Vyhledávání

DWISS M3 – Displaced hours Poté, co jsem již párkrát podlehl mámení a koupil si další (krásné, neodolatelné, “neboj, to už jsou poslední”) hodinky, začalo se mi doma tvořit něco, čemu se při troše optimismu dalo začít říkat sbírka. A tak jsem začal přemýšlet nad nějakým konceptem, asi proto, abych si sám před sebou obhájil další akvizice. Skončil jsem u toho, že by asi bylo fajn mít mezi svými hodinkami zastoupené všechny významné druhy podle způsobu použití (use case, jak říkáme my ajťáci), tedy pilotky, potápky, toolovky, oblekovky, atp. Většinu základních a pro mne zajímavých kategorií jsem měl již vykrytou, a přesto že bych si určitě dokázal vybrat například další potápky (hmm, třeba pelagosy, že?), nějak jsem došel k názoru, že ve finančně (mně) dostupném mainstreamu se už hodinky dalších druhů vlastně nevyskytují, a že bych tedy v případě pořízení nových měl prostě “jen další” (ač určitě krásné) třeba potápky. Navíc mě to – i díky nějakému těžko definovatelnému mentálnímu posunu – posledních pár let táhne mimo hlavní proud hodinářské produkce. Nakonec jsem se tedy rozhodl, že chci nové hodinky z kategorie “divné”, tu jsem totiž ještě zastoupenou neměl a navíc to konvenovalo s myšlenkou vydat se dále směrem k hodnotným microbrandům. Když ve druhé polovině roku 2021 začala přicházet další vlna covidu a on začal opět “drtit”, “svírat” a “kosit” lidi (wording Seznam Zprávy), psychická odolnost ovčanů byla opět vystavena kruté zkoušce. Bylo nevyhnutelně nutné bojovat proti “blbé náladě”. Spousta lidí začala víc chlastat a chronomagoři, počítám, nakupovali hodinky. Mě nevyjímaje… V souladu s výše popsaným rozhodnutím jsem se pustil do výběru reprezentativního zástupce hodinek kategorie “divné”. Bohužel ale většina pořádně divných hodinek je buď absurdně drahá a pro mě zcela nedostupná (líbí se mi např. Urwerk, HYT, Ressence nebo Claret) nebo naopak málo sběratelsky hodnotná a občas už trochu nevkusná (řada hongkongských výrobců se základními strojky Miyota a Seiko v cenách okolo 500 USD). Výběr tedy nebyl vůbec snadný, ale v hodinařině se (jak jistě sami dobře víte) občas dějí zázraky. Během pár posledních let se objevilo několik zajímavých microbrandů s výrobními kapacitami přímo ve Švýcarsku a mnohé z nich uvedly dokonce skutečně spektakulární horologické počiny. Mezi ty řadím i mladou nezávislou značku DWISS, tedy Design Watch Independent Switzerland, kterou založil v roce 2011 švýcarský designér Rafael Simoes Miranda, držitel řady ocenění za design a dříve spolupracovník několika významných hodinářských značek. O značce DWISS jsem tak nějak rámcově věděl od okamžiku, co se začala veřejně prezentovat, hlavně asi díky několika recenzím jejích úvodních modelů na Worn & Wound a na A Blog To Watch. Odvaha a koncept, který Rafael představoval, se mi velmi zamlouvaly, ale jeho hodinky mě v té době ještě úplně nenadchly. Nicméně rozhodl jsem se značku průběžně sledovat s tím, že se od ní patrně lze dočkat něčeho opravdu zajímavého… Model R1 už mi přišel o dost zajímavější než ostatní produkce DWISSu a párkrát jsem zapřemýšlel, jestli by zrovna tohle nebylo to pravé do mé kategorie “divné” hodinky, ale pořád ještě to nebylo úplně ono, protože sice byly divné, ale chybělo tam to ostatní