Pedro123

To: Jeronimo Rozumím - škola - příklady táhnou. Učit mládež pracovat, pracovat poctivě, hlavou i rukama, v nejvyšší kvalitě - to se, obzvlášť dnes, vysoce cení. Pořád říkám, že už konečně musí přijít doba, kdy poctivě provozované řemeslo musí mít zlaté dno. Některá řemesla, pokud jsou dělána dobře, si již na něj sahají (topenáři, instalatéři, zedníci, tesaři, pokrývači, elektrikáři - ale musí mít punc solidnosti). 1500 Kč za GO není zase až tak moc, ale pak není třeba hodiny rozebíhat - ty musí běžet i kdybychom nechtěli. Ve Tvém případě to byl nějaký fušer. Taky je znám, ale znám i hodinářství s velice kvalitními hodináři (nechci dělat nepovolenou reklamu, tak jenom zmíním opravnu na Bělohorské u Kláštera a Vršovické proti Bohemce v Praze) - tam jsou skuteční odborníci schopní opravit vše od miniaturních hodinek až po věžní cimbál. Tedy odborníci vyučeni v oboru s dlouholetou praxí.

A úplně naposledy: Zkusil jsem na foťák nějaké video. První problém: Musel jsem 2. polovici obtížně vysvětlit, co se chce a požaduje - ale nakonec bylo pochopeno :-). Inu - ženský. Ale ruce mám jednom jedny, stativ nemám a každá další ruka je dobrá. Video jsem převedl do *.avi a komprimoval na cca 600 kB - takže by to mohlo projít, ovšem na úkor kvality. Ale podstata je vidět. Tedy měchy jsou fertiš. Ještě je nechám pár dnů stažený a bude to dobrý. Dnes jsem, bohužel, na kukykách nemáknul - mám taky zahradu, na ní asi 200 stromů, nikdo jiný ty klacky na zimu neořeže - a musí se využít pěkné počasí. A zítra máme hon, prasat je moc, tak držte palec, aby se něco našlo a piclo, protože to je přemnožený a nechceme, aby nám do toho něco vlítlo (tím myslím nemoci). Pedro. PS: Tak mi to hlásí že "Není povoleno vkládat soubory tohoto typu" - takže nic. Není mi jasné, zda jenom soubory v tomto formátu, nebo veškerá videa, ale to už je jedno. Pokud má někdo zkušenosti, poraďte prosím, mohu převést a komprimovat do všech běžných formátů.

A dnes naposledy: Ještě 2x jsem dal kůži napít lihu a už by se to dalo instalovat. Horní deska měchu padá dolů prudce sama. Teď se ještě nesmí zapomenout vzít nějakou indulonu nebo mast na ruce a kůži ve zlomech zase promazat, aby zvláčněla a nás přežila. Dále přikládám fotky (vylepšení - fotky jsem ve fotošopu očísloval): Foto 35 a 36: Mí dva neúnavní pomocníci. Ale spíše překáží, protože běžící řemeny, točící se vřetena apod. jim nic neříkají, takže musím dávat pozor za 3. Oba jsou kocouři, zrzavej RasPutin, černý Negger, oba ještě koťata asi 10 měsíců staré, oba asi vyhození z auta jako nevhodný dáreček, a oba kliďasové. Ale mají se k světu - ten zrzavej už má 3,5 kila a bude z něj silnej hodinář a technik :-). Foto 37 až 39: Zbývá jenom vyrobit očka pro zaháknutí zvedacího mechanismu. Původně jsou do měchu zatlučeny "U"-skobičky. To jsem zavrhl - lépe vypadá očko. To se vyrobí z tvrdého nerez zubařského drátu jeho skroucením, srovnáním a zabroušením konce. Foto 40: Dírka pro očko se musí předvrtat - zde vrtákem 1,2 mm. Foto 41: Pomocí kleštiček se očko zatluče do dřeva a pak se srovná kleštičkama. Foto 42: Hotový funkční měchy připravený k expedici na píšťaly. (Zkusím něco nahrát na video - snad to jde také vložit.) Pedro.

