Já to mám takto: jsem extrémně líný, což znamená, že bych se nikdy k ničemu nepřinutil. Proto jsem si v hlavě utvořil pravidlo, že jakmile zazvoní budík, okamžitě vstávám a vůbec nepřemýšlím nad tím, že bych si dal ještě deset. Prostě vstanu a jdu...napiju se, protáhnu se....a běžím. Přes to nejede vlak. Je to prostě pravidlo, které se neporušuje...jinak bych nikdy nic neudělal. Mě to funguje. Někde jsem četl, že se člověk sám se sebou má dohodnout, že každý den (třeba v pět) ráno vyjde před barák. Je jen na něm, co bude pak....může jít klidně znova spát...většina lidí už pak prostě běží, protože už je jim líto jít zpátky...