Kamojedov

Mám Antea Museum Edition bez data a jsou to moje asi nejoblíbenější hodinky - když si je připínám, mávají mi Gropius s Breuerem. Jediný problém je, že když mi je Jörg posílal, přibalil k nim kompletní katalog a od té doby stůňu na tyhle Schauery, které ovšem už na rozdíl od Antea nejsou za babku.

Bylo, ale jako dominantní prvek na dvanáctce. Ty nové běsně kombinují něco jako švabach a klasický nápis SEIKO.

Spíš než jako Seika za 5000 vypadají GS - alespoň ta na obrázku nahoře - jako Omega Aqua Terra :-) Grand Seika - hlavně ta původní vyrobená před přerušením produkce (od roku 74 do roku 98 se nevyráběla) jsou ikony v Japonsku a Asii - tedy té její části, která není s Japy na kordy. Viděl jsem je na zápěstí prezidenta jednoho z velkých japonských mobilních operátorů, z čehož soudím, že jejich sociální status mezi domorodci je značně vysoký. Protože jako u řady jiných národních pokladů je hnací silou prodejů šovinismus, mimo Japonsko se oficiálně nenabízejí. Nutno ale uznat, že to zdaleka nejsou obvyklé ety v národoveckém pouzdru. Projekt Grand Seiko byl zahájen počátkem šedesátých let - v kontextu emancipačních snah Japonska té doby. V podstatě chtěli ukázat, že pokud budou chtít, dokážou udělat preciznější klasické konzervativní hodinky než Švýcaři. Což se jim - z ryze technického hlediska přinejmenším - podařilo. Všechny GS jsou certifikované chronometry - jedny z mála mimo COSC/FHS systém. Japonci využili toho, že standard existuje jako ISO norma, a pořídili si vlastní testovací laboratoř. Vzhled GS - hlavně těch nových - je kapitola sama pro sebe. Kombinace loga SEIKO a nápisu Grand Seiko pseudogotickým písmem je bezpochyby výplodem malarické mysli nebo snad připomínkou osy Berlín-Tokio. Kdo ví? Každopádně je bizarní asijská estetika v kombinaci s precizností zpracování součástí jejich kouzla. V Čechách asi GS nejsou dobrá investice - pokud tedy člověk něco neprodává/kupuje od Japů. GS tu neinvestuje do potentátů, čutálistů a magazínů životního stylu, takže by hrdý vlastník GS musel šířit brandovou historku svépomocí, což by z něj na recepcích dělalo poněkud obtížného společníka.

Ingersoll-Rand, který dělá kompresory, ale nemá s hodinkami Ingersoll z přelomu století ani s těmi dnešními nic společného. Robert Ingersoll byl distributor hodinek Waterbury - dneska se to jmenuje Timex. Dnešní Ingersoll je registrovaný v Německu a podle všeho patří Číňanům. viz. http://forum.chronomag.cz/viewtopic.php?id=446

Těžká to věc. Ostatně z Glasshütte je blíž do Dubí než do Dessau. Ale není divu. Hodinářství v Glasshütte vznklo jako sociální projekt pro nezaměstnané tkalce.

Wempe - nejbližší obchody má v Drážďanech nebo ve Vídni. Ostatně - přímo do Glashütte je to z Cínovce deset minut. Přímo neprodávají, ale v případě padělku policii jistě rádi zavolají.

Co se dávnověku týče, možná by se dalo podotknout, že Hamilton dělalá vlastní hodinky od roku 1893 (založen o rok dříve), zatímco Hanhart až od přestěhování do Německa roku 1902 - založen byl sice ve Švýcarsku o dvacet let dříve, leč smolil jen díly. Rozdíl ceny moderních replik je marketingová záležitost. Je pravda, že orginální Hanharty se špatně shánějí. Lidé, kteří v USA, Anglii a Rusku (dodávaly se tam v rámci válečné pomoci) fasovali Hamiltony, měli na nositele Hanhartů velmi vyhraněné názory a s vynaložením značných obětí na životech i materiálu jich většinu nad Londýnem, Valettou nebo Murmanskem přeměnili na kouli ze světla a tepla. Hodinky tak drsné zacházení špatně snášejí. Válečných Hamiltonů (které jsou předobrazem dnešní Khakií kolekce) je spousta. Po vstupu USA do války Hamilton úplně zastavil civilní výrobu a odhaduje se, že vojenských hodinek dodal více než milion. Moderní repliky od Hanhartů i Hamiltonů používají stejnou technologii - ETA strojky, safír a na NC strojích dělaná pouzdra. Čtyřnásobný rozdíl v ceně je nutno přičíst "historii" - což je eufemismus pro vzkvétající obchod s nacistickými relikviemi.

