RADO Captain Cook Bronze

[Snekofon]

Tato recenze bude dlouhodobým seriálem, sledujícím hodinky v delším období - než se ale pustím do hodinek samotných, přihodím trochu omáčky kolem, protože ani steak se nežere na sucho a příběh každého pořádného dramatu je třeba vykládat od začátku, aby se pozorný čtenář vžil do psychologie postav a jejich pohnutek.

S tou cestu do pravěku svého hodinkového příběhu se ale nebudu vydávat až na samotný začátek – dětství s Primkami, následované hromadou digitálek z tržnice atd., rovnou skočím v čase zpět o deset let. Psal se rok 2012 – já měl prázdné zápěstí bez hodinek, protože moje solárem poháněné a rádiem štelované ana-digi od Casia dostaly za 8 let bezchybné služby naloženo víc než Karlos Vémola od Attily a i když dál fungovaly, pohled na ně byl dost nepěkný.

V dané době jsem si tedy uvolnil dle svých představ astronomický ranec peněz – jářku 10.000 korun českých, za něž jsem se rozhodl pořídit mechanický zázrak na zápěstí, kterým ukojím svůj kladný vztah k mechanickým, strojírenským výrobkům, současně ohromím na všech poradách kolegy lehce povytaženým rukávem a na ženy u baru budu moci ležérně házet prasátka. Výsledkem hledání (bez znalosti místního fóra) byly hodinky GANT Hancock, osazené Miyotou 8215. Měl jsem za to, že jsem to s tímto kusem natřel celému světu – echt japonský strojek – s průhledem přes dýnko, osazený do hodinek značky, která nenechá nikoho na pochybách kdo je tady gurmán.

Bez ohledu na to, že jsem v dané době mohl mít mnohem zajímavější kousky (Miyota se svým jednosměrným nátahem uměla hodinky na zápěstí parádně roztancovat a hodinky mně byly velké) jsem byl spokojený jak pes z kvalitních granulí.

Hodinky jsem nosil ke všem příležitostem 5 let, jiné jsem neměl a procestovaly se mnou všechny dovolené, pařby, radosti i pády… do teď jdou bez servisu dle měření cca 9s do plusu, na skle ani těle nemají škrábanec. Když se podívám na všechny fotografie z dané doby, mám na ruce právě tyto hodinky. Dobu výskytu na fotkách se mnou trumfla až manželka, kterou mám na fotkách už dýl, ale začínaly ve stejný rok.

Pět let zpět se otevřela nová kapitola tohoto příběhu. Při koupi nějaké blbosti právě pro manželku na aukru jsem zjistil, že má prodejce v nabídce i Primky, které se prodaly trestuhodně lacino. Jen týden na to jsem pořídil za cenu pár točených škopků malé Prim TV v krásném stavu a byl jsem v pasti. Zaregistroval jsem se na chronomagu a pošťákovi začaly krušné časy – z původního předsevzetí koupit si občas něco totiž sešlo poměrně rychle a já chtěl naopak všechno.  Sbírání Primek mně brzy začalo připadat stejně zábavné, jako pro entomologa mít jen sbírku mandelinek – pořád stejný brouk, stejné základní uspořádání, bez invence a ne příliš zajímavé… přidal jsem si tedy Poljoty budíky, kraby od Kirovského, následovala nutkavá potřeba mít pravé Remkovky, která otevřela svět chronografů. Odtud lehce přeskočila jiskra do výbušného světa japonských chrono od Seika a Citizenu, kterou následovala exploze a následná vlna nákupů všeho možného přímo z Japonska. Z počátku jsem si myslel, že vintage hodinky jsou to pravé, že budu nosit pouze ty – coby nositele poctivé strojařiny, ducha starých analogových časů. Jenže se brzy projevila má mentální porucha, která nedovoluje opravdu vintage hodinky nosit… občas si je vezmu, opatrně je nosím tak, aby ani rukáv svetru nemohl opotřebovat chromování, ale stejně nemám klid – pořád podvědomě hodinky při pohybu chráním před jakoukoliv možnou kolizí, otěrem – čímkoliv. Nosit takové hodinky tak pro mě není příliš radost ale více starost. Vintage tak sbírám už s vědomím toho že jsou spíš statické exponáty do skříně, které se občas dostanou na ruku pro radost, nebo u zvláštních příležitostí (stejně jako filatelista si asi neolízne svou oblíbenou známku, aby ji s radostí poslal na pohlednici do světa), ale pro běžné nošení potřebuji novodobé hodinky, kde se má porucha tak neprojevuje.

