Přejít na obsah

Daruj krev, zachranis zivot


skalis

Dobrovolne darcovstvi krve  

249 hlasů

  1. 1. Darujete krev?

    • Ano (pravidelne nebo nepravidelne).
      129
    • Rad bych, ale jeste jsem se neodhodlal.
      47
    • Nedaruju.
      75

  • Prosím přihlaste se nebo zaregistrujte, abyste mohl hlasovat v této anketě .

Doporučené příspěvky

  • Odpovědi 476
  • Vytvořeno
  • Poslední odpověď

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

  • Po letech...

Nesplňuji poměrně bizarní podmínku:

 

v letech 1980-1996 jsem nebyl déle než 1/2 roku v Anglii či Francii

To je kvůli Creuzfeld-Jacobovi, myslím... nechtějí nic riskovat.

 

Jinak teda dneska to byl můj 43. čestný odběr, zvažuju ještě tu kostní dřeň... Žádné číslo, kterého chci dosáhnout, nemám, budu dávat, dokud budu moct. Coby alergik jsem měl několikaleté období, kdy to úplně jednoduše nešlo.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Na začátku devadesátých let jsem byl dárce plné krve. Měl jsem takové ty povznášející pocity, fakt jsem chtěl být zodpovědný a užitečný. Pak došlo přímo v rámci ústavu, kde jsem pravidelně daroval, k aféře s nedostatkem krve - transfuzka získanou krev prodávala do zahraničí a domovská nemocnice ji musela narychlo kupovat z Rakouska či odkud. Povznášející pocity se změnily na pocit, že jsem naivní ňouma.

 

Takže jsem si zašel popovídat s lidmi na transfuzce a výsledkem diskuze bylo, že jsem se stal dárcem krevních destiček, nikoliv bezplatně. Pokud to je pro ně byznys, tak ať platí. Byl o mne docela zájem, mám méně obvyklou skupinu. Protože destičky se obnovují mnohem dříve než plná krev, chodil jsem jednou, dvakrát měsíčně - vždy, když mi zavolali. Milé bylo, že na rozdíl od anonymního odběru plné krve jsem velmi často viděl i příjemce, kterého připravovali. Fajn byly i s odběrem spojené pravidelně zdravotní prohlídky a screening krve.

 

Celé to skončilo v druhé polovině devadesátých let, kdy jsem začal jezdit na expedice do tropů do rizikových oblastí - už nikdy jsem pak nesplnil podmínky pro dárce krve či krevních derivátů.

 

Každopádně - ta trocha bolesti a nepohodlí nic není, má to rozhodně smysl. To nejhorší, co se mi za těch asi sedm let odběru stalo, bylo, že během hodinu a půl trvajícího odběru destiček si ke mně sedla ošklivá stará sestra a vyprávěla mi o tom, jak potkala Ježíše a nechala ho vstoupit do svého života... a já nemohl utéct :D ani být moc sprostej, protože mi dávala pravidelně napít a mačkala čudlíky na odstředivce, odkud se mi vracela krev bez destiček do těla :) Mimochodem, dnes už jsou prý modernější přístroje a i destičky či plazma se odebírají podstatně rychleji.

Upraveno uživatelem martar
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Ano Martare, dnes prakticky není rozdíl mezi odběrem plazmy a destiček, trvá to cca hodinku a mašina jede podle programu na paměťové kartě celou tu dobu automaticky. Sestra do ní jenom před odběrem namačká dárcovu váhu a výšku a zbytek si ta mašina spočítá sama. Pak už jenom pípá, že odebírá nebo vrací a pak že má hotovo, nebo když z dárce přestane přitékat krev (zapomene pumpovat pěstí nebo omdlí). To bylo taky to nejhorší, co se mi stalo - loni v létě tam měli dost dusno, byli jsme na sále čtyři chlapi a jeden při odběru omdlel. To, co se stalo potom, je prý normální - my ostatní tři, jak jsme to viděli, jsme se naráz sesypali taky  :lol2: Takže ukončit odběr, nalít do každého fýzák a opatrně to vydýchat v čekárně. Taky se prý dřív destičky braly nápichem obou předloktí, z jednoho odběr a do druhého návrat - moderní mašiny to všechno zvládají jednou jehlou. Jinak sestry jsou ve VFN moc fajn a žádná mi nikdy žádného syna božího necpala...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník

No já mám v plánu jít teď v týdnu poprvé. V pátek jsem se byl zapsat do registru té kostní dřeně a paí doktorka mi říkala, že to tam potřebují nejvíce mladé, zdravé muže ve výborné kondici, tak mě to potěšilo :) Bylo tam poměrně hodně lidí na krev, ale na to už jsem neměl čas. Co mě teda překvapilo je to, že to není jenom tak darovat krev. Ještě člověk musí stát půl hodiny ve frontě. Celkově jsem z toho měl tak nějak dobrý pocit, že se najde spousta lidí co tam nezištně příjdou. Upřímně mi ani nevadí kdyby krev prodávali v případě přebytku, já tam jdu s tím, že to může někomu pomoct a je mi celkem jedno, jestli to bude Čech,Němec nebo někdo jiný. V případě, že by se ty peníze navíc použijí na nové vybavení nemocnice nebo odměny personálu, tak tím líp. Trochu se bojím, že to teda končí někde jinde, ale to už je jiná věc a s tím nic neudělám, tak nemá smysl se tím trápit. 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

:) já chodil v době, kdy se teprve přecházelo na jednoruční systém, zažil jsem oboje. Ty starší obouruční člověka ukřižovaly na lehátku, byl zcela v moci sestry, ale byly rychlejší. Ty nov?jší jednoruční v začátcích odebíraly a vracely v cyklech tou samou hadičkou, takže to trvaly dvakrát tak dlouho, až 100 minut, ale aspoň měl člověk jednu ruku volnou, mohl se napít, podrbat, a hlavně si číst..

 

Jinak jsem si ještě vzpomněl na příhodu, jak v hadičkách vedoucích mi přes břicho a hrudník při vracení krve do těla najednou začaly běhat docela velké, centimetrové bubliny, tak v hrůze z embolie volám na sestřičky; ty ze m? měly prdel a poučili mne, že - aby vzniklo nebezpečí embolie - musela by být ta bublina v hadičce "táákhle dlouhá" (rozpažené ruce). Jsem se tam v tu chvíli cítil jak hypochondr panikář :D

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

To je kvůli Creuzfeld-Jacobovi, myslím... nechtějí nic riskovat.

 

Jinak teda dneska to byl můj 43. čestný odběr, zvažuju ještě tu kostní dřeň... Žádné číslo, kterého chci dosáhnout, nemám, budu dávat, dokud budu moct. Coby alergik jsem měl několikaleté období, kdy to úplně jednoduše nešlo.

Tak to mě dostalo- já myslel že jako alergik, když mě jednou s dárcovstvím poslali doněkam, že už nemá smysl to znova zkoušet- a ono má? Jak tohle je?

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Tak to mě dostalo- já myslel že jako alergik, když mě jednou s dárcovstvím poslali doněkam, že už nemá smysl to znova zkoušet- a ono má? Jak tohle je?

Nevím, já jsem alergik od svých 5 let. Prostě jsem se došel na transfúzku zeptat, doktorka se se mnou pobavila o anamnéze, vzali mi vzorek a zjistili, že když netrpím akutními příznaky, tak darovat můžu. Léčil jsem se vakcínama takhle od raného věku a alergoložka mě dost vypiplala, takže dneska už roky neberu nic pravidelně a nosím s sebou Zyrtec, Aerius a Livostin jenom kdyby něco - a roky jsem to taky nepotřeboval. Po přistěhování do Prahy, než jsem si zvykl na zdější vzchuch, jsem se tím cpal celé jaro a léto asi tři roky po sobě, to jsem samozřejmě darovat nechodil - alergie hlavně na pyl a pak na seno, toho tady není tolik  :lol: Teď mám zase pár let nějaké klildné období, tak toho využívám.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Tak to mě dostalo- já myslel že jako alergik, když mě jednou s dárcovstvím poslali doněkam, že už nemá smysl to znova zkoušet- a ono má? Jak tohle je?

 

Mně řekli, že když nejsem léčenej kortikoidama a mám bezpříznakové období (tj. u mně bez alergické rýmy cca od července do dubna) tak můžu draovat bez problému, za 14 dní jdu na to, tak uvidíme 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Mně řekli, že když nejsem léčenej kortikoidama a mám bezpříznakové období (tj. u mně bez alergické rýmy cca od července do dubna) tak můžu draovat bez problému, za 14 dní jdu na to, tak uvidíme 

 

Jsem alergik a mám to stejně. Chodím darovat pravidelně.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se

×
×
  • Vytvořit...