QUARTZ NEBO MECHANICKÉ HODINKY? CO JE LEPŠÍ?
Pročítám tady na fóru diskusi týkající se rozdílu mezi quartzem a mechanickým strojkem
a trošku mi ta diskuse připomíná srovnávání windows a linuxu. Přičemž symbolicky to vidím tak, že linux je mechanický strojek a windows quartz 
Diskuse je tady ovšem kultivovaná, nezvrhává se to do hejtů mezi jednotlivými tábory, anebo možná je diskuse pročištěná bdělými správci fóra. Ale asi spíš věřím na její kultivovanost a to z toho důvodu, že většina lidí tady má doma jak quartz, tak mechaniky a každý si vyzkoušel oboje, tudíž má vlastní zkušenost.
Já se v tom doslova plácám a to byl taky důvod, proč jsem diskusi se zájmem četl. Mám dny, kdy dávám přednost quartzu a mám dny, kdy dávám přednost mechanickým hodinkám.
Vyrůstal jsem v osmdesátých letech na obdivu k digitálkám a tak bych mohl říci, že část mé duše je na digitálkách ujetá a na casia prostě nedám dopustit. Jak někteří v diskusi psali, mechanické hodinky byly pro mě synonymem něčeho co je třeba překonat, něčeho nedokonalého, nepřesného. Jako malý kluk jsem docela často vytáčel telefonem přesný čas.
Přesný čas se taky chytal v rádiu. Podle těchto dvou zásadních zdrojů si člověk hodinky kontroloval a nařizoval.
Digitálky byly skvělé, umožňovaly mít přesný čas na ruce a kdykoli k dispozici. Navíc si s nima člověk mohl hrát, když jsem byl nemocný a musel ležet v posteli, většinu dne jsem si vystačil s digitálkama. Všelijak jsem mačkal stopky, hledal shodná čísla apod. Dodnes mi pohled na digitálky vzbuzuje jakési vnitřní uklidnění v zapadlé části mozku. O to víc mě mrzí, že casia z té doby už dávno nemám.
Jistě jsem k nim měl osobní vztah - proto nemohu říci, že osobní vztah si lze vytvořit JEN k mechanickým hodinkám. I když k tomuto tvrzení mám blízko. Můj osobní vztah k těm dávným casiím nebyl evidentně tak velký (jako např. k čb fotkám z té doby, které mám v bedničce), protože jsem je prostě vyhodil nebo o ně přišel ani nevím jak. To ani nevím jak - je důkazem, že to bůh-ví-jak-hluboký vztah prostě nebyl.
Slzu jsem nezamáčkl.
Ani nad starou kalkulačkou. To, že dnes je chci zase vlastnit - je spíš doklad mého stárnoucího mozku, toužíčího zčásti po ztraceném mládí…než po síle vztahu v těch časech.
PŘESNÝ ČAS?
Argument přesnosti času však prošel dramatickým vývojem. Diskuse na fóru byla vedená z větší části kolem roku 2012/15, tedy před deseti lety, lidi argumentovali, že ani na pc není přesný čas a že s tím jsou problémy apod. Osobně to vidím v současnosti zcela jinak. Možná se těch deset let od diskuse dramaticky na dostupnosti přesného času podepsalo. Možná bych s nimi už tehdy nesouhlasil. Nevím.
Jisté je, že dnes má KAŽDÝ ČLOVĚK v kapse mobil, kde je úplně přesný čas. Aspoň já ho tam mám, což mohu dosvědčit pomocí citizenů a casií, které přijímají přesný čas rádiem, a tak si ho s mobilem srovnávám a je STEJNÝ. Každý člověk má v kapse mobil a každý člověk na něj přes den bambilionkrát čumí. Anebo má na pravé ruce náramek chytrejch hodinek (jako např. lidi manuálně pracující, kteří nemohou v práci čumět na mobil) a na levé ruce pak mohou mít klidně mechanické hodinky - to vidím čím dál častěji mezi hodinkovými nadšenci, kteří pracují manuálně - tím myslím manuálně ne jako kopáči, ale třeba v oblasti jemné mechaniky apod.
