Daemonovo Time is Life

[Irwinek]

před 16 hodinami, Daemonultimate napsal:

To je blbý, že Tě rozhoděj takový věci. Že majitel je z Ruska, to nebudu rozebírat a nic s tím neuděláš. Parkovací místo si vždy rezervuju a platím zároveň s hotelem. Kde dnes není problém s parkováním, možná někde v Horní Dolní, ale tam zas nic neni. V 8 večer a daleko později si tam dám nejen skleničku, ale i večeři. V centru i blízkém okolí. V kolik otvírají obchody vůbec neřeším, půjdu tam až otevřou. Nepříjemného prodejce okamžitě opouštím i kdyby nabízel já nevim co, na netu je to stejně levnější i když mě takovej nákup netěší. Prostě mě na dovolený jen tak něco nerozhodí a když už jo, řeším to hned a na místě a netrápim se tim. Ber to s nadhledem jako ,,za mlada" 

 Za mlada? V našem věku jsme furt mladí kluci

Kam razíš dál?

Upraveno 24. září 2021 uživatelem Irwinek
přidání textu

[Daemonultimate]

Jasně že jsme, já věděl, že to s Tebou nebude ještě tak špatný

Kam dál? Nápověda:

[bacil.357]

..že by Sauersack, Rolava, Cíňák, Fabrika....??

[Daemonultimate]

Dobře míříš a ani bych od Tebe Bacile.357 nic jiného nečekal, však to tam máš dobře zmáklý.

Upraveno 25. září 2021 uživatelem Daemonultimate

[Daemonultimate]

V okolí městečka Přebuz v Krušných horách na Karlovarsku najdete v lesích ukryté pozůstatky cínových dolů a zpracovatelských závodů z druhé světové války. Jde o volně přístupné opuštěné areály.  Při pohybu uvnitř je ale nutné dát si pozor na čouhající dráty z železobetonu a četné díry. Cínový důl Přebuz byl provozován až do roku 1948.

 Z příjezdové lesní cesty je nejprve vidět velká plocha se zarostlými pozůstatky úpravny a trafostanice. To ale není až tak zajímavé. Na to hlavní lze narazit až po odbočení na užší pěšinu doprava za areál.

Zarostlá cesta vede podél dlouhé betonové zdi a ústí u konstrukce bývalé těžní věže hlavní šachty. Vysoký železobetonový skelet stojí na okraji travnatého palouku obklopeného lesem. Kombinace bujné přírody a zpustlé betonové stavby vytváří skutečně až magickou atmosféru. (Kudy z nudy, E15)

Upraveno 25. září 2021 uživatelem Daemonultimate

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

[Irwinek]

Pěkné fotky

Není tam někde vidět nějaká aktivita? zaslechl jsem cosi o tom, že uvažují o znovuotevření některých kovových dolů

[bacil.357]

Pokud  autorovi vlákna nebude vadit, doplním nějaké info o tomto komplexu.

 

Zdejší továrna je spjata s cínovým hornictvím v regionu, jehož počátky se datují do 16. století. První písemná zmínka, zápis v nejdecké horní knize, pochází z roku 1556. V okolí bylo několik dolů, k jejichž odvodnění sloužila dědičná štola sv. Konráda nacházející se v hloubce přibližně 30 metrů. Po jejím zavalení se začala v roce 1727 razit nová štola Sv. Jiří, která byla hlubší, a jejíž ústí se dochovalo dodnes. Vytěženou rudu drtili ve stoupovnách a poté odváželi do huti v Nejdku. Roku 1859 patrně z důvodů nerentabilnosti dochází k ukončení těžby na dole Kohlgrube.

 

K novým pokusům o těžbu dochází až začátkem 20. století. Záhy však přichází první světová válka, což znamená další útlumu v těžbě, a nakonec definitivní uzavření šachty roku 1919. Jisté snahy se objevují v 30. let, kdy dochází ke střídání majitelů, ale ke skutečnému obnovení těžby rudy dochází až během následující světové války. Myšlenka vznikla patrně již v roce 1939. Následně, v roce 1940, se stává majitelem dolů na Sauersacku společnost Zinnbergbau Sudetenland GmbH se sídlem v Berlíně a celkem rychle zde byl vybudován velký a moderní zpracovatelský závod na ploše cca 300 * 200 metrů, který postavila firma Pittel-Brausewetter z Karlových Varů.

