Jednoduchý nadpis hlásá, že mám 7 hodinek. Ne každá sedmička má však podobnou hodnotu a podobné vyznění, vždy záleží na kontextu. Můj kontext vypadá takto:

Sedm hodinek mechanických a sedm hodinek quartzových. To jsou mí hrdinové, kteří prošli brutálním sítem mého pološíleného mozku. Jak si možná někteří všimnou, zmizely bulovy a objevily se mt-g a dan henry a quartzové raritní seika SBCM023. A taky tam není GS, protože nač mít troje podobné hodinky, ptá se moje žena a já jí dávám za pravdu. GS jsou tedy v jakémsi řízení podobném dlouhodobému výletu, z něhož se možná něco vyklube, nevíme co...A zmizely tiše superquartzové tissoty. Casia si drží svůj prim. Ukazuje se, že i v mém šílenství jsou to hodinky nezastupitelné, podobně jako seika. Orientů je pomálu a ani gmt longines nevydržely. Byla nakonec pro mne docela dost vysoké a těžké a vůbec, mám přece lhc, tak to nebudu ředit. 

Za mt-g jsem moc rád, jsou to krásné hodinky, neblyští se tolik jako astrony, přesto však v divoké konkurenci lhc nebo seiko SPB317j1 moc neobstojí.

Obzvláště tyhle mršky (SPB317j1) mi přirostly k srdci či ruce nějak moc.. Ráno většinou začnu s lhc a pak najednou během dne ani nevím jak - objeví se tam tydle seika. Nejvíc je taky poslední dobou fotím. Jelikož jsem lhc i SPB317j1 získal v měsíci říjnu, v období narozenin, jsou to mé hodinky k padesátinám a hned dvoje, jakoby jedna byla manželka a druhá milenka. 

No a ty emtégéčka se mezi ně nedokážou vecpat

Ostatní hodinky nosím sporadicky. Velikou radost mám však z oněch raritních SBCM023 - jednak proto, že jsou mrňavé a jednak proto, že jsou to perpetuály. Nikdy jsem takové či podobné nevlastnil. 

Pomyslným ideálem je tedy každý den jedny hodinky. Ale máme tu samozřejmě dvě množiny. Ale máme tu také hodinky, které nosím raději než jiné, máme tu dvě milenky. Nebo jednu? LHC jsou manželka a seiko milenka? Asi...

Takže žádné pravidlo na nošení hodinek zatím nemám (jako někteří slovutní členové fora), ale hodinky se objevují na ruce jakoby/nic. 

Byl jsem za poslední měsíc dvakrát v nemocnici, přičemž poprvé jsem si vzal mechanické longines a ty vydržely jen pár minut. Byly mi ihned odebrány, jak mi sestra píchala kanilu. 
Takže při druhém pobytu jsem si mazaně vzal opět jednoduchá plastová casia a úspěch se dostavil, nikdo si ničeho nevšiml, casia zůstala na ruce i po dobu výkonu kardioverze - což si vlastně říkám, že výboj elektrického proudu asi není úplně pro mechaniky OK. 

Kdo ví..