To: RMX Ano, lidi s mazivy obecně dokážou neskutečná zvěrstva - spíše ke škodě než k užitku. Moje babička měla na zdi v kuchyni staré pendlovky, ještě s lihýřem (strojek byl volně přístupný z boků), a když se jim už nechtělo, tak když třeba smažila řízky, tak namočila husí peroutku do sádla, tak nějak bez náhledu tam párkrát zašmrdlala, a hodiny běžely další rok. Byly to hodiny bez bití. Jako kluk pamatuji, že k šišce byly provázkem přivázány různé staré zrezlé veliké matice pro zvýšení hmotnosti závaží, a i to, že pro jejich hlasitý krok jsem vždy večer nemohl usnout :-). Já mám ještě z dob komančů 3 lahvičky oleje v objemu cca 1 dcl v sortě 1-2-3 - už ani nevím, kde jsem to sehnal. Má to název Uhrenoil a tuším, že to dělali v NDR. V tomto množství to je na několik životů. Ale rusandám by postačoval i nějaký silikon s molybdenem říznutý olejem na šicí stroje rozehřátým a cezeným přes filtrační papír. K tomu vyvařování strojku: Já v původním příspěvku navrhuji jako "emerický" způsob celý strojek nechat odmočit v benzínu. Ale ještě lepší a velice úspěšná metoda je vyvaření strojku v sodě. Soda nejenom odstraní staré vrstvy mastnost a nánosů, ale z mosazi i oceli sundá různé letité barevné odstíny a nádechy, takže vše dostane ten původní lesk a švih. Je to prastará a funkční metoda. Vyvařený strojek jenom opláchneme vařící vodou - rychle oschne vnitřním teplem a zbytek oschne zavěšený nad kamny. Ku podivu - ocel po této akci nerezne. U těchto ruských kukaček by asi efekt nebyl až tak patrný, ale u lepších hodin, u kterých jsou desky strojku leštěny, to je až překvapení, jak po vyjmutí desek z lázně a jejich osušení "prokouknou" a mosaz dostane nádechy spektra. Kdo má např. klasickou kulovnici tak ví, že závěr, který není brynýrovaný, průběžným ošetřováním zbrojním olejem zežloutne a ani benzin toto zabarvení neodstraní. Proto, čas od času a když mám náladu, závěr rozeberu a vyvařím v sodě - dokonalý efekt a závěr dostane opět ocelovo-stříbrnou barvu. Metody starých mistrů typu Alessandra Scotty (Honza Skoták z Hrdlořez) bych v žádném případě nepodceňoval :-). K těm zadním dvířkům ruských kukaček: Ano, panty se časem vyvěsí a dvířka jsou vůči bedně zkřížená, což ovlivňuje nastavení bicího péra vůči kladívku. Tomu se lehce odpomůže: Dvířka se nastaví proti bedně tak, jak mají být. To se dá pod vrtačku a dvířka se na straně zajišťovacích háčků nahoře i dole provrtají až do bedny, aby bedna byla zavrtaná asi do hloubky 1 cm. Třeba vrtákem průměru 4 mm. Pak se z mosazného (svářecího) drátu stejného průměru udělají kolíčky, na konci se udělá trošku kónus (ten kónus tam musí být kvůli rádiusové trajektorii dvířek) a ty se natlučou do rámu bedny tak, aby kónusy vykukovaly ven a i troška jejich válcové části k ustavení. Kolíčky tvoří ustavení dvířek a problém je odstraněn. Až se k tomu dostanu, tak pošlu nějaké foto. Sám se divím, že to výrobce nenapadlo. Abych nepsal jen tak "na sucho" - a tím nebyl podroben kritice o absenci fotodokumentace :-), tak posílám Foto 34: Lihovým mořidlem jsem provlhčil kůži měchů, sepnul kancelářskými sponami a nechal zaschnout na radiátoru topení. Současně jsem namořil i dřevo. Po vyschnutí již měchy drží sevřené, sice ještě ne absolutně na "0", ale už se to blíží. Ještě jednou jim dám lihový "truňk" - a bude to OK. Zdar, Pedro.

Tak to funguje - již zpočátku jsem asi postupoval správně, ale protože se mi fotky nezobrazovaly hned, tak jsem se domníval, že se needitovaly. Je škoda, že se needitují průběžně do textu, aby se poznámky daly psát přímo k nim. Foto 4: Pohled na strojek od strany kyvadla. Jak jsem dříve naznačil, tak tyto hodiny mají naprosto primitivně uložený závěs kyvadla. Je jenom z naohýbaných drátů. Takže jsem si to dobře pamatoval. To samozřejmě jejich chodu nevadí, ale oproti uložení např. na planžetě hodiny ztrácí na přesnosti chodu, s čímž se u takových hodin i počítá. Foto 5: I kotva kroku a palety (to jsou ty čelisti zapadající do krokového kola) je pouze z naohýbaného plechu. Krokové kolo má boky zubů rovné, což rovněž hovoří o levné kategorii strojku. Foto 6: Čelní pohled na strojek. Tady mi paměť zklamala; myslel jsem, že převodové soukolí ručiček má odnímací rameno s ložisky - nemá, tady je zvolen jednodušší systém uložení koleček, která jsou na hřídelích zajištěna ségrovkami. Foto 7: Další pohled na vyjmutou píšťalu s měchem. Vpravo je vidět ono "prodloužené" prkýnko. Foto 8: Rozhodl jsem se měchy a píšťaly vyrobit nové. K tomu je třeba jedině kvalitní materiál, bez kterého to prostě nejde. Na obr. jsou vidět 4 přířezy dýhy tl. 2,5 mm (2 bukové a 2 dubové), bukový vyschlý hranol a slušně veliký kus jemné vydělané kůže (nejsem odborník, ale myslím, že to je kozinka). Kůže má střední tloušťku cca 0,35 mm. A je to jako se vším: Narychlo jsem sháněl kůži - telefony, mejly - a pak jsem ji nalezl ve starém zapomenutém herberku na půdě. Dýhy jsem koupil jako odpad ve Vodňanech za směšnou cenu - jsou tam velice ochotní a vstřícní, vzali mi na dílnu abych si sám vybral - že už by k nám konečně dorazil ten správný kapitalismus??? :-) kde je