Ivan Lelák

Mohu se zeptat, kde jsi kupoval to zelené Mini? Asi ho nutně potřebuju jako dárek pro někoho, kdo skoro přesně s takovým jezdí. Díky!

Asi tak. Jen takový postřeh - skupina lidí, co chtějí MIP, se postupně zmenšuje. Moje první hodinky, Suunto, měly dotykový displej a bylo to super. Když jsem se o tom někde zmínil, tak že je to u sportovních hodinek blbost, protože se můžeš displeje při aktivitě omylem dotknout, že to má velkou spotřebu atd. Já se displeje nikdy omylem nedotkl a spotřeba mi přišla OK i pro celý víkend s GPS aktivitami. Pak jsem koupil Garmin D2 Charlie, což je letecká mutace Fenix 5X, ty mají MIP, nějak jsem se s ním naučil žít ale ten komfort při obsluze tam pro mně ve srovnání s Amoled není. Připadal jsem si jako osamělý bojovník za Amoled u outdoorových hodinek, ale asi jsem nebyl sám, protože i Garmin začal čím dál víc prosazovat Amoled. Jasně, MIP je legenda a má své výhody, umí ho i se solárem (Amoled bude časem také) a málo žere, přesto jsem rád za Fenix 8 Amoled, za mne téměř dokonalé hodinky.

To se mi podařilo taky, vlastně kamarádovi, kterému jsem Raptora kdysi půjčil na vyzkoušení předtím, než si ho objedná. Jsou tam čelisti na prstýnky, tedy měkký kov a on s tím zkusil přestřihnout podložku pod matici šroubu, asi M16 nebo tak nějak, prostě velkou, ocelový plech asi 2 mm silný. Čelist to nevydržela, poslal jsem to do Morisu s tím, že zaplatím opravu/výměnu a oni mi poslali nové nůžky.

EKG umí třeba Samsung a asi i AW, nemají ale svítilnu, pokud vím. Teplotu asi mají taky, třeba u Samsungu jsem měl i měření teploty různých předmětů - namíříš hodinky třeba na čaj v hrnku, radiátor atd. a ukáže to teplotu, to bylo super. Ale MIP nemají žádné hodinky, takže pokud MIP + svítilnu, jinou alternativu než Garmin nevidím a na to, že jsi natrefil na špatný kus, se vykašli, miliony lidí jsou spokojeny..

Hele, jsem na tom stejně. 24/7, kromě sprchy a hardcora zahradních prací, mám na ruce Fenix 8, na lyže a motorku beru prastaré D2 Charlie. Mechanické hodinky mám většinou vystavené, tak se s nimi denně vidím, ale na ruku je beru na formálnější akce, obchodní jednání atd. Stud mne už přešel a mechaniku miluju dál, i když teď jen takhle.

Jak jsi spokojen s tou váhou? Taky jsem o ní uvažoval, ale máme doma chytrou váhu ETA, na kterou leze celá rodina včetně těch, co hodinky Garmin nemají. Váha je taky s mobilní aplikací a přecvaknout svou váhu do Garmin Connect mi trvá 5 vteřin, tak jsem to zatím odložil.

Je vůbec nějaká taková náhrada? Já teda za více než 30 let neměl nikdy problém ani s navigacemi, ani dvěma hodinkami, které mám, naopak D2 Charlie jsou i po 8 letech rasení na motorce, v letadle, na lyžích atd. v krásném stavu, vše funguje a baterka perfektně drží.

Výhradním dovozcem do ČR je Moris a tam se i posílají multitooly do reklamace, případně je možné to vyřídit osobně, což se v mnoha případech ukázalo jako nejrychlejší. Adresu teď nevím, můžeš kouknout na jejich stránky, případně napsat či zavolat: reklamace@moris.cz, tel. +420 739 784 010 (našel jsem to na jejich stránkách v obchodních podmínkách).

S elektřinou nejsem kamarád. Před týdnem mi vypadnul proudový chránič. Nahodil jsem ho, za chvíli zase a ještě několikrát. Tak jsem postupně shazoval jednotlivé pojistky a čekal. Začal jsem provizorními venkovními kabely do mobilheimu a garáže (jsou tam už několik let, moje lenost), padalo to furt, takže další, až byl nakonec vyhozený celý barák. Až úplně nakonec jsem si všiml, že zbývají pojistky pro 380V přívod do garáže, ten je veden pod zemí, ale v garáži je zatím jen provizorně vyveden, než mi nějaký odborník udělá v garáži elektřinu. No a ten vývod asi zvlhnul nebo co. Takže jsem zase všechno nahodil a nechal shozený jen tenhle vývod. No stane se.. Naštěstí mám barák postavenej už 16 let, vloni jsme rekonstruovali kuchyň, komoru, koupelnu a zčásti i chodbu a obývák, takže až na nějakou údržbu je snad na dlouho pokoj (vlastně ještě plot mně letos čeká). Mimochodem, mám Bungalov 13, nejmenší domek, co jsem kdysi po rozvodu našel v katalogu v přesvědčení, že tam stejně už budu jen sám a semtam na jednu noc se tam 2 vejdeme. Inu člověk míní, ženská mění, ale i tak nám těch 78 metrů čtverečních podlahové plochy (+ velká terasa a zahrada) stačí, je to útulný, koukáme do polí, luk a lesů, štěkaj tam lišky, dupou a funí ježci, hopkaj zajíci, pasou se srnky, nádherné západy slunce, miluju to tam.