U hodinek pro běžné nošení jsem si prošel cestou hledání a snahy mít pro každou příležitost, nebo od každého typu hodinek jednoho reprezentanta…který by byl vhodným doplňkem pro různé události. Hledání toho pravého ale nebralo konce, sotva přibily domů nové hodinky začalo hledání čím stav rozšířit, nebo obměnit. Dva roky zpět jsem ve snaze o další posunutí hranic nepoznaného objednal bronzové hodinky – do té doby mnou spíš opovrhované – a objevil svůj vesmír.

Bronz ! To je ono ! Materiál který provází lidstvo od jeho úsvitu, materiál který nabídne to co ocel nikdy nedokáže – změny odstínů podle jasu světla, postupné přirozené stárnutí přinášející změnu barvy kovu a vytváření jedinečné patiny – to vytváří z každých hodinek unikát, ve kterém se odráží život jejich majitele a stárne s ním stejně jako jeho kůže. Na rozdíl od oceli, kde je každá vlásečnice oko drásající vada jsou zde všechny případné povrchové vady absorbovány patinou. Bronzové hodinky mají ducha jedinečnosti.

V poslední době jsem výrazně omezil nové akvizice, aby ušetřil pošťákovi klouby – i tak za těch 5 let = 260 týdnů prošlo mou hodinkovnicí více než 130ks hodinek, tj. v průměru každý druhý týden něco přibylo. Aktuálně mám ve vintage sbírce nějakých 70ks (tady se plánuje postupně zase rozšiřovat, ale už snad více s rozmyslem) a na běžné nošení jsem střídal 4ks.

I to se ale ukázalo pro běžné nošení jako moc…  typicky ráno hledím co si dát na ruku a po pěti minutách rozmýšlení jestli jedny, nebo druhé, čapnu pod tlakem pohledu manželky sledující mě nad otevřenou skříňkou třetí - digitálky, které jediné ukazují správný čas, protože ostatním došla šťáva už v noci.

Zatoužil jsem po pseudo-OWG módu – mít jen jedny mechaniky na běžné nošení – které by měly v pomyslném harmonogramu ruka-času prostor na 85% mé pozornosti, doplněno o G-SHOCK s asi 10% ruka-času při divokých aktivitách, kdy není jisté jestli je dokončím ve zdraví já, natož mechanické hodinky (štípání dřeva, nebo jízda na motorce a koloběžce) a 5% ruka-času na občasné vyvenčení sbírkových exponátů…

Nalezení nového hodinkového průvodce životem si vyžadovalo udělat radikální řez – ze stávajících hodinek to nemohly být žádné – bylo nutno nalézt nového kandidáta, který by přinesl hodinkový posun dostatečný aby ukojil případné budoucí vrtochy, musí to být něco, s čím se 100% ztotožním.

 Zadání tak bylo jednoznačné:

·         Pouzdro bronz – mám-li mít jen jedny hodinky, tak jiná volba nepřipadá v úvahu (i so hledem na plnou skříň ocelovek)

·         Budget – 60 až 80k CZK – netřeba utratit vše, v případě nutnosti třeba počkat a dofouknout – ideálně nové, nebo jeté ve stavu nových

·         Strojek s rezervou ideálně 70h a více – v době home office kdy doma hodinky nenosím, nebo trávím víkendu na motorce je fajn přijít k hodinkám a najít je stále živé – protože  člověk nikdy neví a jak praví klasik : "Není mrtvý, ještě mu jdou hodinky!" - Voskovec & Werich (Svět patří nám)

·         Hodinky mají být na furt a to společně s bronzem = potápky = přehlednost, robustnost, čitelnost

·         Designově zajímavé s vintage nádechem, ale aby to nebyla tuctovka

·         Bez požadavků jakýchkoliv komplikací, čím míň tím líp – klidně i bez data

No a nebudu napínat ve výběru byly následující kusy, které dopadly v mém výběru od nejhoršího k nejlepšímu následně:

