Vyhledávání

Jak jsem koupil rolexky od Street Glida aneb Praha není Brno "Zjistila jsem, že nutně potřebuju rolexky", oznámila mi moje milá. Chvilku koukala, studovala a pak potkala inzerát od Street Glida. Malé rolexky na dívčí ručku, bylo jasné, že je potřeba jednat rychle, protože když si hodinky vybrala, tak je samozřejmě potřebuje hned. Dnes, nebo zítra. Konverzace s prodejcem byla rychlá a jasná. "Ty mi hoď prachy na účet, já ti hodím na poštu hoďky". Zalekl jsem se slova pošta, ale byl jsem ubezpečen, že je to cenné psaní, pojištěné, s udanou hodnotou, stokrát prověřené, v bezpečnostní obálce, s podpisem přes zalepení, nic se nemůže stát... Nakonec jsem podlehl, i když obava přetrvávala. Přecejen, poštu (aspoň tu naší) znám až moc dobře. (Ne, dosud jsem ji opravdu neznal.) telegraficky: čtvrtek: Street Glide: "Tak jsem ti tam odpoledne hodil ten balíček, zítra by ho dokonce mohli doručit." pátek: Telefonát na poštu: "Jojo, balíček je v systému, ve 4:15 byl na třídící poště Praha, dnes to ale už nedoručíme. Bohužel až v pondělí." sobota: Jeli jsme na dovču neděle: Dovča (+ dotaz od Street Glida, zda už máme rolexky: "Ne, nemáme, jsme na pláži") pondělí: Dovča úterý: Dovča středa: Dovča čtvrtek: Dovča (+ dotaz od Street Glida, zda už máme rolexky: "Ne, nemáme, nemáme ani SMS, nemáme nic. Zítra se vrátíme a budeme pátrat") pátek: Návrat z dovči, příjezd v noci domů a...... ROLEXKY... Přijedeme si tak domů, deset večer, a na chodbě u schodiště leží balíček. Jen tak chudák pohozený na rohožce. Někdo z baráku balíček zjevně převzal, přečetl si na balíčku naše jméno (a udanou cenu!!!!) a jen tak volně jej pohodil na chodbu, ať si to zvedneme až se vrátíme. Však co, ti mladí z baráku si někde trajdaj, a furt si nechají něco posílat. Pošta v Brně doručuje ve velkém stylu. Převezme balíček za sto litrů, týden ho trajdá mezi Brnem a Prahou a nakonec ho předá nějaké random paní z baráku, která ho volně pohodí na chodbu. Ležérněji to už asi nešlo. Inu, Praha není Brno.