Jenže už max Max Bill originály jsou jen odkazy k předválečným dobám. To co Junghans prodává dneska je dokonalá replika původního Billova návrhu z roku 1962. Včetně plastového sklíčka - což je sice pietní, ale pro praktické použití trochu problematické. Antea je nový návrh s centrální vteřinovkou a (relativně) velkým průměrem. Pro puristy má Schauer ještě Antea Kleine Sekunde, která má oproti originálu z roku 1938 jen o 3 mm větší průměr a safír. 1938 2005

Nejběžnější antireflexní vrstva je z fluoridu hořečnatého. Nanáší se to EBPVD strojem - napařováním elektronovým paprskem ve vakuu. V domácích podmínkách je to technologie nereprodukovatelná, už proto, že aby to antireflektilo, musí mít vrstva tloušťku lichého násobku lambda/4 - takže kolem 120 nm. Když do toho nikdo nežďuchá, je vrstvička pro všechny praktické potřeby věčná, ale na hodinkách je to spíš k vzteku. Dokud leží ve výloze, vypadá to super, ale ať děláte co děláte, pokud hodinky nosíte, poškodí se a kazy jsou pak safra vidět. Řešením je k radosti prodejce často měnit sklíčka nebo zbytek vrstvy odstranit.

Ceny taky nemám - na internetu se mechanické Junghansy podobně jako řada dalších hodinek prodávat nesmí a spřátelená klenotnictví letošní řadu ani ceny ještě nemají (až na ty piloty za 700 tojro MSRP). Ale u loňských modelů byly automaty za 400-600 tojro a chronografy oscilovaly kolem 900-1100. Identifikaci kalibrů komplikuje Junghans vlastním značením nikoli nutně vlastních strojků. J800.1 - automat s datem J880.1 - automat, chronograf, den/měsíc J800.2 - automat + datum/rezerva nátahu nebo kalendářový subciferník J810.5 - automat + rezerva nátahu + datum + subciferníky dnem v týdnu a týdnem v roce J880.1 je s jistotou 7750, jestli je zbytek taky ETA (+ případné vlastní moduly) nebo zda zapátrali ve vlastních historických kalibrech netuším.

Pro švarcvaldské hodináře Junghans mám, přiznám se, slabost - koneckonců jejich zestátněná fabrika na budíky založila slávu československého socialistického hodinářství. Junghans se ale za quartzové krize specializoval na rádiem řízenou elektroniku a ke klasickým hodinkám se začal vracet až loni pár modely Piazza a Vista (Chronomag o nich psal tady : http://www.chronomag.cz/clanek/2005-01-27/...azza-a-vi.html) a také nádhernou "Bauhaus" retro řadou Max Bill. Letos se ovšem u Junghansů rozhodli do toho praštit a v řadě "Arthur Junghans" mají hned devět nových modelů - některé navíc v několika barevných provedeních, která jsem ovšem byl líný kopírovat. Ambassador Automatic Ambassador Chronoscope Ambassador Gangreserve Ambassador Kalendar Archimede Automatic Archimede Chronoscope Attaché Automatic Attaché Agenda Pilot Chronoscope No a pro úplnost tu máme i elektromechanický zázrak s třípásmovým LW přijímačem (Evropa/USA/Japonsko) - Worldtimer. Vyrábět se bude v limitované sérii menší než 1000 ks, takže jich asi v Čechách mnoho neuvidíme.

