Letecké náramkové hodinky Vzdušných sil AČR, část druhá

2 PRIM Letecké Automatic

Obrázek 2-1 ? PRIM Letecké Automatic. Zdroj fotografie: ELTON hodinářská a.s.

Celý příběh začíná už na přelomu 70. a 80. let dvacátého století, kdy začaly vznikat dnes již legendární československé náramkové hodinky ?PRIM Letecké Automatic?. Těmto hodinkám patří několik primátů:

1. Jsou to první letecké hodinky české (česko-slovenské) konstrukce a výroby zavedené v našem letectvu. Výrobcem byl tradiční český výrobce hodinek z nového Města nad Metují ? společnost ELTON koncernový (státní) podnik. Dnes ELTON hodinářská a.s.

2. Jsou nejdéle sloužícími hodinkami. I téměř čtyři desetiletí po jejich zavedení jsou stále v inventáři našeho letectva a překvapivě jsou stále typem nejpočetnějším.

3. Dnes patří k nejvíce populárním vintage modelům hodinek značky PRIM ? nejsou sice ani nejvzácnější, ani nejdražší a ani nejvíce technicky pokrokové ? ale právě proto jsou široce rozšířené mezi sběrateli. Díky nízké ceně si je může pořídit téměř každý zájemce o tento kus české hodinářské historie. A tak není překvapivé, že tento jediný konkrétní model patří zde na Chronomagu k nejvíce diskutovaným modelům vůbec, alespoň podle počtu diskusních vláken!

4. Díky příbuznosti s běžnými civilními sportovními modely Primek (PRIM Sport II) se mohou pyšnit titulem asi nejčastěji ?padělaných? českých hodinek (formou moderních předělávek civilních PRIM Sport II).

Poznámka: Dosavadní nejčastější používané označení těchto hodinek je ?PRIM Letecké? nebo ?PRIM Sport Letecké? nebo ?PRIM ČSLA?. A najdou se i další. Toto krátké označení není ale pro účely tohoto článku zcela postačující, protože jsou zde popisovány celkem 4 různé druhy leteckých hodinek značky PRIM. Proto je v článku důsledně používáno oficiální označení, které bylo uvedené na záručním listu - ?PRIM Letecké Automatic?.

Obrázek 2-2 ? PRIM Letecké Automatic, sériové číslo 001295 ? pohled na ciferník se znakem letectva ČSLA. Hodinky představují velkou raritu ? i 27 let od svého vyrobení nebyly nikdy použity a čekaly na své objevení v roce 2010. Autor fotografie: Fragopolis

Obrázek 2-3 ? PRIM Letecké Automatic, sériové číslo 001295 ? pohled zespodu na víko pouzdra. Autor fotografie: Fragopolis

Obrázek 2-4 ? PRIM Letecké Automatic, sériové číslo 001295 ? pohled z boku na korunku a tvar skla. Autor fotografie: Fragopolis

2.1 Historie hodinek PRIM Letecké Automatic u československého letectva

Následující modrý text je originálním textem poskytnutým společnosti ELTON hodinářská a.s, který vznikl na autentickém základě rozhovorů se podplukovníkem ve výslužbě Stanislavem Forgaczem. Ten tento text redigoval a autorizoval v prosinci 2005.

Při přípravě této kapitoly jsem se snažil maximum údajů si ověřit, nebo je alespoň upřesnit, a to jak v oblasti hodinářské, tak i v oblasti vojenského letectví. Některé nově zjištěné skutečnosti jsou ale bohužel v příkrém rozporu s originálním textem:

1. Datace roku výroby do roku 1977 - podle archivní dokumentace výrobce prototyp hodinek PRIM Letecké Automatic vznikl až v roce 1982 a sériová výroba pro letectvo běžela v roce 1983! Toto je nejzávažnější rozpor mezi originálním textem založeným na vzpomínkách účastníků a archívními dokumenty výrobce. Je asi vhodné také připustit, že toto zjištění vrhá lehký stín pochybností i na ostatní datace. Bohužel ověření všech dat už bylo mimo mé možnosti i možnosti výrobce.

