Steinhart Jubiläumsuhr JG 74

[šíma]

Nemůžu říct, že by moje záchvaty chronobundusu za dobu členství na Forum.Chronomag byly postupem času častější, nebo silnější. Dokonce jsem si ještě nedávno naivně myslel, že jsem prakticky vyléčen a že mi má pečlivě vybraná sestava šesti či sedmi kusů hodinek pro každou příležitost vydrží navěky. Ale blbost, vždycky se odněkud přivalí vlna recidivy. Bývalý chronomagor je jako bývalý černoch?

 

Mám rád pilotní hodinky z nejrůznějších důvodů a možná jsem k tomuto stylu, který je asi mému založení nejbližší, dospěl postupně vylučovací metodou. Líbí se mi potápky, ale nemám rád vodu. Líbí se mi společenské hodinky, ale jsou málo univerzální. Líbí se mi motoristické hodinky, ale v tomto segmentu je strašně malý výběr. Líbí se mi sportovní hodinky, ale při sportu mám nejraději holé ruce. Líbí se mi vojenské hodinky, ale nerad si hraju na vojáky (dva roky stačily)?

 

Když se probírám svým fotoarchivem cca 45 kusů hodinek pořízených v posledních šesti letech, zaujímají v něm hodinky pilotního stylu skoro 40%, takže není divu, že nová volba šla opět tímto směrem.

 

Četl jsem tu různé názory na limitované série hodinek, souhlasím s tím, že se jedná zhusta o pouhý marketingový tah, ale nakonec proč ne, proč nemít věc, kterých je na světě jen několik desítek, či stovek kusů a kde je jistota, že jiné v tomto provedení už nebudou, ani kdyby čert na koze jezdil. Trochu pochybnější je asi nakupování takových limitek ze spekulativních důvodů, budoucí cena se dopředu těžko odhadne a v některých případech může být po letech prodejní cena i nižší než u běžné produkce z důvodů např. nešťastně zvolené události, ke které se limitka váže, nelíbivé kombinaci barev, použitých materiálů apod.

 

Moje volba padla na limitovanou edici 333 ks vydanou v roce 2011  nám chronochorým dobře známou německou firmou Steinhart k příležitosti padesátého výročí od založení 74. stíhací perutě German Air Force známou pod zkatkou JG 74. Leckomu se může zdát tato problematika  odtažitá, ale když už má vzniknout limitní pilotní edice německého výrobce, tak půlstoletí od založení německé letecké eskadry, která na křídlech moderních stíhaček hlídá pod záštitou NATO evropský vzdušný prostor, je dost dobrý důvod. K tomu mám osobně rád letadla a práce stíhacích pilotů mě fascinovala vždy a když k tomu přičtu ještě své německé geny po otci, nelze se asi mému výběru divit.

 

Nejdřív si ale dovolím malý ekurz do historie.

 

Pilot není jen člověk, který řídí stroj přepravující cestující a náklad,  práškující pole, hasící požár, zkoumající přírodu apod. Je to i voják a jeho letoun svými palubními zbraněmi může rozsévat smrt. Takže kdo uvažuje v těchto širokých souvislostech ať prosím vynechá následující odstavec.

 

Stíhací eskadra JG 74 založená v roce 1961 nesla totiž od roku 1973 čestný název ?Mölders? a to na počest stíhacího leteckého esa 2. Světové války Wernera Mölderse. Pod tímto názvem existovala až do roku 2005, kdy jim byl tento název odebrán pro údajnou politickou a historickou nekorektnost. Stalo se tak 32 let po jeho udělení a 60 let po válce. Nechci se pouštět do polemiky na téma, že Werner Mölders byl vlastně na straně agresora a střílel na mírumilovné spojence a sověty a že se tedy svým způsobem jedná o oslavu zločince. Nemá cenu řešit coby kdyby. Byl letecké stíhací eso a za svého krátkého života daleko překonal (samozřejmě byla jiná doba a jiná technika) na svém Messerschmittu BF 109 počtem sestřelů i slavného Rudého Barona Manfreda von Richthofena, který byl nejúspěšnějším stíhačem první světové války s osmdesáti sestřely. Mölders měl na svém kontě např. 25 letounů Supermarine Spitfire, 23 sestřelů Hawker Hurricane a na ruské frontě např. 14 Tupolevů SB-2. Měl celkem 115 doložených sestřelů, sám šel k zemi třikrát, byl zraněn, zajat, ale vždycky se dokázal brzy vrátit do kokpitu a dělat svoji práci. Byl výborný stratég a taktický inovátor a některé jím objevené prvky se používají v letectví dodnes. Na podzim roku 1941, když letěl jako cestující letadlem Heinkel He 111 do Berlína na pohřeb Ernsta Udeta, dalšího stíhacího esa z první světové války, zahynul ve svých 28 letech při pokusu o nouzové přistání v Polské Wroclawi. Ještě jen pro úplnost dodám, že opravdu největším stíhacím esem všech dob byl Erich Hartmann, který ve svých dvaceti letech v roce 1942 nastoupil na východní frontu a do konce války poslal k zemi více než 350 letadel?