 

Strojní zařízení na zpracování rudy dodala v roce 1942 firma Krupp-Gruson-Werk z Magdeburgu. Ale kromě vlastní technologické části zde byly vybudovány i další potřebné objekty a provozy jako například správní budova, vrátnice, šatny, dílny, sklady, úpravna vody, trafostanice, úpravna vody, zámečnická dílna a podobně. Provoz úpravny rudy byl zahájen na začátku roku 1943 a tato pracovala až do konce války. Cínový koncentrát (obsah kovu v rudnině asi 43%) byl odvážen auty do Nových Hamrů a odtud do huti ve Freibergu.

 
Takto velký závod samozřejmě potřeboval dostatečné množství suroviny a tak byly otevřeny dvě šachty. První se nacházela přímo v areálu a dosáhla nejprve hloubky 62 metrů, aby ke konci války byla ještě o 58 metrů hlubší. Druhá šachta byla asi o jeden kilometr dál a její konečná hloubka činila 175 metrů. V obou dolech, úpravně i přidružených provozech pracovalo několik set lidí. Vzhledem k rozsahu činnosti zde byly zaměstnány skoro veškeré pracovní síly z celého okolí. Současně s výstavbou továrny začaly v její blízkosti vyrůstat další objekty. Ty zpočátku sloužily jako ubytovny či kanceláře, ale postupem času byly některé z nich přeměněny na zajatecký tábor, jelikož asi polovinu ze zaměstnanců tvořili zajatci. Nejvíce zde bylo Francouzů a Rusů.

 

Jelikož ke konci války byla v blízkosti stanovena demarkační linie, tak na toto místo přišli nejprve Američané, aby ho posléze přenechali Rusům. Patrně to přišlo tak nečekaně, jelikož podle svědectví došlo k hromadnému útěku dozorců a následně i zajatců. Archivní materiály se nějaké dochovaly, ale pro někoho je to patrně málo informací a tak je stále tento areál obestřen tajemstvím. Na internetu se objevují informace, že není známo, kam odešli dozorci, jak dopadli zajatci a že se nenašel očitý svědek, který by vyprávěl něco z této doby. Co však lze určitě vyvrátit, je to, že zde byla tajná výroba zbraní či zařízení ať už na povrchu nebo hluboko v podzemí. Alespoň o tom neexistuje jediný důkaz.

 

Po válce byl důl přičleněn k podniku Rudné doly Příbram, ale těžba se pro nerentabilnost neobnovila. Doly nebyly udržovány a tak došlo k propadům a zatopení. V roce 1947 byly provedeny demontážní práce v továrně a část strojního zařízení odvezena do dolu Nosek v Tuchlovicích. Doly, továrna, štoly i další objekty usnuly věčným spánkem, ze kterého je na chvíli probudil vrtný průzkum v roce 1965 či provádění posudku v roce 1992. A samozřejmě turisté, kterých se na tomto zajímavém místě zastavuje celkem dost. Vypadá to, že se především z hlavní budovy stala turistická atrakce. Někde na nejvyšším místě by měla snad být dokonce „keška“. Alespoň jsem to slyšel od člověka, který tam lezl.

 

Zaparkovat auto může člověk vlevo od uvedené silnice a vydat na prohlídku jednoho z nejznámějších míst regionu. Nejprve spatří pozůstatky nižších budov, aby se posléze před ním objevil nejpůsobivější pozůstatek na tuto dobu, v lese ukrytý železobetonový kolos. Jeho zachovalost do dnešních dob je velmi zajímavá. Mluví se o tajné receptuře na německý válečný beton, jejíž složení není doposud známo.

