Jump to content

Jaké hodinky nosí VIP?


African
 Share

Recommended Posts

Když vidím ty fotky se Simonem Cowellem, řekl jsem si, že je načase, abych opět přispěl do tohoto vlákna a dal sem skutečnou VIP.

Robert Falcon Scott (1868 - 1912) - britský polárník, dobrodruh, námořník, voják, který se do širšího povědomí zapsal nešťastnou expedicí k jižnímu pólu.

R._F._Scott_1911_in_polar_gear_(cropped).thumb.jpg.2710f1c4b691f1adb6eb082da87a239e.jpg

Ve třinácti letech nastoupil jako námořní kadet na loď Britannia, později se stal poddůstojníkem na lodi cvičné eskadry, se kterou navštívil Západoindické souostroví, v r. 1897 nastoupil jako námořní poručík na bitevní loď Majestic a stal se vynikajícím torpédovým důstojníkem. V lednu 1902 se jako vedoucí expedice Discovery dostal do dosud neprobádaných končin Rossova moře, které je považováno za hlavní bránu vstupu do Antarktidy, objevil Zemi krále Edvarda VII. Na svých výpravách experimentoval s nejnovější technologií, jako např. meteorologické balóny či motorové saně. V posledním dnu roku 1902 dosáhl s dr. Edwardem Wilsonem a por. Ernestem Shackletonem 82°16´ jižní šířky. Při této cestě urazili 1500km, Scott a Wilson jevili při návratu příznaky kurdějí, Shackletona, který se sotva vlekl a později už jen ležel na saních a vykašlával krev, doslova Scott dotáhl zpátky do bezpečí. Domů se Scott vrátil až v roce 1904. O 6 let později vyplul na lodi Terra Nova s další výpravou k břehům Antarktidy.

81799418acb755664d7ee14a6482ec65.jpg.cab0afe9f4c95a1071b66af4e052db7f.jpg

fs.png.cae9e79038daca54296e9ef26fe15872.png

Na této fotografii od Herberta Pontinga, kameramana a fotografa výpravy, je vidět kapitán Scott v chatě, která sloužila jako "základní suchozemský tábor". Na stěně za ním jsou vidět dvoje kapesní hodinky, které používal po celou dobu expedice.

759px-Robert_Falcon_Scott_by_Herbert_Ponting.jpg.f00696ab75801ce0d32a6288599c0dac.jpg

Zde krátké video o nich:

Ve videu zmiňují budíček užívaný k rannímu vstávání - Scott tento fakt často zmiňuje ve svém deníku, kdy vstává jako první a budí ostatní muže. Za celou dobu výpravy je v deníku snad jen jedna nebo dvě zmínky o tom, že zaspal. Sám sebe označoval za člověka se sklony k lenosti a celý život se snažil, aby to tak nebylo - sportoval, pracoval, cvičil, snažil se do poslední chvíle využít každý okamžik, kdy byl vzhůru. Dokonce na tuto svoji vlastnost kriticky vzpomíná v jednom ze svých dopisů na rozloučenou. Povšimněte si detailu, tkaničky od bot místo řetízku.

20170813224743_6511174607_715f36e28a_b.jpg.3ced4a11002824ad5c57ba82c2196893.jpg

Fotka z jižní točny: Stojící zleva - kap. Oates, kap. Scott, por. Evans; sedící zleva: por. Bowers, dr. Wilson.

Jižní točny dosáhli ve středu 17. ledna 1912 po 70 dnech na cestě. Ten den naměřili teplotu -30°C. Na místě je čekalo zklamání v podobě důkazů přítomnosti Amundsenovy expedice.

Edgar_Evans.jpg.eb080fbf0b0097948be9eb5a7055576e.jpg

Při zpáteční cestě jako první zemřel v sobotu 17. února 1912 por. Evans, autor lyžařské obuvi a mnoha dalších částí výstroje expedice. Byl zřejmě vyčerpán již na cestě k pólu a při návratu mu začalo být slabo, začal omrzat snáze než ostatní, projevoval celkovou skleslost a později již nebyl schopen pomáhat ostatním se stavěním tábora. Dr. Wilson ho celou dobu svědomitě ošetřoval, přesto, že byl sám zle trápen omrzlinami. Ostatní se vydali napřed, aby postavili tábor, leč por. Evans se stále neobjevoval, přestože byl vidět ve velké dálce. Ostatní se znepokojeni vydali k němu na lyžích a nalezli ho, jak klečí na kolenou, ruce holé a zmrzlé, v očích divoký pohled. Byl dopran na nsaních do tábora, kde o pů jedné v noci tiše zemřel. Za celou dobu nepronesl jediné slůvko, kterým by si postěžoval.

