Mám teď mechanické období, quartzové hodinky mě v současnosti téměř vůbec nezajímají, vadí mi ty prázdné dlouhé okamžiky mezi úderem vteřinovky, kdy se hromadu času vůbec nic neděje. Uprostřed těchto okamžiků se začnu nudit a připadám si zbytečný. Zato frenetické poskakování vteřinovky mechanických hodinek mě baví, poskakuji ve své duši radostně s vteřinovkou a jsem klidný. Nepanikařím taky úzkostí, kdy dojde baterka. I když jsem se postaral o to, aby všechny moje quartzky měly EOL, úzkost neopadá. Baterie mi vadí. Vadí mi natolik, že jsem oželel nepřesnost mechanických hodinek a jsem schopen raději každý den ráno mírně posunout minutovku dozadu - zvláště u mant, které se začaly zrychlovat, zatím naštěstí jen asi o půl minuty. Dost se to mění, předchozí majitel mi říkal, že mu šly do mínusu. Asi jak cestovaly zásilkovnou, došlo k nějakému typu třesení, které je kalibrovalo do plusu. Nicméně mi jeden kolega tady na foru říkal, že jeho seika nebylo nikdy možné úplně zkalibrovat, do týdne po kalibraci zas šly jinak. 

Takže jsem rezignoval na snahu o kalibraci, stejně s nimi občas ťuknu. Omlátím a ošlehám všechny hodinky, co mám, proto quarztky moc nenosím, protože quartzky mám troje GS a nehcci je zlikvidovat nošením. Asi jak mám dlouhé ruce, tak se mi ty ruce komíhají a neustále do něčeho narážejí. Proto mám rád bazarové ojeté hodinky mechanické. 

A tak se mi zas rozrostla sbírka mechanických hodinek:

Na konci března jsem měl quartzové období, které zahájilo zoufalství z nepřesnosti mechanických seiko hodinek. Stanovil jsem si cíl vlastnit jen švýcarské powematic hodinky. Na foru jsem proto pořídil certiny a skutečně jdou naprosto přesně, všem seikům, které jsem kdy vlastnil by se o tom mohlo jen vzdáleně zdát. A získal jsem zpět LC, které jsem před časem vyměnil za GS. GS jsem si nechal. A tak jsem se radoval ze tří švýcarských strojků, jeden valjoux - limes, druhý powermatic - certina a třetí eta - longines.

A tak to mohlo zůstat až do rakve. Jenže jsem si prohlížel staré hodinkové fotky a znovu se zamiloval do seiko - broušených ruček, projížděl jsem všechny ty spbxxx které jsem vlstnil a tesknil po té neuvěřitelné kráse, která je sice trošku nahoře huj, dole fuj - ve smyslu srovnání s powermaticem, ale nedávno jsem se setkal s kamarádem, který má monstery a on mi sdělil, že se mu předbíhají denně o víc jak minutu a vůbec z toho nebyl špatný... Prostě ráno vstane a posune minutovku dolů. Kein stress...

No a ta jeho nálada mě nakazila a řek jsem si, že přece kvůli pár vteřinám se nenechám ve svém životě ošidit o tu  estetickou krásu. A tak jsem uprosil kolegu, co jsem mu před časem vyměnil ty moje willardy, aby mi je vrátil zpět, resp to bylo tak, že je tady na foru nikdo nechtěl, protože seika asi nikdo nechce - a to byly prosím zlevněné z 39tis na 27tis a tady na foru se prodávaly za 23 tis... téměř nové!

Takže jsem to vzal jako duchovní znamení - stejně jako u mant, které jsem nabízel hodně pod cenou a když jsem se dostal na nějakých 7500kč nebo kolik to bylo a nikdo je nechtěl, tak jsem si řek, že to snad není možný - ty hodinky se prodávají za 18tis kč. maj safír, kteramickou lunetu, normální (nepřesný 4r35) strojek a.. nikdo to nehcce... asi kvůli tomu strojku.

jenže úroveň zpracování cifru je vynikající. samozřejmě ručky nejsou tak pěkně broušené jako willardi, ale zas to nejsou hodinky za 30tis.

Takže jsem tyto věci vzal jako znamení, že ty hodinky nemá smysl prodat, ale je dobré se s nimi NAUČIT ŽÍT.

A chci se NAUČIT ŽÍT i s těma willardama.

A tak plán na věky věků je: už nekupovat žádné hodinky!!!! A učit se žít s tím co mám, protože to jsou tak krásné hodinky, že to snad ani není možný. Nikdy bych se toho nenadál, že budu mít sbírku tak krásných hodinek! Jsem šťastný s tím co mám a spokojený zůstanu až do smrti!