdy bych nemyslel, že ten rozdíl poznám a dlouho jsem dělal za jinak stejných podmínek pokusy, než jsem se v tom utvrdil.

Zajímavá zkušenost. myslím tím MX-5 ND. Já jezdím NB po faceliftu, rok 2003, už skoro 13 let. Jezdil jsem, byť krátce, s NA, NC i ND a upřímně, ze všeho nejméně mi sedla právě NC. Možná to bylo hmotností (NC je myslím ze všech generací nejtěžší a navíc mi dělal spolujezdce majitel), asi jsem to s ní ani neuměl ale ty jízdní vlastnosti a hravost, to mi přišlo "nejhorší" (schválně píšu uvozovky, je to jinak skvělé auto). Ale neměl jsem ji v ruce jako mou NBFL, tak nejsem úplně objektivní.

Měl jsem Stenhart Aviation GMT, stejné pouzdro. Na mé cca 19 cm zápěstí to byly velké hodinky, ale stále ještě nositelné a nepobuřující, líbily se mi a rád jsem je nosil. S nostalgií na ně vzpomínám a stále si říkám, jestli bych si je neměl, třeba v chrono verzi, zase koupit.

Protože je to úžasné auto, které haní jen neználci..:-). První generace se dokonce stala sportovním autem roku, v konkurenci všech možných Porsche atd. MX-5 je spolehlivé auto s tak skvělými jízdními vlastnostmi, že ji brávali jako etalon dokonalosti do srovnávacích testů jinak třeba mnohem výkonnějších a dražších sportovních aut. Pravda, třetí generace, je sice prostorná, na svou dobu moderní, ale co se týče těch geniálních genů, které měla NA a zdědila je NB, tak to skoro vypadá jako by NC měla jednoho z rodičů někde odvedle. Poslední generace, ND, je už prý zase dokonalá, ale jel jsem v ní jen krátce, tak to neumím posoudit.