obchodník obchodníkem a zákazník zákazníkem? Foto 9: Další můj sklerotický omyl: Původně jsem vám hlásil, že schwarzwaldky mají horní desku měchu zatíženou olovem a rusandy nikoliv. Opak je pravdou. Po sejmutí papírové vrstvy se objeví díra průměru 16 mm a v ní je naskládáno 5 ocelových koleček jako závaží. Foto 10: Oddělení měchu od píšťaly. Zde je vidět, že díra do měchu je nesymetricky uložena. Je třeba pamatovat, že u druhého měchu musí být díra umístěna zrcadlově. Oddělění měchu od píšťaly vůbec nebolelo - na to stačil obyčejný zavírák, protože plesnivé lepidlo vůbec nedrželo. Foto 11: Nařezání patřičných přířezů na výrobu měchů. Samozřejmě je lze nařezat i ručně pilkou, ale cirkulárka je vítaný pomocník. List pily: hoblovací vidiák 500 mm - řeže přesně a naprosto čistě - ukáži později. Řeže se z delšího trámečku (k pile neradno moc blízko strkat maso), nařízne se delší kus než je potřeba (kdyby se něco zkazilo, aby se příložník nemusel ustavovat znova, nejprve se podél naříznou finálové míry a pak se napříč jenom pokrátí na konkrétní délku měchu. Zbytek je odpad. Foto 12: Takto vypadá naříznutí trámku z jeho čela. Foto 13: Rozřezání naříznutého trámku na délku měchů. Přesto, že má pila husté zuby (z=120), tak se musí odkrajovat velice pomalu a s citem, aby se dřevo nevyštipovalo. Foto 14: Hotové přířezy na stole. Bude se pracovat pouze s dvěma z nich - třetí je rezerva. Foto 15: Úprava materiálu k výrobě závaží. Staré olověné houstičky (které jsem si kdysi odléval jídelní lžicí) se na kovadlině naklepou na tloušťku cca 4 mm. Foto 16: Na tvrdé dřevěné podložce z olova vysekneme finální závaží. Nástrojem je obyčejný vysekávač na kůži, ale ten olovo v pohodě spolkne bez poškození. Protože se závažíčko trošku pokroutí, sklepneme je do roviny kladivem. Foto 17 a 18: Vrtání díry pro závaží průměru 16 mm do horní desky měchu. Hloubka musí odpovídat tloušťce závažíčka. Současně do spodní desky měchu vyvrtáme díru pro průchod vzduchu průměru 10 mm podle původní předlohy - pozor, pro každý měch je díra umístěna zrcadlově nesymetricky. Díra 10 mm jde prkýnkem durch, tzn., že prkýnko musíme mít dokonale podložené, aby jej vrták nepoškodil nebo neroztrhl při výběhu z díry. Foto 19: Konečné dočištění prkýnek. Mám jeden takový starý malý soustruh na kterém už jenom leštím nože apod., na velkém soustruhu jsem si vytočil závit na uchycení kotouče na rozbrusku se samolepicím povrchem - suchým zipem. Strojně dočišťujte pouze plochy, čela a boky. Hrany nechte na jemné ruční dobroušení šmirglem - hrany by neměly být moc zakulaceny - jen tak je srazit, aby na nich nebyly "jehly" třísek. Vypadá to líp. Foto 20: Finálně zpracovaná "prkýnka". Olůvka jsou do dřeva pouze naražena. Kdyby byly malé, tak je buď zalepit, nebo jim kladivem ještě trošku napěchovat průměr. Finálně lze plochu s olůvky přebrousit do hladka. Foto 21: Z kůže vyrobíme pant. Měl by být asi o 2 mm užší, než je šířka prkýnek. Do vzniklé mezery se později vsune kousek složené kůže měchu. Kůži si přehněte, kladívkem naklepejte - dostane trošku paměť, pak si míry naznačte fixem a nožem na lino podle ocelového pravítka na prkýnku úřízněte. Pantíček ihned fixujte do nějaké svěrky - zde je velká kancelářská spona. Pak nastupuje chemopren a podle postupu se pantíky nalepí na obě prkýnka. Důležité je aby vše bylo slepeno rovně. Musí se postupovat přesně a rychle - jak chemopren chytne tak drží, a po odtržení už zase nelepí. Je to sajrajt - později ještě něco uvedu k lepidlům. Foto 22: Vše se zašponuje do svěráků - samozřejmě, že přes nějakou měkkou podložku, a nechá se to schnout. Chemoprenu stačí hodinka. Foto 23: Během postupu prací jsem se usnesl, že jako u minulých kukaček, udělám i u těchto novou čelní desku s ciferníkem, stříškami a dalšími činčurádama. A k tomu je třeba docela slušná hromádka materiálu, protože něco schnutím popraská, něco se zkazí, těch "něco" je dost. Jistě počítejte s tím, že materiálu musíte mít min. 4x víc, než kolik nakonec bude třeba - a sami se nakonec přesvědčíte, že materiálu bylo "tak akorát". K tomu je třeba lípa. Naštěstí jsem v létě porazil za barákem 12 statných lip, takže materiálu jsou hejna. Ale už nařezaného a naštípaného na polena do kamen. Ale i s tím se dá pracovat. U cirkulárky opatrně. Bude se řezat z nesámovaného, jenom štípnutého polotovaru, tzn., že poleno na desce stolu moc nesedí, a jediná jistota proti "zvrtnutí" polena je příložník. Nikdy nedořezávejte víc jak do poloviny polena a nejmíň na 10 cm od pily; dřevo může být skrytě prasklé - a pak jede do řezu i ruka. A vůbec obecná rada: Když se dělá na cirkulárce (ale i s motorovou pilou, na soustruhu, frézce, s žacími stroji apod.), tak kolem musí být perfektně uklizeno a pořádek a hlavně: žádný chlast - ani ten miniaturní kalíšek slivovice "na dobré dílo" - až vás ve špitále (v lepším případě) budou šít, tak vám dají i dýchnout a v pozitivním nálezu si zaplatíte i regres. Já už takto dýchal po práci s motorovkou - naštěstí jsem nepil. Prkénka z lípy musí bít bílá, možná i lehounce nažloutlá. Jak se na něm objeví namodralý nebo šedavý nádech - pryč s tím - to je plíseň, resp. hniloba. Suky nevadí, naopak, jsou na konečném díle nádherné; mají nevýhodu, že se špatně dlátem opracovávají. Tedy - bez suků. Tloušťka materiálu je na "bakelitákách" 5 mm, ale prkýnka nařezávejte tlustší - určitě 8 mm; něco se seschne, něco ohne a po osámování a slepení se musí vyrobená deska přebrousit - tak aby nechybělo. A další tlustší přířezy na lístky, kyvadlo, kukačku, klacky, ozdoby atd. Foto 24: Takže asi tolik. Foto 25: Předtím jsem naznačil, že hoblovací vidiák řeže velice čistě. Tady jenom malá ukázka, jak hladce řeže příčný řez. Takto to je bez jakýchkoliv úprav přímo z pily. Ovšem vidiák musí být broušený ve fabrice k tomu uzpůsobené, broušení není zrovna levná záležitost, ale vyplatí se. Foto 26: Tenká prkýnka se musí vyšpánovat a stáhnout, jinak je z nich do týdne vrtule. U tlustých prkýnek na lístky a plastické motivy to je jedno. Kdysi jsem někde našel ráčnovou svěrku klád ze starého katru. Už jsem ji kolikrát (skoro) vezl do šrotu, ale teď jsem ji rozhýbal a hle: Ideální přípravek na stažení vyšpánovaných prkýnek. Jak se budou sesychat, tak se jenom přišponuje. Foto 27: A už jsme zase za stolem; pantíky na měchu drží. Foto 28 a 29: K potažení měchu je třeba kus kůže na šířku o něco větší, než je maximální rozevření měchu (podle původní předlohy) a dlouhé délce rovné součtu obvodu měchu + něco navíc. Dále lepidlo a nůžky. K těm lepidlům: Já tomu chemoprenu v poslední době nějak moc nevěřím. To po zkušenosti se svými pracovními kanadami, které mám více jak 40 let - ještě z vojny - nezničitelný boty. Jsou to tedy hrozný bufy, ale už tak nějak z tradice na ně nedám dopustit. Asi před rokem jsem ukopnul podrážku ve špičce. Snad 3x jsem je lepil chemoprenem, vždy řádně očistil a odmastil a stáhnul, a nikdy to dýl jak měsíc nevydrželo. Pak jsem dostal tip: Mamuta. Kanady jsem zase očistil, odmastil a zalepil Mamutem - helvétská víra není pevnější. Akorát bílý spoj tluče do očí, ale u těhle bot... A tak jsem se rozhodl, že kůži měchů přilepím Mamutem. Dělají jich více druhů, já zvolil ten "nejtužší" - co se přilepí a už se nehýbe. Vždy jsem namazal jednu stranu boku dřev, přilepil, prsty přitlačil a vymačkal, pak párátkem další stranu a další. Kůže se musí vytahovat, aby hrany byly ostré. Začíná se lepit ze zadní poloviny (od pantu) a když se tam zase kolem dokola dojede, tak se kůže odstřihne asi o 5 mm přes spoj, namatlá lepidlem a přeplátuje. Při lepení je třeba dodržovat konstantní rozevření měchu. Budete od lepidla až za ušima, ale není to zase až tak složitý. Lepidlo se nechá dle návodu zaschnout. Foto 30: Po zaschnutí se vezmou nůžky a zbylá kůže odstřihne. To se dělá tak, že se jedna čepel nůžek táhne po prkýnku a tak se to zastřihne čistě. Foto 31: Dodáme těm měchům trošku "retra": Kolem dokola se kůže přibije hřebíky. Vypadá to prďácky. Ostatně kdysi žádná lepidla neznali a vše se jenom přibíjelo - ovšem hustěji. Hřebíčky jsou 0,5x8 mm z mosazi, do vyschlého buku je nezatluče ani Cooperfield - musí se ředvrtat vrtáčkem 0,4 mm po celé hloubce. Hřebík tedy drží třením boků. Foto 32: Kůži v měchu složíte následovně: Vezme se tupá špejle (aby se nepropíchla kůže), měch se postaví jako na obrázku a špejlí se zatlačí do středu rozevřené kůže. Z boku se palcem a ukazovákem kůže vtlačí mezi desky. Potom se vezme tupý jídelní nůž a podél boků měchu se kůže co nejvíce vtlačí dovnitř. A to je všechno. Potom se měchy přitáhnou do svěráku, aby kůže dostala paměť "zavřeného měchu". To trvá někdy dost dlouho. Velice se to urychlí, pokud kůži měchu několikrát přetřeme lihem (čistým) nebo lihovým mořidlem - k tomu už fotky nemám - ještě jsem se k tomu nedostal. Měch po výrobě má tendenci se otevírat - což je nežádoucí. Po zpracování lihem a zatažením (i dost silou) do svěráku získá vlastnosti opačné a bude se zavírat samotíží velice rychle. Foto 33: Zde je vidět, že jsem rozevření měchu mohl udělat ještě větší, protože složené faldy kůže nedosahují při zavření až k sobě. Lze to sice docela přesně i spočítat, ale tento měch má dostatečné rozevření - tedy o něco větší než je zdvih zdvihací páky strojku. Ještě zbývá nastrojit očko zdvihacího táhla - k tomu se použije tvrdý nerez zubařský drát o průměru 0,5 mm. Samozřejmě se díry musí předvrtat. Takže pánové (a možná i dámy), snad jsem se trošku s fotodokumentací polepšil a případné dotazy vám velice rád zodpovím. Současně budu velice rád za vaše připomínky, rady, nápady a náměty - byť kritické. Snad ještě zbývá uvést časovou náročnost na tyto dva měchy. Pokud odečtu neproduktivní časy na schnutí lepidel, nezbytné kafe a cigárko, tak jsem je dělal asi 2,5 hodiny. Z toho vyplývá, že je téměř nereálné zajišťovat opravu firmou, protože náklady by byly enormní. Zítra se pustím do píšťal. Je to jednoduchá práce. Nejpracnější je vyrobit prkýnko s rezonančním otvorem. Rusové jej vyráběli ze dvou kusů, ale my to uděláme z jednoho. Je to o hodně pracnější, ale vypadá to profi. Pošlu nějaké foto. Doufám, že fotky projdou. Kdyby ne, tak je zasunu do Úložny a poslal bych sem odkaz + heslo. Zdař, Pedro.