2. Závislost kalibru 96 na dodávkách wolframového materiálu ze Západu a s tím související nutnost exportovat na Západ hodinky s kalibrem 96 - podle archivní dokumentace výrobce byl wolframového materiál dodáván tuzemským výrobcem a není zde prokázána žádná vazba na Západ jak při importu, tak i při exportu.

3. Prodejní cena 850,- Kčs ? na základě dat v originálním vyplněném záručním listu z archívu výrobce lze říci, že skutečná prodejní cena byla o dost nižší - 670 Kčs.

Vzhledem k tomu, že tento originální text se stal, minimálně v rámci Chronomagu, jakousi ?referenční biblí?, ponechávám ho v původním znění a jen ho doplňuji o velmi rozsáhlý poznámkový aparát a fotografie.

--------------------------------

Historie skutečně pilotních hodinek začíná až v roce 1975. Do té doby československé letectvo využívalo hodinky předválečné švýcarské produkce. Jednalo se o značky Lemania, Longines a Eterna ⁽¹⁾ .

Přibližně v roce 1975 vydal tehdejší vrchní velitel letectva ČSSR⁽²⁾ generál Remek⁽³⁾ (otec prvního a zároveň jediného českého astronauta⁽⁴⁾ ) pokyn k prověření možnosti dodávek nových náramkových hodinek pro vzdušné síly armády ČSSR⁽⁵⁾ .

V rámci výběrového řízení byly testovány hodinky značek Lemania, Longines, Eterna a TAG Heuer. Na základě celkového posouzení kvalitativních a ekonomických kritérií, byl projekt zásobení letectva švýcarskými hodinkami zrušen, a to především z finančních důvodů. Průměrná cena posuzovaných hodinek totiž přesahovala 7 000,- Kč⁽⁶⁾ . Tehdejší plat pilota ČSLA byl okolo 5 000,- Kč. Vzhledem k tomu, že letectvo plánovalo objednávku 2 500 ks, byla by výše celkové investice 17,5 mil. Kč neúnosná. Svou roli hrála i devizová závislost, která následně komplikovala i jakékoliv servisní zázemí zmíněných hodinek.

Obrázek 2-5 ? Průkazka peněžních náležitostí pilota důstojníka ČSLA od roku 1964 do počátku 80. let. Zdroj fotografie Jindřich Halásek

Doplnit výstrojní sklady a nahradit dosluhující hodinky švýcarské výroby však bylo nutné. Náramkové hodinky tehdy byly povinnou součástí výbavy pilota, ale i všech ostatních členů posádky (navigátorů, střelců apod.). Významným argumentem bylo zachování duplicity k času danému palubními hodinami (pro případ jejich selhání) a možnost časové orientace v případě katapultáže. Neméně důležitým argumentem bylo, že hodinky jsou v pilotní kabině vystaveny takovému mechanickému zatížení, které by běžně vyráběné a v Čechách prodávané hodinky nevydržely.

Ve světle výše popsaných skutečností se chopil osobní iniciativy pplk. Forgacs ⁽⁷⁾ , který věděl o existenci vodotěsných hodinek PRIM Sport ⁽⁸⁾ . Na základě návštěvy v ELTONu a jednání s tehdejším vedením, začal sestavovat možnou specifikaci hodinek pro vzdušné síly.

V té době bylo zřejmé, že jsou k dispozici nové technologie quartzového elektromechanického strojku, stejně jako možnosti digitálního zobrazování času. Přesto se velení letectva rozhodlo ve prospěch analogových mechanických hodinek, a to především z důvodu lepší čitelnosti (intuitivního rychlého odečítání času) a nezávislosti na zdroji elektrické energie. Svou roli hrála i nespolehlivost těchto nových technologií v bojovém nasazení a citlivost na formy radioelektronického boje ⁽⁹⁾ .