Uvažuji o Alpha také, ale spíš z "povinnosti" a protože se mi tenhle konstrukční systém líbí, proto jsem pro denní nošení dlouhé roky nosil Wave, Wave Plus či Charge G10. Nyní nosím ARC a jsem spokojen, ale po Wave Plus se mi stýská - někdo mi ho ukradl z brašničky na kole a na denní "prasení" byl skvělý, prostě za "málo" peněz hodně muziky. Fotka sice může klamat, aleTvůj Wave Plus mi přijde celkově takový zašlý, viděl bych to s prominutím na trochu podceněnou údržbu, ale mohu se mýlit a chápu, že u vytíženého pracovního nástroje se to může stát. Asi by stálo za to si ho vzít do parády a dát mu důkladnou očistu a promazání.

Tak nějak mne napadlo, jak jsou asi majitelé Garminů téhle značce věrní a jak dlouho si nechávají jejich hodinky, než koupí nové. U telefonů či jiných značek lidé často mění nový model za starší ve chvíli, kdy je nový model uveden na trh, případně přecházejí na jiné značky, protože se domnívají, že pro ně budou lepší. Já nejsem moc promiskuitní. Co se týká navigací, měl jsem jich od Garminu asi 5, první už v první polovině 90. let, ta byla v letadle, pak jich následovalo více na motorku. V autě mám nyní i jiné značky, ale v počtu mých navigací Garmin vede. U chytrých hodinek jsem začal značkou Suunto, na létání, motorku a další outdoor jsem pak koupil Garmin D2 Charlie, které mám stále, už asi 8 let. Mezitím jsem měl dvoje hodinky Samsung, nakonec jsem se jich zbavil (byť jako kancelářský nástroj byly skvělé) a k D2 Charlie koupil na denní nošení Fenix 8. Ty si nejspíš nechám ještě dlouho, protože F8 Pro mne nezaujaly a uvidíme, jak to bude s Fenix 9. Garmin sice avizuje nové funkce, zejména zdravotní, ale jak mne to zaujme, těžko říci. Mohu tedy říci, že Garminu jsem už dlouhá desetiletí věrný a jejich výrobky si nechávám dlouhou dobu. Jak to máte vy?

To je velká krása!!! Z Ferrari mám jen 512 S z Le Mans 1970.

Věřím, že každej z nás je nějaký osobnostní typ, má nějak vnitřně vyváženou potřebu být veselý či naopak smutný, výřečný nebo tichý, extrovert vs introvert apod. A když něco z toho přebývá, organismus se snaží to postupně srovnat do toho vnitřního normálu. Třeba televizní komici jsou v soukromí často tiší a podléhají depresivním náladám, naopak představitelé tragických rolí jsou v soukromí často vtipní a veselí. A to platí i pro potřebu alkoholu, organismuss je prostě nějak vnitřně vyváženej a to i po téhle stránce. Někdo alkohol nepotřebuje, jiný jo. Když se dlouhodobě chlastá přespříliš, projeví se to na zdraví. Já si v mládí odchlastal těžkej nadprůměr a tak teď chlast nepotřebuju. Ne že bych ho nepil, ale jen když je nějaká příležitost, občas si dám v letních vedrech po nějaké práci pivo (ale stačí mi i voda), jedno dvě s kamarády v hospodě, spíš výjimečně panáka nebo sklenku vína a to je tak všechno. PS: Jo, na vlastním těle jsem dokázal, že se vědci mýlí. Kdysi dávno nás učili, že chlast zabíjí mozkové buňky a ty se už neobnovují. Když jsem studoval, chlastal jsem extraligu a fakt jsem pozoroval, že blbnu. Paměť, soustředění, nic z toho moc nefungovalo ani když jsem byl střízlivý. Protože jsem chtěl dostudovat (tehdy ze strachu, že půjdu na 2 roky na vojnu), přestal jsem skoro chlastat a po pár měsících se paměť atd. zase vrátila - bingo, buňky zase dorostly !