 

Vegetací postupně zarůstající menší opuštěné objekty i obrovský, několikapatrový skelet jsou volně přístupné. Kdysi přísně střeženým obrovským areálem mohou dnes turisté bez omezení procházet. Je však dobré dbát zvýšené opatrnosti, jelikož tady na člověka čekají rozpadající se budovy, čouhající dráty, menší či větší díry a spousta dalších nástrah. Vypadá to, že zdejší podzemí je patrně zabetonované nebo zasypané, čímž je prakticky nepřístupné. Ale na povrchu je toho dost k prohlížení. Určitě zajímavé jsou dosud plné násypky, nikam nevedoucí schody či v těsné blízkosti betonová nádrž (kdysi krytý bazén) sloužící k plavení rudy (zahušťování kalů). Komu by to nestačilo, může se projít asi dva kilometry východním směrem, kde objeví ještě celkem dobře znatelné ústí (betonový portál z roku 1941) odvodňovací štoly Sv. Jiří.

 

Když se člověk vrátí k silnici a vydá se na druhou stranu, do národní přírodní rezervace Velký Močál, tak asi po necelém kilometru chůze či jízdy na kole po lesní cestě objeví Rolavský rybník. Sám o sobě má své kouzlo, ale je také zajímavý svou historií. Pod jeho hrází leží v lese ukryté pozůstatky přečerpávací stanice, která z tohoto rybníka dodávala vodu do cínového dolu.

 

K poslednímu místu, které souvisí s obcí Rolava a především cínovým dolem Sauersack se musí člověk vydat od rozcestníku s názvem „bývalá obec Rolava“ po červeně značené turistické cestě. Byl zde postaven pomník několika ruským zajatcům, kteří byli zastřeleni na útěku. Ani v tomto případě není jasné, kolik uprchlíků ve skutečnosti bylo, a zda se jednalo pouze o ruské zajatce. A tudíž tento skromný památník by měl připomenout období druhé světové války v tomto kraji, přiblížit utrpení a strádání lidí jako válečných zajatců a totálně nasazených do pracovního tábora. Vzhledem k nelidským podmínkám a drsnému počasí zde zahynuli nebo byli zastřeleni lidé. Jejich přesný počet ani všechna jména známa nejsou. Tisíce to sice nebyly, jak se někde uvádí, ale i ztráta každého jednoho života stojí za připomenutí.

[Daemonultimate]

Irwínku kdepak, jediná aktivita co je znát, je snaha přírody ten veškerej bordel zrecyklovat.

Upraveno 25. září 2021 uživatelem Daemonultimate

[Daemonultimate]

Doplnils to hezky, až moc , já to schválně jen nakousnu, je to přece jen fotogalerie. Koho to zaujme, sám si dohledá podrobnosti. Tenhle sloh si psal sám??? Jestli ano klobouk dolů, to by mě nebavilo.

Chystám další díl, ten bude z Rolavy.

Ale napsaný je to fakt hezky.

Upraveno 25. září 2021 uživatelem Daemonultimate

[bacil.357]

před 36 minutami, Daemonultimate napsal:

Doplnils to hezky, až moc , já to schválně jen nakousnu, je to přece jen fotogalerie. Koho to zaujme, sám si dohledá podrobnosti. Tenhle sloh si psal sám??? Jestli ano klobouk dolů, to by mě nebavilo.

Chystám další díl, ten bude z Rolavy.

Ale napsaný je to fakt hezky.

Fotka moje, asi tak 10 let stará, text jsem si kdysi okopíroval od kamaráda, který se o to dost zajímá a má plno studijních materiálů a historických fotek.

[Daemonultimate]

před 1 minutou, bacil.357 napsal:

Fotka moje, asi tak 10 let stará, text ...

Paráda

[Daemonultimate]

Takže, kam dál. Na chvíli opustíme Rolavu a navštívíme hrad Hauenstein. Návštěvu hradu jsem rozdělil na exteriéry a interiéry. Na ty si posvítíme příště.

Tentokrát vynechám historii a připomenu historky a pověsti, které se k hradu váží. (Horní hrad.cz)

 Název Hauenštstein značí jakousi palici na kámen, tedy místo, kde se kutalo do země. Pro tento účel zde byl hrad postaven: střežil ona důlní díla, v nichž se dolovalo stříbro, ruda i drahé kamení. Vždyť nedaleko hradu ústí mnohá štola, a tak za bouřlivých nocí u věže, kde se horské větry rády prohánějí, slýcháme ozvěnu těžké důlní dřiny a v kopcích nad hradem se občas v temných nocích komíhají světélka. To asi permoníci v opuštěných dílech dál dobývají své poklady.