Základem pro přípravu leteckých hodinek se stal prověřený a běžně prodávaný model Sport (tzv. soudek), s otočným kroužkem ⁽¹⁰⁾ . Standardně byly tyto hodinky vybaveny strojkem PRIM kalibr 68. Do těchto hodinek však byl aplikován tehdy úplně nový 21 kamenový mechanický strojek kalibr 96 s automatickým natahováním ⁽¹¹⁾ .

Obrázek 2-6 ? Pohled na kalibr 96 u PRIM Letecké Automatic po generální opravě/repasi. Na rotoru samonátahu je zřetelně barevně odlišené bronzové kluzné ložisko a závaží z wolframové slitiny po vnějším obvodu rotoru. Autor fotografie: Ikimmiki

Podobné (až na číselník takřka identické) hodinky se v té době vyráběly pro zákazníka v Holandsku, kam se následně vyvezlo 2 000 ks hodinek se shodným strojkem. Vazba na tuto zakázku umožnila využít stejné dodávky wolframového materiálu, který byl podmínkou pro funkčnost rotoru strojku ^{(12) (13)}(poznámka ? archívy tuto skutečnost nepotvrzují, spíš naopak).

Po několika konzultacích se tak ukázala reálná cesta ke vzniku speciálních hodinek pro letectvo ČSSR.

V roce 1976 generál Remek rozhodl o tom, že budoucí hodinky pro letectvo budou hodinky české výroby a pplk. Stanislav Forgacz ? zástupce hlavního letovoda (navigátor) ? byl pověřen sestavením přesného technického zadání.

Obrázek 2-7 ? Stanislav Forgacz v hodnosti nadporučíka před stíhacím bombardérem Suchoj Su-7 Fitter na archivním snímku někdy z poloviny 60. let. Zdroj fotografie: Jan Dúbravčík

Technické zadání znělo:

Vodotěsnost minimálně 30 m

Odolnost proti podtlaku na úrovni výšky 20 000 m

Odolnost proti průniku prachu

Naplněné inertním plynem ⁽¹⁴⁾

Přesnost 5-15 vteřin za 24 h

Strojek s automatickým nátahem a rezervou chodu alespoň 24 hodin a datumkou

Odolnost proti nárazu a pádu (tlumící mechanismus)

Otočný kroužek

Teplotní odolnost -30 ? +50°C

Černý číselník se zeleno-žlutou iluminací

Červená sek..dovka ⁽¹⁵⁾

Když byla konstrukce hotova, ukázalo se, že největší problémy jsou s nanášením radioaktivní barvy, která již byla v té době zakázána ⁽¹⁶⁾ .

Pro aplikaci této barvy by se musel postavit speciální dřevěný srub, jehož cena by se musela promítnout do ceny hodinek. Problémy však byly i se samotnou aplikací, protože barvu bylo potřeba nanášet nasliněným štětcem.

V otázce aplikace radioaktivní barvy se zkoušela spolupráce se zahraničními dodavateli z Anglie, Švédska, ale i tam se to ukázalo jako problematické řešení.

V té době již existovaly reflexní barvy, které při alespoň minimálním světle dokázaly světlo odrážet, a tak se začala diskutovat otázka nutnosti radioaktivní barvy.

Jedinou nevýhodou reflexní barvy bylo, že neměla jakýkoliv doznívající efekt, tedy schopnost akumulace a následného vyzařování světla ⁽¹⁷⁾ . Z ekonomických důvodů a také z důvodu závislosti na devizách bylo nakonec rozhodnuto o upuštění od tohoto požadavku. V kabině se ale používalo ultrafialové světlo, které kontrast číselníku dostatečně zvětšovalo ^{(18) (19)} . I vlivem tohoto rozhodnutí pak byla větší část hodinek vybavena bílou sek..dovou ručkou, která v tomto světle více vynikala ⁽²⁰⁾ .

