Vyhledávání

Opět všechny zdravím a přidávám sem můj druhý přeložený článek, tentokrát o historii hodinek Omega Seamaster a na rozdíl od mého prvního příspěvku na tomto fóru je tento článek zaměřen vyloženě jen na historii bez detailnějšího popisu technických aspektů. Někdo by mohl říct, že je to historie reklamy na tyhle hodinky, je to určitě jeden pohled, ale přeci jen to má jistou technickou souvislost s tím, jaké jsou hodinky Seamaster dnes. Opět přirozeně budu rád, když tu proběhne nějaká diskuze, ale není to pro mě až tak důležité. Klíčové pro mě je, abych dokázal poznat, že jsem pár lidem udělal radost a to samozřejmě částečně poznám podle počtu shlédnutí tohoto tématu a když už sem tam někdo bude reagovat, tak se zlobit nebudu :-) Jo a abych nezapomněl... víte co by bylo dobré, i když nevím jestli se to hodí psát to přímo do tohoto tématu, ale vadit to jako asi nebude - zkuste mi psát, které anglické články by jste chtěli přeložit a nebo jednodušeji - chtěl bych tak nějak ke každé slavné hodinářské značce přeložit článek a to tak, aby bylo jasné jak se v dnešní technice liší od konkurence a proč zrovna to a ono ta firma zvolila. Viz můj první příspěvek o co-axial kroku - díky tomu mám trošku teď přehled v čem je Omega trošku jiná. A něco podobného bych chtěl z technického hlediska vědět o ostatních nejslavnějších firmách. Otázka samozřejmě je, jestli se technika mezi firmami natolik liší, že stojí za to ji trošku podrobněji zkoumat. A další otázka samozřejmě je jestli tenhle materiál již není běžně dostupný na českém webu. Tak to by bylo a teď už tedy přeložený článek: Historie hodinek Omega řady Seamaster - zdroj: http://www.omegamuseum.com/seamaster Hodinky OMEGA řady Seamaster byly na trh uvedeny v roce 1948, kdy firma slavila své 100. výročí. V dnešní době jsou Seamaster nejstarší řadou hodinek OMEGA dostupných na trhu. Vzdáleně jsou založeny na vodotěsných hodinkách vyrobených pro britskou armádu na konci druhé světové války a prvním záměrem bylo vyrobit hodinky, které by byly robustní, přesto si zachovaly jistou eleganci s cílem oslovit lidi s aktivním životním stylem, kteří chtěli hodinky ?do města, na venkov a na moře?. První hodinky byly vybaveny automatickým strojkem, jak ve standardní verzi, tak ve verzi s chronometrem. Později byly všeobecně ceněny pro svou robustnost, přesnost a spolehlivost. První potápěčský rekord spojený s hodinkami Seamaster byl dosažen v roce 1955, kdy se potápěč Gordon McLean potopil do hloubky 62,5 metrů u břehů Austrálie. Klíčový pro tyto hodinky byl těsnící kroužek. V té době se ve vodotěsných hodinkách používalo především těsnění za pomocí plomby nebo za pomoci šelaku (druh pryskyřice), což byly varianty náchylné ke změnám teplot. Hodinky Seamaster ale použily gumový těsnící kroužek takového typu, který osvědčil své schopnosti v ponorkách během druhé světové války. Hodinky Seamaster byly nezávisle testovány ve Švýcarské laboratoři pro výzkum hodinek, kde bylo 50 pouzder vystaveno simulované hloubce 60 metrů. Poté, co se krátce za sebou změnila teplota z - 40° C na 50° C pouzdra nevykázala žádné známky vniknutí vody. Inženýři ve firmě OMEGA si byli natolik jistí schopnostmi hodinek Seamaster, že v roce 1956 jedny hodinky připevnily zvnějšku na letadlo Douglas DC6 při jeho polární trase přes severní Atlantický oceán. Následující rok byla uvedena řada ?Professional? hodinek Seamaster. Prvním exemplářem byly hodinky Seamaster 300. Ačkoliv OMEGA nebyla nováčkem na poli potápěčských hodinek, hodinky OMEGA ?Marine? doprovázely otce moderního potápění, Yves