Přejít na obsah

Daemonovo Time is Life


Daemonultimate

Doporučené příspěvky

  • Odpovědi 2,8tis.
  • Vytvořeno
  • Poslední odpověď

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

Gratuluju vám k novým krásným hodinkám. Já žádný nedostal, taky neexistujou ty, za který bych měnil. Ale i tak jsem ochuzen nezůstal. Zero Tolerance, Kershaw, zimní a letní Prabos, 3x merino triko, 2x merino mikina, 7x merino ponožky, vše 95-100%. A k tomu hromada zajímavejch věcí, tak jsem byl asi hodnej :)

2021-12-25-14-45-14-859.thumb.jpg.a363788752174d27b601bda3eb455eac.jpg

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

V lednu, tedy v době, kdy by měla vládnout pevnou rukou paní zima, je nejlepší zavzpomínat na dobu, kdy denní ulice ještě rozpalovalo hřejivé slunce. Tak vás dnes pozvu na návštěvu města Tábor. Začnu nějakou tou tajemnou historkou, která se k němu váže.

Okolo vodní nádrže Jordán, která vznikla v roce 1492 přehrazením Košínského potoka za účelem zásobování města Tábor pitnou vodou, koluje spousta legend. Nejznámější z nich, kterou snad slyšel každý, kdo v Táboře již nějaký ten rok žije, je o mrtvém rytíři, který tragicky zahynul na skále, jež se tyčí nad hladinou nádrže.

Skálu, které se podle této legendy říká Rytíř, najdeme mezi čističkou a mezi poměrně novým mostem přes Jordán, který je šestadvaceti lany zavěšen na vysokém pylonu. Pylon je nepřehlédnutelnou dominantou, která je vidět již zdálky několika kilometrů. Most tvoří součást silničního obchvatu města ze směru od Písku na České Budějovice. Dnes je místo pod skálou Rytíř vyhledáváno hlavně milovníky vody, kteří často využívají skálu ke skokům do vody. Hloubka tam je kolem dvanácti metrů.

Není zcela jasné, z jaké doby legenda, jež se vypravuje v mnoha mutacích, pochází. Nejčastěji se mluví o tom, že tam jel na koni husitský voják, který pronásledoval srnku (případně zajíce a podobně). Srnka skočila ze skály a kůň s vojákem se vrhl za ní. Voják i kůň v těch místech zahynuli. Podle jiné verze se nejednalo o vojáka husitského, ale švédského a legenda je zasazena do doby, kdy byl Tábor obléhán Švédy. Voják prý byl pronásledován, a proto skočil ze skály, aniž tušil, jak je vysoká. Pochopitelně i v této verzi voják na místě zemřel. Různé podoby příběhu se kombinují například tak, že švédský voják nebyl pronásledován a byl tam na lovu a podobně. Nejdůležitější okamžik legendy je tragická smrt vojáka. Od ní se totiž odvíjí další část, která se předává z generace na generaci mluvenou formou a v poslední době i písemně. Na místě, kde voják zahynul, údajně straší, objevuje se tam duch rytíře i jeho koně, jsou tam slyšet zvuky kopyt, řehtání koně a další neurčitelné zvuky. Vše se na místě děje prý v noci. Některé verze legendy říkají, že se to děje pouze za úplňku, případně pouze za deště a při bouřce či jen v určitá data, například na Dušičky a podobně. (Jordantabor.webnode.)

Upraveno uživatelem Daemonultimate
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

...a pokračujeme historkou:

Tajemná beseda

Přímo na Žižkově náměstí stojí dům, ve kterém je dnes restaurace. Táboráci říkají, že jdou na Besedu nebo k Lichvicům. Jedním z prvních majitelů byl totiž soukeník Martin Lichvice. Od něho dům koupil jeho syn, který jej po požáru v roce 1532 znovu postavil. V té době nechal pravděpodobně vybudovat i třípatrové sklepy. „Sklepy sloužily hlavně jako skladiště potravin a k dozrávání piva. Nakládalo se tam i maso. Geolog, se kterým v roce 1947 připravovali prohlídkový okruh v podzemí, říkal, že ve skále jsou ještě zbytky solí, které naši předci používali ke konzervování masa. V kombinaci s vodou napomáhaly zvětrávání skály,“ popisuje Stanislav Zita z táborského Husitského muzea. Kromě bohaté historie náleží k Besedě i pověsti. Kdo tam půjde na pivo, může si vzpomenout na ponocného Vondru, který jednou v noci zjistil, že na kašně chybí rytíř Koudela. Podle otisků kamenných bot ho našel v Besedě, s lidmi v podivných krojích. Vondrovi potom vyprávěl, jak má jednou za rok svobodu, a také ho pokáral, že by mohl v noci hlídat lépe. Často se prý nechá pozvat od někoho na pivo nebo víno. Nikdo historku Vondrovi nevěřil, ale ten od té doby sedával v Besedě a čekal, jestli Koudela zase přijde. „Postava rytíře Rolanda na kašně zlidověla. Pro někoho to byl rytíř Koudela, který údajně sloužil u Žižky, pro jiné zase Petr Hromádka,“ doplňuje Zita. (www.e15.cz)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se

×
×
  • Vytvořit...