Zdar! Díky za zaslání postupu vkládání fotek - ale musím být krutě blbej - já pod oknem pro vložení příspěvku žádné "POST" nebo "MORE..." nevidím. Mně se pod oknem objevuje "kancelářská sponka", vedle nápis Připojit soubory a další hlášky Procházet, Zrušit výběr, a pod tím Připojit tento soubor a poučení o max. objem dat 2 MB. Holt to zkusím s tím, co vidím. Na jiné graficky velice podobné stránce to mají jinak: Vložená fotka se ihned zobrazí, takže pod ni mohu psát přímo k věci co vidím, opravovat apod., vložit další fotku atd. Zkusím zatím připojit dvě fotky a odešlu - abych viděl, jak to bude vypadat. Pokud se mi to povede, tak pošlu další. Tedy - jdu na to! Nejprve k předchozím příspěvkům: Ano, složení bicí části strojku vyžaduje určité vzájemné nastavení kol - ale zase to není až taková věda. Prostě si každý na několikrát vyzkouší sestavování strojku - a to se nikdy neztratí. K Jeronimo: Au, to bolí... (nesměju se). Tady je jasně vidět, že i u takové jemné hodinářské práce úraz není nikdy vyloučen a že se nikomu nevyhne. Byla nutnost "stahovat" ta ložiska? Ruský stroj musí pracovat i se "zemědělskými" vůlemi - pokud zrovna není na krokovém kole. Ty Rolexy - pěknej kousek - udělal sis´ moc krásnou radost. Jak jsem dříve naznačil, tak jsem sehnal další "rusandy" a po jejich rozborce zjistil, že - hodinový stroj je v perfektním stavu a asi toho moc nenaběhal. Dokonce je pohledově čistý, jenom jsem z bedny musel vyhnat pavučiny. Když jsem ho vyndal a chytnul na lištu do svěráku, tak bez jakýchkoliv úprav se hned rozeběhl; promáznul jsem ložiska a běží jako nový. Ale tem má času dost. - měchy funí všude možně jenom ne tam kam mají - ve vnitřních zlomech je lepenka (nahrazující kůži) popraskaná - píšťaly nehrají. Oddělal jsem měchy a ani na sebelehčí "dýchnutí" nehrají - tedy bude třeba nové měchy. Jako v popisu v prvním příspěvku i u těchto píšťal všude vytekl klih; ano, je to kostní klíh a v případě těchto hodin je celý plesnivý a když jsem z píšťal sundal zelený papír, tak se rozpadly. Teď zkusím připojit fofo 1 - pohled na čelo kukaček. (V malém okně pod textovým oknem naskočil maličký obrázek náhledu, název fotky+formát a objem dat - 145 kB. Na druhé straně vpravo je Přidat k příspěvku | Vymazat, poklepal jsem na Přidat k příspěvku - nic se nedělo. Ale budu pokračovat. Zdá se, že by to mohlo fungovat - přiskočilo další okénko s foto 2. Zde se trošku zastavím: Pravá píšťala s měchem je vyjmutá. Za pozornost stojí jedna lišta píšťaly, která o poměrně dost přesahuje pod dno píšťaly, což má svůj význam. Toto prodloužené prkénko zapadá na dně bedny hodin do vybrání, čímž píšťalu stabilizuje ve svislé poloze, protože jeden maličký šroubek z boku by ji asi neudržel. Pokud by někdo dělal nové píšťaly: U starých píšťal a měchů je třeba před jejich vyjmutím pokud možno přesně změřit výšku od dna bedny hodin k očku na měchu. Je docela možné, po výrobě nových měchů a píšťal se nepovede přesně dodržet stavební výšku a tímto prkénkem (musí být delší) a jeho zkracováním se docílí správné výšky očka. Jinak by se musela zkracovat nebo prodlužovat zdvihací táhla - zbytečná práce navíc. Zkusím ještě přidat fofo 3: Hodinový stroj - klasika. Zkusím to odeslat a dál uvidíme. Pedro.

Zdar, něco jsem dneska vyrobil - měchy ke kukačkám, chtěl byl vložit do textu nějaké foto - abych se polepšil, ale nějak mi to nejde. Zkoušel jsem ikonky i rozšířený editor - asi jsem blbej. CtrlC a CtrlV nefunguje. Je to asi 30 fotek uložených v *.jpg na HDD. A na ikonce "obrázek" to chce nějakou URL a na ikonce "vložit" to chce souhlas s přístupem na RAM, ale když to potvrdím, tak stejně nic. Prosím poraďte. Díky, Pedro.