Obrázek 2-8 ? Luminiscence indexů, minutové a hodinové ručičky PRIM Letecké Automatic při osvícení UV světlem. Na bílých neluminiscenčních prvcích ciferníku, ručiček, lunety a na sklu a pouzdru se odráží slabé modro-fialové světlo produkované UV lampou. Autor fotografie: Honza.manta

Hodinky se rozsáhlým způsobem testovaly ⁽²¹⁾ . V podtlakové komoře Ústřední vojenské nemocnice v Praze ? Střešovicích ⁽²²⁾ se hodnotila odolnost proti podtlaku, ale i ostatní parametry (vodotěsnost, teplotní odolnost, vibrace, otřesy) byly prověřovány za účasti armádních odborníků. Ústav leteckého zdravotnictví dokonce hodinky posuzoval z pohledu resistence proti bakteriím. Testovány byly také na možnou alergickou reakci.

Hodinky všemi těmito testy prošly, pouze přesnost sériově vyráběných hodinek byla horší, než se očekávalo. Přesto se odchylka denního chodu vešla do 15 vteřin ⁽²³⁾ .

Objednávku realizovala HTS ? Hlavní technická správa ? generál Hanzal ⁽²⁴⁾ .

V roce 1977 ⁽²⁵⁾(poznámka ? archívy posouvají datum výroby až na rok 1983) tak bylo vyrobeno celkem 3 000 ks, z toho 2 500 ks odebrala HTS. Přibližně 100 ks se rozprodalo napřímo lidem, kteří o projektu věděli a zbylých cca 400 ks se dostalo do prodeje prostřednictvím podniku Klenoty n.p. ⁽²⁶⁾ za cenu cca. 850,- Kč ⁽²⁷⁾(poznámka ? záruční list dokazuje, že cena byla ve skutečnosti 670,- Kčs.) Hodinky nesly ve spodní části číselníku znak vojenského letectva.

Hodinky byly od počátku součástí výstroje, takže se měly při odchodu ze služby vracet. V praxi tomu tak bylo pouze z části. Přesto je stále ještě mnoho kusů v aktivní vojenské službě.

Pan pplk. Forgacs ukončil svou kariéru u letectva v roce 1991.

Jako pilot nadzvukových stíhacích letadel je používal a dodnes vlastní i plk. Jan Novák, zástupce náčelníka oddělení přípravy letectva. Jeho hodinky byly používány ve veškeré službě, včetně pilotáže vrtulníku a seskoku s padákem. Většina veřejnosti si ho, spolu s panem Venclovským, pamatuje jako dálkového plavce ? pokořitele kanálu La Manche a světového rekordmana v otužileckém plavání.

--------------------------------

Moje poznámky k textu:

(1) Na používání erárních hodinek švýcarského původu si pamatují i piloti sloužící počátkem 80. let. Z pohledu Chronomagu je jistě více než zajímavé, že řada pilotů si bez jakékoliv nápovědy vybavila značku Lemania i po několika desetiletích. Švýcarské hodinky sloužily nadále i po zavedení PRIM Letecké Automatic, protože zavádění nových hodinek neprobíhalo hromadně na rozkaz. Naopak probíhalo to postupně podle toho, jak nový piloti přicházeli k útvarům nebo jak si o ně zažádali ti déle sloužící. Proto nebylo neobvyklé, pokud nějaký člen letových posádek sloužící v uvedeném období, letecké Primky nikdy nenafasoval a erární švýcarské hodinky používal až do odchodu do zálohy, třeba i o pár desetiletí později. Stejně jako dnes i tehdy řada pilotů dávala přednost svým soukromým hodinkám, a tak fasovaný erár nikdy neměli.

(2) ČSSR ? Československá socialistická republika. Oficiální státní název Československa v letech 1960-1990.

