Jump to content

Rozvod


Guest Kamil
 Share

Recommended Posts

před 1 hodinou, Zmizík napsal:

Proboha proč???

Zmizíku jsem s tebou. Já například nejsem profesionální tatínek...nebylo mi dáno jím být a nemám z toho osypky, jako někteří profesionnální tatínci :D  Na druhou stranu, když vidím, jak to ti jiní tatínci  s dětmi umí a jaký mají k dětem přístup a děti je mají rádi, tak jim to umění závidím. Ovšem na další stranu jsem rád, že jsem takový, jaký jsem a  kupodivu, děti mě milují stejně. Nejhorší  je, že od mládí ke mě ti parchanti (samozřejmě všichni cizí) pořád nějak inklinovali a přitahoval jsem je jako světlo můry...je to zvláštní. Třeba se jim líbí ten jinej chlap, kterej je nemá rád, a obtěžují ho.... co já vím? Ale řekl bych, že je lepší si přiznat, že prostě krakeny nemám rád  nebo se z nich aspoň neposeru, než ze sebe dělat učebnicovýho blbce protože děti jsou čistý stvoření a stejně tě prokouknou . Takhle víme obě dvě strany na čem jsme a funguje to skvěle. Vím, že se mnou místní osazenstvo nebude souhlasit, a ano, jsem špatný otec atd., ale nebudu sobě ani nikomu jinému nalhávat, že je to jinak. Mám dvě děti a každé má svoji matku...a tím je řečeno vše podstatné. Zbytek by byl spíše do vlákna Rozvod :D

Link to comment
Share on other sites

před 5 hodinami, Sněhulák napsal:

Přesně tohle mě drží ve vztahu. To, že všude je to stejný.

Toto je absolutní hovadina, vzniklá buď neznalostí alternativ (neznám někoho, kdo by byl lepší), potažmo nepřipuštěním si alternativ (vlastně nevím, co by mělo být lepší). Za sebe mohu říci, že nelituji ani jedinou vteřinu toho, že jsem po více než 20 letech předchozí vztah opustil kvůli někomu jinému. Pravdou je, že mi tento pocit bývalka extrémně usnadňuje 🙂 

Link to comment
Share on other sites

před 7 hodinami, Bobisek napsal:

Toto je absolutní hovadina, vzniklá buď neznalostí alternativ (neznám někoho, kdo by byl lepší), potažmo nepřipuštěním si alternativ (vlastně nevím, co by mělo být lepší). Za sebe mohu říci, že nelituji ani jedinou vteřinu toho, že jsem po více než 20 letech předchozí vztah opustil kvůli někomu jinému. Pravdou je, že mi tento pocit bývalka extrémně usnadňuje 🙂 

Bobisku, díky za Tvůj názor, doufám a přeji Ti, aby to byla Tvoje vlastní zkušenost. Můj pohled:

Partnerku jsem si našel v práci, kdy jsem dělal manažera kvality a ona byla kontrolorka na dílně. Obrovská hovadina a chyba, no. Prostě jsem delší dobu nikoho neměl a ona byla a je fakt kočka.

Prvních pár schůzek a bylo poznat, že jsme oba někde jinde, sociálně, mentálně i emočně. Říkal jsem si, že to je v pohodě, že ji "vytáhnu", byl jsem ready tomu dát tu energii a čas. Sestěhovali jsme se, zahnízdila se a to vytáhnutí celkem drhlo. V něčem se podařilo víc, v něčem méně.

Z jejího pohledu si myslím, že to neprobíhalo úplně jinak. Řekl bych, že to vidí stylem: Když za mnou přišel, byl úplně zanedbanej. Ještě že jsem ho z toho dostala a je teď normální.

Několikrát jsme měli hodně na krajíčku. Třeba když totálně nezvádla trip po USA, na který jsem se roky těšil. Nebo když jsem prozřel, že její ideální den obsahuje vaření, uklízení a šudlání všeho možnýho.

Ale jsme spolu, čekáme teď dvojčata a řekl bych, že z x křecích ploch zbyly tak dvě, tři, nechceme se každý den navzájem zabít a trpíme přesně tím co píší ostatní. Já jsem utahanej z práce, ona si chce povídat, atd. atd.

Proč to píšu? Už se dostávám k pointě.

Mí blízcí kamarádi, se kterýma mám podobné životní cíle, priority a tak jsme si podobní již mají nějaký ten rok také partnerky. Všichni tři si je našli mnohem blíže té své "mentální, sociální a emoční" hladině, než já.

My si voláme, nebo sedíme u piva a, ty vole, my řešíme ty lautr stejný problémy jak přes kopírák. Nějaký drobný nuance tam jsou, ale osobně je spíš přikládám tomu, jak který chlap má zvládnutou schopnost koučovat si vztah a nenechat si to přerůst přes hlavu.

Ano, asi budou chlapi, kteří mají ženu / kámošku, která je v pohodě a jsou na jedné vlně. Neznám je.

 

Link to comment
Share on other sites

Lapidárně řečno, pro spokojeného chlapa v manželství (nebo ve vztahu obecně) stačí aby měl prázdný pytel a plný bachor. U mě to teda platí a když jsou tyto dvě podmínky splněny, předu jak koťátko. Všecko se to točí kolem máslové pyramidy, nebo jak nás to učili kdysi v podnikové ekonomice.