6) Bell & Ross BR 03 – model BR0392-D-R-BR/SCA – v červené krásné, ale drahé a použitá Sellita je za daný peníz výsměch

5) PRIM ORLÍK II BRONZ LE – jednak moc produkci Eltonu nevěřím, jednak je tento model LE, takže bych musel déle hledat, strojek nemá ani požadovanou rezervu a co nesnáším je PVD na korunce – tam bych měl zase tik jako u vintage že bych pozoroval jestli už neleze dolů

4) Tudor Black Bay Bronze – cena nad limit, ale hlavně na živo působí strašně masivní a těžké a subjektivně hůř než na foto, hliníková luneta jim sice dává správný vintage look, ale po zkušenostech s tím jak jsem na Seiko hliníkových lunetách lehce chytal šrámy to beru jako mínus

3) Eterna KonTiki Bronze Diver – je to přeci jen větší kus hodinek, jinak pěkné bronzové místo mezi bronzovkami ve výběru

2) Christopher Ward - C60 Trident Bronze – jsou nádherné, cena příznivá, ale Sellita s 38h rezervou je stopka pro možnost posadit se na trůn ve výběru

1) Rado Captain Cook Bronze – tady bylo prostě všechno správně

[Snekofon]

RADO si nevybojovalo pozornost moderátorů fóra a tak nemá mezi SWISS značkami ani svůj chlívek – tísní se tak mezi plevelem ostatních témat – kde není prostor není ani obsah. Je pravda že historie značky není na švýcarské poměry nijak ohromující, rozhodně ovšem nejde pouze o fashion brand.

Rado začalo psát svou samostatnou historii roku 1957, slovo RADO znamená v esperantu kolo. Jedná se tak o vrstevníka našeho Primu. Opřít se však značka může o hodinářskou tradici společnosti bratří Schlupů, kteří v městečku Lengnau roku 1917 založili společnost Schlup & Co, která se zabývala výrobou hodinkových strojků, kdy se před 2. světovou válkou dostala mezi přední producenty. Právě roku 1957 se společnost Schlup rozhodla vstoupit přímo na trh hodinek a již debutový model Golden Horse byl trefou do černého – jednalo se o moderní, voděodolné hodinky, které se drží v programu Rado doposud. Roku 1962 uvádí Rado svůj další ikonický model Diastar – uváděný jako první oděru odolné hodinky ze speciální slitiny tvrzené oceli. Tímto modelem nasměřovalo Rado své další zaměření – důraz na design a použití netradičních, speciálních materiálů. Rado se v dalším období stalo průkopníkem využití keramiky na hodinkách – kdy již roku 1986 osadili hodinky keramickým tahem - na poli vývoje technologie hi-tec keramiky tak má značka vysokou tradici. Roku 2002 pak vyrobili jako první hodinky ze syntetického diamantu, čímž dosáhli absolutního vrcholu na poli odolnosti. Rado je součást Swatch Group od roku 1984.

Model Captain Cook byl poprvé uveden v roce 1962 – jako stylové potápěčské hodinky. Na tomto modelu bylo poprvé použita typická rotující kotva, která má symbolizovat rotor automatu. Podklad kotvy má symbolizovat rubín v němž jsou uloženy pohyblivé prvky. Nejednalo se o samoúčelný prvek, ale rotace kotvy, respektive její absence = horší třecí vlastnosti uložení loga měly indikovat potřebu servisního úkonu – promazání strojku.

Moderní interpretace se drží velmi přesně rukopisu původního modelu. Zachovává všechny tolik typické prvky, jako tvar pouzdra, lunety, ruček i číselníku, kdy jsou detaily dotaženy k dokonalosti. Z hodinek na první pohled dýchá vintage pocit, jsou nezaměnitelné – nemají potřebu brát si nic z modelů jiných značek – předloha je dokonalá.

