Byli jsme na výletě a na kraji jedné obce velká rezidence, garáže, hospodářské budovy a rozlehlý pozemek s jezírkem. Jdeme a koukáme, že v jezírku je něco černého. Přijdeme blíž a vidíme psa, jak se přidržuje ledu, šlape vodu a mele z posledního, ani štěkat už nemohl. Honem zvoníme na majitele, že se jim topí pes. Vyběhnul starší kníratý pán v teplákách, vlezl do jezírka (vody po stehna), psa - buldočka vytáhl a utíkal s ním dovnitř. Moc nám děkoval, no měl proč, být tam ještě 15 minut, tak je po buldočkovi. To bylo fakt štěstí, že jsme šli zrovna kolem, hnusně, zataženo, padal trochu sníh, nikde nikdo a tohle byl poslední barák v obci. Ale aspoň jsme si mohli v denním úkolníčku odškrtnout dobrý skutek.