Z Číny jsem se shodou okolností vrátil před pár týdny. Viděl jsem v Japonsku nebo Koreji už lecos, ale musím uznat, že mi trošku poklesla čelist, když jsem vylezl z clean roomu, za který by se Intel nestyděl, a objížděl nekonečné řady state of the art Panasonic automatů na golfovém vozíku - hala byla tak velká, že se to obejít nedalo. Bezpochyby tam vládnou bolševici, ale mate mě, že spousta věcí je evidentně jinak než u nás za Hnusáka. Nevzpomínám si, že by tu kdy existovala nějaká velká fabrika, kde má třetina inženýrů master degree ze Států. Ostatně jsem ochoten se vsadit, že takovou tu nenajdete ani dneska a R&D, které tam dělají, jsem těm klukům žlutejm mohl jen tiše závidět. Hodinové strojky byly vrcholem techniky - na začátku minulého století. Není to rocket science. Dneska je preciznější každé blbé servo v objektivu foťáku. Ano, pořád existují ručně upižlané nádherné ukázky řemeslné dovednosti - velká trojka, Lange, možná JLC a pár dalších. Vídám je zřídka. Omegy, Rolexy, Breitling a podobné skvosty na zápěstích vůkol jsou masové robotizované produkty obalené mrakem marketingového čmoudu. Dá rozum, že postavím-li NC stroj v La Locle, na Moravě, nebo v Šenzenu, bude z něj padat totéž. Vývoj technologie mechanických hodinek se (až na japonská elektromechanická kouzla) dávno zastavil. Inovace - pokud jsou nějaké - směřují jen k zlevnění výroby. Dílem plastový Valjoux 775x se vyrábí od roku 1973, "Exkluzivní" celokovový El Primero je ještě o pár let starší. Lidé, kteří je vymysleli, jsou patrně už po smrti nebo na odpočinku. Tzv. "švýcarský" hodinářský průmysl ovládá a geniálními marketingovými kouzly udržuje při životě libanonský američan. Japonci se od kopií k strojkům stejným, ne-li lepším, než švýcarské propracovali za dvacet let od let padesátých do sedmdesátých. Myslím, že technologii číňané už mají nebo ji velmi rychle mít budou. Potřebují poladit technologickou kázeň. Taky ještě nemají mocnou legendu, ale mají dost rozumu na to, aby si najali nějakého marketingového profíka, který jim ji opatří. Něco jako že stařičký mistr Lao-hu pozoroval růst trvale udržitelného bambusu a vtělil trpělivost celých věků civilizace starší a vznešenější než Západ do rytmického chodu ozubených koleček. Since -1723. K vlasteneckým blábolům o preferenci domácího zboží a čínských šmejdech mohu podotknout jen to, že ČR je výrazně exportní ekonomika, takže náš vlastní blahobyt vyžaduje, aby potenciální zákazníci v zahraničí pokud možno takhle šovinisticky neuvažovali.

V Německu prodávané "americké" hodinky Ingersoll jsou krajně zvláštní - a historie "since 1892" má k serióznosti evidentně dost daleko. Jak psal Viktor, se strojírenskou firmou Ingersoll-Rand nic společného nemají. Ingersoll byly slavné americké cibule z konce devatenáctého a začátku dvacátého století - měl je třeba Mark Twain. Byly to první kvalitní hodinky, které se daly pořídit za jeden dolar. Vyráběla je firma Waterbury Clock z Connecticutu, ale prodávaly se pod značkou distributora, kterým byl Robert H. Ingersoll. Modelu "Yankee" se prodalo neuvěřitelných 40,000,000 - za první války se jich spousta dostala i do Evropy. R.H.Ingersoll Do historie se Waterbury/Ingersoll zapsal i dohodou s Disneym a produkcí prvních Mickey-Mouse hodinek roku 1933. Firma Waterbury byla i dále velmi úspěšná, existuje dodnes a všichni ji dobře známe. Za druhé války se přejmenovala na US Time a v šedesátých letech na Timex. Na zemi původu dnešních Ingersollů ukazuje i klejm "Fine wrist watches for men with automatic winding and some complications" - nádherná ukázka čínské angličtiny. Jestli si Timex značku Ingersoll v Evropě přestal chránit, nebo jestli ji číňané koupili těžko říci - i když by se to v Německu na úřadu průmyslového vlastnictví jistě dalo dohledat. O hodinkách samotných to ovšem nic nevypovídá - v ruce jsem je neměl a protože jsou čínské nemusí to být apriorně šmejdy více než kdyby byly německé, americké nebo české.