(3) Generálporučík Ing. Jozef Remek (1927 - ?) - historicky nejdéle sloužící velitel našeho letectva. Plných 17 let ve funkci z něj dělalo jednoho z nejmocnějších mužů nejen v letectvu, ale v Československu obecně. V letech 1973-75 byl Náčelníkem Letectva a PVOS (tehdejší označení velitele letectva a PVOS) a současně náměstkem ministra národní obrany (MNO) pro PVOS a Letectvo; V letech 1976 - 1989/90 byl Velitelem letectva a současně náměstkem MNO pro PVOS a Letectvo. Poznámka: v roce 1976 došlo k reorganizaci, kdy se Letectvo a Protivzdušná obrana státu (PVOS) formálně rozdělila a měla nadále své vlastní velitele. Generál Remek byl už ?jen? velitelem letectva (bez PVOS). To bylo ale pouze formalitou, protože současně zastával také funkci náměstka MNO pro letectvo a PVOS. Byl tedy i přímým nadřízeným velitele PVOS.

(4) Plukovník Ing. Vladimír Remek(1948 - ) ? první (a zatím poslední) československý a český kosmonaut (1978). Protože jeho let byl součástí sovětského (ruského) kosmického programu je terminologicky správnější používat status ?kosmonaut?, nikoliv americký ekvivalent ?astronaut?.

(5) Terminologicky je správnější ?Československé vojenské letectvo? nebo ?letectvo Československé lidové armády (ČSLA)?. Pojem ?Vzdušné síly? byl do oficiálního českého vojenského názvosloví zaveden až v roce 1993 jako více odpovídající anglickému termínu ?Air Force?.

(6) Průměrný plat v Československu v roce 1977 byl 2 462 Kčs, v roce 1983 to bylo 2 822 Kčs. Autor textu také neměl na mysli dnešní měnu - českou korunu (Kč) ale tehdejší československou korunu (Kčs).

(7) pplk. Stanislav Forgacz ? zástupce hlavního letovoda (navigátor). Jinak od roku 1964 pilot nadzvukového stíhacího bombardéru Suchoj Su-7 Fitter (více o úloze tohoto typu letounu se lze dočíst v kapitole 9). S generálem Remkem, mimo jiné také pilotem Su-7, se mohl poprvé setkat v polovině 60. let na letišti Čáslav, kde Stanislav Forgacz sloužil u 28. stíhacího bombardovacího pluku a kde tehdejší podplukovník Remek velel (až do roku 1965) nadřízené 34. stíhací bombardovací divizi, která zde také sídlila (více o struktuře našeho letectva se lze dočíst opět v kapitole 9 tohoto článku).

(8) Hodinky PRIM Sport tzv. druhé generace (neoficiálně dnes označované jako PRIM Sport II) s pouzdrem tvaru ?soudek? a s kalibrem 68 se vyráběly cca od roku 1973.

(9) Sázkou na prověřenou technologii se snížilo případné riziko. Jistý konzervatismus v uvažování byl objektivně dán tehdejší dostupností a obecnou znalostí quartzové technologie v Československu. Zejména obavy z odolnosti elektronických obvodů v prostředí silných elektromagnetických polí a EMP pulsů musely být zohledněny. Proč? To bude naznačeno v kapitole 9 o operačních úkolech našeho letectva té doby. Svoji roli mohlo také sehrát to, že výroba tuzemských quartzových kalibrů do náramkových hodinek PRIM byla v té době stále závislá na dovozu některých součástek ze Západu. Je zajímavé, že na Západě došlo v uvedeném období k jevu přesně opačnému. Cca okolo roku 1980 jsou do ozbrojených sil, včetně pozemního a námořního letectva, zaváděné baterií poháněné quartzové hodinky a to jak analogové tak i digitální. V USA například hodinky podle MIL-W-87967 nebo ve Velké Británii podle DEF STAN 66-4(PART 4) nebo DEF STAN 66-4(PART 5), atd. Tato preference zůstává v USA a Británii do dnešních dnů. Kromě obecně platného faktu, že Západ měl v problematice quartzových strojků velký náskok před tehdejším východním blokem, nelze zde nezmínit, že jak USA, tak i Velká Británie patří ke světové špičce v otázkách vlivu elektromagnetických polí na letecké přístroje a jinou vojenskou elektroniku. Kombinace obou výhod jim tehdy umožnila ve velkém zavést quartzové hodinky do výzbroje.