a taky ta láska na první pohled… Nicméně ta přišla (a jako na potvoru zrovna v tom covidovém roce, kdy jsme byli všichni naměkko) s modelem M3 Displaced Hours. Když jsem nové M3 poprvé uviděl počátkem roku 2021 na webu DWISSu, okamžitě mě napadlo, že to je úplně ideální kandidát na mé “divné” hodinky, protože byly divné tak akorát, evidentně to nebyl žádný kolotočářský módní doplněk, o hodnotě (jak hodinářské, tak sběratelské) nebylo lze pochybovat a hlavně se mi opravdu na první pohled zalíbily, aniž by tam bylo cokoliv, co by mi vadilo. Takže jsem je – abych zahnal splín a chmurné myšlenky z nadcházejících nových kovidových omezení – 13. 9. 2021 přímo přes web výrobce objednal, v barvě modré. Objednávka byla do druhého dne potvrzena a vyexpedována, hodinky následně dorazily asi za 3 dny, dokonale nerozbitně zabalené, s kartičkou s ručně psaným osobním poděkováním pana Rafaela za nákup jeho výrobku, v solidní pevné krabici s logem DWISS. Jaké byly první dojmy? Z hodinek jsem byl naprosto nadšený. Když je vezmete poprvé do ruky, dostaví se takový ten správný pocit. Nejsou totiž úplně lehké (čímž nechci říct, že jsou nějak děsivě těžké), tak akorát, aby měl člověk pocit, že to, co drží, má nějakou váhu . Úroveň řemeslného zpracování je mimořádně vysoká. Veškeré leštěné části pouzdra jsou vyleštěny naprosto bezvadně do maxima, které 316L dovolí. Lineární broušení je jemné, zcela homogenní a v kombinaci s leštěnými plochami vytváří neuvěřitelně realistický dojem ještě větší komplexnosti tvaru pouzdra, než jaká skutečně je. Za technické provedení pouzdra by se nemusela stydět ani jakákoliv značka z nejvyšších pater haute horlogerie. Takže nákupu jsem rozhodně nezalitoval a nelituji doposud, právě naopak – hodinky mi dělají obrovskou radost, docela přitahují pozornost tím jak zajímavě a ne úplně obvykle vypadají, a pak třeba i tím, že když se vám na ně někdo pokradmu podívá s cílem zjistit, kolik je hodin, rozhodně se to nedozví . Dojmy po zhruba pěti měsících nošení? Přesto, že na to úplně nevypadají, jsou velmi pohodlné, ač jsou na ruce cítit – je to prostě pořádný kus oceli. Nepřekáží, na mém hubeném zápěstí o obvodu 16,5 cm sedí optimálně – tvar pouzdra bez nožek tomu hodně pomáhá. Také je dobré, že jsou poměrně ploché, takže klasické omlacování futer s nimi prakticky nenastává (resp. ještě jsem je nedrbnul). Přesnost je famózní, rozhodně v limitech COSC, odhadem ±2 sec. (vzhledem ke tvaru sekundové ručky není “okometrické” měření příliš přesné a vibrograf nemám). Mají pochopitelně i drobné nedostatky: Příliš povedený není originální signovaný kaučukový řemen, který je hodně tlustý a nepodajný. Díky tomu nejde úplně dozacvaknout zámek motýlovky (ale i tak to drží naprosto dostatečně) a zejména na spodní straně zápěstí (kde jde řemen přes sebe a ještě v průvlacích) to už trochu překáží. Vyřešil jsem celkem triviální úpravou ručně šitého modrého koženého řemenu z Vietnamu a kaučuk zůstane na léto k vodě, kdy to nevadí. Další drobnost je nedostatečná délka natahovací hřídele (stem) vzhledem ke tvaru pouzdra – chybí doslova desetina milimetru. V důsledku toho se korunka z polohy pro změnu datumu dostává do polohy nátah až v první drážce závitu. Kdo s tímto faktem nepočítá, přehodí si při