Obávám se, že tu bude nějaké neporozumění. Je pravda, že Damasko a Sinn měli původně joint venture a high-end modely Sinn měly Damasko pouzdra. Ovšem je blbost, že by Damasko používal SUG pouzdra. Na ta naopak bohužel přešel Sinn. Má to jednoduché vysvětlení. SUG je jeden z nesčetných podniků, které Sasíci vypěstovali na troskách dederonskéo GUBu s penězi západních investorů. V případě SUGu byl jedním z těch investorů Lothar Schmidt - takto majitel Sinnu. Takže v roce 2002 s Konradem Damasko vyběhl, protože přechodem k - byť horším - SUG pouzdrům vydělal dvakrát. Damasko si řekl, že v ETA světě dokáže dobré hodinky dělat kdokoli, kdo vyplodí dobré pouzdro, a zavedl vlastní značku. To je taky důvod, proč vypadá Sinn 756 a Damasko DC56 stejně - pouzdro je rozměrově identické. Sinn 756 tak existuje ve dvou verzích - před rokem 2002 s Damasko pouzdrem a současné s rozměrově stejnýmy SUG pouzdry z jiného materiálu.

Po dlouhém čekání se konečně vylíhl nový Damasko (http://www.damasko.de) model. Cena 650 tojro je - vzhledem k tomu, že z technologického hlediska je to pouzdro to nejdokonalejší co kdy kdo u hodinek udělal - překvapivě uměřená.

Pěkné obecné povídání o fluorescenci je třeba tady: http://www1.lf1.cuni.cz/%7Ezfisar/fluoresc...ry/principy.htm Radioaktivní svítící barvy jsou tvořeny směsí látky, při jejímž rozpadu vzniká ionizující záření, a scintilátoru - materiálu, který ionizující záření zachycuje a vyzařuje světlo ve viditelné oblasti. Nejčastěji se lze setkat s barvami založenými na izotopech radia, promethia nebo tritia. Radium - uplatňuje se hlavně izotop 226. Poločas rozpadu má asi 1600 let. Produktem alfa-rozpadu je (také aktivní) radon - plus nějaké to gama záření. Výhodou je dlouhá životnost. Nevýhodou je to, že plynný radon se dostává do okolí a také to, že 4.8 MeV alfa částice časem rozrušují krystaly scintilátoru. Od sedmdesátých let se v hodinkách už nepoužívá. Starší kousky se zbytky jakoby rezavé nebo bílé barvy je dobré při pochybnostech protáhnout pod detektorem - je třeba mít na paměti, že i když už radiová barva díky degeneraci scintilátoru nesvítí, aktivní je díky dlouhému poločasu rozpadu pořád skoro stejně. Promethium 147 - je beta zářič s poločasem rozpadu 2.6 roku. Používá se na podsvěcování LCD stupnic v expedičních nebo vojenských zařízeních na jedno použití. Emitované elektrony mají poměrně velkou energii, takže se musí stínit brzdné záření - zpravidla olovnatým sklíčkem. V běžných hodinkách se prakticky nenajde, i když v sedmdesátých letech se s tím trochu experimentovalo. Výhoda je, že produktem rozpadu je téměř stabilní samarium. Tritium - prakticky jediný zářič používaný v moderních hodinkách. Poločas rozpadu je 12.33 roku - produkuje nízkoenergetické (18.6 keV) beta záření, které skoro nepoškozuje krystaly scintilátoru a je spolehlivě odstíněno pouzdrem a sklíčkem. Produkt rozpadu je neškodné a stabilní helium. Tritium je za normálních okolností plyn, takže se buď naváže do nějakého polymeru, který zároveň slouží jako pojivo pro scintilační prášek, nebo se jím plní trubičky či mikrogranule, které mají zevnitř napařenou fluorescenční vrstvičku. Faktická životnost je přes 20 let, zdravotní riziko - pokud to někdo neoblizuje - žádné. Existuje řada neradioaktivních nátěrů - LumiBrite od Seika nebo LumiNova s SuperLuminova od Nemoto. Jsou to zpravidla oxidy hliníku dopované kouzelnickou směsí vzácných zemin. Svítí mnohem víc a déle než historický fosfor nebo ZnS-Ag, ale v porovnání se tritiem nestojí za mnoho. Navíc taky stárnou. Poslední dobou jsou populární materiály s luminiscencí vyvolanou průchodem el. proudu - třeba Indiglo v podání Timexu. Svítí fajn, ale v mechanických hodinkách se pochopitelně neuplatní.

