Jump to content
safi

Co mě právě naštvalo

Recommended Posts

Ja asi pred 3 lety dedil po babicce kterou jsem nikdy nevidel, dedictvi bylo asi 30000, barevna televize a sluchatka, bylo nas na to 6 a i kdyz jsem ho od zacatku odmital, byl jsem kvuli tomu 5x u notare a tahlo se to rok a pul, protoze se ti kokoti nebyli schopny dohodnout. Nakonec notarce dosla trpelivost, podelila to podle zakona a byl klid, co ale nekdo dokaze udelat pro par tisicovek jsem do te doby netusil.......   

Share this post


Link to post
Share on other sites

No jo, takhle jsem před 22 lety přišel o fešáckej byt na Vinohradech a o ségru. Svině nenažraná tak dlouho tlačila mámu, až jí povolila. Do tý doby jsme byli hodně zadobře, ale jak šlo o majetek, nehodilo se jí mít bráchu. Tak ho od tý doby nemá.

Share this post


Link to post
Share on other sites

Rodič do toho asi jde s úmyslem kompenzace pro méně úspěšný potomky, ale je to z principu nefér...

Ono by to v zásadě asi nevadilo, kdyby to bylo objektivně podle úrovně života těch dědiců. V praxi je to ale spíš podle toho, kdo víc brečí vs. kdo nefňuká.

Aneb "jak se máš - fajn (tečka)" vs. "jak se máš - ále, mam to těžký (litanie na deset minut)".

Share this post


Link to post
Share on other sites

No jo, takhle jsem před 22 lety přišel o fešáckej byt na Vinohradech a o ségru. Svině nenažraná tak dlouho tlačila mámu, až jí povolila. Do tý doby jsme byli hodně zadobře, ale jak šlo o majetek, nehodilo se jí mít bráchu. Tak ho od tý doby nemá.

Tak to se přiznám, že takhle bych to dotáhnout nechtěl. Za to mi to asi nestojí. 

Share this post


Link to post
Share on other sites

Tak to se přiznám, že takhle bych to dotáhnout nechtěl. Za to mi to asi nestojí. 

No jo, je to smutný. Ale z mý strany to nevzešlo. Největší šok byl, jak múžeš blízkýho člověka takhle neznat, žít v omylu. Mě by tehdy ani v náznaku nenapadlo s ní vyjebat. Zas mne to pozitivně posunulo jinam, tenkrát jsem se sebral a zmizel na 5 let do Ameru. 

Share this post


Link to post
Share on other sites

Ono by to v zásadě asi nevadilo, kdyby to bylo objektivně podle úrovně života těch dědiců. V praxi je to ale spíš podle toho, kdo víc brečí vs. kdo nefňuká.

Aneb "jak se máš - fajn (tečka)" vs. "jak se máš - ále, mam to těžký (litanie na deset minut)".

Přesně!

Share this post


Link to post
Share on other sites

Vzpomínám si, že když někdo o někom tvrdil, že je to hodný/dobrý člověk, tak jedna známá na to obvykle reagovala otázkou: "A jak to víš? Vy už jste spolu dědili?"
 

Share this post


Link to post
Share on other sites

Někde doma mám černou díru, která už mi za ta léta pohltila doslova balíky not.  Zas běhám po bytě a hledám noty na odpoledne a zase je nemůžu najít, i když si přesně pamatuju, kde byly... Zase budu muset do knihovny... ach jo...

Share this post


Link to post
Share on other sites

Nebo mít předem jasno. Nemám o svých rodičích iluze, okamžitě dědictví odmítám.

Share this post


Link to post
Share on other sites

Táta vyplatil z baráku své sestry v roce 1975 a brácha pak ještě jednou v roce 2017. Babička změnila závěť, na kterou bylo odkazováno v prvním vyplacení a tetky řekly, že to babička tak chtěla. A tak dostaly zaplaceno 2x. 

Share this post


Link to post
Share on other sites

Kamarád takhle zdědil kus rodnýho baráku po mámě. Dal ho za svý komplet do kupy, velká rekonstrukce.

Táta pak časem tu svojí část přepsal na novou pani a když umřel, kamarád pani vyplácel pěkně z tržní hodnoty, protože na většinu tý rekonstrukce neměl papíry (vesnice+kámoši)...

Share this post


Link to post
Share on other sites

Koukám, že rozhádat se s bohatou bezdětnou tetičkou i s rodičema (z mýho pohledu za to samozřejmě mohli oni  :D - jak jinak) a jet si čistě jenom na svým nakonec nebyl tak blbej zvrat - nepočítám od nikoho s ničím a mám klid  :guitar:

Share this post


Link to post
Share on other sites

Kamarád takhle zdědil kus rodnýho baráku po mámě. Dal ho za svý komplet do kupy, velká rekonstrukce.

Táta pak časem tu svojí část přepsal na novou pani a když umřel, kamarád pani vyplácel pěkně z tržní hodnoty, protože na většinu tý rekonstrukce neměl papíry (vesnice+kámoši)...

Dědictví je především o komunikaci a nastolení pravidel už od mala. U nás je to tak, že ten kdo zůstane na baráku, tak se na něj přepíše grunt lesy a pole(vždycky to zůstává pohromadě s barákem) hned po svatbě a nikdo mu to samozřejmě nezávidí, protože tam bude žít s rodiči a bude se o ně starat až nebudou moct . Pokud budu potřebovat dřevo na krovy, mám ho k dispozici. Pokud bude potřeba vysázet nové stromky, všichni z rodiny jdou sázet. Pokud bude potřeba opravit střechu na stodele, použijí se peníze z pronájmu polí. Pokud budu potřebovat traktor na stavbu nového baráku, mám ho k dispozici. Dělá se to tak několik generací a pořád to funguje. 

Share this post


Link to post
Share on other sites

No naše rodina tradičně nemá žádný pole, lesy ani traktory. Rodiče mají jenom barák, kterej chátral, co umřel děda s babičkou - dědil táta, samozřejmě. Na rekonstrukci interiéru jsem pak, když jsem začal vydělávat, něco přispěl, chvilku tam bydlel, platil tržní nájem jako cizí a když se pak s našima nedalo vydržet, což je na delší psaní, brácha, kterej celou dobu nehnul prstem a nechal se vydržovat na škole, kterou nedodělal, mi pak vyčetl, že jsem mu tam nenechal na sebe přihlášenej internet. Vybavit mu pak stejné prostory po mně novýma věcma a nechat ho tam bydlet zadarmo ale rodiče mohli, já si musel nakoupit i ty blbý utěrky na nádobí. Tak jsem jim do toho hodil vidle, odstěhoval se a přestal se starat.

Litovat mě není třeba, ale postěžovat jsem si musel  :)

Share this post


Link to post
Share on other sites

Tak sestru mám vyřešenou, ke spokojenosti všech. A proč to píšu sem?

Protože mi to trochu zkalila ta nahlášená bomba na Václaváku a naprosto arogantní chování jednoho ubožáka v uniformě Policie ČR. Nemít tam mámu, tak mám problém a velkej.

Share this post


Link to post
Share on other sites
Guest
This topic is now closed to further replies.

×
×
  • Create New...