88250f1a99ba9d582eb7a67fcd4bde14.jpg.1a33db8878d12e4a18e26bbd686afdf0.jpg

Jako druhý zemřel kap. Oates, který se, jakožto kapitán jízdy, celou dobu výpravy svědomitě staral o poníky. Teplota postupně klesala na -40°C, "Titusu" Oatesovy omrzly nohy. Díky hrozným podnebným podmínkám si jednotlivý členové mezi sebou nemohli dost dobře pomáhat, přesto se o to úporně snažili. Oates ostatním navrhl, aby ho nechali na místě ve spacím pytli, což ostatní odmítli a vlekli jej s sebou dál. Oates doufal, že se po noci na 17. března 1912 neprobudí, přece jen se však probudil. Řekl ostatním, že si trochu vyjde a chvíli se možná zdrží, a skutečně vyšel do blizardu. Jeho tělo, stejně jako tělo por. Evanse se nikdy nenašlo. Scott si poznamenal: " Po celé týdny snášel nez nářku nevýslovné útrapy, do samého konce se nevzdával - nechtěl vzdát - naděje. Byla to statečná duše."

Kap. Scott, por. Bowers, Dr. Wilson:

2a03c24de9d8f8e19d3eb126922ccd66.jpg.33bbe99d0bf5a64ce1e4084ea69abe77.jpg

Henry_Bowers.jpg.8130ed702e947049b875431693940443.jpg

Dr-Wilson-returned-from-Depot-journey-21-April-1911.thumb.jpg.8ecdee7e47af77c996660b08174d6e99.jpg

Poslední zápis ze Scottova deníku je ze čtvrtka 29. března 1912. Všichni tři muži byli již zcela vysílení a rozhodli se proto zůstat ve stanu. Přestože měli s sebou dostatek opia k tomu, aby si vzali život a ušetřili se tak bolesti, neučinili tak. Všichni tři se shodli na tom, že budou bojovat do posledního dechu. Por. Bowers se po čas expedice stal Scottovou pravou rukou, Scott ho popisuje jako naprostý unikát, zjevení, člověka z jiné planety. Tam kde ostatní byli vyčerpaní, Henry Bowers poskakoval kolem, neúnavně vše kontroloval, měřil, fotografoval, povzbuzoval a naprosto nezdolně dodával ostatním odvahu. Dr. Wilsona pak vzpomíná coby nejbližšího přítele, již z časů první expedice.

Záchranný oddíl, který je za půl roku poté nalezl, popsal scénu takto: Wilson a Bowers leželi ve spacích pytlích. Scott ležel uprostřed a pravděpodobně zemřel jako poslední, objímajíc své druhy. Těla byla pohřbena na místě. Na pahorku nad "základním táborem" pak lodní tesař vztyčil kříž. Pod pěti jmény zahynulých jsou vyryty řádky:

ZÁPASIT A HLEDAT

NAJÍT A NEUSTOUPIT

 

Link to comment
Share on other sites

Před hodinou, petr_cha napsal:

Jestli si dobre pamatuju, co jsem četl kdysi davno, tak ten hloupý napad s ponikama vpodstate zabil tu expedici.. pak jakakoliv statecnost je spis bláznovství...Cherry-Garrard_and_the_pony_Michael_1911.jpg.2d8cc1783e59a8e04946a1da162b6487.jpg
 

Bylo to víc věcí dohromady. Poníci se ukázali jako nevhodní pro polární podmínky, mužstvo mělo potíže s jejich paličatou a poťouchlou náturou, v terénu s čerstvě nasněženým sněhem se propadali, byli velmi choulostiví vůči větru a mrazu. Další věc je, že Scott i vzhledem k dopravním prostředkům si "vybral" o mnoho obtížnější trasu. Tam, kde Scott a jeho lidé urazili denně 18km, Amundsen ujel se svými psy 50km. Scott měl sice psy také, ale nedůvěřoval jim. Motorové saně, které užíval, byly v prvních fázích vývoje a ukázaly se jako nespolehlivé. Další fakt je, že díky zdržení vinou nevídaného počasí při zamýšleném startu, se zbylí muži vracející se z pólu, museli čelit nadcházející zimě. Předchozí Shackletonova expedice popsala ve stejných místech v inkriminovaných měsících zcela odlišné počasí. No a poslední věc je, že ve Scottem vybudovaných skladech byla zásoba petroleje coby paliva uchovávána v nádobách s koženým víčkem, které se v obrovské zimě smrsklo a drtivá většina petroleje unikla, takže se neměli jak ohřát.

Link to comment
Share on other sites

Create an account or sign in to comment

You need to be a member in order to leave a comment

Create an account

Sign up for a new account in our community. It's easy!

Register a new account

Sign in

Already have an account? Sign in here.

Sign In Now
 Share

×
×
  • Create New...