Jenže na obrázku evidentně je stará radiová barva. Už proto, že tritium by si u Longines někdy před válkou museli obstarávat pomocí stroje času... Tritium je beta zářič a takovouhle paseku rozhodně nenadělá, zato toho radia je tam skoro stejně jako když to bylo čerstvě napatláno. Většina moderních výrobců dává na svícení tritiové barvy/trubiček záruku 10 let, ale mají ohromnou rezervu, aby se kryli pro případ, že se hodinky budou spoustu let povalovat někde v distribuční síti. Použitelně (tj. stejně nebo více než neradioaktivní materiály) to vydrží svítit 20-30 let. Neradioaktivní produkt tritiových rozpadů (3He) vyvětrá a barva zůstane víceméně stejně bílá jak byla. Pro lidi, kteří netrpí radiofobií, je tritiová barva nejlepší řešení. V profesionálních přístojových a vojenských aplikacích se rutinně používá, a to z toho prostého důvodu, že Super/LumiNova nesplňuje požadavky na minimální svítivost podle ISO 3157.

Změřit index lomu. Safír bude mít 1,768 - silikátové sklíčko méně. Nejlépe se obraťte na klenotníka pracujícího s drahými kameny.

Německo je jedna z mála zemi v Evropě kde není a nebylo povinné zlaté/stříbrné výrobky úředně puncovat. Mělo by tam být ryzostní číslo (nejspíš 585) a značka výrobce - Lacher. Nejlepší by asi bylo jim napsat na b.weidelich@lacher-uhren.de

Technologie je to úžasná a vypadají rozhodně netuctově - netuctová je ostatně i cena: ocelové 5R65A s ocelovým tahem mají MSRP 3500,- EUR.

Wow! Má luxusní klenotnictví na Østergade kousek od Jensena, ale nějak mi dosud unikalo, že má i vlastní značku.

Piaget Altiplano - s JLC se o tenkost hrdlí Z cenově přístupnějších některé modely Omega De Ville nebo Longines La Grande Classique. V Quartzu je nabídka bohatá - Longines, Edox nebo dokonce Skageny za pár šupů - vypadají překvapivě dobře.

Na http://www.goldeneunruh.de/wahl/index.php?kat=a jsou nominace na Goldene Unruh 2006 (soutěž časopisů Uhren Magazin a Focus). Doporučuji pozornosti. Jednak je to dobrý přehled čato kuriózních novinek na trhu v Německu za tento rok a dále tam jsou i ceny (byť MSRP), které se u některých modelů těžko dohledávají.

Užitná hodnota je u hodinek nejasná věc. Pokud je kritériem cena versus přesnost a životnost, mají zdaleka největší užitnou hodnotu quartzky z tržnice s čínským ocelovým pouzdrem - ceny začínají kolem 800 Kč. Lorus jsou prostě laciná Seika, u kterých z nějakých důvodů Seiko nechtělo, aby na nich bylo napsáno Seiko. Možná díky kvalitě, možná ale jen chtěli oslovit nějaké zákazníky, o kterých jim z průzkumů vyšlo, že si produkci na první pohled z Asie oškliví - Lorus zní neutrálně. Bezpochyby jsou přesnější než libovolné slavné automaty stojící sto až tisíc krát tolik. Takže závisí na preferencích - čas ukazují skvěle, jako symbol postavení ve smečce jsou použitelné obtížně . S odkazem na poetické vyjádření pana domáciho "Chronomag - svět hodinek jako pánských šperků" je to přinejlepším bižuterie. Proti úplnému no-name mají pochopitelně alespoň teoretickou výhodu záruky a servisu. I když v téhle kategorii může být lepší jít po ceně a místo servisování prostě vyhazovat - hodinky jsou potom pořád jako nové. Pokud se Vám Lorusy líbí, vybíral bych jen z modelů s ocelovými pouzdry (mají tam i nějaké kousky s hliníkem a mosazí) a hlídal bych adjustaci ručiček a ciferníku u daného exempláře.