Přejít na obsah

Kdo máte jakého psa?


Conrad

Doporučené příspěvky

V 9. 4. 2021 v 13:21, Petr.S napsal:

@warannje to na nic, to jo. Není to tak dlouho, co jsme řešili to samé u naší kokršpanělky, když si vzpomenu, jak jsem jí držel v náručí před tou veterinou, než na nás přijde řada, je mi z toho blbě pořád. Až jsem měl zaječí úmysli, že s ní odjedu zpět domů, ale nebylo by to řešení. Dlouho jsem se dalšímu členovi bránil. Právě z toho důvodu, že už to znova nechci zažívat, ale nakonec stejně člověk podlehne. Přece to neodepřu dítěti, mít svého kamaráda...

No a pak si pořídíte psa, který si o sobě myslí, že je chameleon a na gauči ho není vidět. 😀

172116475_720824511917748_6390299146326869824_n.jpg

Kavalír je king!

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

V 11. 4. 2021 v 13:16, Radek Cigi napsal:

Ahoj Waranne, moc dobře vím a znám, co teď řešíš a prožíváš. Já tohle zažil před 5-ti lety... Můj AST Fairo (8.6.2003 - 10.4.2016). Stále si ten strašný víkend pamatuji - přišel jsem v neděli ráno po noční, odvezl jej k veterinářce na uspání, pohřbil ho, chudinku, a šel opět na další noční. Asi rok před smrtí měl svůj první epileptický záchvat v životě, po něm jsem vnímal větší pokles sluchu, asi i zraku a taky svalstvo na hlavě značně ochablo. Celkem měl asi 3 záchvaty během několika týdnů a pak mu hodně ubyly síly a délka vycházky byla rázem tak na 20-ti % - toto trvalo asi 10 měsíců. Ještě před smrtí mu hlava brala, vnímal, odebíral pamlsky, ale pohybově už nebyl soběstačný - ušel 5 metrů, lehl si koukal kolem sebe 10 minut, pak jsem jej musel většinou odnést v náruči domů. Tohle bylo trápení. Nejhorší pro mě bylo, že vnímal, hlava brala, ale tělíčko nesloužilo...ale ty oči, na ty nezapomenu!!! Včera to bylo přesně 5 let... Nenahraditelný pejsek!

Takže drž se, je to strašně bolestivé. Ta poslední fotka je udělaná 4 měsíce předtím, než mi odešel.

Radek 

 

Dík. Přes víkend vše jenom horší, skoro nežere, když se chce napít, tak jí musíš podebrat a postavit. Když chce vem, musíš jí odnést, tam pak stojí kouká a působí, že neví kde je. Když stojí, tak se jí skoro pořád třepe ocas, jakoby v křeči. No nic, začal jsem řešit onu poslední službu, je to na houno. Nějaký psy už jsem měl, ale sešli tak nějak plynule věkem, samozřejmě to bylo taky smutný, ale tohle je horší.

AB4E0853-8F4F-4DAE-9D14-96AD3D4D2A1D.jpeg

Upraveno uživatelem warann
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

V 9. 4. 2021 v 12:57, warann napsal:

Když na to tak koukám, tak trochu pociťuju jednu nepěknou vlastnost, a to závist. Naše milá stafička už má skoro 13 let a je to hrozná bída.

Špatně jí slouží klouby, jedinej schod je problém, na dlažbě se jí občas rozjednou nohy a není schopná vstát. Včera jsem přišel domů, v chodbě si odkládám věci a najednou slyším  kotelny (kde samozřejmě neormálně nebývá) kňučení. Ona tam šla udělat potřebu (malou i velkou), na tý moči se jí zřejmě rozjely nohy a ona se tam do toho rozpácla a nemohla vstát. Jak dlouho tam ležela neuším (byli jsme pryč několik hodin). Musel jsem jí odnést, absolutně nebyla schopná se zvednout. No, chtělo se mi brečet, je to na prd.

Člověka samozřejmě napadají různý "řešení", ale prostě se nám do toho nechce, zvlášť když vidíme ten její oddanej, ale tak smutnej pohled.