No hurá! Muselo to stát ranec, ale co by člověk pro kočičku neudělal. Teda musím přiznat, že už párkrát mne napadla hříšná myšlenka, co bych si mohl koupit, kdybych to nechal na přírodě, ale vždycky jsem si dal facku a jel na veterinu zase. K tomu krmení - náš Mňaugliš dostal od cizí kočky předloni na tlamu tak, že přišel domů jako Němec od Stalingradu, celej rozježenej, samá krev, padaly z něj trsy vytrhaných chlupů a s vyhozenou čelistí. Zprvu to nebylo moc vidět, jen mu z huby koukal kousek jazyka a nežral. Mysleli jsme, že ho bolí tlamička ale za pár dnů to přejde. Pak mu ale začala otékat čelist, měl v tlamičce i tržné zranění a v něm zánět. Na veterině si zprvu nevěděli rady, ale nakonec rentgen ukázal o co jde a následovala operace, kdy mu čelist vrátili na místo. Do té doby a ještě 2 týdny po operaci jsme ho ale krmili i napájeli stříkačkou, plus léky. Chvilkama to vypadalo, že půjde o život nám a ne jemu, ale nakonec jsme to dali a Mňaugliš, letos mu bude 17 let, je stále s námi.

Jj, někdy jsou díky své převaze nad věcí. Tím víc nechápu, že občas úplný mrňous zažene velkého agresivního psa nebo třeba i vlka. Zvlášť když jde o mámu od štěňat, ale i když chrání barák nebo páníčka. Možná to není vždy o fyzické převaze ale i o charakteru, odhodlání, odvaze a možná mu ta čivava svým projevem sdělí něco, co uzná a radši ustoupí. Bůhví jak to vlastně je..

Před léty hlídali občas našeho borderáka Skotyho známí. Měli staforda, se kterým byl Skoty jako štěně kamarád, ale pak se jejich cesty rozešli a Skoty vždy Luckyho několik dnů provokoval, vrčel na něj, cenil zuby. Lucky byl v pohodě ale vždy po několika dnech toho měl dost, povalil Skotyho na záda, zakousl se mu do krku a temně vrčel. Skoty vytuhnul a zkrotl, Lucky ho pustil, s úsměvem odcházel a zase byl pár dnů pokoj. Lucky mu nikdy neublížil, ani nechtěl, jen mu vždy ukázal, kde je hranice jeho trpělivosti..

Minulý týden se ukázalo, že co do výchovy, málokdy je na vině pes ale skoro vždycky páníček, koneckonců, když chodíme na cvičák, už dlouho říkám panu trenérovi, že tam chodíme učit mě a ne Beryho. Minulý týden jsme jeli na pár dnů do Rakouska vyvětrat si hlavy. Beryho se ujala Dáša, milovnice psů. Má mixku Pružinu, se kterou jsou s Berym nej kámoši, má 4 kočky, po kterých Bery nejde a kdyby náhodou, dostane od nich přes čumák. Dáša předtím cvičila našeho borderáka Skotyho, předtím nějaké rotvajlery atd. Nešlo nikdy o "soutěžní" výcvik, spíš o výchovu a ovladatelnost. Když jsme se v neděli vrátili, Bery byl jako vyměněný. Skoro neskákal na lidi, na povel šel na místo a zůstal tam, dokonce - ještě nedokonale - předváděl povel "k noze" a chození u nohy. Evidentně zafungovala přísnost a důslednost cvičitelky, která vyústila v autoritu a pokrok ve výchově. Já jsem měkota, co se bojí na něj zařvat, protože je to chudinka zachráněný bůhvíodkud, což naopak někdy vyústí v můj hysterický výbuch, pochopitelně bez důsledků na psí výchovu, maximálně tak chudáka psa vystresuju a já jsem na infarkt. Samozřejmě i já jsem už nějaké psy jakž takž vycvičil, ale u Beryho jsem měl právě kvůli jeho minulosti strach to s přísností přehánět, což byla chyba, metoda cukr a bič funguje nejlíp. No neva, Bery tam bude chodit na školu v přírodě častěji. Jo, a jak jste mi tu nedávno radili co se týká přivolání, tak jsem si dovolil ho včera i dnes ráno na procházce v lukách pustit na pár minut navolno. Ráno za prvé proto, že srnky, které tam dřív bývaly, si to už rozmyslely a odešly se nechat otravovat jiným psem někam jinam, takže je tam klid a za druhé, že mám celý den na to Beryho honit, kdyby zdrhnul. Včera sice zmerčil na jedné neoplocené zahradě kočku a vydal se za ní, ale na povel se zastavil a počkal, až ho dojdu. Tam jsem mu vysvětlil, že je to beztak náš Mňaugliš co se s ním uvidí doma a jsou kámoši, tak se uklidnil. Zatím je to pouštění takové nervózní, nedovolím si to vždy a Beryho neustálými pokyny ("pocem, zpátky, čekej, neser a zůstaň blbečku") držím do 10-15 m ode mne, nicméně se to daří, takže dobrý. Nicméně to nic nemění na tom, co jsem napsal na začátku - chyba je ve mně, pes je připravený se učit kdykoliv a rád. Však si rozdíl mezi dobrým a špatným učitelem všichni pamatujeme ze školy, že jo..