(10) Prototypy Kalibru 96 vznikly v roce 1977.

(11) Otočný kroužek neboli lunetka či luneta.

(12) Wolframový materiál pro kalibr 96 = Wolframová slitina s vysokou měrnou hmotností (cca 2 krát větší než ocel) se používá jako závaží na rotoru samonátahu. Podle současných záznamů výrobce není jediného důkazu, že by wolframový materiál byl vázaný na zahraniční dodávky. Dodavatelem wolframového materiálu WS 942 pro Kalibr 96 byl Pramet Šumperk, provozovna Potštejn. A protože kalibr 96 (a kalibr 97) pro hodinky PRIM byl vyvinut, zaveden do výroby a vyráběn pro domácí trh i export před a po objednávce pro naše letectvo, je nutné tuto vzpomínku pamětníka zpochybnit a odmítnout. Na druhou stranu wolframové slitiny byly a stále jsou drahým materiálem při srovnání s ocelovými, mosaznými nebo hliníkovými materiály.

(13) Export do Holandska ? hodinky nebyly vyváženy pod značkou PRIM, ale pod exportní značkou ?Ancre?. Viz toto vlákno. Nicméně vazba výroby PRIM Letecké Automatic na tento exportní obchodní byla odmítnutá jako neprokázaná. Viz předchozí poznámka.

(14) Inertní plyn - Hodinky se uzavírají ve vzduchotěsném boxu, který je naplněn inertním plynem (argonem). Přes přechodovou komoru se do něj vkládají součástky, které se pak uvnitř smontují do podoby kompletních hodinek. V hodinkách není atmosférický vzduch, ale čistý inertní plyn. A tedy ani atmosférická vlhkost. Výsledkem je vyšší životnost strojku a odolnost v extrémních klimatických podmínkách. Teplotní rozdíly totiž mohou způsobit vysrážení a zmrznutí zbytků atmosférické vlhkosti uvnitř hodinek.

(15) Sek..dová ručička ? podle výrobní dokumentace byly hodinky vyráběny pouze s bílými vteřinovými ručičkami (viz tento příspěvek). Červené a oranžové se na ně dostávaly nahodile až během oprav (tento zdroj).

(16) To není zcela přesné tvrzení. Ve skutečnosti radioaktivní barvy nebyly nikdy na našem území zakázány. Ostatně stejně jako jiné radioaktivní materiály. Pouze státními úřady požadované bezpečnostní, radiohygienické a administrativní standardy jsou natolik náročné, že jejich splnění je finančně velmi nákladnou záležitostí. Ještě v 50. letech se v Československu na ciferníky leteckých přístrojů a palubních hodin běžně aplikovaly radioaktivní svítivé barvy na bázi Radia-226. Skandál s masivní vnitřní kontaminací radiem a stronciem pracovníků Mikrotechny Modrařny koncem 50. let vedl k okamžitému zpřísnění československé legislativy. V roce 1959 vydal hlavním hygienik ČSR ?Směrnice o hygienických podmínkách pro práci s radioaktivními barvami?, která platila až do roku 2001. Tuto směrnici pak doplnily v letech 1963 a 1972 vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSSR o ochraně zdraví před ionizujícím zářením, které nahradil až ?atomový zákon? z roku 1997. Ty mimo jiné klasifikovaly nebezpečnost jednotlivých radioizotopů a jejich dovolené expoziční limity

