Jsou hodinky, které nosím velmi často - např. seiko SPB185J1 steelmaster. A jsou hodinky, které nosím relativně málo nebo méně, např. SEIKO Presage Automatic SSA355J1. Podle logiky uživatele bych měl tyto hodinky prodat. Dal jsem je skutečně na prodej, nikdo je (naštěstí) nekoupil, já si uvědomil, že je prodat nechci. Přesto je nenosím. Tato zkušenost se opakovala s různými hodinkami až jsem chtě nechtě začal uvažovat, jestli jsem jen chronomagor nebo je v tom i něco dalšího. Přičemž magor zůstávám - samozřejmě. A skutečně objevil jsem další vrstvu - SBĚRATELSTVÍ. Vždyť já jsem sběratel! Nejsem jen uživatel! Největší zápas zakouším s astrony. Každou chvíli je někomu nabízím na výměnu, když už se neprodaly. Ano, prodaly by se, ale musel bych je nabídnout za cca 21tis. Což je o něco méně než polovina původní ceny. Což jsem vypozoroval - je taková normální prodejní cena u všech hodinek. Prostě půlka kupní ceny. Je to svým způsobem fér a odpovídá to mé zkušenosti, že čím dražší hodinky, tím víc na nich člověk tratí. Nejméně tratí na levných casiích, z jejichž původní ceny je půlka často kolem tisícovky, hodinky jdou výborně na odbyt. Jakmile se jedná o hodinky nad cca 3tisíce, začínají problémy. Jednak je často méně zájemců a jednak člověk tratí víc - např. pokud chce prodat protreky nebo rangemany, jakmile nasadí cenu nad 3tis kč. nemůže počítat s příliš rychlým nebo jakýmkoli prodejem. 

Takže pokud bych měl být úspěšný s astrony, musel bych je dát za cenu kolem 20tis. kč. Jenže se mi např. stane, že si začnu číst články o astronech a ihned dojdu k závěru, že příležitost mít je ve sbírce už třeba nikdy nebude. Nemám nikdy dost peněz, abych si je koupil, k těmto astronům jsem se dovyměňoval a jsou tedy získány mimořádnou náhodou až štěstím. 30-40papouchů pohromadě mít nikdy nebudu. Nebo možná budu, ale dosud jsem takovou sumu na hodinky neměl. Je tedy velmi nepravděpodobné, že se k nim opět dostanu. Jsem seikař. Měl by mít seikař ve sbírce želvy? Ano! Měl by mít ve sbírce alpinisty? Ano! Měl by mít ve sbírce GS? Ano! A co astrony? Ano! 

Z pohledu seikaře je tedy jasné, že bych měl mít ve sbírce astrony. A je velmi jasné, že jakmile se jich “zbavím”, okamžitě budu litovat. 

Jsem uživatel a zároveň sběratel. Sběr hodinek je koníček - podobně jako sběr kaktů nebo orchidejí. Je třeba si to přiznat. Není mým cílem mít jedny hodinky. Na svou sbírku se totiž rád dívám, chodím kolem ní, neopomenu se s hodinkami pomazlit, pochovat je jako panenky. Občas je převlékám do nových šatečků - řemínků. Podobně jako když přesazuji kakty nebo orchideje, vymýšlým jim různé zajímavé misky, podmisky, umístění. 

Je dobré stanovit si množství hodinek, které jsem schopen udržovat, sbírku zbytečně nenafukovat. To je součást přemýšlení sběratele. Součástí sbírky však mohou být i hodinky, které nosím jen výjimečně. Není to špatně. Jen proto, že hodinky nosím výjimečně je nemusím se sbírky odstranit. 

Když jsem nedávno získal zpět svoje samuraje, byl jsem velmi šťastný a řekl si, že už je nikdy pryč nedám. Nakonec jejich putování ke kolegovi z fóra je už součást jejich svébytné originální historie. A tím pro mě získávají další hodnotu. Hodnota stáří(alteswert)  je u většiny hodinek v mé sbírce sice malá, nicméně se pomalu vytváří. Některé už začínají mít malou patinu. A to je to, co mě na hodinkách (krom jejich originálního vzezření) přitahuje.