To není skříň, ale zeď v chodbě, jen u vchodových dveří je trochu odrápaná. Nábytek je víceméně v pohodě, i když pokusy o okusování také proběhly.

Díky. Podobné papolohy míval i Skoty a ten žádnými útrapami netrpěl, měli jsme ho od štěněte. Borderky (a určitě i jiná plemena) to tak prostě mají. Když jsem ho fotil, mlátil ocasem o zem radostí, že se páníček probudil, za chvíli bude snídaně a pak se půjde ven. Ale máš pravdu, v různých situacích stále pozorujeme traumata z minulosti. Naštěstí je to stále lepší, i když něco v něm asi už zůstane.

Vaši psíci si hoví v pelíškách a na gaučích, Bery na to kašle a spí ve své prapodivné poloze na rohožce u vchodových dveří nebo na dlažbě před ložnicí..

Byli jsme na pár dnů v Rakousku, ne lyžovat ale termálovat a taky trochu pocourat po horách. Měl jsem své nové Salewy a i když nejsou primárně zimní, jsou skvělé. Perfektně obepnou nohu, pevně drží, je v ní taková jistota při chůzi po nerovném povrchu. A také si na nohu lépe sedají, až se přizpůsobí, mohly by být dokonalé. Monče jsem tam koupil tyhle Salomony a hrozně si je pochvaluje.

Já dnes po delší době Vasky, typ Veny. Mám je už pár let a nosím málo, protože jsem měl problém s tlačením do spodní části kotníku. Nicméně jsem zjistil, že je to způsobeno i utažením tkaniček a protože se mi ty boty líbí, dnes jsem si je vzal a je mi prima. Asi ještě nějaké přikoupím.. Protože mám rád i boty bez šněrování, před pár měsíci jsem koupil jedny mokasíny u Bati. Světle hnědá, broušená kůže se zajímavým rastrem, moc se mi líbí, ale při delší chůzi tlačí a na boku se začíná se oddělovat podrážka od svršku, kvalita za mne nic moc.

Leathermany, aspoň některé, mají držák originálních plochých bitů a také nabízí ráčnu. Vtip je v tom, že má i adaptér na bity (který lze upravit i z běžného držáku bitů skoro zadarmo) a tím pádem můžeš v Leathermanu používat širokou škálu 1/4" bitů. A nebo dáš do adaptéru ještě jeden miniaturní adaptér na běžné 1/4" nástrčné hlavice, tzv. "oříšky", které se dělají od cca č do 14 mm. Pak lze použít nejen bity a oříšky, ale i prodlužovací nástavce, kardan atd., stejně jako u malé golasady. Victorinox navíc nemá výměnné čelisti štípaček a také bych zvážil mezinárodní 25-letou záruku Leathermanu, která je víceméně doživotní. Za 10, 15 či 20 let dojde k poškození, třeba i jen nadměrným vůlím, pošleš Leatherman do reklamace bez žádného dokladu (k českému dovozci nebo třeba i do Portlandu) a dostaneš nový multitool. Pokud se již stejný typ nevyrábí, dostaneš nástupnický model. Tohle jsou, alespoň za mne, spolu se širokým sortimentem multitoolů, ze kterého si vybere snad každý, velké přednosti Leathermanu. Proti tomu boduje Victorinox "švýcarským" zpracováním a některými prvky jako je vývrtka atd. Mám rád jejich jednoduchý tvar čepele (obdobný jako u jejich "armádních" nožů, které považuji za bezkonkurenční), byť některé čepele Leathermanu jsou myslím na něco vhodnější. To jsou ale za mne všechna PRO Victorinoxu. Když časem "ožvýkám" vestavěné šroubováky či čelisti štípaček (a stane se to, ne že ne), nevím, jak po záruce postupovat. U Leathermanu vyměním čelisti štípaček i příslušný bit za nový. Nemám nic proti Victorinoxu, naopak, mám několik jejich multifunkčních nožů různých velikostí a nedám na ně dopustit. Co se týká multitoolů, tak až na zpracování (které ale vynikne až v přímém srovnání) myslím Leatherman vede. Chápu, že Victorinox má právem mnoho příznivců, určitě je skvělý, ale před konečným rozhodnutím bych doporučil přímé srovnání v ruce, protože svou roli hraje i ovládání a ergonomie.

Micra patří do skupiny "klíčenek". Ale je skvělá.

Díky místnímu členovi mám už také pár knih a zatím sjíždím v autě Tři kamarády od E.M.Remarque. Je to super!