zašroubovávání korunky datum. Tenhle konstrukční fail jsem považoval za natolik zásadní, že jsem si začal dopisovat s majitelem/designérem/konstruktérem Rafaelem – a zjistil, že je to velice příjemný chlapík. Nechal si problém vysvětlit, poděkoval za podnět a přislíbil, že u nových kusů už tento problém bude odstraněn. Nabízel úpravu i mně, ale já jsem si na to už zvykl a vytvořil si na to grif, takže mi to nevadí a nepovažuju kvůli tomu za nutné se v hodinkách vrtat. Následně jsme si vyměnili několik dalších mailů prostě jen tak o hodinkách a lásce k nim. Je evidentní, že si svých zákazníků velmi váží (což já osobně třeba o Orisu, se kterým mám tu zkušenost, říct nemohu). Je docela fajn vědět, že tam někde daleko pod horami je k těm hodinkám ještě člověk, který je s láskou dal dohromady. Největší zábava s těmito hodinkami je odečítání času. Je třeba si na to totiž zvyknout a snad i trochu potrénovat. My jsme totiž tak strašně moc zvyklí na to klasické zobrazení, že nám mozky vyhodnocují obrazce postavení ruček na hodinkách úplně automaticky, bez vědomého zkoumání: Když jsou ručky do L – tak to je 15:00, úplně bez přemýšlení. Jo, prd – na těchhle hodinkách je to 12:15. Vzal jsem je na SEW a tam s nimi šokoval slečnu modelku od Trilobe (zcela mimoděk, žádné úmysly) – hrozně se jí líbily, a tak na ně koukala snad minutu, ale pak to vzdala, že prostě nezjistí, kolik ukazujou. Byla opravdu krásná... Většina lidí to nakonec rozkóduje, ale musíte se na to soustředit – rozhodně, aspoň ze začátku, to nejsou hodinky “mrknu a vidim”. Ale já v tom spatřuju to kouzlo (i když je mi jasné, že pro spoustu lidí je tohle přesně ten důvod, proč by je nechtěli ani za nic)... Technické detaily: Pouzdro modelu DWISS M3 Displaced Hours je z oceli 316L a má v průměru 42 mm, výška je 11,7 mm (a ano, potvrzuju – není problém je nosit s košilí s širokými manžetami). Náramek, případně kaučukový řemen, je připojen mazaným rychloupínáním, takže není třeba hodinky ohrožovat vystěžejkovávačem – stačí nehty. Sklíčko je safírové, zcela ploché, s vnitřním antireflexem. Pouzdro má průhled na strojek, materiál průhledu jsem bohužel nedohledal, patrně minerální sklo. Modrý ciferník je částečně průhledný, na ručkách je SuperLumiNova BGW9 (ale lumi žádná velká sláva). Korunka šroubovací, voděodolnost 20 atm. Stroj je ETA 2824-2 v kvalitě Elaboré se signovaným rotorem samonátahu. Série je limitovaná na 500 kusů – můj má číslo 163.

Hezký den, musím se přiznat, že mě docela zaujal tenhle projekt na Kickstarteru - https://www.kickstarter.com/projects/dwiss/dwiss-m2-automatic-swiss-watch-with-innovative-tim Jedná se o docela extravagantní hodinky s netradičním zobrazením času. Někomu můžou přijít absolutně mimo a někomu možná sympatické. Přemýšlím zda je mám vyzkoušet. Něco ke specifikacím: ETA 2824-2 Elabore Sapphire Crystal with Double Anti Reflective Coating Water resistance 10 ATM (100m / 333 ft) 28.800 bph / 25 jewels / 42h power reserve Na gumě s motýlkem + 1 guma dle vlastního výběru zdarma, později bude i tah Cena +- 20k Osobně se mi zamlouvají bílé na modré gumě. Zpracování na videu vypadá kvalitně - https://vimeo.com/173778228 Zajímají mě vaše názory, šli byste do takových hodinek nebo ani náhodou? Přijde vám cena adekvátní? Díky.