Základem ?Směrnice o hygienických podmínkách pro práci s radioaktivními barvami? byla hygienická ochrana pracovníků při aplikaci radioaktivních svítivých barev a zejména organizační a technická nařízení, jak zabránit kontaminaci lidského těla radioaktivními pigmenty a barvami. Nešlo vůbec o to, zda vlastní objekt bude postaven někde na odlehlém místě, ale jak takový objekt musí být funkčně uspořádán. Pracoviště musely být osazeny přechodovými a dekontaminačními komorami. Pracovníci zase museli být vybaveni složitými ochrannými oděvy. Bylo povoleno skladovat a manipulovat pouze s velmi malými množstvími radioaktivního materiálu. Protože se jedná o práci s barvami, kontaminaci ochranných oděvů se nedalo zabránit. Proto směrnice řeší, jak zabránit přenosu barvy z oděvu dále na organismus pracovníka a jak zabránit ?výletům? takto kontaminovaného oděvu mimo vyhrazenou pracovní zónu.

Posledními známými hodinkami československé produkce, na které se aplikovaly radioaktivní barvy (dovozové barvy na bázi tritia) byly PRIM SPORT první generace, vyráběné v letech 1968 až cca 1972. Více tento odkaz. Dnes se tyto hodinky označují jako tzv. ?PRIM SPORT I.GEN? a vypuštěním tečky v ?I.GEN? vzniklo zkrácené populární jméno ?IGEN? (maďarsky ?ANO?).

Přesto je překvapivé, že v době konstruování a výroby PRIM Letecké Automatic běžela v Československu výroba radioaktivních svítivých pigmentů. Jednalo se o ?Radioaktivní svítící pigmenty typu PSP s promethiem-147? které byly normalizované v československé státní normě ČSN 40 4505 z roku 1967. Jejich výroba běžela až cca do roku 1984. Tento na svoji dobu moderní radioaktivní pigment byl vyvinut speciálně pro potřeby aplikací na ciferníky hodinek a budíků a také pro potřeby důlního průmyslu. Doposud se nepodařilo dopátrat žádnou domácí aplikaci, respektive aplikační podnik. Pigment byl s největší pravděpodobností pouze exportován. Možná k tomu přispělo také to, že luminofor v pigmentu byl z tehdejšího Západního Německa. Výrobcem pigmentu byl Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů se sídlem v Praze. Tento materiál se dokonce vyráběl v širším centru Prahy, v Holešovicích až do počátku roku 1980, kdy se ústav přestěhoval do oblasti Hostivaře.

(17) Luminiscence ciferníku a ručiček ? podle mého názoru je použití termínu reflexní barva nepřesné. Na indexy ciferníku a minutovou a sek..dovou ručičku je totiž aplikována tzv. fluorescenční barva, u které ultrafialové světlo vyvolá okamžitou emisi (tzv. fluorescence) modro-zeleného světla. Fluorescenční materiál absorbovanou energii vyzáří okamžitě. Není zde žádná doba dosvitu (na rozdíl od materiálů schopných fosforence jako je sulfid zinečnatý nebo moderní Super-LumiNova). Ve skutečnosti je ultrafialové světlo (nebo ultrafialová složka širokospektrálního světla) tvořeno vysokoenergetickými částicemi - fotony. Proto se uvedenému jevu ve fyzice říká fotoluminiscence. Vice informací o osvitech leteckých hodinek a palubních hodin lze nalézt v tomto článku.

(18) Světlo z lamp ultrafialového osvitu instalované v letadlech nebylo lidskému zcela neviditelné, ale ve skutečnosti měly přesah do viditelné oblasti (fialová barva). Bílá barva sek..dové ručičky se pod tímto osvětlením jeví jako lehce nafialovělá či namodralá. A protože bílý povrch sek..dové ručičky dopadající světlo osvitu palubních přístrojů pěkně odráží směrem k oku pozorovatele, na rozdíl od černého ciferníku, dojde k zvýšení jasu takovéhoto reflexního objektu. Jak je vidět (nebo spíše není moc vidět) na Obrázku 2-8, efekt lepší čitelnosti je úměrný intenzitě (a také barvě) dopadajícího viditelného světla.