Link to comment
Share on other sites

před 14 minutami, JanKuc napsal:

Lapidárně řečno, pro spokojeného chlapa v manželství (nebo ve vztahu obecně) stačí aby měl prázdný pytel a plný bachor. U mě to teda platí a když jsou tyto dvě podmínky splněny, předu jak koťátko. Všecko se to točí kolem máslové pyramidy, nebo jak nás to učili kdysi v podnikové ekonomice.

Ale to ti dává žena nějáký pytel od brambor na palici při tom vyprazdňování toho pytla, když koukám na to selfíčko, nebo? :D

Link to comment
Share on other sites

Když byla zmíněna ta “máslová” pyramida 😂, tak mě se zdá jako zásadní problém vztahů, že uspokojit muže - aby byl v zásadě spokojenej je o hodně jednodušší, než dosáhnout spokojenosti u ženy. (pytlík x žaludek) Chlap je z hlediska navození spokojenosti zhruba na úrovni psa.

Já to sledoval u nás. Žili jsme společný zdánlivě podobný život, kde jsem si našel svou spokojenou cestu. Posouvali jsme se kupředu v cílech, kdy se mohlo zdát, že dosažením další mety bude už už spokojená i ona. Když se toho něčeho dosáhlo, tak se ale ukázalo, že spokojenost se na straně paní ještě nedostavila (což dávala nevybíravě najevo) a je potřeba se za její spokojeností pachtit dál = do nekonečna.

Když jsem se to snažil pochopit, tak jsem se někde dočetl, že je to asi dáno evolučně, že věčně s něčím nespokojená žena tím nutí muže k dalším a dalším činnostem a výkonům, aby zajistila co nejvíce výhod a statků pro své děti a sebe. Tím pádem nespokojenost je evoluční výhoda a ve společnosti přežilo více žen nespokojených než spokojených. Mají to v genech.

Docela mi to dává historicky smysl, ale v dnešní době obecné hojnosti, je to ve vztazích cesta do pekla. Pro mě ta nespokojenost byla nakonec velmi demotivující.

 

Edited by Jerryl
Link to comment
Share on other sites

K tomu prázdnýmu pytlíku a plnýmu bachoru bych přidal ještě ticho. Tedy pokud je žena obdařena onou evoluční výhodou nespokojenosti, měla by dokázat držet hubu. A ne, nejsem zahořklej, svoje partnerky obměňuji a na manželství se nechystám. Bohužel z mých vrstevníků převažují dvě kategorie: rozvedení, nebo na své protějšky nasraní. Ani jedna varianta mě neláká. Wandererovi upřímně gratuluju, holt někdo trefí jackpot.

Link to comment
Share on other sites

Nejhorší ženská zbraň která existuje je její pláč. Tím každá oponenturu proste končí.
Mě teď čeká super období, protože jako “oznamují ti konec, ale ja ti věřím, že se zachováš správně… Vánoce, návštěvy tchyně, atd …pak se nějak domluvíme.” V překladu: Buď doma, dívej se na mě jak si užívám života, dělej, pomáhejte mi, netvař se nešťastně. Ale nečekej NIC. Řeknu vám, být na téhle straně jednostranného vztahu je peklo.
Btw: ano vím, že to mám hodit za hlavu a nabalit si nějakou zrzečku.

Link to comment
Share on other sites

Máme v dědině manželský pár, lehce před 70kou, jedna dcera, už přes 20 let pryč z baráku. Oba typci jak cyp, blbí jak tágo, ušmudlaní, střecha padá na hlavu, důchody malé, atd...ale nehaním, naopak mám je oba moc rád. Kolikrát jezdím kolem, mrknu a vidím jak třeba dva měsíce dělají dřevo na zimu. tak on to řeže, štípe, babka to dává do šopy. Pak zas sedíja na lavičce před barákem, pavel fajku v hubě, máňa škrábe hovna z gumáků vedle něho. Prostě furt práce a furt spolu. A vypadají spokojeně. Tak si říkám, že asi společné zájmy fakt hodně pomůžou.

Link to comment
Share on other sites

No já to vnímám tak, že je to o nalezení vnitřní rovnováhy. Smířil jsem se s tím, že manželka je úplně jiná než já mentalitou, kulturním pozadím, sociálním vnímáním atd. Nemáme společné zájmy, vnímáme jinak výchovu dětí atd.  Otázkou ale je, nakolik člověk tyto skutečnosti přijme (zvlášť když se otočí po dvaceti letech zpět ke svým ideálům partnerského soužití které měl) a řekne si, že to je něco co zkrátka patří k životu a jde se dál,  NEBO ho přestane bavit zatínat zuby a rozhodně se s tím radikálně něco udělat. 

Link to comment
Share on other sites

před 2 hodinami, Wanderer napsal:

Tvl, jak to tady tak v poslední době čtu, tak zajdu koupit květiny, bonbonieru, večer ženu láskyplně políbím a poděkuji za to, že je jaká je.

No ale hlavně s tou kytkou nechoď domů moc brzo, ať nemáš ještě teplý pantofle ty romantiku ... 😆

Link to comment
Share on other sites

Create an account or sign in to comment

You need to be a member in order to leave a comment

Create an account

Sign up for a new account in our community. It's easy!

Register a new account

Sign in

Already have an account? Sign in here.

Sign In Now
 Share

×
×
  • Create New...