Dospěl čas a přešlo na mne právo držení dalších rodinných cibulí, tentokrát to jsou krásné Zenithy, rok výroby odhadem 1910. Jak to má být, patří k nim i příhoda. Panímámin dědeček pracoval ve Vítkovických strojírnách jako mistr a jednou se jeho šéf pochlubil novými zlatými cibulemi, které si přivezl z Vídně. Dědečkovi se hrozně líbily. Vedoucí mu slíbil, že když si na ně našetří, tak mu pro ně dojede. Nevím, jak to trvalo dlouho, nicméně jednoho dne byly peníze pohromadě a šéf opravdu přivezl z Vídně požadovaný zlatý stroječek. Jak je vidět. dědeček si hodinek vážil. Dodnes jsou ve výborném stavu a jdou naprosto přesně.