Nedávno jsem se setkal se svými přáteli, kteří neměli na ruce hodinky a tak jsem s nimi zapředl hovor o hodinkách. Ptal jsem se jich, proč nemají hodinky. Z rozhovoru vysvitlo, že hodinky mají, ale že vlastně nejsou úplně spokojeni. Kamarádka hodinky má jedny od promoce již 17 let, jsou to dánské hodinky a občas do nich koupí baterku. Nicméně jsou dost otlučené, jsou poměrně velké, ráda by měla ještě jedny, menší.

Druhé si ale zatím nekoupila. Tato situace již trvá docela dlouho, několik let. Ve výsledku často hodinky na ruce nemá.

Její manžel hodinky měl, jakési swočky, ale zas nesehnal řemínek, tak nenosí žádné. Oba se dívají občas na mobil, občas se ale stane, že mobil není v dosahu, je někde odložený a tak vlastně nemají jak zjistit, kolik je hodin
Pro mne je zvláštní, že v této nevyrovnanosti setrvávají a netrápí je to tolik, aby situaci řešili nákupem hodinek. Řada lidí prostě považuje hodinky za něco buď lehce nadbytečného nebo příliš luxusního nebo obojí. Přitom kamarád mi říkal, že byl na nějaké akci s mladšími lidmi, kteří hodinky vlastně vůbec nenosí, mají jen mobily. Na akci bylo podmínkou mobil vypnout, takže nikdo nebyl schopen zjistit, kolik je hodin Kamarád měl v té době na ruce swočky, takže jim čas sdělil
Všichni tito lidé byli překvapeni, ale pravděpodobně je zážitek nevedl k tomu, že by si běželi do obchodu koupit hodinky.
Já osobně jsem často v situaci, kdy nechci mít u sebe svůj mobil - např. při vyučování - a zároveň chci mít přehled o čase. Kdysi jeden učitel užíval na přednášky budík, který si nosil všude sebou.
Mně stačí podívat se na ruku. Budík mít nemusím. Nicméně budík považuji za určitě lepší řešení, než mobil.
U chytrých hodinek mi vadí nutnost jejich nabíjení a vlastně také to, že člověka neustále špehují. U quarzek zas to, že se musí baterie měnit.
Nějakou - aspoň drobnou - jistotu zjistit čas prostě potřebuji. Možná je tato potřeba zbytečnou posedlostí. Možná trošku závidím lidem, kteří hodinky nepotřebují, protože tuhle tematiku vlastně vůbec neřeší, nebo řeší, ale jen okrajově.
Ale naštěstí si spíš hodinkovou posedlost užívám ...