Zdař!!! Ani jsem od vás nečekal takový ohlas - zase až takový "macher" nejsem, protože jsou u nás hodináři s velikým "H" a strojaři s velkým "S", ke kterým se ani v tichosti nemohu přiblížit - sebevědomí je sice dobrá věc, ale nesmí se přehánět. I tak vám velice děkuji za vaši pozornost a účast. Mám v dílně soustruh, frézku, vrtačky, brusky, veškeré možné nářadí a nástroje; ale to není všechno; potřebný je cit pro věc, trošku - a snad to nepřeženu: I smysl pro umění a pochopení a pořádnou práci. I malý kašpárek dokáže zahrát veliké divadlo - tedy i s malým vybavením (pár šroubováků, ploché kleště, kladívko, dlátko, svěráček a ruční vrtačka) se dokáží velké věci. Fotky z původních prací nemám - nikdy mi totiž nenapadlo svoji práci dokumentovat. Asi patřím mezi ty, jejichž praktiky jednou budou zapomenuty. A schwarzwaldky nebo ruské kukačky, které jsem opravil a přestavěl (tedy žádný aukční zázrak), jsem daroval kamarádovi - jak jsem již naznačil - zcela nezištně a z přátelství - u nichž dodatečná dokumentace by asi byla zbytečná, nehledě k tomu tikají na druhé straně naší vlasti. Dokumentace - pokud má mít smysl - se musí dělat po jednotlivých krocích - a to mi nenapadlo. Určitě to znáte: Ruce od lepidla, od oleje, brýle padají z nosu, tohle či tamto se ještě musí druhou rukou podržet, cigárko krutě dýmá do oka, do toho foťák nebo kamera... práce až nad hlavu - a k tomu stará nadává, že je třeba do kamen nanosit dříví nebo že je nezbytně nutné porovnat peroucí se kocoury se psem... Ale práce to je pěkná a příjemná; blíží se zima a dlouhé zimní večery - ideální stav pro jemnou mechaniku. Do toho mi stará nesmí kecat - svěráček si přitáhnu (pokud mám nápad) i na sváteční ubrus. Ale mohu slíbit jedno: Zrovna teď mám ty "kukací bolševíky" (snad se nikdo neurazí) zrovna na stole - ještě jsem je neodšpuntoval, ale vypadají zle. Stroj - jako obvykle - snese 3.WW - tedy je asi bezchybný, ale vše ostatní bude potřebovat výměnu - červotočí piliny hovoří jasně. Ani jsem to nebral do baráku - visí v ilegalitu na háku venku v chladu. Veškeré hodiny jsou velice choulostivé na teplo (zejména s bimetalickým kyvadlem), ale v tomto stavu jim to neublíží. Možná tyto hodiny v pytli byly motivem k mému včerejšímu příspěvku. Pro mě samotného budou překvapením... Hned dneska brzy ráno jsem byl ve Vodňanech - je tam firma dodávající kvalitní přířezy a dýhy - zakoupil jsem levně z odpadů materiál na píšťaly (dýhy 2,5 mm tloušťky z buku) a hned zítra ráno nastartuju cirkulárku na polotovary měchů. Kůžičku 0,5 mm jsem kdysi zakoupil v Řempu Praha - pokud vás nebudu obtěžovat, tak začnu na tomto portálu s dokumentací od základu - tedy s měchy a píšťalami - což je u kukaček základ. Pěkně postupně, od píky, pomalu, ale jistě. Vše uvidíte po lopatě - a zjistíte, že to je naprosto jednoduché a každý to zvládne. Jenom mi dejte trošku času a netlačte na pilu. I lepidlo potřebuje nějaký čas vytuhnout... Berte to tak, že nejsem profík - ale něco jsem už zmáknul. Takže zítra večer na portálu alespoň polotovary měchů - to bude sranda. Musím končit - RasPutin - zrzavej kocour - se domáhá přátelství a hlavně žrádla. Zdar, Pedro. PS: Příště vám, pokud ještě zbyde čas, sdělím něco i krokových kolech a seřizování jejich kotev, o kyvadlech, jejich uložení a seřizování, jak lze vyrobit nesehnatelnou planžetu kyvadla, o nezbytných úkonech při "porcování" hodinových strojků - zejména stran natažených pérovníků - tam je vždy konec strojků. Také něco o sloupkových "čtvrtkách" s kývajícími se pimprlíky z doby Ludvíka, nebo o ročkách pod skleněným deklem, kde jako struna stačí natažený drát z nepokoje obyčejného budíka. To vše jsme museli jako "nevyučenci v oboru" objevit jako již dávno objevené. Ale ono to je všechno na internetu, akorát vám nikdo neřekne ty fígle, jak na to. A také, díky strojírenskému vybavení, jak jsme vyráběli perpeetum mobile, které, samozřejmě, nikdy nefungovalo a fungovat nemůže. Ale byli jsme mladí... a blbí. Dnes mně jako 63. letému radí 90. letí :-) zaplať Bůh, že ještě žijí - pokrok nezastavíš. Pe.

Nazdar, píšu sice pozdě, ale třeba se to někomu může hodit dále. V našich podmínkách se nejvíce vyskytují kukačky z Ruska. Čelní deska, stříška a větve s listím jsou z hnědého bakelitu - nesmí se na to holt koukat moc z blízka. Ale na rozdíl od hodin na Kremelské věži už pochopili, že římská "čtyřka" se píše IIII a ne IV :-). Občas se zde vyskytnou i jiné kukačky, např. schwarzwaldky, ale to je jiný cenový level. Jedny takové jsem opravoval a ty měly ještě desky strojku ze dřeva a ložiska vyvložkovaná mosaznými futýrky. V každém případě ruské kukačky mají strojek celokovový a je poměrně dobře vyrobený a bytelný. Přesnost chodu nic moc; krok je jenom z naohýbaného plechu a ani jedno ložisko kroku není stavitelné. Nastavení kroku se docílí ohýbáním držáku ložiska, ale to nedoporučuji, pokud tomu někdo nerozumí. Celkově je vidět, že kukačky vyráběli mužici. Dřevěná bedna je lajdácky zpracovaná, píšťaly jsou slepeny nějakým snad