Spitfire_

Řekl bych, že asi všechny, jinak by se nedaly nosit v běžném životě.

Tak rychlá aktualizace: Bohužel opravené datum nevydrželo skoro ani rok v chodu. Nastal stejný problém s choulostivými plastovými kolečky pro otáčení dne a data. Po pádu na dlažbu z výšky asi metr se datum i den přestal pohybovat. Stejně tak hrany pouzdra se při každodenním nošení rychle ošoupaly na mosazný podklad. No po roce zkušeností s každodenním nošení to nevidím na jediné hodinky.. Asi jim odlehčím a na denní bázi pořídím něco jiného.

.

I s koženým řemínkem jim to sluší

Krásný hodinky! Neuvěřitelně prokoukly. Šel jsem stejnou cestou.

Navazuji v příběhu: nakonec mi to nedalo a provedl jsem akci většího rozsahu. Našel jsem na bazaru spezichrony ve zlatém obalu, kterým fungovalo jak překlápění data, tak i dne. Svoje a dárcovské orgány jsem zavézt do jihlavského Onyxu a tam se o ně postaral velmi šikovný hodinář Kamil Vlček. Provedl celkovou opravu stroje: kompletní rozebrání, vyčištění, namazání, seřízení na cyklomatu, a tlakovou zkoušku na 3 bary(do deště dobrý). Jako bonus vyměnil luminofor na ručičkách a z výsledků jsem nadšený. Hodinky chodí lépe, než nové (to samozřejmě nevím, protože jsou o 15 let starší, než já).

Zdravím, rád bych se podělil o svoje zkušenosti a mám amatérismem s tátovými hodinkami Glashütte Spezichron, aneb jak jsem k falešným potápkám přišel. Ano, nejsem zrovna chronofil v pravém slova smyslu. Po dvanácti letech nošení těch samých quartzových Seiko SND255 mě to omrzelo natolik, že jsem je odložil do šuplíku a nevěnoval hodinkám pozornost. Jen tak jsem je nabídl tátovi, jestli by je nechtěl nosit. Ten souhlasil s tím, že mi přiveze na oplatku jedny, který mu už roky leží v šuplíku. Následujícího měsíce opravdu dovalil spolu s hodinkami, které si jako dítě pamatuji, že měl občasně na ruce. Byly to glázhytky v designu potápěčských z rodiny spezichron a kalibrem 11-27. Ve chvíli, kdy jsem je spatřil, dosahoval jsem přesně nulových znalostí ohledně firmy Glashütte. Nicméně mě zaujaly tak moc, že začalo moje pátrání. První informace v kostce: Jsou to takové Primky Východního Německa. Město, kde se vyráběly, leží kupodivu hodně blízko českých hranic. No dobrá pátrám dál.... Vyrobeno okolo 400 000 kusů. To není žádná raritka ... Poprvé použit přelomový materiál: plast. A jéje. Celkem rychle tedy diagnostikuji závadu datumu a dne. Mé nadšení mírně opadává.. Originál strojek z GUB. No jestli to bude vůbec akceptovatelná přesnost(vnitřní pochybnosti). Výroba mezi léty 79 až 85.. To bude kvalitka. Stav před: Další kroky: Nacházím tedy v okolí starého hodináře, ke kterému spěchám s povolenou korunkou. Ukazuji mu hodinky a on se na mě podívá, jako jestli tohle chci opravdu nosit na ruce? Říkám, že ano, tak mi povyprávěl svůj příběh, kdy před 40 lety tyto hodinky prodával a že to byly takový šmejdy, že je po mnoha reklamacích ani neopravovali a rovnou vraceli peníze. Dobře ... moje nadšení klesá dál. Vrazil jsem mu do ruky stovku a s opravenou korunkou jel domů zkoumat, co by se s něma dalo dělat dál. Po důkladném průzkumu jsem objevil malá vlákna za sklíčkem a po zhruba třetím otočení se korunka opět vyšroubovala (ještě špatně nasadil těsnění, že se skříplo do závitu a natáhlo, ale to jsem zjistil až posléze). Říkám si, skvěle investovaná stokoruna. No a co to nezkusit sám. Nic tak prťavého jsem nikdy v ruce neměl, a tady u těhle hodinek asi není moc, co zkazit. OK jdu na to. Nachystal jsem si operační mikroskop, který máme v práci. Dále ultrazvukovou čističku, jemný šroubováčky, pinzety, vatový tyčinky, vzduch ve spreji. Vybavení na začátek celkem ujde. Bohužel opravářské hodinářské vědomosti 0. Bral jsem to tak, že nějak se začít musí a pustil jsem si jedno video na youtubu o kalibru 11-27. Po absolvování yutube dálkového studia se můj obsah vědomostí zvýšil z nuly na 0,0015. Rozsah samotné údržby byl jednoduchý. Vyndat strojek, vyfoukat, vyčistit, přihnout drhnoucí hodinovou ručičku o ciferník, rozleštit akrylátové sklo. Vyšrouboval jsem dýnko, vyndal stroječek, mikropinzetou jsem přihnul hodinovou ručku (a taky si, já debil, samozřejmě vyrobil defekt). Vzal jsem vatovou tyčinku a z ciferníku smázl matný film. Potom jsem si vzal leštičku s plstěným kotoučkem a přeleštil akrylátové sklíčko - Krása. Pak jsem pouzdro ponořil do uzv čističky... samozřejmě sklem dolů (debil*2). Takže pouzdro bylo krásně čisté a na skle zase škrábance. Znovu jsem to rozleštil, pak jsem chromovou pastičkou i trochu přeleštil pouzdro, ale víc to zkoušet mám strach kvůli tenké vrstvě chromu (20 mikronů). Strojek zlehka vyfoukal vzduchem a jal se vše poskládat. Nakonec jsem závit korunky zajistil lakem. Výsledný dojem bych pojal jako lepší, jak předchozí stav. Ano nejsem hodinář a nevypadá to ani z půl procenta tak krásně, jako kdybych to dal do ONYXU. Ačkoliv to bylo první setkání, tak jsem si ho docela užil. Hezké dvě hodinky práce. Samozřejmě zůstala na nich patina z předchozího nošení. Někde se chrom prošoupal až na mosazné pouzdro a luneta je vyšisovaná od sluníčka, ale tak to s vintážkami bývá. Výsledek: Nyní je nechávám trochu zaběhnout a poté asi půjdou na seřízení. Z Číny jsem si objednal těsnění a hledám si luminofor, kterým bych oživil ručičky. Shrnutí: Ano jsem packal a totální amatér. Ale to hraní si s něma mě bavilo a nyní i na běžné nošení necítím, že by mi v něčem vadilo je mít na ruce. Další pokračování bude: zkusím si vybrat kožený řemínek a oprava luminoforu.