Ač má pouzdro papírově průměr 42mm, jedná se o rozměr lunety, která přesahuje průměr pouzdra, které má průměr pouze 40mm. Hodinky jsou tak velmi pohodlné a výborně sedí na ruce. Výška pouzdra je 12,5mm, to je ale dáno částečně vypouklým titanovým dýnkem a safírovým sklem. Samotné pouzdro tak opticky působí velmi tence a umocňuje pocit lehkosti hodinek. Materiál není klasický bronz třídy CuSn8, který bývá standardně používán pro hodinková pouzdra – to by nebylo RADO aby v této oblasti nešlo svou cestou. Použit byl tzv. „hliníkový bronz“, kde příměs hliníku jako legujícího prvku mění mechanické vlastnosti materiálu – slitina má být odolnější proti otěru než běžný bronz. Současně, a to sem bral z počátku jako nevýhodu, je tato slitina odolnější vůči patinaci – kdy hliník vytváří na povrchu ochranou vrstvu. Výsledkem je pomalejší průběh patinace – delší setrvání v stavu nových hodinek a odlišný průběh patinace časem proti běžnému bronzu. Z fotografií na internetu je patrný nástup patiny po struktuře brusu hodinek – nikoliv celý povrch ale „žilkování“ patiny v broušených plochách. Výsledek je tak odlišný něž je tradiční ale rozhodně zajímavý – nakonec jsem tomu došel na chuť. Na fratellowatches uváděli ke Cookům, že jsou opatřeny jemnou vrstvou zlata, aby patinace nenastoupila dřív než si je zákazník sám trochu zajede. Tuto informaci jsem ale už nikde jinde nedokázal dohledat, nepovažuji ji tedy za platnou. Pouzdro je po celém povrchu broušeno jemným saténovým brusem, pouze okruží pod lunetou je leštěné. Luneta s keramickou vložkou a lumi indexy je jednosměrná, 120 kliků – velmi příjemně se drží a odpor klade subjektivně ideální – pokud srovnám se Seiko nebo Alpinami, tak je odpor menší. Luneta je kónicky zkosená dovnitř, stejně jako Seiko Monster – co je dalším prvkem typickým pro daný model, který je ve srovnání se všemi plochými a zakulacenými lunetami konkurenční modelů velmi příjemným osvěžením.

Keramický ciferník má nádhernou barvu, která v návaznosti na intenzitu osvětlení mění odstín od hnědé, přes temně fialovou až po jasně červenou. Číselník je zaklenutý co umocňuje hru světla a mění odstíny okrajů – celkově to napomáhá pocitu hloubky a plastičnosti číselníku. Ten umí rozehrát ve světle sunburst efekty, stejně jako zrcadlit ručky. Aplikované zlacené indexy odrážejí světlo – jejich umístění v ohybu číselníku opět násobí efekt plastičnosti. Ručky jsou jemně broušené, dostatečně masivní s příkladnou délkou až na okraj. Čitelnost je tak příkladná. Datumové okno na pozici 3 neruší, čemu napomáhá červený tisk číslic. Celou tuto parádu uzavírá jemně vystouplé klenuté safírové sklo s AR.

Uvnitř běhá ETA C07.611, tj. vyšší verze Powermatic, bez použití plastových komponent. Strojek s původem v ETA 2824-2 slibuje vysokou spolehlivost, kdy původní kalibr pohání švýcarské hodinky již 50 let. Dosažená rezerva 80 hodin je pro mě obrovským plusem, snížení frekvence na 21.600BPH mě naopak neuráží. Ve sbírce mám hodinky se strojky od 18.000 do 36.000 BPH a upřímně jediný skutečný high-beat je pro mě 36.000, vše pod nerozlišuji a není to pro mě podstatné.

Rozteč nožek na pouzdře je 21mm – na jednu stranu bych za ten rozměr nejraději designéry zabil, protože výrazně stěžuje dostupnost různých řemenů – na druhou stranu pokud by ubrání, či přidání 1mm na rozteči pokazilo celkové proporce, pak se rád vynasnažím s hledáním vhodného řemene. Možnosti na trhu jsou, a hlavně jsme na fóru plném nadšených a šikovných lidí, takže zakázkový produkt místního původu je věc jasná!

Kombinace použitých materiálů – bronz, keramika, titan, ikonický design, krásné barvy, použitý kalibr – nemám co si přát víc, pokud OWG pak věřím že s těmito hodinkami to půjde až do truhly.

Recenzi beru jako otevřený list, kde budu dál reportovat zejména průběh patinace, které hodlám dopřát zcela přirozený průběh, bez urychlování. Na těchto hodinkách mě totiž na rozdíl od jiných bronzovek neštve ani lesklá fáze

[Vit]

Velice příjemné čtení a krásné fotky, těším se na další!

