Přejít na obsah

Dotaz - Flexaret


Doporučené příspěvky

Mám takový problémek - při stěhování tchyně vyplul na světlo fotoaparát Flexaret v NOS stavu - klasická skříňová dvouoká zrcadlovka. Co s tím? Má cenu s tím něco podnikat, nebo je nejvhodnější jej pietně umístit do popelnice?

 

Na foceni to uz moc neni. Tredoformatovy cb film sice neni tak drahy, ale jen tak nejaky fotolab (pokud jeste vubec) ti jej nevyvola.

 

Do popelnice bych jej nehazel. On se nekdo najde, kdo si jej rad vystavi do skrinky.

Upraveno uživatelem afrikab
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

I dnes se najdou lidi co s těmahle skříňkama fotěj. Třeba já:o)

 

Co se týče otázky vyhodit nebo nevyhodit, to záleží na tom o jaký model Flexarety se jedná. Mrkni třeba na tuhle stránku http://meopta.com/?id=311 na níž se dá identifikovat model. A zvláště modely VI a VII ještě i dnes mají nějakou cenu.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Na foceni to uz moc neni. Tredoformatovy cb film sice neni tak drahy, ale jen tak nejaky fotolab (pokud jeste vubec) ti jej nevyvola.

 

Do popelnice bych jej nehazel. On se nekdo najde, kdo si jej rad vystavi do skrinky.

Fotolab je vyvolá skoro každý. Obzvláště když to budou černobílé filmy na proces C-41, třeba Ilford XP2 viz...http://www.fotoskoda.cz/eobchod/p3010017-cz-ilford-xp-2-super-400120

Ale pokud to má někoho chytnout, tak je lepší začít vyvolávat a třeba i jen kontaktovat sám.

 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Na foceni to uz moc neni. Tredoformatovy cb film sice neni tak drahy, ale jen tak nejaky fotolab (pokud jeste vubec) ti jej nevyvola.

 

Do popelnice bych jej nehazel. On se nekdo najde, kdo si jej rad vystavi do skrinky.

Vyvolání filmu zas takovej problém není, na tyhle filmy se stále fotí. Fotky sice člověk nemá většinou do druhého dne, ale stále existují a budou existovat fotolaboratoře které to vyvolají (v Praze např. ČTK). Pakliže však nejsi nadšenec do klasické fotografie, tak bude asi lepší to prodat. Pro Flexaretu v NOS určitě bez problémů kupce najdeš. Kdybych už jednu neměl, tak bych si ji vzal i já :)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Já zatím ani nepřišel na to, jak se ta potvora otevírá. Pokud je na to nějaký čudl, je dobře ukryt. A násilí bych nerad použil na nesprávném místě. Tchyně neporadí, ta ani netušila, že jej má ve sklepě :)

 

Dej sem foto, nebo přečti římskou číslici vzadu na futrálu Než to otevřeš - mrkni se na bok přístroje na počítadlo - je-li tam cokoliv jiného než tečka - pak je uvnitř naexponovaný film (nebo je zaseklé počítadlo).

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Na otevření slouží alespoň u té mojí malý stříbrný čudlík který je při pohledu zezadu vlevo nahoře. Nejprve se šroubováním povolí a pak zmáčkne.

 

Díky moc, otevírání už jsem zmáknul :-) Bude to typ VI nebo VII, z fotek na stránkách to nepoznám, objektiv mají stejný, ten můj má čas B - 1/300, čili asi typ VI.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Koukám teď, že i dnes se na stránkách meopty dají stáshnout návody. třeba na poslední model http://meopta.com/download/Flexaret-VII-pdf-4359.pdf Snad ti to pomůže.

 

Tak jsem identifikoval exemplář jako typ V - podle objektivu hledáčku.

Upraveno uživatelem Foundryman
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

flexareta mi stojí ozdobou v pracovně...stejně jako funční model Stirlingova motoru, perkusní revolver a tak,

jak jsem psal před chvilku v jiném vlákně

v mechanickým stroji vidím taky kus nostalgie, moderních technologií si v rachotě užiju až dost,

od hodinek očekávám nádech "starých dobrých časů ", ocel a bronz, asi jako od parní lokomotivy.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník YPO

mám to doma v NOS stavu taky - je to Flexaret Standart vyráběl se současně s variantou VI - kdysi dávno jsem se s tím pokoušel fotit a od té doby si vážím fotografů

 

mám i originální návod - kdyby někdo chtěl tak ho můžu oskenovat

 

tady je nějaké povídání:

 

Dnes jsou to vyhledávané sběratelské přístroje (často je v bazarech nakupují cizinci), ale čas od času se s nimi ještě setkáme v běžné fotografické praxi. Vzhledem k tomu, že od ukončení jejich výroby uplynula už bezmála celá tři desetiletí, lze zajisté hovořit o kvalitě a také odolnosti Flexaretů. "Lepší" typy Flexaretů nebyly však nijak levné - můj dědeček kupoval "Flexaret VI automat" v roce 1964 bez jakéhokoli příslušenství za 800 Kčs (průměrný plat byl tehdy kolem tisíce korun). Ale přístroj dodnes funguje bez jediné opravy?