 

Ale zpět k hodinkám. Když limitovaná série, tak nějaké pěkné číslo, že. Nelenil jsem a napsal jsem na info@steinhartwatches.de, kde mi bylo ochotně sděleno, že sice čísla 111, 222 a 333 jsou dávno pryč (to se dalo čekat), ale že mi rezervují 303/333. No to se nedalo odmítnout?

 

Steinhart Jubiläumsuhr JG 74 jsou na rozdíl od ostatní produkce zabaleny do koženého zavinovacího pouzdra s přezkou, které obsahuje kromě hodinek i poměrně bohaté příslušenství. Tím je především náhradní lesklý a černý buffalo řemen 22/22 mm s bílým prošitím a aligátořím vzorem. Je to provedení s kovovým třetím poutkem a celkem pěti nýty a je to dárek za cca 45 Eur. Dalším bonusem je i signovaná 22 mm ?Panerai? přezka na zapínání pouzdra, která běžně stojí 15 Eur. Pouzdro dále obsahuje náhradní stěžejku a nástroj na výměnu řemenů a tahů, neboli hezky česky vystěžejkovač. Celou sestavu doprovází podle mého názoru velmi pěkně provedený certifikát.

 

Vlastní hodinky jsou na lehce pogumovaném černém řemeni 22/22 mm z teletiny s bílým prošitím a standardní (menší) signovanou sponou. Oba řemeny nejsou v běžné nabídce příslušenství Steinhart a byly zřejmě vyrobeny jen pro tuto limitovanou sérii. Hodinky jsou to velké a nepřehlédnutelné, ocelové kartáčované pouzdro má průměr 44 mm, výšku 14 mm a je známé např. z modelů Pilot a Marine jen s jednou výjimkou a tou je luneta, která je zde titanová. Titan má trochu jinou barvu než ocel a luneta dává hodinkám šmrnc. Proporce pouzdra (průměr/výška) jsou příjemně vyvážené. Zpracování pouzdra je slušné, ale tradičně s ostrými hranami nožek, pouzdro by si IMHO zasloužilo ještě dodělat, ale je otázka, jak by se to projevilo na ceně. Korunka je obdobná jako na ostatních 44 mm pilotních modelech, ale nemá stopku a přiléhá skoro až k pouzdru. Je dostatečně velká, příjemně rýhovaná a manipulace s ní je jistě bez problémů. Na levém boku pouzdra je vyrytý nápis 50 JAHRE ? JG 74 a mezi spodními nožkami je výrobní číslo. Trochu moc informací, ale takhle to výrobce chtěl. Dýnko je šroubovací, bez průhledu a v jeho středu se nacházejí siluety čtyř typů stíhaček, se kterými eskadra postupně během doby své existence létala. Byly to F 86 Sabre, F-4 Phantom II,  F 104 Starfighter a dnešní EF 2000 Eurofighter Typhoon. Siluety jsou obkrouženy nápisy LIMITED EDITION ? 50 JAHRE JAGDGESCHWADER 74 ? NEUBURG ? SWISS MADE BY STEINHART. Na tomto místě nemohu nezvolat : ?Warum nicht MADE IN GERMANY liebe Günter, warum nicht..??

 

Lehce vypouklé safírové sklíčko má průměr 38 mm a dle údajů výrobce je na spodní straně nanesena dvojitá antireflexní vrstva. Mám ale s hodinkami Steinhart zkušenost, že v praxi to až zas tolik nefunguje, antireflex bych si dovolil označit jako poměrně málo účinný. Černý matný ciferník je standardní pilotní vzor A muster (označovaný též jako ?beobachter?), ale je zde použitý trochu jiný font písma, pod osičkou ruček je umístěný černobílý znak eskadry JG 74. Umísťování obrázků a různých dalších symbolů na ciferník je diskutabilní, ale opět, výrobce to takhle chtěl a navíc znak mohl být vyveden klidně i v barvách, kdy je obloha na pozadí stylizované stíhačky modrá a vnější kruh žlutý. Mě osobně ten znak nevadí. Na hodinkách se velmi příjemně odečítá čas díky ručkám s bílým orámováním. Pilotky Steinhart 44 mm mají proti modelům 47 mm znatelně užší ručky a k tomu ještě tmavě modřené okraje proti černému ciferníku nejsou ve většině úhlů pohledu prakticky vidět. Tento problém zde odpadá, ručky jsou celé bílé a proti černému ciferníku se krásně odečítají. Na ručkách (všech) a ciferníku je nanesená vrstva Superluminova Bgw9, která po nasvícení příjemně modře září a má dobrou výdrž. Svítivost je poměrně rovnoměrná. WR je sice označena jako ?limited?, tedy nekoupat ani nesprchovat, ale na tomto pouzdře i korunce jsou použita gumová těsnění, takže bych se krátkého kontaktu s povrchovou, nebo stříkající vodou moc nebál. Spíš by to odnesl řemen, který je bývá na spodní straně dost nasákavý. V hodinkách je použit strojek ETA 2824-2 o kterém nemá smysl se rozepisovat, je to osvědčený tahoun a asi nejpoužívanější švýcarský strojek na světě. Absence datumovky znamená, že pro občasné nošení a rychlé použití jsou hodinky velmi operativní, stačí jen nastavit čas, zatřást rukou a automat se již o vše postará.