Tímhle jsem si prošel před dvěma lety. Je to hrozný, musel jsem moji Jessi nechat uspat a řval jsem u toho jako želva. Doktorka mi řekla ať si pobrečí, že na tom nic není a brečí skoro každý. Drž se.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Njn, game over asi nastane zítra, pokud se nestane zázrak. Určitá moje část to odmítá akceptovat a tak se to ve mě furt pere, jestli mám vůbec nějaký právo to udělat (vím, že to zní pitomě pateticky či co, ale tak to je).

Nicméně už je to tak, že jí musíme bez výjimky ráno a večer podebrat a vynýst ven, aby vykonala potřebu. Stejně tak když se chce napít (jí už zcela minimálně). Sama se prakticky ani nehne.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

@warannMy poslední 4 měsíce krmili cokoli žrala, takže třeba sušenky bez čokolády, naše labradorka měla artrozu a buď mohla ochrnout nebo po lécích ji mohli odejít ledviny, nakonec měla vředy ve střevech co jí praskly a bylo to

Je to smutný, ale Ty jsi ten kdo jí musí pomoct na tu poslední cestu.

Držte se🙏

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

před 23 hodinami, warann napsal:

Njn, game over asi nastane zítra, pokud se nestane zázrak. Určitá moje část to odmítá akceptovat a tak se to ve mě furt pere, jestli mám vůbec nějaký právo to udělat (vím, že to zní pitomě pateticky či co, ale tak to je).

Nicméně už je to tak, že jí musíme bez výjimky ráno a večer podebrat a vynýst ven, aby vykonala potřebu. Stejně tak když se chce napít (jí už zcela minimálně). Sama se prakticky ani nehne.

Jen se neboj  toho rozhodnutí. Ten pes chce odejít důstojně. Taky jsem si to ze začátku vyčítal, ale je to blbost a dnes vím, že jsem mu hodně pomohl. Přečti si tuhle knížku, za mě super a tohle prožívá každý, kdo má psa jako mazla. Píše tam i o tom důstojném odchodu.

Moudrost starých psů - Elli H. Radingerová | Knihy Dobrovský (knihydobrovsky.cz)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

před 17 minutami, mAra_ napsal:

@waranndržte se. Myslíme na vás..

Dik. Ono to nakonec probehlo asi tak, jako kdyz si objednas servisaka na rozbitou tv a zrovna (a jen) pred nim funguje. Prijel veterinar, rozumnej chlap co k nam jezdi kvuli ovcim a psik se pred nim vzdemul k zasadnimu vykonu = nejak se postavil. Takze nakonec se to, aspon prozatim, rozseklo tak, ze lepsi uz to nebude, ale zjevne nijak netrpi, takze tomu nechame volnej prubeh. Tak trochu Sophiina volba, ale vlastne jsme si oddechli ze tu s nama jeste chvili bude i s tim vedomim, ze to je jen odklad neodvratnyho. 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

@warann Psi "v posledním tažení" dovedou překvapit, v tomhle ohledu je fakt lepší dát na zkušeného veterináře. My už se v Lednu taky psychicky připravili na uspání ochrnutýho jezevčíka - a jako by mi to kolega @mlsoun1 prorokoval, jako poslední štace podané kortikoidy mu neřádovi zabraly zrovna když jsem s ním manželku zavezl na veterinu, domluvit se jak mu to trápení ukončit. Jako kdyby prďola pochopil co se řeší, zapomněl na plotýnky, na vyšetřovacím stole se zvednul postupně na všecky čtyři, doktorovi do kapsy pláště vytlačil týden odkládaný bobek - no a za způsobení všeobecného veselí dostal šanci a dalších pár injekcí navrch. Během pár dní se mu vrátila chuť na žrádlo, postupně přepajdal nejdřív k misce, pak za kusem flákoty přes obývák, potom zjistil že po koberci se mu ťape líp - no a dneska už neřád zase běhá, i když na několikahodinové vycházky už to není. Každopádně držím palce a přeju pevné nervy, ono jde fakt těžko u zvířete které máš rád odhadovat jestli to byla nějaká mrtvička, otrava žrádlem a nebo jestli naopak jde jenom o krátkodobé zlepšení. Mě svého času pomohlo uvědomit si že už jsme toho našeho dědka vlastně ořvali a rozloučili se s ním - takže co bude dál je už teď jeho i náš "životní bonus".

IMG_E4455.jpg.0a475965048fc13e569313cd115b437d.jpg

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se
×
×
  • Vytvořit...