Traveller

Mám podobnou zkušenost. Poslal jsem nožík, darazily dětské džíny. Vzhledem k tomu, že příjemce mého nožíku usoudil, že je lepší, než džíny, tak jej nevrátil. Zasilkovna nic neřeší. 300 Kč a poštovné. Zásilkovnu již nikdy.

Ta scénka s jizdenkou mi připomněla další příběh z dráhy.: V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu. Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce. ,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smailika” ho zřejmě zaujal. “Kde myslíš Kubíku?” “No přece naproti nám, na stěně.” Ukazal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně. “To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupe se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam. Ne však chlapec. “Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil. ,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm. “Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout. “Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička. “To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček. “Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie. Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby. “Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu. “Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně. “Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii: “Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To uz smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze. “Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?” Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji. “Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat. Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku….

Možná by stačili větší potkani nebo králíci. (low cost varianta).

Taky přidám jednu aktuální.

Rozhodně. Nevedu si deník a proto čtu některé znovu (třeba po 30-40 letech), ale některé schválně - třeba teď zrovna Dunu

Leo Rosten – Pan Kaplan má třídu (stale) rád Patrick Ryan – Jak jsem vyhrál válku Frank Herbert – Duna A. C. Clarke - 2001 Vesmírná Odysea A. C. Clarke - Setkání s Rámou Jack London - Tulák po hvězdách Marcel Pagnol – Jak voní tymián Gerald Durell – O mé rodině a jiné zvířeně James Herriot – Zvěrolékař mezi nebem a zemí Daniel Defoe - Robinson Crusoe Plus stovky dalších sci-fi (celá abeceda) a cestopisy - Thor Heyerdhal, Miloslav Stingl, Zikmund a Hanzelka...

Díval jsem se na svoje nožíky a asi nejmenší a ještě slušně použitelný mi přijde Spyderco Paramilitary 3. Nic menšího nemám.

To asi bude ironie, ale dost chabá.

První obchod s Jirkou, vše naprosto v pohodě. Vřele doporučuji těm, kteří ještě neměli tu zkušenost.

Mně se web taky nenačítá a na FB mají poslední info z roku 2018.

Společně s Benem vám přejeme vysmátý rok 2024.

Na pivku...

O tom já se nepřu a se zbraněmi nemám problém. Jen sem uvažoval nahlas, zda je ten argument validní. Toť vše.

Nikdy nevíš, kdy ti někdo s legálně drženou zbraní zachrání kejhák. Magor, co chce vraždit si ji sežene i bez zbrojáku. A zastaví ho pak kdo? Citace z vlákna o petici. Nechci plevelit tam, tak píšu zde. Existuje nějaký doložený příklad něčeho takového u nás? Nemyslím si, že by u nás byli lidi zrovna žhaví starat se o jiné. Na rozdíl od legislativy umožňující získání a nošení zbraní, která je u nás dle mého názoru celkem liberální, je naopak jejich použití posuzováno celkem přísně. Z tohoto důvodu si podle mě většina použití zbraně velmi dobře rozmyslí, pokud nepůjde o život jim nebo jejím blízkým.

Smutné je, že vládě dělá PR nějaký babišovec, co se ze všech sil snaží, aby Fiala vypadal jako úplný debil (a podle mě se mu fakt daří).

Hlavně pozor. Tyto nože se velmi často objevují jako fejky.

A ten první byl důchodce, co jel nakoupit nebo pomalejší závodník?

Myslím, že nabíječek je dost, spíš jde o to, jak zajistit infrastrukturu tak, aby to probrala, když si všichni to svoje vozítko zapojí. Ale myslím, že na to stále dost času. Snad ty poslední spalováky aspoň 20 let vydrží. No a pak to tu může vypadat jako na Kubě.

A co vynechali? https://www.dailymail.co.uk/news/article-12582081/Marshals-brought-police-charge-rage-rows-electric-vehicle-drivers-motorway-power-points.html Mimochodem, u nás se nikdo bát nemusí. Využití nabíječek je cca 2% (viz HN minulý týden) https://archiv.hn.cz/c1-67254880-pouha-dve-procenta-vyuziti-dobijecich-stanic-pro-elektromobily-je-zatim-v-cesku-tristni

Jak říkám, win/win situace.

Za mě to je win/win/win situace. Sousedi (starší pár) mu zajišťují ubytování a stravu a za to on jim dělá společnost. Tím, jak každý den čeká za brankou, mě nutí k pravidelnému pohybu (denně dáme tak 15 km) no a já jsem mu zase na oplátku za ty roky značně rozšířil obzory. Díky jeho mírné a kamarádské povaze se z něj stala celebrita - tedy hlavně v místním pivovaru, přes který vede většina našich tras :-). Co se původu týká, matka je švýcarský ovčák, otce tipuji asi na berňáka - soudě tak podle tlap, které jsou větší, než u ovčáka. Povahově to je 100% švýcarák, chytrý, lehce zvladatelný, absolutní miláček. A magnet na baby :-).

Už skoro 4 roky si od sousedů půjčuji psa na každodenní procházky.

No úplně nejdříve to pohnojili organizátoři. Pořádat festival na dohled/dostřel od Gazy může jen úplný idiot. A ani bych se nedivil, kdyby se ho účastnili hlavně jedinci podporující "Palestinu".. Jinak je to ovšem obrovská tragedie a doufám, že se podaří co nejvíce rukojmích osvobodit.

Jedinou nevýhodou nových myček Bosch je absence krátkého programu. Jinak vše ostatní OK.