Přejít na obsah

Doporučené příspěvky

Sára leží na smrtelném loži. Izák, její choť, stojí při ní.
"Izák", praví Sára, "já už asi brzo umřu.

A přitom mně ti je tak pěkně u srdce. Dívám se ven z okna, vidím ty večerní červánky, ty stráně za naším městečkem, je mi, jako bych měla celý svůj život před sebou na dlani. V těch stráních jsme si hráli jako děti, pozdeji jsem tam v aleji dostala svůj první polibek a taky přišla o věneček. Procházeli jsme se tam spolu jako snoubenci, jako novomanželé a nakonec jsme tam chodili s našimi dětmi. To ti je tak příjemný pocit, myslet na ty štastné chvile, co jsme tam prožili, člověk jako by úplně zapomněl, že umírá..."


Izák přejde od postele k oknu, zavře jej a stáhne roletu. Poté se opět vrátí k manželce a uchopí ji za ruku.


"Sára", řekne nabádavě," nerozptyluj se."

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se
×
×
  • Vytvořit...