Moje teze je tedy tato: KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ NEUSTÁLE K DISPOZICI NAPROSTO ABSOLUTNĚ PŘESNÝ ČAS. Není tedy závislý na hodinkách na ruce. To je naprosto zásadně existenciálně změněná situace oproti např. osmdesátým letům nebo možná i letům kolem roku 2tisíce.
Hodinky se proto klidně mohou o pár sekund míjet s naprosto přesným časem - nehraje to žádnou roli. Pokud k nějaké činnosti budu potřebovat absolutně přesný čas - podívám se na mobil. Drtivá většina činností mého běžného dne nevyžaduje absolutně přesný čas, proto se mohu s klidným svědomím kochat mechanickými hodinkami. Ani cesta na vlak nebo na autobus není tou situací, kterou bych zařadil pod situací na absolutně přesný čas
Většina činností, které dělám (a to i začátky přednášení studentům) nevyžadují absolutně přesný čas.
Mechanické hodinky mě tudíž naprosto nijak neomezují ohledně přesného času a přesný čas pro mne NENÍ ARGUMENT.
CITOVÝ VZTAH
S tím mám větší problém, protože přemýšlím nad tím, co by se stalo, kdybych si našetřil např. na quartzové Longines HydroConquest L3.730.4.96.6. Jsou to pro mě drahé hodinky a žít s nimi bez vztahu nechci. A tak přemýšlím nad tím, co je podstatou vyvíjejícího se vztahu s hodinkami. Ne jen PROŽITKY. Ale také napjaté očekávání, jak se bude vyvíjet přesnost mechanického strojku. Ta je v neustálém pohybu podle toho, jak často je odkládám, jak je to dlouho od servisu k servisu a jak si pohovořím s doborníky při příští návštěvě Onyxu Právě tímto vývojem vzniká naprosto originální specifický vztah k mechanickým hodinkám. Z podstaty věci je naprosto jedinečný ke každému kusu - a to i hodinek stejné řady, takže kdybych měl deset hamiltonů murph, tak budu mít deset vztahů k deseti hamiltonům.
Tohle by mohlo vzniknout i ke quartzu, každý quartz jde trochu jinak - krom radiem řízených hodinek - které v tomto smyslu se tak stávají skutečně spotřebním zbožím - ta dokonalá stejnostejnost je ve výsledku sterilitiou. Je to vpořádku, pokud chci od hodinek jako od mobilu utitilitárnost - není problém. Osobně je mi jedno, jaký druh pásku na kalhotech mám - hlavně když pásek plní svou funkci. Nesbírám pásky. Nesbírám obuv. Jsou lidé, kteří to dělají. Vpořádku. V tomto smyslu sbírat radiem řízené hodinky je blbost
Nicméně mechanické hodinky svou individualitu pro mne projevují více, než pásek. Chlap si ale může ujet na noži - zvláště ručně dělaném.
Vyjádření indiviuality pomocí hodinek, které jsou maximálně individuální je tedy něco přirozeného a mechanický stroj k tomu pomáhá. Domnívám se, že quartz k tomu pomáhá méně - aspoň v mém světě.
Maxima: z výše uvedených důvodů si nekoupím quartzové Longines HydroConquest L3.730.4.96.6.
(jsem zvědav co vymyslím zítra )
Došel jsem ve svém přemítání o nesmrtelnosti chrósta k tomuto závěru:
V DNEŠNÍ DOBĚ NEPOUŽÍVÁM HODINKY K URČENÍ PŘESNÉHO ČASU ALE K URČENÍ ČASU PŘIBLIŽNĚ PŘESNÉHO proto mechanické hodinky nejsou žádnou překážkou. Naopak se s nimi mohu vnitřně více propojit díky jejich „vrtkavé povaze“ čímž mi připomínají mou vlastní povahu, která je naprosto nestálá.
Upraveno uživatelem kaktusář
1 komentář
Doporučené komentáře
Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat
Vytvořit účet
Vytvořte si nový účet. Je to snadné!
Vytvořit nový účetPřihlásit se
Máte již účet? Zde se přihlaste.
Přihlásit se