Le Prieur (nar. 1885, zemř. 1963, důstojník francouzského námořnictva a vynálezce ? pozn. překladatele) při mnoho jeho ponorech. Americký badatel Charles William Beebe vzal hodinky do hloubky 14 metrů již v roce 1936 při testu odolnosti hodinek a za účelem ověření ?skutečného pokroku v hodinářské vědě?. To znamenalo zásadní změnu pro řadu Seamaster, která byla od té chvíle navždy spojena s robustními potápěčskými hodinkami. Hodinky Seamaster 300 nosilo v průběhu let mnoho světově proslulých badatelů a potápěčů. Tým Jacques-Yves Cousteau používal Seamaster 300 během svých experimentů v rámci projektu ?Precontinent II? v Rudém moři v létě roku 1963. Jednalo se o druhé pokračování experimentu, jehož záměrem bylo vybudovat podmořskou vesnici a ukázat tak, že lidé mohou žít delší dobu pod vodou, přičemž odolají drsným podmínkám hlubin moře bez vedlejších efektů. Hodinky Seamaster 300 byly taktéž hodinky armádních potápěčů po celém světě, mimo jiné včetně britské Special Boat Service (britská speciální jednotka založená r. 1940, patřící pod námořnictvo; na rozdíl od sesterské SAS se specializuje na vodní operace ? pozn. překladatele). Stále rostoucí hloubky, ve kterých se potápěči pohybovali, vedly ke vzniku slavných hodinek ?Ploprof? Seamaster 600, uvedených na trh v roce 1970 po čtyřech letech intenzivního výzkumu a testů (?Ploprof? je odvozeno od francouzského ?PLOngeur PROFessional? ? profesionální potápěč). Tyto hodinky byly více než schopné postavit se novým výzvám, kterým profesionální potápěči čelili. COMEX, francouzská společnost zabývající se podmořským výzkumem, použila hodinky Seamaster 600 ve velkém měřítku během testovacích ponorů na konci 60. let 20. století a v září 1970. Tři potápěči měli na sobě tyto hodinky při ponoru s názvem Janus II. Během ponoru, který se odehrával v zátoce Ajaccio ve Francii, strávili potápěči každý den čtyři hodiny ve vodě a to po dobu osmi dnů, přičemž stanovili světový rekord pro podmořský výzkum v hloubce 253 metrů. Později hodinky použili Cousteauovi potápěči u pobřeží Marseille během souboru pokusů zaměřených na testování dopadů práce v hloubkách do 500 metrů na potápěče. Hodinky Seamaster 600 ve skutečnosti podstoupily řadu testů, které ukázaly, že řádně fungují až do simulované hloubky 1 370 metrů, kdy se 4mm tlusté křišťálové sklíčko dotklo sekundové ručičky a hodinky se zastavily. ?Velký bratr? hodinek 600, Seamaster 1000, byl uveden v roce 1971. Byl vytvořen a testován společně s ?šestistovkami? a za pomoci stejných potápěčů byl taky prověřen. Vrcholem rané průzkumnické kariéry hodinek 1000 byl bezpochyby ponor na IUC ponorce (Internacional Marine Contractors Association - hlavní mezinárodní obchodní svaz zastupující pobřežní, mořské a podmořské inženýrské společnosti) s názvem ?Beaver Mark IV?, kde byly hodinky připevněny na robotické paži k otestování sklíčka hodinek v hloubce 1 000 metrů. Vědomosti, které během tohoto testování OMEGA získala, dokázala později uplatnit v celé řadě Seamaster ?Professional? a udělala velký krok k tomu, aby zesílila pozici Seamaster jako hodinek oblíbených mezi potápěči. OMEGA byla taktéž spojena s misí Faré, organizovanou Francouzským Institutem pro oceánský výzkum. Mise se odehrála 25. července 1988, kdy ponorka Nautile sestoupila do hloubky 4 400 metrů, aby položila první spoj v systému monitorujícím seizmickou aktivitu. Rekordy hodinek řady Seamaster v 80. letech 20. století byly stanoveny v mělčích vodách, ale za podobně soutěživých podmínek jako v minulosti. Slavný francouzský potápěč na nádech Jacques Mayol