[Snekofon]

Díky, zapomenul jsem doplnit, že strojek dělá 4s do plusu dle vibrografu v poloze číselníkem nahoru... Na ruce jsem ještě nesledoval odchylku...

[Baker]

Starý dobrý Chronomag!

Fajn čtení, díky 

[Zdenek1307]

Dobé čtení, od začátku do konce. Ať dělají RADOst.

[statlowicz]

Parádní čtení. To s tou pohyblivou kotvou na ciferníku jsem netušil.

[Spongebob]

Jo, fakt příjemná chvilka čtení u ranního kafe a hodinky jsou fakt super čoveče

 

[Kamil.K]

Děkuji za zajímavé čtení (nejen) o krásných hodinkách.

[shewcza]

Skvělé čtení a gratuluji k super hodinkám.

[Aleš 75]

Super počtení i příběh a hodinky ať dělají radost.

[Sprite]

Fakt skvělé počtení  A samozřejmě gratulace 

[Snekofon]

Díky všem, omluva za gramatické chyby v textu... občas tam něco ulétlo. Radost stále trvá, džíňák mám objednaný, tak za čas zpestřím fotky přezutím. Zatím jsou fotky na jedno brdo, ale ten cifr pořád baví. 

 

Upraveno 5. října 2022 uživatelem Snekofon

[Snekofon]

[Snekofon]

Odlozim si RADOst z podzimu i sem.

 

[Grilko]

V detailních fotkách vypadá ta barva v kombinaci s bronzovým pouzdrem opravdu velmi hezky. Přiznám se, že doposud pro mě bylo RADO = V10K. Žádná extra hodinařina, ale příběh o diamantovém prachu zaujme.

Detail kotvy je naprosto boží a z hlediska praktičnosti bych měl obaby ze sice krásné, ale ostré lunety v kombinaci s dlouhým rukávem.

Jinak hodiny moc pěkné!

[Snekofon]

Co se týče lunety, tak je pravda, že je hrana ostřejší, zoubky samotné jsou zaoblené - hodinky v rukávech nechytaji. Ale prakticky mám svetry s užším rukávem, kde se hodinky ani nemají tendenci přetahovat s rukávem, ale drze se cpou ven - jako dnes, případně volnější mikiny kam se hodinky schovají. Trička s dlouhým nenosím vůbec a košile už jen když je třeba a těch mám dost na to, aby se četnost kontaktu rukáv / luneta nějak projevila. Navíc k vyloženě košilovým příležitostem mám jiné hodinky.

Když vidím někdy fotky hodinek na mém 18cm zápěstí, tak to vypadá že nožky přetékají ruku. Je to ale jen klasický klam optiky mobilu. Posazené na NATO jsou trochu blíž čočce, při focení relativně z blízka. Reálně lze vidět za nožkama ještě i kus masa Rozteč nožek je 48,3mm.

[African]

Pěkné čtení, těším se na pokračování...za mě díky 

[Bende]

Parádní počtení a skvělé hodinky! Mám vyhlídnutý stejný model, ale v modré. Ale zatím jsou nad moje možnosti, takže pro začátek asi skončím u Seika nebo Certiny. 

Těším se na další fotky

[Snekofon]

Nějaký čas nebyla aktualizace - před pár dny jsem oslavil 5 let na fóru ! Cesta, která mě přes dvě zaplněné skříně hodinek dovedla až k burgundy RADO   

Abych si trochu užil to výročí, přezul jsem Cooky na no-name kožený 22mm řemínek. Cílem bylo zjistit jestli se dá vecpat do rozteče na nožky 21mm a jestli to nebude blbé...

S výsledkem jsem relativně spokojený - minimálně u měkčích řemenů tak není rozteč nožek problém, širší řemen se vmáčkne. Stejně ale plánuji ušití kožáku na míru. Oříšek bude výběr odstínu a prošití - výrazné barvy hodinek jsou dost háklivé na kombinaci. Řemeny, které jsem si myslel že budou perfektně sedět, po přiložení k hodinkám vůbec barevně nehrály...

Upraveno 1. listopadu 2022 uživatelem Snekofon
slovosled