Bohužel se musím přiznat k jednomu vážnému prohřešku. Prohřešek proto, že si připadám jako analfabet. Když jsem si pořídil první seika pětky, nastalo postupně v mé duši velké uklidnění.
1/ Jednak proto, že jsem přestal být závislý na baterii (o solárních systémech jsem netušil, o hodinkách řízených radiem taky ne), ale hlavně
2/ proto, že hodinky obsahovaly neabstraktní číslice.
Poměrně rychle jsem si tehdy dokázal vybrat z nekonečné řady nabídky seika (ostatní značky měly mechanické hodinky o mnoho dražší). Asi tehdy hodinek s číslicemi nenabízelo seiko tolik (už se nepamatuji). Nějak podvědomě jsem tehdy šel jen po ciferníku s čísly. Teprve až jsem se později začal o hodinky zajímat, jsem zjistil, že hodinky s čísly podléhají širšímu ikonografickému schématu: vojenských hodinek. A jak jsem později zjistil, moje seika se velmi podobají hamiltonům.

A jelikož jsem se (po odevzdání pětek do servisu) asi zastyděl, že potřebuji čísla, a jelikož jsem byl uhranut obrovskou nabídkou hodinek, vrhl jsem se do zkoumání (a nakupování) hodinek bez čísel, viz. předchozí příspěvky.
Hodinky jsou krásné, ze všech mám radost, čas na nich poznám (), přesto však, když si občas dám na ruku pětky, dojde k onomu uklidnění (a to jsem si myslel, že po propuknutí chronošílenství už pětky zůstanou v krabičce a taky jsem si říkal: proč jsem je jen dával do servisu? když teď mám x hodinek jiných "lepších"??).
Nezbývá než si s pokorou přiznat: čísla mi dělají dobře a (spolu)způsobují onen mystický pocit domova. I z tohoto důvodu byl nákup hamiltonu logický a nutný - jakmile jsem v bazaru hodinky uviděl, bylo jasno - i když to asi dva dny trvalo . Přece jen byly na horní hranici ceny, kterou jsem ochoten za hodinky utratit (tento strop je evidentně relativní, i když si to nechci přiznat).

Proč jsem si hamiltony nekoupil rovnou, když jsem zjistil, že moje seika jsou vlastně kopií vojenských hamiltonů? Cena hamiltonů mě tehdy šokovala (v té době jsem o cenách hodinek nic netušil (všechno nad dva a půl tis. bylo naprosto absurdní), musel jsem projít asi nevyhnutelnou cestou zkoumání různých značek a ročního zájmu o hodinářství, které mne také připravilo na možnost dát za hodinky sumu vyšší než 2,5K.
Z tehdejšího pohledu byl nákup hamiltonů naprosto nemyslitelný.

Ano, mohl bych si koupit současně prodávané pětky od seika, které jsou větší, mají strojek s hackingem, jsou krásné, o tom žádná - jen mi trošku vadí, že nemají luminiscenci také na těch číslech - jako ty staré pětky. A skutečně jsem o nich začal pokukovat. Ale mít dvoje hodinky se stejným kalibrem (4R36 - mám ještě manty) vlastně nevím, jestli chci... V té době jsem si říkal, že raději budu šetřit na seika s vyšším kalibrem - v té vyšší řadě mě ale žádné hodinky neuspokojily - jsou příliš estetizované - jako např. alpinisty.

Hamiltony veškerému tomuto uvažování učinily konec.
V současné době nemám vůbec žádná hodinková očekávání a nemám důvod na nic šetřit

(jsem zvědav, jak dlouho tento stav vydrží)

Ale nechat se překvapit bazarem je vlastně to nejlepší. Kdyby nebylo bazaru, hamiltony bych neměl. A svým způsobem je pro mne velice pozitivní mít hodinky s patinou po někom - který je měl nejen v krabičce, ale byly evidentně nošené.

Takhle to mám u kaktusů. Mám jich x po jiných kaktusářích, kteří třeba zemřeli. Kaktusy většinou při správné péči žijí déle než lidé a tímto jsou podobni kvalitním hodinkám. Říkáme jim kaktusy mezigenerační - hlavně třeba kaktusy rodu ariocarpus a jim podobné. Mít doma takové kousky je veliká čest...