 

Hodinky jsem objednal, zaplatil, druhý den mi přišlo potvrzení o přijetí platby a pak se dlouho, dlouho nic nedělo. Během čekání mě napadlo, že se možná jednotlivé kusy vyrábějí (kompletují) až na základě konkrétní poptávky, nakonec v dnešní době je možné všechno, jen by mi to přišlo takové divné. Na začátku třetího týdne čekání jsem poslal email s netrpělivým dotazem a byl jsem ubezpečen, že se už prakticky expedují a že mi brzy přijde informace s číslem zásilky. Tůdle nudle. Kdepak. Sedmnáctý den od zaplacení došla zpráva, že mi děkují za objednávku, že hodinky sice nejsou skladem, ale že kontaktovali švýcarského výrobce a že možná za další dva týdny by měly být k dispozici.

 

Trpělivostí jsem nikdy nevynikal. Nechal jsem si vrátit peníze a koupil si místo nich v Chronoshopu pilotky Archimede. Ale o těch až příště.

[Vlcak]

Sakra Se zájmem jsem si to celé přečetl a na konci zjistil, že sis je vlastně vůbec nekoupil 

[FraK]

Pěkně napsaný s překvapivým rozuzlením

[Pavel K.]

Tak ten konec mě dostal. Ale jinak fajn počtení 

[misoo]

ten koniec to je doslova facka...

[Patejl07]

Tak jsem si jako vždy první přečetl konec a těšil jsem se co ti na nich nesedlo. Závěr mě však absolutně překvapil, prostě husté

[shotik]

recenze to je hezka , ale ted vim ze se mnou nebude spousta lidi souhlasit - font a rucky se mi libi vic na klasickych pilotkach od Steinhartu

[Micey]

Haha, dobrý, pobavilo, dík:)

[GSIA79]

 Na své Pilotky Steinhart jsem čekal 4měsíce. No, čekal... spíš jsem to už hodil za hlavu a potom mi jednoho dne přišel mail z chronoshopu.

[šíma]

Recenze Archimede Pilot 42 Automatik v chlubicím vlákně.

[tobtob]

Skoda, uz som sa tesil ze tu budu fotky. Tiez som nad nimi uvazoval, nakoniec som ale vzal ine, co boli "skladom".

[šíma]

Mám dojem, že se Kubson zmiňoval o cca dvou kusech Jubiläumsuhr, které šly přes Chronoshop do světa, ale to by se tu určitě někdo pochlubil, takže ač se to zdá podivné, zřejmě je koupili nečlenové fóra...

[sharz]

Pekná recenzia. A ten koniec fakt stojí za to ... :-)

[Kondrys]

Pěkně se to čte, vždycky mě potěší trochu kvalitního slohu s dobrou gramatikou

[464]

O těchto jsem taky uvažoval. Nakonec jsem koupil znovu nav-b 44 handaufzug.

Škoda že si koupil Archimede 42, měl jsem je dvakrát na ruce a není to ono. Možná že XLH by byly lepší.

[464]

Pardon, teď čtu v topicu o Archimede, že si XLH měl a koukám, že tobě ty 42ky pasujou dobře.

[šíma]

To Kondrys : Díky, taková pochvala opravdu potěší.

To 464 : Velikost Archimede mi vyhovuje a hodně pomohla i výměna sklíčka. Ale zlobí strojek viz vlákno Opravy, servis a pomoc s hodinkami...

[Pelikan73]

Moc pěkně napsáno a konec popisu jak píšou tady všichni nemá chybu Tady jde vidět že zase tak úplně neplatí že když máš chechtáky tak si koupíš všechno........ale upřimně řečeno Já bych to taky tak dlouho nevydržel a to jsem o těchto limitkách taky uvažoval

[zdenek1000]

Takovy zaver jsem necekal.ale urcite bych udelal to same  .Hezky napsano

[martar]

 

Výborný, díky. Možná by se měla dokonce založit nová rubrika - "recenze o hodinkách, které jsem si nekoupil"