(19) Ultrafialové (UV) osvity kokpitů vojenských letadel ? v roce 1983 už nebylo UV světlo tolik rozšířené jako dříve. Starší sovětská letadla používala UV světlo jako hlavní zdroj osvitu přístrojové desky (často v kombinaci se samosvítícími radioaktivními nátěry na cifernících přístrojů včetně palubních hodin). Tedy řešení, jehož průkopníkem byla za druhé světové války německá Luftwaffe a americké armádní letectvo USAAC. Během 60. let nastal i v sovětské technice definitivní přechod na modernější systém osvitu červeným světlem. Můj hrubý odhad je, že v roce 1977 mohl být poměr mezi letadly s UV osvitem (např. MiG-21 prvních generací, MiG-15bisSB, L-29) a letadly s červeným osvitem (MiG-21MF, Su-7, L-39) zhruba půl na půl. V roce 1983 už byl poměr ve prospěch letadel s červeným osvitem, a to díky dodávkám nové techniky s červenými osvity (MiG-23, Mi-24, An-26). Rozdíl se dále prohluboval s tím, jak probíhaly dodávky dalších typů s červeným nočním osvětlením (Mi-17, Su-22, Su-25 a MiG-29).

(20) Při použití červeného světla je nejlepší čitelnosti dosaženo, pokud jsou indexy i ručičky natřeny bílou barvou. V červeném světle pak jednoduše zčervenají. Použití červené sek..dové ručičky naopak nezpůsobí nic, zůstane červenou. Normální sytě zelené nátěry při osvícení červeným světlem ztmavnou díky skládání barev natolik, že na černém pozadí mohou být jen obtížně rozlišitelné. Naštěstí odstín zelené barvy na ciferníku PRIM Letecké Automatic je málo saturovaný, s vysokým podílem bílé složky, a tak zůstává čitelný i v červeném světle.

Obrázek 2-9 ? Noční kokpit letounu An-26, ze stavu dnešní 242. transportní speciální letky ze základny Praha?Kbely, naplno ilustruje podobu kokpitu, pokud je v noci naplno osvícen červeným osvitem. Reálné hodnoty jasu za letu jsou mnohem menší. Autor fotografie: Jan Kouba

(21) Přesný soupis testů a především jejich parametrů se v archivu výrobce nepodařilo dohledat.

(22) Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) v Praze ? Střešovicích. Přesněji se jednalo pouze o specializovanou část - Ústav leteckého zdravotnictví (ÚLZ) Praha, který je částečně umístěn v areálu Ústřední vojenské nemocnice a v 70. a 80. letech byl organizačně ÚVN podřízen.

(23) Tato hodnota se nezdá být přesná. Přesnost kalibru 96 se obecně uvádí v rozsahu: -15 s / + 30 s za 24 hodin.

(24) Generálporučík Ing. Ferdinand Hanzal ? náčelník Hlavní technické správy MNO v letech až 197? - 1983

(25) Podle archivní dokumentace společnosti ELTON prototyp hodinek PRIM Letecké Automatic vznikl v roce 1982 a sériová výroba pro letectvo běžela v roce 1983! Toto je nejzávažnější rozpor mezi originálním textem založeným na vzpomínkách účastníků a archívními dokumenty výrobce!

(26) Jediný rozdíl mezi hodinkami, které odebrala HTS Ministerstva národní obrany (MNO) a přebytky je, že hodinky pro ČSLA měly na víku pouzdra vyraženo sériové číslo (šestimístné ve tvaru 00xxxx). Přebytky neměly na víku vyraženo nic.

(27) Podle zachovaného záručního listu (viz Obrázek 2-12) byla maloobchodní cena v roce 1983 pouze 670,- Kčs.

- Konec druhé části -