K tomuto tématu se vyklubala docela zajímavá diskuse. Přidám svůj pohled. Myslím, že zde mluvíme i o vývoji názorů na ten určitý subjekt, v tomto případě hodinky. Mnoho z nás si v minulosti prožilo přechod z Primek na "neuvěřitelně dokonalé" digitálky a považovalo mechanické hodinky za symbol trapného starověku. Když se začaly dělat "digilálky s ručičkama", tak se zdálo, že hodinářský olymp je zde! Nosili jsme ty první digitální příšery pochybných značek, každý měsíc měnili baterky a spolužáci, kteří na to neměli se v koutku krčili s Primkama nebo Poljotama a bojovali s komplexem méněcenosti. Taková byla realita let 70-tých. Myslím, že ještě dnes se většina lidí bude dívat na člověka, který chce investovat desetitisíce (a víc) do hodinek, které jsou těžké, nejdou tak přesně a nemají baterky, jako na blázna a zároveň zcela určitě jako na snoba. Když pominu opravdové snoby, tak mi dnes ivestice do krásných a kvalitních hodinek připadá jako naprosto přirozená a racionální věc. Zčásti je to reakce na totální digitalizaci našeho světa a určitě tím pádem i všeobecného odcizení se tradičním hodnotám. Krásné hodinky totiž považuji za opravdovou a tradiční hodnotu. Určitě víc, než třeba luxusní auto. Bohužel žijeme ve státě, kde každý kdo se trochu vyčleňuje z davu (byť jen kvalitnějšími hodinkami) je předem podezřelý a ihned se hledá způsob jak správně "zdůvodnit" tento fakt a otrávit mu život závistí a nenávistí. Bojím se, že pokud tyto volby dopadnou tak, jak klidně domadnout mohou a na luxusní výrobky bude uvalena progresivní daň, nebudeme už asi podobné věci, k velké radosti "quartzové většiny", na této diskuzi řešit.