ještě kostním klihem, který je všude vyteklý, měchy nejsou z kůže ale z nějaké lepenky, která nic nevydrží. Vše je polepené nějakým kartonem - prostě na hodinářskou profesi žádná sláva. Cena odpovídala kvalitě. Píšťaly jsou z hrubě opracovaných prkýnek a předpokládám, že si ani nedělali násilí s vysycháním dřeva, protože ty, co jsem opravoval, měly zkroucené "jazýčky", a proto pískaly slabě. Kukačka je na otočném rameni kývavě uložena, z ocasu vede planžeta na horní plochu pravého měchu, takže při kukání se kukačka trošku sklání. U schwarzwaldek měla ještě otevírající se zobáček ovládaný od mechanismu měchu. K opravě ruských kukaček jsem přistupoval z gruntu a nemusím říkat, že pokud bych si za opravu účtoval nějaké peníze, tak by práce několikrát převýšila hodnotu hodin. Bylo to pro kamaráda. Ale dají se z nich udělat plnohodnotné kukačky sklízející obdiv a budou si tikat dlouhá léta. Především je třeba hodiny rozebrat. Ručičky se sejmou po odšroubování dvou ručních matiček. Minutová ručička má obdélníkové vybrání na stabilní ustavení na hřídeli, hodinová ručička je naražena na mírném kónusu a sejme se s citem silou ruky. Čelní deska i se stříškou se sejme po povolení 4 vrutů z čela desky. U hodin v tomto stavu nemá cenu nějaká laboratorní práce, ale u funkčních hodin se nejprve vyndávají měchy s píšťalami. To proto, že zdvihací táhlo měchu je na konci 2x zatočeno do vodorovného písmena "S" a bez poškození (narovnání) tohoto táhla jej není možno vyháknout. Měch se povolí jedním vrutem z venčí bedny. Dole v bedně je měch zasunut a stabilizován svisle do dřevěného vybrání. Strojek je přichycen k základovému naohýbanému plechu dvěma polotřmeny a naohýbaný plech k dřevěné bedně stejným způsobem. Povolením matiček třmenů se strojek vyjme z bedny. Rozebrání strojku k jeho vyčištění je jednoduché; napřed se vypřáhnou všechna pérka, pak se povolí 4 matičky desek a stroj se rozhodí na stůl. Doporučuji nějaké větší plato a krabičky, aby se žádný díl nepoztrácel. Dále upozorňuji, že není třeba si kolečka nějak popisovat, protože by na světě neměl být hodinový stroj, který by šel složit jinak než má být složený. Laikovi doporučuji si před rozborkou celý strojek ze všech stran důkladně nafotit. Rovněž není třeba před rozebráním "vypínat" pérovníky, protože hodiny jsou na řetěz. Nic se nebere násilím. Hřídel nesoucí ručičky je na desku stroje nalisovaná - tudíž se nevyjímá. Plochou zahnutou planžetu (černě mořenou) zajišťující "prokluz" ručiček bereme opatrně - je to docela choulostivá věc, náhradní asi nikde již není a její výroba je docela pracná. Po rozebrání to vše dáme do větší misky a tak na 2 dny zalijeme benzínem. Kolečka, pastorky, hřídelky a další části potom vyčistíme hrubším štětcem - já používám větší plochý malířský štětec z přírodních tuhých štětin. Vše necháme oschnout. Pokud jsou někde nějaké nákovky a nánosy špíny, ztuhlého tuku apod. - vše sejmeme tímto štětcem. Zásadně nepoužíváme ostré ocelové předměty, ocelové kartáče - a ani mosazné. Uvidíte, že po namočení v benzínu to půjde všechno dolů docela dobře - hált si s tím musíte pohrát. Ke složení stroje je třeba jistá trpělivost. Opět takový návod: Mistři hodináři nedělali délky osiček všechny stejné, ale v určitém postupu od nejsilnějších hřídelek nejdelších až po nejtenčí nejkratší, takže nikdy nezasunujete do ložiska dvě nebo tři hřídelky najednou. K sestavení stroje plně postačuje delší tenká pinzeta - pokud má mezi čelisti příčnou vypilovanou drážku pro lepší uchopení hřídelky - tím lépe. Chce to jenom trošku trpělivosti a nesnažit se silou desky tlačit k sobě. Vše musí jít lehce s finálním "cvak". Pak se na strojek nastrojí další součásti a je téměř hotovo. U těchto kukaček se krok neseřizuje, takže by mělo postačovat běžné složení. Bicí mechanismus netřeba nějak synchronizovat s chodem hodin. Pouze minutová ručička má na ozubeném kolečku před deskou 2 čepy, které spouštějí bití. Těleso převodovky ručiček je samostatně odnímatelné a je třeba čepy nastavit tak, aby zvedaly spouštěcí páku bití v celou a půl. Určitě to budete mít několikrát rozebrané... :-) než na to přijdete. Jest též "americký" způsob čištění hodin: Strojek se nerozebírá a celý se namočí do benzínu (odmočit) na několik dnů a pak se vyfouká vzduchem. U těchto ruských kukaček by to i mělo postačovat - zde není žádná velká přesnost výroby ani chodu. Potom je třeba strojek namazat. Obvykle se mažou pouze čepy v ložiskách a to tak, že se na špičku jehly nabere maličká kapička hodinářského oleje (pro tyto kukačky může být i hrubší olej) a dotkne se jí v ložisku - olej do vůle ložiska sám vzlíná. To by mělo stačit v bezprašném prostředí na několik let. Ale viděl jsem u obdobných hodin, že majitel celý strojek profouknul WD40, a makaly taky. Řetízky se navlékají do strojku až po sestavení. Poslední článek řetězu se rozpojí, pinzetou provlékne na řetězové kolo a po řehtačce vytáhne ven. K výrobě píštal jsem si sehnal 2,5 mm dubové dýhy - odřezky mi dali v truhlárně. Je to práce