Přejít na obsah

Co mě dnes potěšilo :) [2009-2020]


Doporučené příspěvky

Odpadly mi dnes nejake odpoledni/vecerni telefonaty, navic jsem pres den tak nejak stihnul vse, co bylo treba.

A tak jsme s pani vzali nasi fenku a vyrazili ven.

Nakonec prochazka skoro 7km (ano, bydlim na male vesnici vedle Prahy), bylo krasne pocasi.

Vzdy, kdyz jsme potkali dalsi lidi, vsichni byli velmi disciplinovani - rousky, ustenky, odstup - to je samozrejmost.

Co ale neni samozrejmost, vsichni byli dobre naladeni, se vsemi jsme se pozdravili, poprali pekny den a i kdyz to pod rouskou neni videt, vnimali jsme, ze jak oni, tak my jsme meli usmev na tvari.

Neni to jednoduche obdobi, ale snazme se na vsem spatnem najit i to pozitivni.

A nectete tolik ty internety. A kdyz uz, tak predevsim hodinkova temata a jine damske/panske hracky!

 

 

To se čte fakt hezky. A tak to musí bejt, jinak se z toho poserem všichni.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

To se čte fakt hezky. A tak to musí bejt, jinak se z toho poserem všichni.

Já bych si počkal :-), ono i na dobrou náladu se vaří voda, třeba až na procházce slapne do psího lejna :-). Murphy sorry, ja musel, klasická Česká natura. Dělám si srandu

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

 

Von je Murphy dost vyrovnanej, až mě tím jako sere, takže jemu by určitě nevadilo ani to hovno ve traktorovým vzorku boty.

Kucí, já kdybych moh na celodenní vejlet, taky bych šel i s hovnem na botě. Dneska tam bylo krásně. Dát si pár desítek kiláčků přírodou a skončit v nějaký vyhřátý knajpě hned u nádraží, aby se člověk pak moh jen dokulit...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Já jsem se stavil cestou z lesa (to se smí  :) ) v neodkladné věci ke svýmu kámošoj kovářoj, protože jsem mu nes bronzovou sponu, aby mi na ni něco vygravíroval. Přisahám Bohu, že sem nikoho po cestě nepotkal. Stojíme v kovárně způsobně dva metry od sebe, roušky na rypácích, mezi náma jeho starej německej ovčák, co chce furt hladit. Chviličku si povídáme vo koroně, vo čem taky jiným a já mu smutně:"To je na hovno, ani panáka si nedáme." A von se na mě podíval, oči mu zasvítili takovým milým měkkým světlem, šáhnul na ponk, vzal dvě štamprdlata, šáhnul vedle, co má desinfekci ve spreji, když se šmikne při práci, stříknul ty štamprdlata, votřel je papírovou utěrkou a nalil slivku. Opatrně jsem si ji vzal, řekl na zdraví a nebyla to formalita, odstoupil zase na dva mety, potáh si roušku podbradu a prdnul tam tu slivku. Ta zahřála. Pak jsme se rozloučili, já tam nechal sponu a šel spořádaně do karantény.

Bylo to jak od Hrabala

Upraveno uživatelem Roman I.
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Odpadly mi dnes nejake odpoledni/vecerni telefonaty, navic jsem pres den tak nejak stihnul vse, co bylo treba.

A tak jsme s pani vzali nasi fenku a vyrazili ven.

Nakonec prochazka skoro 7km (ano, bydlim na male vesnici vedle Prahy), bylo krasne pocasi.

Vzdy, kdyz jsme potkali dalsi lidi, vsichni byli velmi disciplinovani - rousky, ustenky, odstup - to je samozrejmost.

Co ale neni samozrejmost, vsichni byli dobre naladeni, se vsemi jsme se pozdravili, poprali pekny den a i kdyz to pod rouskou neni videt, vnimali jsme, ze jak oni, tak my jsme meli usmev na tvari.

Neni to jednoduche obdobi, ale snazme se na vsem spatnem najit i to pozitivni.

A nectete tolik ty internety. A kdyz uz, tak predevsim hodinkova temata a jine damske/panske hracky!

 

 

Jsme na tom podobně. Rozumím ti.Chodíme s pesanama okruh cca 8 km skoro každý den (les za barákem). Jsem jim vděčný, sami bychom nikam nešli a jen se víc nervili...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Já jsem se stavil cestou z lesa (to se smí :) ) v neodkladné věci ke svýmu kámošoj kovářoj, protože jsem mu nes bronzovou sponu, aby mi na ni něco vygravíroval. Přisahám Bohu, že sem nikoho po cestě nepotkal. Stojíme v kovárně způsobně dva metry od sebe, roušky na rypácích, mezi náma jeho starej německej ovčák, co chce furt hladit. Chviličku si povídáme vo koroně, vo čem taky jiným a já mu smutně:"To je na hovno, ani panáka si nedáme." A von se na mě podíval, oči mu zasvítili takovým milým měkkým světlem, šáhnul na ponk, vzal dvě štamprdlata, šáhnul vedle, co má desinfekci ve spreji, když se šmikne při práci, stříknul ty štamprdlata, votřel je papírovou utěrkou a nalil slivku. Opatrně jsem si ji vzal, řekl na zdraví a nebyla to formalita, odstoupil zase na dva mety, potáh si roušku podbradu a prdnul tam tu slivku. Ta zahřála. Pak jsme se rozloučili, já tam nechal sponu a šel spořádaně do karantény.

Bylo to jak od Hrabala

To jsou chvilky pro ktere stoji zato zit. A desinfekce byla zbytecna :)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Já jsem se stavil cestou z lesa (to se smí  :) ) v neodkladné věci ke svýmu kámošoj kovářoj, protože jsem mu nes bronzovou sponu, aby mi na ni něco vygravíroval. Přisahám Bohu, že sem nikoho po cestě nepotkal. Stojíme v kovárně způsobně dva metry od sebe, roušky na rypácích, mezi náma jeho starej německej ovčák, co chce furt hladit. Chviličku si povídáme vo koroně, vo čem taky jiným a já mu smutně:"To je na hovno, ani panáka si nedáme." A von se na mě podíval, oči mu zasvítili takovým milým měkkým světlem, šáhnul na ponk, vzal dvě štamprdlata, šáhnul vedle, co má desinfekci ve spreji, když se šmikne při práci, stříknul ty štamprdlata, votřel je papírovou utěrkou a nalil slivku. Opatrně jsem si ji vzal, řekl na zdraví a nebyla to formalita, odstoupil zase na dva mety, potáh si roušku podbradu a prdnul tam tu slivku. Ta zahřála. Pak jsme se rozloučili, já tam nechal sponu a šel spořádaně do karantény.

Bylo to jak od Hrabala

 

Nadhera, uplne jsem dostal chut!

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník
Toto téma je nyní uzavřeno, a proto není možné odpovídat.
×
×
  • Vytvořit...