 

První přístroj s názvem Flexaret se objevil v roce 1939. Výrobcem ještě nebyla Meopta, ale závod Optikotechna Přerov (po válce přejmenován na Meoptu). Byla to dvouoká zrcadlovka klasické konstrukce s celokovovým tělem (tento v dnešní době už ne zrovna běžný prvek si Flexarety ponechaly po celou dobu své výroby), vybavená objektivem Mirar 4,5/75 mm a německou závěrkou Prontor (1s - 1/150s). Používal se svitkový film a formát 6x6 cm, mnohem později také kinofilm; objektivy nebyly výměnné. Flexaret I neměl počítadlo snímků a jejich počet se zjišťoval červeným okénkem na zadních dveřích přístroje. Dnes patří první Flexaret mezi nejcennější modely celé výrobní řady.

 

Teprve roku 1948 byl představen (tentokrát již Meoptou) nový typ, Flexaret II - ten měl již zaostřování páčkou pod objektivem, synchronizační přípojku pro blesk, samospoušť a také lepší objektiv Mirar II 3,5/80 mm. Další model - Flexaret III (vyr. 1948 - 1950) - přinesl četná vylepšení: posun filmu knoflíkem (předtím kličkou) samočinné počítadlo a hlavně novou závěrku Metax s časy od 1s do 1/400s., později ještě přibylo blokování dvojího osvitu a vylepšený objektiv Belar 3,5/80 mm (Flexaret IV, 1950 - 1957).

 

Flexaret VFlexaret IVa přinesl něco, co se zdá dnes (u amatérských přístrojů) poněkud neuvěřitelné, totiž možnost použití dvou různých filmů v jednom přístroji (!!!) - po vložení speciálního adaptéru bylo možno fotografovat na kinofilm (formát 24x36 mm). Na přístroji byla dvě spřažená počítadla - při 12. a 24. snímku se pohnulo přídavným "desítkovým" počítadlem a počet snímků se četl z obou počítadel... Byla to taková "z nouze ctnost" - v té době se ve světě rychle rozvíjel kinofilmový formát a u nás byl nedostatek kvalitních přístrojů (kdyby jen přístrojů?!). V tehdejším plánovaném hospodářství "knedlíkového socialismu" to byla určitě ta nejrychlejší možná cesta. Od typu Flexaret V (1958 - 1961, na obrázku) se s posunem filmu samočinně natahovala závěrka (dříve to bylo nutno udělat zvlášť), kinofilm bylo možno převinout zpět do kazety (nemuselo se už tedy pracovat potmě) a spoušť byla přemístěna vpravo vedle hledáčkového objektivu - tak už to zůstalo v posledních dvou modifikacích VI a VII.

 

Flexaret VIIFlexaret VI (1961 - 1967) přinesl navíc ještě bajonety pro nasazování sluneční clony a filtrů a antireflexní úpravu celého vnitřku přístroje; kromě toho byl vyveden v šedo-stříbrno-černém designu (jako F VII) a vypadal tak ze všech typů nejlépe. Předposledním typem byl Flexaret Standard (vyráběl se současně s F VI) - levnější typ bez počítadla a možnosti použití kinofilmu, avšak mohlo se fotografovat na formát 4,5x6 cm (po vložení speciální masky). Všechno to "shrnul" poslední Mohykán, Flexaret VII (1966 - 1971, na obrázku) - ten mohl používat formáty 4,5x6 a 6x6 cm (svitkový film typu 120) a také formáty 24x24 resp. 24x36 mm (kinofilm). Flexaret VII měl novou závěrku Pentacon Prestor (1s - 1/500s), vypínatelné záskoky pro rychlé tříbodové zaostření a možnost opakované expozice téhož snímku.

 

Existovala také poměrně široká řada příslušenství zahrnující sluneční clony, filtry, průhledový hledáček, předsádkové makro-čočky, stativovou hlavici pro stereofotografii či panoramatickou hlavici. Podle ne zcela ověřených informací se připravoval i model s expozimetrem, nicméně než mohla začít jeho výroba, bylo odkudsi "shora" rozhodnuto o ukončení "akce Flexaret". V rámci dělby práce v tehdejší RVHP si museli českoslovenští fotografové propříště vystačit s přístroji dováženými ze SSSR a NDR. Flexaret nebyl jen amatérským přístrojem, fotografovali s ním i profesionálové (a nejen pro nedostatek jiných lepších přístrojů), např. Taras Kuščinskij nebo Erich Einhorn, který o Flexaretech dokonce napsal celou knížku vydanou v několika vydáních.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Foundrymane, neprodávej to. Nevím jestli se z mojí strany jedná o radu nebo o prosbu, ale já miluji vintage hračky ;) Já si myslím, a to nejsem sám (viz třeba JJ), že staré věci se mají používat - v rámci možností. Já bych to neprodal, já bych se na tom naučil fotit.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

taky jednu mám, model Va. S redukcí na kinofilm a makropředsádkami a ještě fotoblesk s homemade měničem pro napájení z baterií. Odpočívá to ve skříni ale zbavovat se toho určitě nebudu. Při použití na kinofilm to má trochu nevýhodu ve formátu nastojato a taky jsem musel vyrobit takové čudlíky na hřídelku kazet. Ty staré kinokazety měly trošku jiné díry v cívce. Svitkové filmy jsou běžné, používají se na profi práci. Ten větší formát má výhodu že se nemusí tolik zvětšovat takže to prospívá kvalitě. Ten čtverec 6x6 cm má své kouzlo, některé modely myslím umožňovaly 6x4 nebo tak nějak. Myslím že Saudek tím taky fotí.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se
×
×
  • Vytvořit...