otestoval nově uvedené hodinky Seamaster 120 stylově tím, že stanovil nový světový rekord v potápění na nádech hloubkou 101 metrů u pobřeží italského ostrova Elba. V 90. letech 20. století další francouzský potápěč Roland Specker stanovil dva nové rekordy při potápění v jezeru Neuchâtel za podpory značky OMEGA: v roce 1993 dosáhl hloubky 80 metrů ? bez potápěčského přístroje! Mimo to, že řada Seamaster byla součástí historie potápění byla taktéž domovem pro velkou část výzkumů firmy OMEGA týkajících se alternativních materiálů pouzdra a jeho zpracování, mezi něž patří titanium na konci 60. let 20. století, wolfram a PVD (skupina technik vakuové depozice tenkých vrstev ? pozn. překladatele) v začátcích 70. let 20. století a kovaný uhlík v 80. letech 20. století. Mnoho těchto návrhů založených na vzácných materiálech se dostaly až do produkce. Co může být považováno za dvě řady v jedné, ?Professional? a ?obleková? řada hodinek Seamaster se navzájem doplňovala více než půl století a zajistila si místo na zápěstí světově proslulých členů královské rodiny, potápěčů, hledačů pokladů a dokonce i tajných agentů. Tak a to je vše, zase někdy příště nazdar a těším se na náměty k překladům.

Níže najdete můj amatérký překlad původního článku uveřejněného na stránkách hodindee.com. Snad to někoho, angličtinou nevládnoucího, ze zdejšího osazenstva zaujme. zdroj: https://www.hodinkee.com/articles/citizen-eco-drive-caliber-0100-review Existuje mnoho důvodů proč nosit náramkové hodinky - obzvláště v dnešní době, kdy se hodinky, z funkčního hlediska, staly spíše módním doplňkem než nutností (do určíté míry byl zřejmě již Andy Warhol prorokem naší doby, když nosil Cartier Tank a údajně se nikdy vlastně neobtěžoval jej natáhnout). Jestli tato skutečnost znamená, že (z hlediska měření času) žijeme v době svobody nebo úpadku nejspíše záleží na tom, koho se zeptáme. Rozhodně je to ovšem vděcné téma diskuzí, kterým se někteří z nás tak rádi věnují. Argumenty obou stran se většinou stočí do jednoho ze dvou směrů: "Proč by mě mělo na přesnosti hodinek záležet? Na to abych zjistill/zjistila přesný čas mám přece svůj mobil" a na druhé straně" "Proč by mě na přesnosti hodinek nemělo záležet? Nepřesné hodinky jsou pro (bohaté/nafoukané/povrchní) hlupáky, kteří nechápou o čem opravdové horologium je." Každá ze stran má do jisté míry pravdu (dle mého názoru). Hodinky možná už nejsou nezbytností jako kdysi dávno, což znamená, že si každý z nás může najít svůj vlastní důvod naprosto nesouvisející s přesností nebo dochvilností - stesk po dobách minulých, marnivost, dělaní dojmu na ostatní, užívání si jemných detailů mistrovského díla/designu a tak podobně. Vždy jsem si ale myslel, že hodináři od přesnosti upustí, stanou-li tváří v tvář záhubě v podobě moderních alternativ. Do jisté míry by totiž, hodinky které berou vysokou přesnost a čitelnost jako druhořadé vlastnosti, neměli být pod tak přísným drobnohledem, pokud nejsou snadno čitelné nebo nedokáží dodržet chronometer standardy. Na druhou stranu je však, do jisté míry, lpění na preciznosti a přesnosti součástí základního společenského vztahu, tak říkajíc, mezi hodinkami a jejich majitelem/majitelkou a honba za zlepšením a výhodami precisnosti jsou středem zájmu, jak na intelektuální, tak na emocionální úrovni nejedno z nadšenců. A právě zde začíná tento příběh: příběh Citizen Eco-Drive kalibru 0100. Caliber Eco-Drive 0100 jsou, což je Vám dozajisté zřejmé pokud jste dočetli až sem, nejpřesnějšími a nejpreciznějšími náramkovými hodinkami kdekoliv, kýmkoliv vyrobenými. Citizenem