zdlouhavá a vyžaduje určitou trpělivost. Staré píštaly jsem rozebral a podle nich udělal kopii - ovšem v podstatně jiné kvalitě. Nejdůležitější je ostrý břit na děliči vzduchu. Vše musí být dokonale vybroušeno a slepeno. Používal jsem rychleschnoucí lepidlo typu Kanagom nebo Supercement. Již při lehkém fouknutí do píšťaly musí hrát. Ladění se provádí vložením a posouváním dřevěného špalíčku v píšťale a po naladění jeho zalepením. Hlas kukačky by měla být tercie, ale velice líbivá je i malá tercie. Výroba měchů je jednoduchá. Spodní i horní prkénko jsem udělal nové - původní bylo z okousané překližky. Do spodní desky je třeba předem vyvrtat díru pro vzduch. K jiným diskusím upozorňuji že v kukačkách nejsou žádné přepouštěcí ventilky apod., ruské kukačky závaží na měchu nemají, ale schwarzwaldky je již z výroby měly - kousek olova. Pant měchů se vyrobí z přehnuté a v ohybu naklepané kůže a přilepí chemoprenem a stáhne přes dřevěné čelisti ve svěráku. Kožený pant se dělá o maličko užší, než je šířka měchu, protože do této mezery se musí vejít ještě vlastní kůže měchu. Na měchy se používá zásadně kůže - přežije všechno. Měla by to být kůže zpracovaná (ne surová) a velice měkká a tenká. Já na půdě po babičce vyhrabal dlouhé glazé rukavice. Nevhodná kůže je z jelenice na okna, jazyky z bot, semiš apod. Z kůže se odstřihne o něco širší a delší pásek, desky měchu se rozevřou jak mají být dle původních měchů a kůže se rubem nalepí chemoprenem kolem dokola s tím, že spoj je v místě "pantu". Spoj se přesadí asi 5 mm přes sebe. Lepidlo se nechá zaschnout a zbylá kůže se odstřihne - takže máme otevřený nesložený měch. Měch se skládá velice jednoduše: Vezmeme nějaký tupý předmět (třeba zakulacenou špejli) a přiložíme ji doprostřed rozevřeného měchu na krátké straně proti pantu. Současně palcem a ukazovákem chytneme kůži v místě rozevření z boků měchu. Kůži prsty tlačíme dovnitř a špejli rovněž tlačíme dovnitř. Desky měchu se budou samy zavírat a kůže se automaticky skládat tak, jak má být. Potom - v místě blíže pantu - jídelním tupým nožem měchy vpravíme dovnitř. Vše stáhneme do svěráku, aby si kůže zvykla, což se urychlí i tím, že kůži namočíme lihem. Potom měch opatříme očkem pro zdvihací táhlo, přesně si naměříme jak má sedět na píšťale a přilepíme na píšťalu. Já používám silikon - při případném erroru lze spoj skalpelem nebo žiletkou odříznout. Celou sestavu opět navlékneme na zdvihátko a připevníme vruty. Zdvihátko je z venčí strojku navlečené do oka zdvihací páky, jež uvnitř strojku běhá po jakési prstové vačce, která rozevírá-zdvihá měch. Pokud je vačka dobře namazaná, tak pád měchu je zajištěn samotíží a rychle. Když píšťalu i měch vyrobíte poctivě a pořádně, tak není možná chyba. Hodiny se složí a musí jít. Fajnšmekrům doporučuji (což jsem udělal i já) sehnat si suché lipové odřezy, ty na cirkulárce opracovat a slepit v desku a celou desku a stříšku udělat novou - fantazii se meze nekladou. Nebojte se toho, vypadá to náročně, ale lípa se velice snadno opracovává a stačí k tomu pár řezbářských dlát - i ten mizerný Narex za 250 Kč plně dostačuje. Lístky jsem vyřezal lupenkovou pilkou a dotvořil. Vše jde došmiglovat (dobrý na to je Dremmel), namořit a nalakovat. Ciferník jsem vyříznul a použil původní, stejně tak kukačku, akorát jsem přebarvil ty jejich nemožné barvy. Hodiny, když mají ustálený chod a jdou, tak krok musí tikat tam-zpět (kmit a kyv) naprosto pravidelně ve stejných časových odstupech - nesmí pajdat. Může se však stát, že při tomto chodu nebudou hodiny na zdi svisle. Tento hodinový stroj nemá k tomu seřizování, dokonce kyvadlo není ani na planžetovém závěsu, takže není jiná možnost, než trošku ohnout závěs kyvadla, který je z měkkého drátu. Hodiny musí jít na dodaná závaží a je vyloučeno je ještě dále zatěžovat. K synchronizaci bití s časem se používá drátěná páčka v pravém bočním okénku. Lze ale také podle aktuálního bití přetočit dle potřeby malou ručičku anebo přesadit minutovku o 180° - ale to je celkem pracné a zbytečné. Pokud spirála bití (umístěná na zadních dveřích bedny) tluče mdle nebo drnčí anebo jenom klepe, přihne se drát kladívka. Spirála musí mít dlouhý čistý dozvuk. Většina lidí bití a kukání vypíná (sundá se šiška nebo se ve stroji spojí řetízek tam-zpět). Kukačky jsou úplně stejné jako třeba blízká železnice. Zpočátku dělají kravál, pak znervózňují, ale časem si na ně zvykneme a nakonec uklidňují. Když nebijou a neřvou, tak hned koukáme, co se děje... a ejhle, zapomněli jsme zatáhnout za řetěz :-). Upozorňuji, že tyto kukačky jsem opravoval již před léty, takže vycházím jenom z paměti a je možné, že jsem se někde mohl poplést - ale základní pointa odpovídá. Hlavně se toho nebojte - chce to jenom udělat ten první krok. Jak rozhodíte stroj, tak už pak konat musíte :-). Nejsou to žádný rolexky a sami uvidíte, že hodinařina - byť amatérská - je technicky velice zajímavý obor, že na jednoduché hodiny každý máte a že se vám to povede a budete mít z vlastní práce radost. Tedy Zdar, Pedro.