Použité
Mám rád bazarové hodinky. Jsou to hodinky s příběhem, sice příběh zůstává skryt, je tedy okrášlen tajemstvím. Nevím co všechno hodinky s dřívějším majitelem / majiteli zažily. A i kdyby mi to majitel sdělil, tak bych stejně nemohl být plně při tom. Plnost času nám zůstává utajena. Přesto na nich patina či otisk dob minulých zůstává, jsou svědkem minulosti.
Můj otec měl auto značky Simca, koupil je někdy v šedesátých letech minulého století, jezdili jsme v ní přes třicet let. Neustále kontroloval, jestli ji někdo neškrábl, na zimu šla do garáže. Náhradní díly si většinou musel vyrábět sám, byl konstruktér velkého podniku na pletací stroje. Originální náhradní díly se sehnat nedaly. Jeho činnost byla jistě obdivuhodná, nijak ji nezpochybňuji. Nicméně tato otcem prošlapaná cesta mi byla díky tomu prošlapání natolik známá, že jsem si ji dovolil odmítnout. Možná, kdyby ji otec neprošlápl, byl bych dnes úzkostlivým konzervátorem věcí. Díky otci, budiž mu země lehká, se tedy dokáži radovat z věcí, auta kupuji zásadně ojetá, mohou mi stát celoročně venku, nejsem vystresovaný, že je někdo škrábne (otlačí), nevadí mi změny počasí.
Chovat se k autu jako ke spotřebnímu zboží?
Najít hranici mezi spotřebním zbožím a uměleckým dílem je samozřejmě složité. Umělecké dílo je uloženo v galerii či trezoru, chodíme se na ně dívat, někdy dokonce s posvátnou bázní. Umělecké dílo (narozdíl od středověku) nemá služebnou funkci. Trůní na piedestalu, jeho poškození je trestné. Auta nebo hodinky jsou i nejsou umělecká díla. Jsou i nejsou spotřební zboží. Lidská společnost chce, aby to bylo především a na prvním místě spotřební zboží, aby se soukolí prodeje mohlo otáčet. Vše je podřízeno prodeji. Umělecká hodnota hodinek je hodnotou do té míry, pokud slouží neviditelné ruce trhu (neviditelná ruka trhu ja zajímavý religionistický termín - a pak že naše společnost není pověrčivě náboženská, chi chi). Pokud by někdo vytvořil hodinky, které by se neprodávaly, těžko by se mohl uživit. Přesto si o hodinkách rád čtu, poslouchám příspěvky na youtube - jakoby to byla umělecká díla. Ale vždyť to jsou umělecká díla, křičí hlas v mé hlavě! Vytvářejí je designéři umělci. Vytvářejí je ovšem také tak, aby se líbily co nejvíce lidem, protože tak se budou dobře prodávat.
V hudebním průmyslu nejvíc vydělávají lidé, kteří dokáži prodat co nejvíce písní a dokáží se dobře propojit s šoubyznysem. Přesto existuje kvalitní hudba, která se líbí jen málo lidem a neprodává se. Typickým příkladem byl Oldřich Janota. Skoro nikdo ho neznal, na jeho koncerty nechodilo mnoho lidí. Hudební znalci ho cení přesto převelice.
Někdo říká, že čím líbivější umění, tím víc je kýčem. Pro leckteré znalce je typickým kýčařem (pominu jeho etickou vážnost) Jarek Nohavica. Jeho koncerty jsou ovšem navštěvované mnoha lidmi, zpívají se u táboráků.
Přiznám se: nedovedu oddělit umělecké dílo od kýče. Hodinky posuzuji většinou podle názorů lidí, kteří se hodinkami zabývají déle. A tak se nechám vychovávat. Kdysi mne velmi zasáhl článek Igora Kulmana o sarbech
https://www.kulman.sk/recenzia-seiko-sarb033/
Nedovedu dnes rozlišit, jestli je to způsobem psaní textu nebo vlastní estetickou zálibou, ale typ hodinek popsaných v článku mi od té doby přijde nejdokonalješí. Krása v jednoduchosti snoubená s funkčností.
Podobné jsou např. seiko SSA355J1 , ale pohled na setrvačku vlastně brání funkčnosti. Mezi osmou a desátou hodinou si nejsem jist, kolik je hodin 
Rád pozoruji strojek, ale taky jsem rád, když mohu na hodinkách ihned odečíst čas. Samozřejmě, mohu si namítnout, že setrvačka mě nutí aspoň pohledem setrvat (déle), pokochat se krásnou estetikou (kterou bych taky klidně nazval baby GS). Ale přesto… Jsou chvíle, kdy prostě potřebuji co nejrychleji vědět kolik je hodin
Včera jsem zjistil, že mám ze strany na těchto hodinkách trošku větší vlásečnici. Mám být vystresovaný, hodinky uložit do krabičky a jen se na ně dívat? Kde je hranice ceny, která mi znemožní hodinky volně používat? Prodavač v Chronshopu mi říkal, že si někteří lidé kupují Steinharty kvůli tomu, že doma mají Rolexky, ale bojí se je venku nosit. A tak jsem si kladl stejnou otázku: proč sbírám hodinky? Chci se jejich krásou kochat nejen doma v krabičce. Chci se je tzv. užívat i venku. Chci si je užívat při sekání dřeva na chalupě? Nebo při sekání trávy motorovou sekačkou?
Tyto existenciální otázky se mi vkrádají na mozek, vidím v duchu svého otce, jak nervózně chodil kolem auta a jak ho v listopadu zamkl v garáži, aby si oddechl: další sezónu jsme přežili…
Chci jen přežívat?
Ne! Chci žít naplno! Kdo by o svůj život na prvním místě usiloval, ten o něj přijde! A tak mým cílem je hodinky pořádně užít 
Otlouct, dodělat, spotřebovat, utahat - stejně jako svoje vlastní tělo Nemá jít tělo do hrobu řádně použité?
To má ovšem taky jeden důsledek: hodinky mohu pak těžko nabídnout na prodej za rozumnou cenu. Paradoxně, když ojeté hodinky kupuju, mám radost, když jsou málo poškozené. A tak jsem vypočítavý. Své použité hodinky pokud bych nabídl, musel bych je dát za pár stokorun.
A to se snad ani nevyplatí, proto nemá cenu, abych je prodával.
Ale naopak bych k nim přirostl jako k dětem. Nicméně jakmile děti vyrostou, musí z domu, jinak jsou z nich mamánci. Chci hodinky mamánky? Těžké otázky!
Závěr: umělecké předměty je potřeba osahat, zneuctít, zneužít, opoužívat. Do hrobu si je nevezmu a trávit čas stresem, že se škrábnou nemá z hlediska věčnosti význam.
Děkuji @Franklin - ovi za to, že nabídl k prodeji krásné sarxy, jsem nadšen, sarby by byly moc malé, do GS nemohu investovat tak velké částky, čili se mi splnil sen. Sarx jsou pro mne ideální. Společně s bílou SSA355J1 tvoří nádhernou dvojici z množiny sarb033.
3 komentáře
Doporučené komentáře
Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat
Vytvořit účet
Vytvořte si nový účet. Je to snadné!
Vytvořit nový účetPřihlásit se
Máte již účet? Zde se přihlaste.
Přihlásit se