udávaná maximální odchylka plus mínus jedné vteřiny, je blízko nejvyšší přesnosti kdy dosažené vysoce přesnými hodinami s kyvadlem (které jsou v každém ohledu zlatý standardem v mechanickém měření času) v pozdním 20. století. Natolik jsme si zvykli na odečítání času z přenosných zařízení, která jsou pomocí časovách signálů atomových hodin řízena s přesností na mikro sekundy, že nám velmi snadno může takový výkon přijít banální. Abychom porozumněli co činí Calibre 0100 tak vyjímečným, je nutné celou problematiku pojmout hlouběji také z historického a technického hlediska. Honba za přesností První hodiny měly beznadějně nepravidelný chod, častokrát jen s teží schopny zobrazit čas do odchylky jedné hodiny za den. Protože je však mohly jejich majitelé korigovat porovnaním s hodinami slunečními, nebyla tomuto neduhu přikládána velká váha. Jejich užitečnost (obzvláště v případě hodin schopných odbíjet čas) nebo schopnost sloužit jako zdroj zábavy (v případě prvních hodin, které se objevily kolem roku 1500) postačily k udržení rodícího se umění mechanických hodin při životě. Že je možné čas měřit přesněji ukázal, kolem roku 1650, pokrok ve vývoji kyvadlových hodin. Kyvadlo však není vhodné pro hodinky náramkové (kulantně řečeno) a tak se k uskutečnění snu o přesném měření času, tzv. za pochodu muselo počkat až na příchod vlásku setrvačky kolem roku 1670. ^ kapesní tourbillon Girard-Perregaux z roku 1889. Hodinky nebo hodiny jsou přesné do takové míry, jakou je jejich oscilátor schopen vibrovat při stejném kmitočtu. Cokoliv co naruší tuto frekvenci zákonitě naruší přesnost celých hodin. V případě kyvadlových hodin je vyšší přesnosti dosaženo mechanickými vylepšeními a čím dál tím větším oddělením hodin od okolních vlivů. Velmi vysoce přesné kyvadlové hodiny mají vylepšení například v podobě tzv. Invar kyvadel (materiál s minimálním nebo zanedbatelným vlivem teploty na celkové rozměry) a extrémně sofistikovaných mechanických kroků. Zároveň jsou takové hodiny udržovány v teplotně kontrolovaných oddělených místnostech nebo podzemních bunkrech daleko od vibrací a mechanických nárazů. Toto bylo naprosto zásadní pro jejich přesnost, jelikož takovéto kyvadlové hodiny jsou velmi citlivé vůči externím vlivům - nejpřesnější z nich mohou být ovlivněny změnami v gravitačním poli způsobené měnící se vzdálebností mezi planetou Zemí a Měsícem. Na něco podobného narazíme znovu u Calibre 0100 - s rostoucí přesností hodin a hodinek, musíme dbát stále větší a větší pozornosti vlivům, které můžeme u strojů s menší přesností v podstatě zanedbat. Variace 10 sekund za den můžeme zanedbat u hodin z doby před vynálezem setrvačky, které jsou schopné přesnosti do dvaceti minut za den. U lodního chronometru je však taková variace receptem na ztroskotání. ^ Hodiny Riefler Type E master pendulum , nainstalované v kancelářích URWERK v Ženevě. V roce 2017 bylo známeno, že tyto hodiny, s Invar kyvadlem oscilujícím ve vakuu, dosahují přesnosti jedné sekundy za ctyři roky. Narozdíl od takovýchto specializovaných hodin, ukrytých hluboko pod zemí, museli hodináři předpokládat, že budou jejich výtvory vystaveny významným změnám v teplotě, stejně tak v orientaci vůči zemské přitažlivosti, obojí negativně ovlivňující výkonnost strojků. Právě k zmírnění dopadů těchto vlivů by vynalezeny inovace jako bimetalová teplotně kompenzující setrvačka, systémy ochrany proti nárazu, bájný tourbillon a nakonec též řešení materiálová jako Nivarox nebo křemíkový vlásek. Obrovský skok v přesnosti však nastal až příchodem zásadních změn v oscilátoru samotném.