[Daemonultimate]

Jako mnoho dalších hradů byl i Hauenštejn v době třicetileté války obléhán švédským vojskem. Dobyt byl Zámecký vrch vypínající se nad hradem. Hradní posádka se však udatně bránila a první útok byl odražen.

Leč vítězství bylo draze vykoupeno. Ze vsi v podhradí zůstalo kouřící rumiště a řada statečných obránců se odebrala na pravdu boží. I statečný kapitán, jenž spásný výpad vedl, byl nepřátelským kopím proklán nedaleko brány, jejíž prolomení odvrátil.Na druhý den se Švédové hotovili ke druhé zteči. Roznesla se mezi nimi zpráva, že Kadaňští spolu s pány ze Šumburka a nedalekého Himlštejna chystají brannou pohotovost ku pomoci obleženým. Švédové tedy rychle podruhé zaútočili. Podařilo se jim překonat hluboký hradní příkop a beranidlem poškodit bránu. Když tu únikovou tajnou chodbou, vylámanou do skály, vpadl kapitán obránců s družinou odvážlivců do týla nepřátel. Udiveným dobyvatelům způsobil výpad velké ztráty a předpolí bylo rázem dobyto zpět. Otřeseným švédským oddílům již ke třetímu útoku nezbývalo sil a dali se na ústup do hor. Navíc se podél Ohře již blížily na pomoc šiky Kadaňských.

Do dnešních dnů se zachovala připomínka oné nejtěžší bitvy v hradních dějinách. Říká se, že krev onoho statečného kapitána lze dodnes na skále v místě původní brány spatřit a vnímavý návštěvník při dotyku pocítí zásah energie onoho místa. A ten, kdož na hradě déle zůstane, za bouřlivých větrných nocí lomoz bitvy a ryk útoku obránců v těch místech uslyší. Nutno dodat, že duch obětavého kapitána stále dohlíží ostražitě na bezpečnost na hradě a mocným kouzlem chrání všechny, kdo zde ruku k dílu přiloží.

 

[Daemonultimate]

Z oněch dávných dob se nám zachovalo povědomí o rozsáhlé spleti tajných chodeb vedoucích z četných sklepení, jimiž hrad oplývá, na všeliké strany. Praví se, že jedna ústí v bývalé sakristii v kostele v Krásném Lese. Druhá, jíž byl veden výpad proti Švédům, vychází pod skalou, na níž hrad stojí v nivě Hornohradského potoka. Třetí vede na Zámecký vrch do současné kaple. A konečně čtvrtá až na nedaleký hrad Himlštejn, tedy přes dva kopce se ubírá. Inu vyberme si. Pravdou však je, že staří pamětníci hradu nám mnohdy vyprávějí o tom, jak se coby děti ubírali setmělým podzemím a jejich kroky končívaly u četných závalů a hromad kamení i dutě znějících zdí.

 

[Daemonultimate]

Avšak i nedávná minulost je přítomna v hradních zdech. Před nemnoha léty pod okny jižního paláce před Rytířským sálem bylo nalezeno bezvládné tělo mladíka s hlubokou ranou na temeni hlavy, jež pádem samotným mu nemohla být způsobena. Byl to ještě mladý člověk, který žil v nedaleké vsi a v opuštěném chátrajícím hradu trávil mnohé dny. Prý také chránil hrad před drancováním divokých trempů, vandalů a nenechavců z širokého okolí. Stala se mu snad jeho dobrovolná služba osudnou? Kdo ví. Na hrad jezdil na motorce a ta byla po jeho smrti nalezena v polích daleko odtud. Jisté však je, že za některých nocí kočky, jež se jindy v jižním paláci s oblibou scházejí, odtud bez zjevného důvodu prchají s drásavým jekotem a někteří naši pomocníci, co zde často střechu nad hlavou na noc vyhledávali, druhý den líčili své těžké sny a neklidné spaní, v jiných částech hradu nevídané. Někteří také vyprávějí o zaslechnutých krocích nesoucích se několikapatrovým kamenným schodištěm. A volají-li, který z jejich druhů se tudy v hodině pokročilé ubírá, v odpověď jim zní jen ozvěna vlastního hlasu.