Když jsem začal vybírat nové hodinky (v době, kdy jsem dal na opravu do Onyxu seika pětky a sdělili mi, že oprava potrvá dva a půl měsíce), nevěděl jsem kvůli obrovské nabídce, co si mám počít.
Zpětně netuším vlastně, jak jsem si ty pětky dokázal vybrat. Ani si bohužel nemohu vzpomenout na způsob, jak jsem je vybíral, ani si nevzpomínám, kdo mi poradil, že se mám podívat po mechanických hodinkách. Do té doby jsem používal jedině quartz (digitální i nedigitální).
Důležitým mezníkem určitě byly peníze, protože mechaniky za 2,5k nabízí jen seiko. Instinktivně jsem sáhl po hodinkách, které byly velmi dobře čitelné, jasné číslice, jasné ručky (tedy vojenský styl vycházející z hamiltonů). Velikost se mi tehdy zdála odpovídající. Dnes působí poněkud mrňavě.
Chtěl jsem si koupit pěkné mechanické hodinky a podlehl jsem úplnému chaosu. Začal jsem si prohlížet stránky s nabídkou a těkal od jedné značky ke druhé. Pomohl mi zásadním způsobem jeden vlog o hodinkách, kde bylo zmíněno, že seiko pětky jsou vlastně vynikající hodinky a že se za ně člověk nemusí stydět v žádné společnosti. Stouplo mi rázem sebevědomí :)))
A tak jsem si řekl, že když už mám seiko, tak proč si nepořídit zase seiko. Asi jsem se od té chvíle stal seikařem
Nicméně nabídka seika je obrovská. A tak jsem udělal divnou věc, začal jsem nakupovat levnější quartzky (nechtěl jsem utrácet 15k za hodinky, které odpovídaly mým touhám, např. Seiko Prospex Land Solar Chronograph SSC703P1), díky nimž jsem si uvědomil, jestli chci investovat do drahých mechanik stejného typu. Velice moc se mi totiž líbily veliké hodinky s potápěčskou nebo azimutální nebo logaritmickou lunetou.
A tak jsem si pln vášně koupil Casio Edifice EF-527D. Krz ně jsem se pak dostal k citizenům (chtěl jsem si koupit Citizen Promaster Radio Controlled CB5010-81L). Obdivoval jsem velké lunety, zajímavý cifr a řekl si, že budu šetřit na pořádné hodinky tohoto typu. Jenže jsem je ponosil jeden den, druhý den… a najednou mi začala ta komplikovanost hodinek vadit, protože jsem nedokázal rychle odečíst čas. Uvědomil jsem si, že točit s lunetou budu jen z legrace. Pouštět stopky bylo super, ale zase: v běžném životě nemám důvod. A kdybych ho měl, tak si pustím stopky na mobilu. A taky jsem zjistil, že mě strašně vadí blyštění indexů. Sice je to efektní, ale ve výsledku to způsobovalo ještě větší nepřehlednost. Nehledě k tomu, že mám s blyštěním problém, v určitých souvislostech ho vnímám jako kýč.
Sice jsem si připadal jako americký rapper s megahodinkama nablyštěnejma briliantama, chtěl jsem si k nim vzít zlatý řetěz a nastřelit si diamanty na zuby, ale... Něco mi nějak k tomu chybělo...

Zjistil jsem, že tak velké hodinky vlastně nechci. Nechci vypadat jako rapper, nebo možná chci, ale nemám na to barvu kůže nebo co... já nevím...nebo možná na to mám, ale netroufnu si. Sice žiju jenom jednou, ale tenhle styl asi počká...
46mm průměr mi sice na ruku jde, nevypadalo to divně, ale pocitově mi to vadilo. Moje hranice je 42mm - jak jsem později zjistil. A nejlépe se cítím s hodinkama 39-40mm.
I to jsem si díky casiím uvědomil. Navíc - později mi posloužil jejich kovový tah k seiko mantám. Když chci na seika dát kov, tak použiuju ten z casií.

A tak mě Casio Edifice EF-527D posunuly v objevování optimálních hodinek pro mou zkaženou nenabaženou duši.
Výsledek by jednoznačný:

• Nekoupím si mechanické hodinky se složitou lunetou.
• Nekoupím si mechanické hodinky se složitým cifrem a mnoha komplikacemi.
• Nekoupím si mechanické hodinky velikosti 46mm ani 45mm ani 44mm ani 43mm - i když tam si nejsem jist...

A tak: sláva casiím!

Hurá!